Výkonní umělci to nemají v současné době příliš snadné. Jsou zrušeny koncerty, festivaly, vystoupení a nevypadá to, že by se stav brzo zlepšil natolik, aby mnozí nezačali přemýšlet o dočasně jiném zaměstnání.
Benefiční koncerty jsou chvályhodná věc, ale…
Aby se na tento stav upozornilo, organizovaly se nejrůznější online koncerty rockových kapel, zpěváci populární hudby natáčeli na YouTube svá videa a stranou nechtěli zůstat ani umělci z řad klasické hudby. Ne proto, že by si chtěli nějak přilepšit, ale naopak. Benefičními vystoupeními se snažili pomoci.
Kdo mohl v televizi sledovat benefiční koncert České filharmonie, musel být jistě potěšen, že k vlně solidarity se přidal i nejvýznamnější český orchestr. Běžný divák, a ne zrovna nějaký odpůrce klasické hudby, ale musel být zároveň trochu v rozpacích. Významní umělci stáli v předepsaných rozestupech, s černými rouškami přes obličej (i na ozvučnících svých hudebních nástrojů) a v prázdném a potemnělém sále pražského Rudolfina se ozývala pochmurná hudba. V této době, kdy všude kolem není o depresivní atmosféru nouze, to divákům mnoho optimismu a radosti z klasické hudby nepřinášelo. Spíše to působilo jako nepříliš vkusná snaha být také „benefičně zapojen“, a to i tehdy, kdy to s uměleckou disciplínou svobodných, krásu a harmonii milujících lidí nemělo mnoho společného.
Bizarnost takovéhoto „obrazu“ dokládaly i záběry, kdy se kamera přiblížila opravdu blízko k interpretovi, a bylo vidět, jak je rouška uprostřed rozepnutá zipem pro nátrubek nebo hlavici zobcové flétny. To pak umělec víc než významného interpreta vážné hudby připomínal spíše filmovou postavu Hannibala Lectera z filmu Mlčení jehňátek a člověk si musel položit otázku, zda vedle zaslání finančního příspěvku na bohulibou věc, což nikomu určitě nečinilo žádné potíže, to celé stojí za to…
