Toto byla palčivá otázka pravděpodobně většiny ředitelů ZUŠek na počátku května. Manuál Ministerstva školství pro možné otevření škol byl velmi obecný a mnohdy jsme měli my, ředitelé, tudíž pocit opuštěnosti, bezradnosti a v hlavách nás pronásledovaly všemožné předpisy zákoníku práce, BOZP, školských předpisů a dalších nařízení.
Otevřít, nebo neotevřít?
Bohuslav
Lédl
předseda UR ZUŠ ČR, ředitel ZUŠ Turnov
Po celou dobu koronavirového času se ptám, co tato situace učiní s naší společností, životy, našimi názory, hodnotami, ale i školami. Budeme schopni reflexe, budeme schopni uchovat demokratické a liberální hodnoty západoevropské civilizace? Dívám-li se kolem sebe, tak pozoruji jednu, dle mého nebezpečnou tendenci, kterou vnímám již delší dobu a kterou koronavirus umocnil. Je to tendence strachu a obavy.
Obavy z následků mého případného rozhodnutí. Nebudu právně napaden? Nebudu nést sankce? Zvážil jsme všechny zákonné povinnosti? Není lepší ta cesta, která požaduje podrobné postupy pro různé činnosti našich životů, kterou nám stanoví vláda, parlament nebo někdo výš postavený? Zbaví nás odpovědnosti a určí jasně pravidla. Nejlépe na hlavičkovém papíře a s podpisem. Vždyť máme tolik všemožných předpisů, že nám vstávají vlasy hrůzou, co se stane, když nějaký opomineme.
Tato doba přináší nebezpečí nutnosti rychlých a účinných řešení. Musíme zamezit šíření nákazy, chránit životy. Ano, určitě, toto je nutné. A myslím si, že vláda toto zvládá celkem dobře. Naší řečí – na trojku. Co je ale podstatné a co si myslím, že naznačuje výše uvedená tendence, je nebezpečí ztráty demokratických principů. Autoritářský styl může mít podobu lidskou. Je to člověk nebo skupina lidí, strana, vláda, celý mocenský aparát. Ale může mít také podobu byrokratickou. Převeliká míra všech zákonů a předpisů, která místo toho, aby určovala pravidla života v té nejnutnější podobě, zamezuje životu, ztěžuje jednání a vlastně v posledku i znemožňuje svobodně určovat směr vlastního života a budování vlastní identity. Vzpomeňme na Franze Kafku.
Proto bych velmi rád, abychom prošli dobou koronavirovou nejen ve zdraví, ale i se zachováním demokratických principů. Abychom se nebáli vzít na sebe zodpovědnost, aby nám někdo nebo něco autoritativního tuto možnost neupíral či omezoval. Abychom si zachovali svobodu pro krásný a bohatý život. Aby nás tato nepříjemná doba poučila o pravých životních hodnotách, o podstatných a důležitých věcech. Vedla k zodpovědnosti nejen za náš život, ale i za celý živý svět, od skal, stromů, vody, zvířat až k člověku.
Abychom se nebáli rozhodovat, směli převzít zodpovědnost bez obav, že mě může kdokoliv a za cokoliv obvinit. Abychom uměli spolupracovat, abychom se neuzavřeli pouze v našich domovech, ale zajímali se o ostatní, a to nejen v Evropě. Abychom vnímali a vyžadovali politiku jako službu člověku a životu. Ale také abychom uměli být solidární, abychom se uměli podělit s potřebnými, převzali zodpovědnost za širší rámec našich životů, mimo naši republiku, např. uměli pomoci Řekům s problémem migrantů, zajímali se a byli ochotni pomoct ostatním národům v Evropě. Třeba tím, že se s nimi chce radit o společných věcech, bezpečnostních, ekonomických i společenských. Protože padne-li Evropa, zvítězí xenofobie, strach, sobeckost a možná i nenávist vedoucí ke smrti. A to bychom jako učitelé a potomci Komenského neměli dopustit.
I z tohoto důvodu jsme se všemožně snažili otevřít naši školu již od 11. května.