Nápad vytvořit školní parlament jako komunikační most mezi žáky jednotlivých oborů a všech žáků s učiteli působil na začátku jako šílený plán. Po čtyřech letech práce parlamentu je již jasné, že samosprávný žákovský orgán má své místo i na učilišti. Výsledkem je nejen vzájemné pochopení mezi žáky, učiteli a vedením školy, ale i vyšší sebevědomí žáků a důvěra, že otevřeně mluvit a kultivovaně diskutovat o problémech se vyplatí. To je zkušenost jihomoravského odborného učiliště ve Cvrčovicích.
Školní parlament funguje dobře i na éčkových oborech učilišť
Mgr.
Jana
Petlachová
koordinátorka ŽP OU Cvrčovic
Poskytujeme odborné vzdělávání ve dvouletých a tříletých oborech kategorie E, proto k nám přicházejí především žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, jejichž přístup ke škole a k životu obecně se ve zvýšené míře vyznačuje pasivitou, nezájmem o společenské dění a zpravodajská média, nedůvěrou v úřady, omezenou znalostí fungování demokratického politického systému a odmítáním společenské angažovanosti.
Naši žáci jsou navíc často nejistí v jednání v důsledku naučené bezmoci, kterou si přinášejí z některých základních škol. Vzhledem ke svým potížím s učením byli často automaticky vyloučeni z reprezentačních aktivit školy. Mívají potíže s vyjadřováním, s výslovností, těžkosti se čtením či psaním. Mohou být pomalejší, hůře motivovatelní, snadno se vzdávají. Proto myšlenka zřízení žákovského parlamentu jakožto samosprávného orgánu žáků, jehož prostřednictvím se mohou vyslovovat k problémům či aktivitám školy, působila i pro samotné žáky nereálně. Možnost oslovovat vedení školy, učitele, případně i veřejnost, se zpočátku setkala s určitou skepsí i ze strany pedagogů. Po poradě pedagogického sboru s vedením však převážilo přesvědčení, že parlament by v procesu přípravy žáků na výzvy reálného světa mohl sehrát pozitivní roli. A to ať budou žáci zvoleni do role členů parlamentu, nebo budou pouze svědky změny školního klimatu.
Stanovili jsme si tyto cíle: přivést žáky ke zvýšenému zájmu o dění v jejich životním prostoru, snížit jejich občanskou pasivitu a vést je od plané kritiky poměrů k aktivní snaze o konkrétní změny. Chtěli jsme, aby si žáci osvojili zásady fungující komunikace mezi učiteli a žáky napříč obory, případně je motivovat k pomoci při realizaci školních či komunitních projektů.
Už první celoškolní volby byly překvapením
Už první celoškolní volby byly příjemným překvapením. Žáci zodpovědně vybírali kandidáty a ti s nadšením tvořili své předvolební kampaně. Co na tom, že se dopouštěli pravopisných chyb. Dokázali být konkrétní i originální. Se zatajeným dechem jsme sledovali, co bude dál. Protože jsme parlament hodlali vnímat opravdu jako žákovský, tedy jejich, měli zajištěné pedagogické doprovázení či koordinaci, ne však doslova vedení. Postupovali svým, často pomalejším tempem. Ale důležité je, že postupovali.
Základním kompetenčním cílem pro první rok bylo na jedné straně zlepšení komunikace mezi samotnými žáky, na straně druhé mezi žáky a pedagogy. Žáci několik měsíců bojovali se strachem z mluvení před ostatními, zápasili s písemnými formulacemi, učili se o asertivitě a vyjednávání a budovali tým, který se párkrát rozpadl a zase dal dohromady. O Vánocích pak byli zástupci parlamentu – parlamenťáci – připraveni absolvovat první oficiální schůzku s paní ředitelkou. Přišli oblečení podle bontonu, vybaveni psacími potřebami a sepsaným seznamem bodů k projednání. Zajistili občerstvení, hovořili vybraně a k věci a získali významného spojence. Od této schůzky paní ředitelka se žákovským parlamentem počítala jako s prostředníkem při komunikaci se žáky. Později mu umožnila samostatné jednání s rodiči nebo s paní starostkou.
Besedy o výuce výrazně zlepšily klima ve škole
Zrodil se plán besed s pedagogy jako platformy pro řešení nesouladu mezi učiteli a žáky, a to např. v otázce metod výuky v určitém předmětu, nároků pedagoga nebo chování žáků v určité situaci. Parlament besedy organizoval a na moderaci byla patrná snaha o kultivované jednání. To vedlo ke snížení plané kritiky učitelů žáky a zvýšení všeobecné důvěry ve smysl a účel parlamentu. Učitelé začali přijímat smysluplné návrhy účastníků besed a k úpravě vyučovacích metod směrem k individualizaci výuky. Klima školy bylo zasaženo poznáním, že žáci mohou vystoupit ze své pasivity a vznést požadavky, učiní-li tak určitým dohodnutým způsobem a s respektem k všeobecným pravidlům slušnosti. Učitelé zase poznali některé žáky z jiné stránky a získali důvěru v možnost přenést na ně určité odpovědnosti.
Členové parlamentu zorganizovali z podnětu učitelů např. anketu týkající se skladby jídla ve školní jídelně, jejímž cílem bylo omezit plýtvání. Byli pověřeni patronátem nad rozmístěním odpadkových košů na tříděný odpad, nad sběrem vybitých baterií, spoluorganizací přijímacích zkoušek. Sebevědomí členů parlamentu se zvyšovalo úměrně významu jim zadávaných a posléze zvládnutých úkolů. Vyvrcholením „sbližovacích“ změn se stal projekt „vyučování naruby“. Parlament žákům vyjednal u pedagogů právo domluvit si hodinu, v níž sami v roli učitele budou vyučovat své spolužáky, samozřejmě s náležitou přípravou na výuku dle ŠVP a s následným zhodnocením průběhu hodiny s přítomným vyučujícím. Žáci, kteří svého práva využili, překvapili své pedagogy pečlivou přípravou a zodpovědným přístupem k učení, ale také inovativními metodami – např. zapojením absentujících žáků do výuky přes sociální sítě. Vyučováním si žáci současně také uvědomili, že práce učitele je náročná a že i nepopulární metody mohou mít své opodstatnění. Sdílením zkušeností mezi spolužáky pak pomohli zvýšit vzájemnou toleranci žáků a učitele.
Současnost
Přes počáteční skepsi si náš žákovský parlament našel ve škole smysluplnou pozici a dnes už s ním všichni počítají jako s komunikačně-organizačním prostředníkem mezi žáky různých oborů, pedagogy a vedením školy, a je-li třeba, i s veřejností. Paní ředitelka se členy pravidelně jedná při tradičních společných snídaních a jejich písemné připomínky a návrhy bere velmi vážně. Pedagogové si už zvykli obracet se na parlament, je-li třeba prosadit celoškolně určitou informaci či změnu. Žáci vědí, že to funguje i opačně, díky pozitivním zkušenostem z besed a „vyučování naruby“ celkově ubylo plané kritiky a mezi žáky a pedagogy přibylo smysluplné komunikace. Parlament se také angažuje v propagaci školy na sociálních sítích. Už dvakrát jsme zvládli dotáhnout do konce drobnou komunitní akci – školní vernisáž, výstavu prací tvůrčích kroužků naší školy v prostorách školní zahrady a terasy, určenou k potěše jak žáků a zaměstnanců školy, tak i rodičů a celé obce.
Především se nám ale daří naplňovat základní myšlenku, s níž jsme do projektu vstupovali – aby byl žákovský parlament na naší škole prostředkem rozvoje „měkkých“ kompetencí žáků pro jejich život ve společnosti 21. století. Proto na otázku, zda má smysl na odborném učilišti zakládat parlament, říkáme po třech letech naší existence – rozhodně ano.