Jak učit fyziku a matematiku? Kde brát inspiraci a motivaci k inovaci výuky? Kam chodit pro zkušenosti a rady? A především jak motivovat studenty k zájmu o přírodovědné předměty? Přinášíme rozhovor s Kateřinou Lipertovou, vedoucí regionálního centra projektu Elixír do škol a zkušenou vyučující matematiky-fyziky, jejíž studenti dosahují skvělých výsledků ve studiu i v soutěžích.
Učit fyziku „rukama a hlavou“
Mgr.
Kateřina
Lipertová,
učitelka matematiky a fyziky, Církevní gymnázium Plzeň, vedoucí regionálního centra projektu Elixír do škol
Paní Lipertová, máte aprobaci matematika a fyzika. Co vás ke studiu přírodovědných předmětů přivedlo?
V posledním ročníku gymnázia jsem při výběru vysoké školy dlouho váhala mezi mnoha obory, můj poslední „dvojboj“ byly obory český jazyk-výtvarná výchova a matematika-fyzika na pedagogické fakultě. Za to, že jsem zvolila druhou možnost, může můj skvělý fyzikář Miroslav Randa (současný děkan PF ZČU v Plzni). A za svou lásku k literatuře a výtvarnu vděčím své učitelce ze základní školy paní Břicháčkové.
Na jaké škole působíte? Vyučujete oba předměty?
Už delší dobu učím matematiku a fyziku na Církevním gymnáziu v Plzni. Vlastně už tak dlouho, že se někteří z mých studentů stali mými kolegy.
Vím, že vedete plzeňské centrum projektu Elixír do škol. Mohla byste tento projekt přiblížit?
Plzeňské centrum projektu Elixír do škol vedu již čtvrtým rokem. Každou první středu v měsíci se setkáváme u nás ve škole se skupinou učitelů fyziky z Plzně a okolí. Center je po republice více než dvacet a jsou podporována nadací České spořitelny
Depositum
bonum. Stačí jen přijít. Nedávno proběhlo hodnocení třetího roku, ohlasy máme ze všech stran, od učitelů z celé republiky i od všech vedoucích, stále stejně nadšené jako na začátku. Nejde totiž jen o sdílení zkušeností s vyučováním fyziky, ale stali se z nás už přátelé. Navíc někteří učitelé jsou na své škole jediní fyzikáři, a jak často říkám, některé věci s češtinářem prostě nenasdílíš. Centra jsou „odnožemi“ projektu Heuréka, díky kterému se již dvacet let sdružují učitelé, kteří rádi učí fyziku „rukama a hlavou“, fyziku názornou, hravou, plnou bádání a objevování. (http://www.nadacedb.cz/elixir-do-skol/region-centra/item/110-plzen)Jak se podílíte na projektu Heuréka?
Projekt Heuréka kdysi nastartovala fantastická Irena Dvořáková se svými přáteli. Heuréka se za dvacet let rozrostla a my všichni, kteří jsme její součástí, si bez ní už svět vůbec nedovedeme představit. Během roku běží spousta víkendových seminářů a exkurzí, kterých se rádi účastníme navzdory nepohodlí spaní ve vlastním spacáku ve třídách hostitelské školy. Nejvíce se vždycky těšíme na každoroční velké setkání v Náchodě, kde celý víkend běží dvacet fyzikálních dílen, ze kterých si každý podle svého vkusu a zaměření vybere to své. Já ráda a často se svými žáky vyrábím různé fyzikální hračky, a tak se také dílny, které vedu v Náchodě, často týkají výroby různých hraček, „hejblat“ a stroječků. A v čase, kdy zrovna nevedu dílnu, se snažím načerpat inspiraci na dílnách svých kolegů fyzikářů. Když pak svým kolegům ve škole nadšeně líčím, co jsem se v Náchodě naučila, mnozí nám „závidí“, protože v jejich předmětech něco takového neexistuje. Heuréka je unikátní právě tím, že každý z jejích členů do ní vnese něco ze sebe a své fyziky. (https://kdf.mff.cuni. cz/heureka/)
Mají tyto vaše mimoškolní aktivity a setkávání s kolegy vliv na vaši výuku?
Rozhodně. Pořád zkouším nové věci, tak neupadám do stereotypu a učení mě pořád baví!
Vaši studenti pravidelně získávají Pohár vědy. Jak na to? Tedy jak motivovat studenty k zájmu o matematiku a fyziku? V čem spočívají vaše společné úspěchy?
Kdosi moudrý kdysi řekl, že učitel nemá být plnič nádob, ale zapalovač pochodní. Hlavní předpoklad, aby fyzika děti bavila, je, že baví učitele. A speciálně fyzika má být co nejkonkrétnější, plná experimentů, které si žáci zkoušejí sami. Jen tak si na vlastní kůži ověří, že ne každá cesta vede k cíli, že je někdy třeba experiment postavit úplně jinak a že ten prvotní omyl nám vlastně pomohl posunout se dále. Představa, že chyba je téměř „hřích“, je bohužel v našem školství stále dost zakořeněná. Systém „učitel nadiktuje a žák zopakuje“ ještě pořád není minulostí. „Fyzika vlastníma rukama a hlavou“ přivedla mě a mé žáky k soutěži Pohár vědy. Od ledna do června 2016 se ho z naší školy zúčastnilo dvanáct družstev. Týmy ve čtyřech kolech řeší fyzikální úkoly, bádají nad problémy a provádějí pokusy. Nejlepší týmy postupují do mezinárodního finále. Letos soutěžící týmy vyráběly „létající stroje“ (kluzáky, rakety, balony, letadla), zabezpečovací zařízení, čerpadla, vodovod, a dokonce plně funkční telefon s co nejdelším dosahem. Úkoly nejsou, jak je zřejmé, vůbec jednoduché. Proto jsme Pohárem vědy po celých pět měsíců skutečně „žili“. Zúčastněné týmy soutěži věnovaly mnohá odpoledne, víkendy i část prázdnin. Mimochodem výjimkou nebyly ani půlnoční telefonáty a rozsáhlé diskuse, kde se stala chyba ve výrobě... Odevzdávání výsledků práce v jednotlivých kolech probíhalo díky závěrečnému dolaďování do dokonalé formy často na poslední chvíli, čímž se ze soutěže stal skutečný „adrenalinový sport“.
Uspěli jste?
Obrovské množství vložené práce, času a hlavně nadšení se nakonec vyplatilo. Družstvo Popelnice z
tercie
A se umístilo v kategorii základních škol v obrovské konkurenci na jedenáctém místě se ztrátou pouhých šesti bodů ze čtyř set. Další družstvo se umístilo v kategorii středních škol na čtvrtém místě. Družstvo ŽYDLE z kvinty A postoupilo do finále, kde muselo mezinárodní porotě i všem divákům předvést výsledky práce ve všech čtyřech kolech a ještě přidat jeden pódiový pokus. Hrou na skleněnou harfu, což je hudební nástroj sestavený ze skleniček naplněných vodou, okouzlili publikum, a protože si stejně úspěšně vedli i během prezentace svých pokusů, stali se absolutními vítězi soutěže, stejně jako v minulém roce.Gratulujeme. Co motivuje vás k inovaci výuky? Proč hledáte nové možnosti a postupy?
Zrovna Pohár vědy nutí i mě vyzkoušet věci, které jsem nikdy předtím nezkoušela. A leccos se naučím i od svých žáků, protože někdy při řešení úkolů používají neuvěřitelné postupy, o kterých bych si myslela, že nikdy nemůžou fungovat, a přesto fungují.
Kde všude čerpáte inspiraci pro výuku?
Od kolegů z Heuréky a spousta fyzikálních skvostů se dá dnes najít na webových stránkách z celého světa. Například na stránce geniálního indického učitele Arvinda Gupty. A v neposlední řadě mě na spoustu zajímavostí a fyzikálních hračiček upozorní žáci, jejich rodiče a moji kamarádi.
V souvislosti s přírodovědnými předměty se hovoří o krizi: nejsou kvalitní učitelé, žáci nemají zájem atd. Jak vidíte současnou situaci vy?
Jednou z cest, jak zatraktivnit přírodovědné předměty, je právě výuka plná experimentů - „věda“, na kterou si děti mohou samy sáhnout a přemýšlet o ní. Taková výuka je ovšem náročná na přípravu i provedení. Mě osobně hodně limituje vysoký počet žáků v každé třídě (až 34 dětí). Dovedete si představit, kolik sil stojí učitele hodina, kde je takhle velká třída rozdělena do deseti pokusujících skupin a kde on je všem k dispozici s radou a pomocí?
To je neutěšená představa... Co byste si přála do budoucna?
Aby mě učení pořád bavilo a aby fyzika a matematika bavila i mé žáky. Ale aby to nevypadalo, že bez učení nepřežiji ani minutu, prázdniny mám taky hodně ráda.
Poslední otázka: jakým způsobem čerpáte novou energii?
Mám ráda obrazy a sochy, vyrábím loutky, ráda všude chodím pěšky nebo jezdím na kole. A čtu a čtu a čtu... Moje „děti domácí“ by mi určitě vyčetly, že jsem je vynechala. A rodina a přátelé jsou pro mě samozřejmě taky moc důležití.