Školní psycholog na střední škole - k čemu je potřeba a co od něj očekávat

Zpočátku byli školní psychologové na školách zaměstnáváni ze samostatného rozhodnutí ředitele, a jelikož chybělo jejich ukotvení v zákoně, zastávali , o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních definovala tuto pozici v rámci systému včetně náplně práce školních psychologů. Vyhláška byla novelizována v září 2011

Koncepce poradenských služeb poskytovaných ve škole uvedená ve Věstníku MŠMT (7/2005) dělí představu ministerstva o fungování těchto služeb do dvou možných variant. počítá pouze s pozicí výchovného poradce, školního metodika prevence a podporou dalších učitelů. Školní psycholog je možnou poradenských služeb na škole. Zda bude školního psychologa potřeba, si může zvolit ředitel školy. Koncept ministerstva nicméně předpokládá, že služeb školních psychologů budou školy postupně využívat, a to především ty nad 500 žáků.

Uvedenou koncepci poradenských služeb poskytovaných na škole výrazně podpořil projekt VIP kariéra v rámci kterého bylo za podpory MŠMT, Institutu pedagogicko-psychologického poradenství a Národního ústavu odborného vzdělávání (dnes Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků) a financí z Evropské unie zřízeno na více než 100 školách poradenské pracoviště, jehož nedílnou součástí se stal školní psycholog nebo školní speciální pedagog. Množství školních psychologů tím výrazně narostlo a jejich působení na školách se začalo více dostávat do povědomí širší veřejnosti. Projekt nicméně bojuje o svou udržitelnost a je otázkou, co bude s psychology na školách po jeho ukončení.

Z legislativních předpisůhovořil ještě dříve o psychologovi zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Ten definuje psychologa, je-li zaměstnancem školy, jako pedagogického pracovníka, který vykonává přímou pedagogickou činnost. Pod přímou pedagogickou činností není chápána pouze výuka, ale také výchova, přímá speciálně pedagogická nebo pedagogicko-psychologická činnost. V pojetí zákona o pedagogických pracovnících může být psychologem absolvent akreditovaného magisterského studijního programu psychologie.

Jako zajímavost můžeme pojmout skutečnost, že ve vyhlášce o poradenských službáchje popis práce školního psychologa zařazen pod kapitolu „Standardní činnosti školy“. Dovolím si tuto skutečnost vyložit tak, že i Ministerstvo školství ČR zastává alespoň od roku 2005 přesvědčení, že školní psychologové by se měli stát na

Mezi důvody, které komplikují do škol, bývají nejčastěji uváděny a rodičů.

Podle vyhlášky o poradenských službách by měla poradenská činnost v systému školství obecně přispívat ke a rozvoji jejich osobnosti, k a rozvoji schopností, k prevenci a řešení výukových a výchovných obtíží, sociálně patologických jevů, k vytváření vhodných podmínek pro integraci zdravotně postižených a národnostně či etnicky odlišných žáků, k zdravotních postižení či prevenci jejich vzniku.

Do systému školních poradenských služeb nepatří jen škola sama o sobě. Tento systém je tvořen především sítí pedagogicko-psychologických poraden a speciálně pedagogických center.

školního psychologa by měly být podle vyhlášky č. 72/2005 Sb. rozděleny do kategorií:

zahrnují především vyhledávání jedinců se specifickými poruchami učení, diagnostiku nadaných žáků, zjišťování sociálního klimatu ve třídě, diagnostiku při výukových či výchovných obtížích a také spolupráci při zápisu do 1. ročníku. by měla zahrnovat péči o integrované žáky, individuální konzultace v osobních problémech žáků, krizovou intervenci, kariérové poradenství, prevenci školního neúspěchu, koordinaci preventivní práce ve třídě, podporu spolupráce třídy a třídního učitele, individuální konzultace s učiteli i rodiči. by měla zahrnovat metodickou pomoc třídním učitelům, koordinaci poradenských služeb poskytovaných školou, pracovní semináře pro pedagogické pracovníky a vzdělávací aktivity pro rodiče.

Při čtení tohoto přepisu vyhlášky vás možná napadá, že to sice vypadá pěkně, ale pořád nerozumíte tomu, co vlastně psycholog na škole dělá, proč je potřeba, a to zvláště Vždyť velká část popsaných činností se týká školy základní a dost možná pracujete na střední škole, kde příliš integrovaných žáků ani nemáte. Věřte však, že i přes to by u vás našel velké uplatnění a jeho přítomnost by se odrazila nejen v ocenění studentů, ale i dopadu na efektivitu práce pedagogů.

Představa o tom, co psycholog na škole dělá, se mnohdy podobá „opravně rozbitých studentů“, až budu mít se studentem problém, pošlu ho za psychologem a on to s ním nějak vyřeší. Tak to bohužel úplně nefunguje. Zázraky na počkání, ani do druhého dne neumíme. Skutečnost, že student nějakým způsobem nefunguje adekvátně, ještě neznamená, že je rozbitý. Zakopaný pes může být v mnoha různých příčinách, a to od přes osobní či rodinné problémy až po na střední škole tvoří právě individuální práce se studenty.

V se studenty řeší psycholog rozličná témata, přestože by jeho prvotním zaměřením měly být studijní záležitosti a veškerého souboru potíží studentů. Pokud si zvyknou, že na škole funguje, obrátí se právě na něj, a to ve fázi, kdy usoudí, že na své problémy už sami nestačí.

Školní témata se pak náhle rozšiřují v první řadě o či rodinné problémy, ze kterých často vystupují konflikty s nevlastním rodičem, či kulturní konflikty v rámci rodiny u studentů-cizinců. Dále se můžeme setkat i se závažnějšími tématy, jako jsou či vážným onemocněním, úmrtí blízké osoby i psychické poruchy studentů nebo jejich blízkých.

Školní psycholog poskytuje v těchto případech a jeho úkolem je doporučit k řešení většiny těchto „závažnějších“ témat odborníky, kteří se jimi zabývají. Je třeba ale počítat s tím, že když student sebral odvahu a přišel se svěřit jednomu člověku, nemusí mít již sílu vyprávět vše někomu dalšímu. Přestože tedy možnosti a kompetence psychologa ve škole mají své hranice, řeší mnohdy i tato

Samozřejmě ne všechny záležitosti, se kterými studenti za psychologem chodí, jsou takto závažné. Mnohdy se jedná spíše o a provázení v orientaci v aktuálních životních událostech. Dalo by se říci a kontaktu s reálným světem. K tomu dochází především v případech, kdy v této roli si vybrat v následujícím ročníku.

Často se ukáže, že nejde ani tak o to, že by nevěděli, jaké předměty je zajímají, ale nemají si o tom s kým promluvit. Může se zdát, že tyto záležitosti si mají studenti řešit mimo školu. Je však třeba myslet na to, že stejně jako máme my mnohdy potíže

Jistě jste si všimli, že z výčtu problémů, se kterými chodí studenti na individuální konzultace, v podstatě vypadly studijní záležitosti. S těmi totiž sami studenti chodí jen zřídka. Je-li studijní problém, přijde většinou rodič, nebo avizuje učitel. Studenti přijdou až v situaci, kdy už opravdu „teče do bot“, což nastává většinou v červnu a ve čtvrtém ročníku. V této souvislosti je třeba připomenout, že je nezbytně dobrovolnou záležitostí, a to jednak z toho důvodu, že vynucováním nedosáhne ničeho ani psycholog, a za druhé z toho důvodu, že k veškeré své musí mít psycholog

Proto jsou zázračné „opravy rozbitých studentů“ opět nemožné. V takovém případě, kdy přijde se studijním problémem pedagog nebo rodič, má psycholog možnost nabídnout studentovi společné pátrání po tom, kde je a co by se s tím dalo dělat. Pokud o to ale student nestojí, zbývá už jen možnost metodického doporučení pro rodiče či učitele.

Jinou záležitostí jsou (dále SPU) či profesní poradenství při výběru vysoké školy. V případě SPU většinou přichází sám student nebo rodič na základě skutečnosti, že měl dotyčný již nějaké na základní škole. V takovém případě jde spíše o studia ve spolupráci s výchovným poradcem. V případě profesního poradenství se většinou studenti hlásí dobrovolně na základě nabídky psychologa. Součástí tohoto poradenství je většinou a předpokladů pro studium a výkon profese spojená s individuálním rozhovorem.

Psycholog však nepracuje se studenty pouze v rámci individuálních konzultací. Velký díl jeho činnosti na škole by měla tvořit

již dlouho není doménou školy, zatímco pojmy jako osobnostní výchova a rozvoj sociálních dovedností jsou dnes již nedílnou součástí vzdělávacích programů. V neposlední řadě je prokázáno, ale také tendencí zapojit do

V této souvislosti tedy může psycholog nejen pomoci tomu, aby se studenti ve třídě cítili lépe, chodili do školy rádi a lépe se jim pracovalo, ale také k

Často slýcháme, jak se v té či oné třídě špatně pracuje, jak jsou „hrozní“, jak nevíme, co s nimi, ale místo výuky je obtížné apod. Máme pocit, že ztratíme drahocenný čas, ale pokud zapracujeme na

V neposlední řadě by měl mít psycholog možnost také vzdělávacími aktivitami a

Supervize v tomto smyslu není dohled či kontrola, ale a emocí, které si jinak nosíme domů. Ve školství bohužel zatím standardem není, a tak přítomnost školního psychologa na škole může být dobrou příležitostí pro to, jak tuto zavést, přestože odbourání obav pedagogů a možná neochoty, plynoucí z neznalosti, chce svůj díl času.

Pravděpodobně si nyní kladete také otázku, zda k tomu všemu potřebujete psychologa přímo na škole? Vždyť či problematiku SPU řeší pedagogicko-psychologická poradna, která nabízí i nějaké semináře pro učitele. může vyřešit jakýkoliv jiný psycholog a programy se třídou nabízí kdekteré občanské sdružení.

Samozřejmě si dnes v podstatě jakoukoliv službu, ale neodmyslitelnou výhodou školního psychologa je právě přítomnost na škole, nenabídne. Navíc, proč složitě shánět a zařizovat něco, co může dělat člověk z vlastních řad.