Karel Dvořák je od roku 1992 ředitelem středního odborného učiliště v Praze a, podobně jako všichni ředitelé škol, se musel i on poslední rok a půl vypořádávat se změnami, které přinesla pandemie koronaviru. V čem konkrétně byla výuka na učilišti jiná a jak se podařilo studentům posledních ročníků uspět u závěrečných zkoušek?
Za nejnáročnější označuje Karel Dvořák hlavně začátek pandemie, tedy jaro roku 2020, kdy byla závažnost celé situace těžce odhadnutelná. „Ne všichni učitelé byli na začátku pandemie, z fleku‘ připravení si doma zapnout počítač, stáhnout si Teams a začít vyučovat online. Museli jsme pro ně připravit školení a do online výuky je zasvětit. Vytvořili jsme také online rozvrh, ve kterém jsme se pokusili zachovat co nejvíce nejdůležitějších předmětů. Byly to předměty, které mají pro budoucího absolventa největší význam,“ popisuje své kroky ředitel Karel Dvořák.
Situace odborných učilišť oproti jiným školám byla ale specifická tím, že se jejich výuka skládá ze dvou částí – z teoretického a z praktického vyučování, dílen. „Mohu samozřejmě dělat češtinu, matiku, angličtinu online, ale hůř do online prostředí převedu technologii nebo materiály, protože při těchto věcech je potřeba si věci,osahat‘. A samozřejmě, co online nefungovalo vůbec, byl odborný výcvik,“ komentuje výuku na učilišti Dvořák.
„Abyste si situaci dokázali lépe představit, uvedu příklad.V oboru truhlář – když máte nauku o dřevě, žák ho může vidět na obrázku, v učebnici, ale je taky potřeba, aby si na vzorek dřeva sáhnul, aby věděl, co je buk, co je dub, co je borovice, co jsou ušlechtilá dřeva a podobně. A to samozřejmě přes internet nejde.“
I na základě těchto podmínek se tedy očekávalo, že studenti budou mít u praktických zkoušek v závěru roku problém. Jak ovšem ředitel Karel Dvořák dokazuje, situace byla jiná: „Všichni tvrdili, že u učebních oborů bude největším problémem praktická zkouška. Konkrétně u nás na škole jsme měli 24 maturantů a praktickou maturitní zkoušku udělali všichni. Nedá se to ale bohužel říct o teoretické části zkoušky, u té ústní, na kterou se studenti mohli perfektně připravit. Času měli dokonce nesrovnatelně více než předchozí ročníky, protože ty musely probírat i všechny ostatní předměty, nejen ty maturitní. Letošní maturanti se oproti nim mohli připravovat jen na maturitní okruhy.“
Dle jeho slov také studenti nedostatečně využívali konzultace, které ministerstvo skrze opatření umožnilo. Konzultace byly totiž označeny jako dobrovolné, což podle Karla Dvořáka byla chyba, protože jich kvůli tomu ze 136 žáků třetích ročníků využilo jen 6 z nich. „Mistři byli připravení, dávali jsme to studentům vědět všemi možnými způsoby, ale bohužel je nevyužívali,“ dodává Dvořák.
Organizace celého minulého školního roku byla náročnější než roky předchozí, jak ale Dvořák sám dodává: „Škola nestojí jen na řediteli. Máme na škole zástupce pro teorii, zástupce pro praxi a podobně a já si troufnu tvrdit, že ve většině škol, podobně jako na té naší, je tým sehraný natolik, že věci klapaly bez velkých komplikací. Jedinou větší komplikací pro nás bylo testování. I to jsme ale nakonec zvládli. Před školou jsme postavili velký stan, udělali jsme speciální rozvrh, aby se žáci vzájemně nepotkávali, a vyškolili jsme k tomu personál. To pro nás bylo organizačně náročnější než vlastní online výuka,“ dodává.
Co pozitivního tento nelehký rok a půl covidových opatření jeho škole přinesl, je dle jeho slov nepopiratelně zvýšená počítačová gramotnost pedagogických pracovníků. „To bych viděl jako přidanou hodnotu problému, se kterým jsme se museli všichni vyrovnávat,“ říká Dvořák. Žádné další věci však do normálního fungování školy přenášet nechystá. Praktická výuka učňů se zkrátka do online prostředí plnohodnotně přenést nedá.
Jak se s uplynou situací podařilo vyrovnat vaší škole? A plánujete si některou ze změn přenést i do normálního režimu fungování?