Proč dnes k dobré práci diplom nestačí

Průzkum „Diplom nestačí“ vznikl na podzim 2015. Šetření probíhalo za účasti personalistů velkých firem, kteří jsou spoluzodpovědní za přijímání kandidátů na pozice vyžadující vysokoškolské vzdělání. Byli dotazováni, podle čeho si mezi absolventy vybírají kandidáty na pracovní místa. Zároveň bylo online dotazníkem osloveno 115 úspěšných mužů a žen. Mezi nimi byli jak podnikatelé a manažeři, tak úspěšní specialisté. Na otázky odpovídaly i známé osobnosti, například medailisté z olympijských her, jichž jsme se dotazovali, co bylo klíčem k jejich úspěchu. Vzorek úspěšných byl vybírán tak, aby nepřevažovali lidé s jedním typem vzdělání a jedním typem kariéry - podnikatelské, akademické či manažerské.

Motivací zadavatele, vedení J&T Banky, bylo zjistit, co vede k profesnímu úspěchu, co považují ti, kteří uspěli, za klíčovou dovednost, která jim umožnila obstát v tvrdé konkurenci. Zároveň šlo o to ověřit, zda personalisté vnímají, že takové dovednosti jsou opravdu důležité, zda je sledují a umějí ohodnotit. Cílem společnosti EDUin bylo zjistit, nakolik vnímají obě skupiny význam neformálního a informálního vzdělávání. Tedy takového, které se uskutečňuje mimo školy a obvykle není ukončeno nějakým certifikátem - diplomem nebo vysvědčením.

Výzkum přinesl některé očekávatelné výsledky. Pokud se úspěšných lidí zeptáte, co rozhodlo o jejich profesním úspěchu, nejčastěji odpovědí, že klíčem byl velmi časný zájem o obor. Často už ve svých 15 letech věděli, co chtějí v životě dělat. Zdůrazňují důležitost sociálních vztahů, kupodivu ne ve smyslu „známostí na správném místě“, ale prostě ochotu naslouchat druhým, často se s nimi setkávat, být schopen spolupracovat s osobnostně velmi různými lidmi. To všechno bychom víceméně očekávali. Některé výsledky jsou však překvapivé. Za klíčovou dovednost považují úspěšní například četbu knih, včetně beletrie, dále zájem o vědu a třeba i psychickou odolnost vyplývající ze složitých vztahů v rodině v dospívání.

Pokud tato triáda připadá někomu nesourodá, mýlí se. Vlastně všechny tři nohy této „trojnožky“ vyvažují osobnost jedince ve světě, který je na jedné straně komplikovaný, na druhé nejednoznačný. Být vystaven složitým situacím v dospívání znamená nejen příležitost k získání odolnosti, ale i nácvik empatie. Četba beletrie je, ve shodě se staršími světovými výzkumy, cestou k pochopení psychologie postav a nejednoznačnosti jejich motivací. Učí nás rozumět tomu, proč a jak lidé jednají. Zájem o vědu je pak především ochotou zajímat se o podstatu toho, co se okolo nás děje, klást si chytré otázky a hledat nesamozřejmé odpovědi. Ve vztahu k běžně pojaté výuce je dobré připomenout, že zájmem o vědu se nemyslí znalost vzorců a definic a ochota číst a vnímat knihy, včetně beletrie, jen okrajově souvisí s literárním dějepisem, který hlavně na středních školách ve výuce stále převažuje.

Nakolik personalisté umějí při výběru zaměstnanců zohlednit právě tyto osobní vlastnosti a dovednosti? Z infografiky (viz http://www.eduin.cz/tiskove-zpravy/diplom-nestaci/) je patrné, že tu průnik existuje, byť rozhodně není stoprocentní. Pro personalisty je důležité, co dělali absolventi nad rámec svých školních povinností. Zajímají je všechny praxe, brigády a zahraniční pobyty, samozřejmě nejlépe, pokud jsou spojeny s prací v oboru. Ale stejně tak chtějí vědět, jaké máte záliby, nakolik umíte řídit druhé, jaké jsou vaše sociální zkušenosti a dispozice k týmové práci. Velmi ceněná je účast ve studentských spolcích a zájem o veřejné problémy. Je stále patrnější, že byť jsou maturita a vysokoškolský diplom pořád považovány za nutnou podmínku přijetí ke kvalifikované práci, většinu dovedností, jež zaměstnavatelé zohledňují, je možné získat spíše mimo školu, ne v rámci běžně pojatého středoškolského studia.

Co z toho vyplývá pro školy? Nepříjemná zpráva. Výsledky výzkumu do značné míry potvrzují dlouhodobý trend. Školy, a o těch středních to platí zvlášť, se ocitají ve dvojím ohni. Na jedné straně by měly naplnit rámcové vzdělávací programy, které mluví o dovednostech, kompetencích, schopnosti komunikovat, obhájit svůj názor a diskutovat. Na druhé straně stát v uzlových bodech nařizuje zkoušky (povinné přijímací zkoušky na střední školy a státní maturity), které z větší části vyžadují zcela opačný přístup a staví většinově na znalostech. Tuto dlouholetou schizofrenii výsledky výzkumu fakticky ještě prohlubují.

Jestliže z něj vyplývá, že zaměstnavatelé (a tedy potenciálně i rodiče a žáci) by ocenili větší propojenost s praxí, více konkrétních zkušeností s oborem, ale třeba i větší zapojení do studentského a spolkového života, znamená to pro školy problém. Možnost delší praxe - v sociálních ústavech, ve firmě, v neziskovce, to je na každé střední škole jiné - vyžaduje čas stejně jako příprava ke zkoušce postavené na znalostech. Oba požadavky jsou legitimní. Škola víceméně slibuje rodičům, že jejich dítě získá certifikát - výuční list, maturitní vysvědčení. Ale stejně tak slibuje žákům, že o ně bude zájem na pracovním trhu. Tam ale zjevně to samé vysvědčení rozhoduje stále méně. Dá se stihnout obojí? Některé školy se o to pokoušejí, některé i úspěšně, ale že je to problém, asi nikdo nepopírá.

Hněvat se na zaměstnavatele nemá smysl. Jejich kritéria výběru a požadavky mají logiku. O čem lze debatovat, je, jak by se měla změnit podoba vzdělávání na středních školách, aby se tato schizofrenie vzdělávacích cílů dál nezhoršovala. Prozatímní kroky, větší důraz na přísnost a komplexnost státní maturity a přijímacích zkoušek směřující opět k tradiční představě o tom, jak má vypadat výuka matematiky a českého jazyka, ukazují, že zatím kráčíme spíš opačným směrem.

Kompletní výzkumnou zprávu a infografiku výzkumu „Diplom nestačí“ najdete na adrese: http://www.eduin.cz/tiskove-zpravy/diplom-nestaci/.