Vodík ve školní lavici i pod kapotou

Představte si vyučovací hodiny, na které se žáci těší, protože jsou natolik zaujati tématem, že si ani nevšimnou, že se učí. V podstatě mimoděk vstřebávají užitečné informace o alternativních zdrojích energie a vůbec nejvíc je baví praktické pokusy. Prubířským kamenem toho, co se bez drilu a planého teoretizování zvládli naučit, je sestrojení vlastního modelu auta na vodíkový pohon. O tom, jak se jim to povedlo, ale nerozhoduje učitel svou známkou, nýbrž šestihodinový vytrvalostní závod RC modelů, kde studenti změří síly s kolegy z dalších škol zapojených do programu H2AC.

Možná si říkáte, že takhle nějak by měla vypadat škola 21. století. Společnost Horizon Educational, jež se zabývá vytvářením výukových produktů a studijních materiálů pro technické obory a je také autorem programu H2AC, je přesvědčena, že studenti nejlépe získají vztah nejen k technickým oborům, ale ke vzdělávání obecně při praktické výuce založené na řešení konkrétních problémů. A zřejmě se nemýlí, neboť počet škol zapojených do programu H2AC každým rokem stoupá. V loňském ročníku se ve finále setkalo 15 týmů z Česka a pět ze Slovenska, v letošním musela být již samostatná finále pro 20 týmů v obou zemích.

H2AC má přilákat studenty k novým technologiím využívajícím obnovitelné zdroje energie a zatraktivnit v jejich očích tzv. . Jak konkrétně vše probíhá?

Každá škola, která se přihlásí, dostane kromě samotného modelu také tzv. . S tímto vybavením mají žáci a jejich učitel vše, co budou potřebovat v následujících dvanácti týdnech; přesně taková je délka trvání projektu, který začíná teoretickou částí, již však provázejí právě názorné pokusy a laboratorní práce s Energy Boxem, a vrcholí zmíněnou účastí v závodě RC modelů s vodíkovým pohonem. "Žáci si během počátečních, jednodušších experimentů sami ,osahají' principy solární a větrné energie a vyzkoušejí si, jak náročné je vyrábět elektrickou energii vlastními silami. Poté porovnají parametry řady palivových článků, od solných až po vodíkové, které následně použijí pro pohon sestavených autíček v závodě," vysvětluje z Horizon Educational. Jak dodává, jednotlivé experimenty a zdroje obnovitelné energie se dají navzájem kombinovat a porovnávat, takže prostor pro zvídavost a kreativitu je neomezený.

"Máme ohlasy, podle kterých si jak učitelé, tak žáci zařazení této průpravy pochvalují a shodují se na tom, že jim lépe pomohla pochopit některé principy, které pak uplatnili při sestavování závodního modelu," dodává Bystrianský. souhlasí, že box je pro teoretickou výuku neocenitelný a speciálně vytvořené studijní plány k tématu obnovitelných zdrojů energie, jež obsahuje, lze s úspěchem používat ve všech třídách v hodinách chemie i fyziky.

Studenti samozřejmě nejvíc žijí přípravou na samotný závod, kde mohou předvést, jaké důmyslné úpravy a jaké řešení pro sestavení závodního modelu nakonec zvolili. Nemyslete si, postavit auto tak, aby bez úhony absolvovalo celé klání v trvání šesti hodin a zároveň vystačilo s palivem, není žádná legrace, a můžete se přitom pěkně "zapotit".

Letošní české finále, jež se konalo v dubnu v Praze, vyhrál právě tým studentů pod vedení Bohuslava Cyhana. A že to v tomto ročníku opravdu nebylo snadné a kvalita závodů jde každoročně mílovými kroky dopředu, dokazuje skutečnost, že závod dokončilo všech devatenáct zúčastněných týmů a o vítězi se rozhodovalo do posledních minut. Vítezstvím v národním finále však cesta nekončí, o měsíc později obsadila třinecká SOŠ na mezinárodním finále ve francouzském Boulogne-sur-Mer v konkurenci 23 převážně francouzských týmů pěkné sedmé místo (lepší byl jen slovenský tým ze Zvolena, který se umístil o dvě příčky výše).

Za zmínku stojí, že závod ve Francii byl skutečně vytrvalostní, neboť se jel čtyřikrát déle než domácí finále, tedy celých 24 hodin. "Příprava na české finále nebyla snadná, auto jsme celé přestavovali a stále řešili nějaké zádrhele. Ovšem šestihodinová doba trvání nebyla nic proti 24 hodinám mezinárodního finále," říká Bohuslav Cyhan. "Závod ve Francii byl opravdu náročný, tím spíš že se ho kromě aut na vodíkový pohon účastnily modely poháněné jinými typy baterií. Autíčka soupeřů byla z pevnějších materiálů a oproti našemu takřka nezničitelná."

Celému programu dodala na vážnosti letošní novinka, kterou byl přesun dějiště závodu ze středoškolského prostředí do univerzitního Kampusu Dejvice, kde sídlí přední české technicky zaměřené univerzity ČVUT a Vysoká škola chemickotechnologická (VŠCHT).

"Především ve spolupráci s Fakultou strojní ČVUT jsme připravili pro studenty doprovodný program v podobě exkurze do mechanických dílen a diskuse s úspěšnými absolventy vysokých škol," říká Václav Bystrianský s tím, že středoškoláci se tak mohli porozhlédnout v prostředí, kam budou možná v budoucnu směřovat jejich kroky.

Budou tu vítaní, protože technicky vzdělaných odborníků není a nebude nikdy dost. A když byla řeč o vodíku, jako první na světě začala sériově vyrábět skutečné vozy s vodíkovými palivovými články jihokorejská Hyundai, která ovšem má své zastoupení i v ČR. Kdoví, třeba se na vývoji nové generace alternativně poháněných automobilů bude podílet právě některý ze studentů zapojených do programu H2AC.