Děti ze Základní umělecké školy Marie Podvalové se před nedávnem vrátily z účasti na třech hudebních festivalech v Číně. Co viděly, co zažily, co jedly a co si z nejlidnatější země světa odnesly?
9. července 2019 jsme přistáli na letišti v Pekingu (Beijingu). Očekávala nás průvodkyně, mladá, vysokoškolsky vzdělaná a krásná Yija. Hovořila velmi dobře anglicky a rusky, takže problém s dorozuměním nebyl. Všechny naše děti a studenti hovoří anglicky a musím tak pochválit gymnázia a střední školy, které odvádějí perfektní práci ve výuce cizích jazyků. I v Číně mají děti v základní škole povinnou angličtinu a ruštinu.
V Pekingu jsme se zdrželi šest dní, každý den byl nabitý programem. Zúčastnili jsme se zahajovacího ceremoniálu festivalu, přivítali se s přáteli z Rakouska, z Johannes Brahms Musicschool, které známe z Vídně, absolvovali jsme neočekávaně workshop s malými čínskými flétnisty, který nezaskočil kolegyni Andreu Rosíkovou, jež bravurně předvedla, jak se u nás učí hra na flétnu (ti koukali). A pak přišel jeden z divů světa, slavná Velká čínská zeď, která se začala stavět před více než 2 000 lety.
Další zážitek byl z návštěvy olympijského areálu se slavným Ptačím hnízdem, atletickým stadionem s kapacitou sto tisíc diváků, plaveckého stadionu Vodní kostka a vyhlídkou na celý noční Peking z Televizní věže. Návštěva Zakázaného města a náměstí Nebeského klidu byly pro nás také velmi zajímavé.
Další naší zastávkou bylo hlavní město nejsevernější a zároveň nejchladnější čínské provincie Chej-lung-ťiang, Charbin, známé svými ledovými festivaly. My jsme ovšem měli velké horko, které nám pořadatelé zpříjemnili návštěvou ostrova, dětského parku s řadou atrakcí, kde jsme se i my vyřádili na kolotočích. Na sever Číny, kde žijí ussurijští tygři, jsme se přesunuli rychlovlakem za šest hodin jízdy.
Koncert se uskutečnil v synagoze. Charbin je nádherné, moderní město s výškovými budovami, mnoha parky a zelení. Ještě na počátku 20. století byl jen obyčejnou rybářskou vesnicí. Pak však mandžuská vláda povolila carskému Rusku přivést do Charbinu odbočku Transsibiřské magistrály a nově vznikající město se začalo bleskově plnit cizinci, zejména Rusy. Vidíme zde i kopule pravoslavných chrámů a nápisy v obchodech nejen v čínštině, ale i v ruštině. Nicméně zdejší pohostinnost je v Číně pověstná a i my jsme se s ní setkali. Obyvatelé se s námi zastavovali, pohovořili a společná fotografie byla nezbytná.
Po dvou dnech se přesouváme, tentokrát letecky, do provincie S‘-čchuan, ve které má svůj domov většina ve volné přírodě žijících pand velkých. Oblast je také známá ostrými pokrmy. Naším zastavením byl festival Pengzhou a město Chengdu. Festival se konal v horském městečku, jako vystřiženém ze Švýcarska, BaiLu. Nechyběl opět workshop, tentokrát pro učitele hudby. Opět na vysoké úrovni. A otázky na to, jak to u nás funguje, nebraly konce.
Téměř všichni naši „umělci“ měli velké přání: vidět na vlastní oči pandu velkou. I to se nám splnilo. Když jsme navštívili rezervaci ležící v horách na západě S‘-čchuanu – Centrum pro výzkum a chov pandy velké. Žije zde 83 pand od miminek až po dospělé pandy.
Přiblížil se závěr našeho pobytu na čínských festivalech a po osmnácti dnech jsme se těšili domů. Děti si objednávaly na přivítanou svíčkovou, řízky, brambory, hlavně ne rýži. Bohužel naše letadlo z Chengdu mělo tři hodiny zpoždění, a tak jsme nestihli spoj z Pekingu do Prahy. Čekali jsme proto další dva dny na příští letadlo. Samozřejmě na náklady letecké společnosti Hainan Airlines. Někteří jsme využili času a navštívili Letní palác s překrásně upravenými parky a zahradami.
A jaké poznatky si odvážíme? Viděli jsme a zažili samé příjemné okamžiky. Možná to tak mělo být. Program byl také velmi bohatý a pestrý. Čína se závratným tempem vyvíjí. Rychlovlaky na letiště jsou samozřejmostí, letadla a služby v nich na vysoké úrovni, a to i na vnitrostátních linkách, krásné klimatizované metro v každém navštíveném městě, mnoho parků, zeleně, květinových záhonů, stále čištěné hlavní ulice, příjemní lidé. Zažili jsme čínskou gastronomii, mnohde kulinářské hody, kde hůlky pro nás byly příborem.
A jak je to se svobodou – tak, jak ji chápeme my? Nevím. S ničím negativním jsme se nesetkali, snad jen Mao na suvenýrech, ale ty jsme si opravdu nepřivezli. O našem cestování, koncertování, propagaci české hudby a našeho hlavního města i naší městské části bude k dispozici film. Pokud bude zájem, můžeme se u něj setkat. Díky všem, kteří nás podpořili a umožnili nám tuto cestu uskutečnit.