Myšlenka založení Akademie na ZUŠ pro naše starší spoluobčany mne naprosto uchvátila. Sama mám hluboce zakořeněnou úctu a vztah ke starším lidem. Vážím si jejich zájmu, zkušeností, a především jejich životní moudrosti, kterou tito spoluobčané disponují.
Akademie umění a kultury v ZUŠ Třešť je naše radost
Lenka
Meister
ředitelka ZUŠ Třešť
Mám možnost na našich akcích vnímat i stesky prarodičů našich žáků nad tím, čeho třeba v umění chtěli dosáhnout, co se chtěli naučit a nebylo jim umožněno nebo si zkrátka kvůli životním konstelacím nestihli splnit. Stejně tak se mne dotýká mnohdy osamělost seniorů, izolace od společnosti, kdy často jediným kontaktem jsou ostatní pacienti v čekárnách lékařů.
A najednou někdo přišel s myšlenkou, proč bychom jim nemohli umožnit naplnění jejich snů, umožnit umělecké vzdělávání a sociální kontakt. A ještě v rámci mezigenerační solidarity zdarma. Fantastický záměr, který mne ihned pohltil. Plna dojmů jsem se o nápad podělila s kolegyní ekonomkou i kamarádkou Zdeňkou Příhodovou a ta se nechala strhnout také. Daly jsme tedy hlavy dohromady a jednoduše se rozhodly, že uděláme maximum pro to, aby i naši místní senioři dostali šanci hrát na nástroj, tančit nebo se realizovat výtvarně. 
Se souhlasem a podporou autora nápadu, pana ředitele Jiřího Stárka ze ZUŠ Hostivař, jsme se rozhodly jeho projekt rovnou okopírovat a pouze uzpůsobit maloměstu a našim podmínkám. Svým nadšením jsme ihned nakazily i pana starostu a paní místostarostku města Třešť. Pan ředitel si na nás udělal čas, my jsme ho společně navštívili a u něj ve škole načerpali všechny zkušenosti a poznatky. Odsud jsme pak odjížděli domů hromadně natěšení, a především rozhodnutí, že na naší škole Akademii spustíme.
Hned v únoru následujícího roku jsme s kolegyní tento projekt představily celé Radě našeho města Třešť. Zde jsme se ale už s takovým nadšením a pochopením nesetkaly. Naopak – byly jsme podezírány z toho, že chceme jen finančně přilepšit našim pedagogům. Že v době, kdy se mají připravovat na výuku, se budou věnovat seniorům a půjde jim dvojí plat, a to i přes to, že jsme je ubezpečily, že by výuka probíhala mimo pracovní dobu pedagogů. 
Další, pro nás překvapivou otázkou bylo, jak zajistíme, že se nebudou na noty používat papíry dětí, které hradí rodiče, jak se s rodiči podělí toner v tiskárně a zda máme vyčísleno, kolik se prosvítí zářivkou na hlavu jednoho seniora ve výuce. Zda jsme schopny striktně oddělit rozpočet školy z úplaty za vzdělávání od rozpočtu z
dotace
z městských peněz na Akademii. Jak si ověříme, že za peníze občanů nebudou čerpat vzdělávání pracující, normálně vydělávající důchodci a tak dál a tak podobně.Otázkou bylo i půjčování hudebních nástrojů. Musely jsme v projektu přesně vyčíslit náklady, seniorům určit symbolický poplatek za semestr (100 Kč, mimotřešťským 400 Kč) a o dva měsíce později jsme už Radou schválený a doporučený projekt představily Zastupitelstvu našeho města. Tam již projekt prošel naprosto bez připomínek a dovolím si tvrdit, že se mi podařilo i všechny strhnout svým zápalem a přesvědčením o dobré věci.
Formálně Akademie funguje obdobně jako vysokoškolské vzdělávání třetího věku. Zimní a letní semestr, rok od října do června. Studenti mají své vlastní indexy, kde jsou jim zaznamenávány pokroky a pokyny. Seniorští studenti nejsou formálně hodnoceni, mají své individuálně nastavené cíle, zohledňujeme nejen možné zdravotní i sociální omezení a možnosti. Akademie jako taková má své oficiální logo, oficiální propagační materiály. Lektorskou činnost máme zakotvenu ve zřizovací listině. Projekt byl původně koncipován a odsouhlasen na tři roky. V tuto chvíli učíme v třetím cyklu a ze strany zřizovatele jsme byli vybídnuti, ať projekt již příště neohraničíme třemi lety, ale necháme ho plynout na neurčito.
Na počátku založení Akademie pro seniory jsme studentům zorganizovali slavnostní imatrikulaci a vždy na konci každého letního semestru pořádáme slavnostní ukončení akademického roku, kde naši akademici představují své práce. Výtvarníci vystavují svá výtvarná díla, hudebníci vystoupí se svým hudebním programem a dámy tanečního oboru své vystoupení natočí na záznam, který při této slavnostní chvíli promítneme.
Slovy nás také vždy potěší i úctyhodní patroni naší Akademie – emeritní biskup plzeňský
František Radkovský,
herec Horáckého divadla Jihlava
Milan Šindelář
a držitelka medaile za přínos třešťskému sportu paní
Marie Kopečná
(dnes již bohužel zesnulá). Celý projekt Akademie zaštítil náš pan starosta
Ing. Vladislav Hynk,
který se vždy této slavnostní chvíle účastní, a svojí vzácnou návštěvou a svými slovy nás také vždy potěší paní místostarostka
Ing. Eva Požárová,
která nám i intenzivně pomohla se samotným založením Akademie.Jsem ráda, že ani v době „covidové“ naše Akademie neutrpěla žádné zásadnější šrámy. Až na taneční obor, kde jsme výuku pozastavili, všechna ostatní oddělení vyučují distančně. Výuka nástrojů je vyučována online v reálném čase a výtvarný obor je v kontaktu prostřednictvím e-mailové komunikace, vytvářením úkolů a prezentací a vzájemného rozesílání děl v podobě fotografií. Jsme vděčni našemu zřizovateli, že nám umožňuje a hradí i náklady v době, kdy k nám nemohou senioři osobně. Protože tak, jak slýcháme od našich studentů, samotný kontakt, i když je jen po síti, je pro ně nesmírně důležitý. Je to i pro ně radost v tak smutné a těžké době. Jsem velmi ráda, že se doposud naši senioři těší relativnímu zdraví a mají chuť a náladu se dále vzdělávat.
Akademie prostě funguje. Stala se nedílnou součástí naší školy, každým rokem se k nám přidávají další studenti. A co bude dál? Určitě nekončíme, nestagnujeme, a to ani v rozšiřování nabídky vzdělávacích oborů. Právě jsme podali novou žádost o změnu projektu, kterou, jak věřím, naši zastupitelé opět podpoří a finančně pokryjí. Od akademického roku 2021/22 nabídneme vzdělávání i v literárně-dramatickém oboru. Ten je ostatně novinkou i v naší základní umělecké škole. 
A jak zakončit představení naší Akademie? Nevím, zda dovedu přenést alespoň náznakem atmosféru prvního slavnostního zakončení akademického roku, která mne tehdy beze zbytku naplnila pocitem sounáležitosti a dobře odvedené smysluplné práce. Kdy natěšení senioři v koncertním sále předváděli, zároveň rozechvění trémou, co se naučili, jejich slavnostně ustrojení rodinní příslušníci i veřejnost byli na ně tak pyšní, kdy lektoři měli trému za své svěřence. Obdiv žáků vystupujících v mezičasech vystoupení svých „starších spolužáků“.
V přísálí spolu s výstavou děl nachystané dobroty napečené od nás, našich studentů i lektorů. Následné dlouhé povídání, navazování pevných a nyní již několikaletých přátelství, vzduch prodchnutý bezpodmínečným respektem jeden k druhému, obdivem, úctou a radostí ze společného setkání. Všichni si máme vždy co dát, co nabídnout. 
Není snad třeba ani psát, jak patrné dojetí zavládlo v sále během vystoupení našeho patrona,
herce Horáckého divadla pana Milana Šindeláře,
který nám přednesl s entuziasmem jemu vlastním svůj projev ke studentům, který si dovolím citovat:
„Má školní brašničko s penálem dřevěným… a už je to rok, kdy náš žáček s brašničkou vystupuje k hvězdným výšinám – a to nejen obrazně, ale i reálně: Vždyť jediná hodina ve škole pro vás představuje vystoupat 70 schodů a překonat výšku 9,8 m. To je měsíčně 280 schodů a 39 m a za letošní první ročník: 2 800 schodů a 390 m, což je o 97 m výš než vrchol Javořice, který je pouhých 293 m nad hladinou,Váňovského rybníka‘ a za příští dva roky to bude celkem 8 400 schodů a výška 1 170 m, což je o 111 m výš než nejvyšší hora naší republiky Sněžka, která se svou výškou 1 603 m. n. m. se tyčí pouhých 1 059 m. n. hladinou našeho Váňováku!! – ano, je to o 367 m výš, než činí výškový rozdíl Pec pod Sněžkou – Sněžka (803 m). Každý schůdek, každý výškový metr vám dává možnost určitého nadhledu – nadhledu, poznání i obohacení vašeho života. Pevně věřím, že tuto výšku vystoupáte a že se za dva roky sejdeme nad vrcholkem naší,Sněžky‘. Hlavní je naplnění vašich představ a dosažení stanoveného cíle. Mimochodem – je tu i výtah!“
Jsem nesmírně natěšená na to, až se opět budeme s našimi studenty potkávat na chodbě, budeme s nimi moci probrat jejich pokroky, jejich starosti, ale hlavně radosti. V tuto chvíli u nás studuje 32 studentů, kteří nám tu hodně chybí. Studenti výtvarného oboru pořádali zájezdy na výstavy, tanečnice i společná soukromá setkání u kávy. I toto nám všem přirozeně chybí.
Ráda bych poděkovala za prostor, který jsem dostala k představení naší Akademie, jež funguje u nás v Třešti stejně jako v dalších městech, a třeba opět připomněla, že tyto projekty jsou jedním z dnes již mála projektů primárně sloužících ke všeobecné radosti a potěše na mezigenerační úrovni s lidsky tak významným přesahem. A kdo ví, zda tato aktivita se v budoucnosti nestane nedílnou součástí moderních a otevřených základních uměleckých škol 21. století.