Novoroční předsevzetí

Naše škola například v tomto roce slaví 75 let od svého založení. Měli jsme připravenu řadu akcí a nápadů, včetně tradičního plesu školy. Všechno je ale jinak. Přemýšlím, jak bude probíhat zbytek školního roku, jak pojmout výzvy, které nám přináší současná situace. Přece nebudeme pouze trpně sedět a vyčkávat věci příští.

Přemýšlím, jak motivovat učitele, jak přesvědčit žáky a jejich rodiče, že i v době distanční výuky má smysl „docházet do ZUŠky“. Uvědomuji si také, že může jít i o příští podobu našich škol. V pozitivním i negativním slova smyslu. Vždyť ještě pamatujeme dobu, kdy ZUŠky musely doslova bojovat o svou existenci a postavení. Bude nám politická, a především ekonomická situace i v budoucnu příznivě nakloněná?

Bude stačit rozumně a citlivě vedená distanční forma studia, která reflektuje mnohdy složitou situaci v rodinách, stres některých žáků nebo zvětšující se frustraci lidí? Umíme dostatečně vnímat i tyto a některé další aspekty, které více a více ovlivňují celý pedagogický proces a o kterých jsme před krizí nevěděli? Přesvědčíme veřejnost různými druhy nahrávek koncertů, výstav nebo představení, že i v této době se snažíme poskytnout nějaké výstupy naší práce? A co jsou vůbec výstupy naší práce? Jsou to skutečny ta „vystoupení“?

Jako ředitelé škol nesmíme, vedle zabezpečení výuky v covidové době, také zapomenout, že je třeba realizovat druhou část reformy našeho vzdělávání. První část, tvorbu ŠVP, máme za sebou a dostává se nám i potřebných finančních prostředků na její realizaci. Jde jen o to, abychom neprojedli svěřené prostředky tak, že neúměrně navýšíme nadtarifní složky a tím celkové platy našich zaměstnanců, místo abychom peníze využili k určitému přestavění struktury, a naplnili tak podmínky RVP ZUV.

Ano, je to lákavé, ostatně žijeme v populistické době, kdy líbivé a jednoduché metody jsou v módě. Ale je to rozumné? Uvědomujeme si jedinečnost chvíle, kdy po dlouhých letech máme k dispozici vše potřebné (ŠVP, finanční prostředky, relativní dostatek ochotných pracovníků) k zabezpečení všech předmětů a metod, které jsme si v rámci tvorby ŠVP stanovili? Možná v budoucnu již taková chvíle v našich profesních životech nenastane.

Já jsem optimista a věřím, že nám se to podaří. Jen musíme současnou krizi pojmout v tom řeckém významu a výzvu k něčemu novému. Vždyť od dob Mozarta, Komenského či později Ivana Martina Jirouse v našich končinách tvořili všichni svá největší díla v nelehké době. A uměli se poprat. Ale nejen s překážkami, které jim okolí kladlo, ale i Stejně tak my bychom se měli umět poprat nejen s covidem, ale také s našimi paradigmaty, jak budou v budoucnosti vypadat základní umělecké školy. Už teď je jasné, že se současnou podobou si už nevystačíme.

A to bych nám všem chtěl popřát do tohoto nevšedního nastupujícího roku.