Má smysl pachtit se s webem?

Staré známé úsloví říká, že kdo nechce, hledá proč, kdo chce, hledá jak. I když máme žáků dost a zájem převyšuje nabídku volných míst, má cenu cíleně pracovat na image školy. Jednak si díky tomu budeme moci vybírat z širšího spektra zájemců, jednak tím investujeme do budoucnosti, kdy se nám skvělá pověst školy může hodit v dobách nejistých. Stačí třeba změna financování školství, personální obměna u zřizovatele, nějaká (byť i nezaviněná) aféra, která na školu vrhne stín, a rázem se vše dosavadní může dramaticky změnit. Cíleným public relations všem těmto rizikům předcházíme a plody úspěšné práce na tomto poli pak sklízíme na všech frontách, kde se setkává někdo ze školy s veřejností.

Dnes je jedním ze zásadních prostředků propagace školy její webová prezentace. Současné děti hledají jako první informace a názory právě na internetu, teprve poté se vydávají na nějaké dny otevřených dveří a podobně. Logicky bychom měli školnímu webu věnovat odpovídající péči a odvíjet od něj všechny další kanály jako návazné. U středoškoláků samozřejmě provázaně a koordinovaně se sociálními sítěmi. I na dni otevřených dveří má smysl odkazovat na údaje, které visí na stránkách, a ne je sáhodlouze „recitovat“ zájemcům, aby si je ručně zapisovali. Stačí zapnout projektor a ukázat, kde požadované informace najdou, maximálně je z webu zájemcům vytisknout do ruky, aby měli pocit, že si ze školy něco odnášejí.

Jak vypadá realita současných webů škol? Často dost tristně. Zastaralé koncepty s poněkud obstarožní grafikou. Leckde ještě bez redakčního systému, takže učitelé nemohou jednoduše obměňovat obsah webu, čemuž odpovídá jeho neaktuálnost a tím také i nízká atraktivita. Nemá smysl si nízkou sledovaností obhajovat minimální péči a pozornost, jež škola svým webovým stránkám věnuje. Klíčové postavení tohoto informačního kanálu berte jako fakt, a pokud se potýkáte se všemi popsanými nešvary, jedinou cestou z toho je revoluce, kdy web zásadně obměníte a nasadíte na některý z moderních redakčních systémů.

V loňském roce jsme uspořádali první ročník soutěže webových stránek škol, nazvanou sCOOL web. Pro soutěž, ale i jako návod školám, odkud s přestavbou webu začít, jsme dali dohromady pravidla dobrého školního webu. Najdete je na stránkách www.scoolweb.cz. V rámci přípravy kritérií jsem prošel opravdu velké množství školních webů. Co mi utkvělo v paměti? Někde to byla až dojemná „srdcařina“, s níž jsou školní weby provozovány. Zejména u malotřídních škol v nejzastrčenějších cípech vlasti. Sálalo z toho takové nadšení, že ty technické nedokonalosti webových prezentací jim člověk rád odpustil a vlastně to provizorium používané na samé hranici možností získávalo sympatie.

U středních škol tomu ale bohužel bylo jinak. Mnoho webů bylo velmi kvalitních, živých, technicky vyspělých, s velkým podílem práce samotných žáků. Našlo se však i nemálo příkladů z druhého břehu hodně široké řeky, především u středních odborných škol a učilišť z malých měst. Často jsem měl pocit, že vedení těchto škol na svůj web ani nechodí, jinak by se pod to nemohlo podepisovat autoritou své funkce, která je s danou školou, a tedy i webem spojována. Co na vás vykoukne z některých stránek kromě totální neaktuálnosti homepage? Například fotografie školní budovy a kolem holé listopadové stromy vyfocené z omšelého mobilu mizerné kvality. Takto nějak to dělají filmaři, když chtějí dodat pohádce melancholickou náladu. Má být záměr náboráře na SŠ stejný? To se na škole skutečně nenajde amatérský fotograf, pro něhož by bylo otázkou prestiže mít své kvalitní fotky na domovské stránce školy?

Často slyšíme nářky na totální pasivitu žáků a nízký zájem o náš studijní obor. Zkoušeli jsme dospívající na takových školách aspoň tímto způsobem „pustit k volantu“? Možná byste se divili, jaký potenciál se v nich skrývá a jak jednoduše se ho dá využít ve prospěch vaší školy, pokud se to žákům umožní. Své o tom vědí například vítězné střední školy v soutěži sCOOL web - Gymnázium Františka Palackého Valašské Meziříčí nebo Gymnázium Třinec, odkud na vyhlášení dorazili i studenti, kteří byli jedněmi z hlavních spolutvůrců dotyčných školních webů.

Poznatek z prvního ročníku soutěže sCOOL web byl jednoznačný - většině chybí vize! Školy jsou si často podobné jako vejce vejci a lidé zvenku si kladou otázky: Proč mám jít zrovna sem? Kam tady směřují? Čím jsou výjimeční?

A co preferovat v obsahu webu? Zeptejte se sami sebe, co hledáte na webu cizí školy. Ptám se na to i ředitelů na svých seminářích. Odpovídají v zásadě shodně jako veřejnost - v první řadě u konkurence sledují fotky, akce, hledají nějakou originalitu a odlišnost od ostatních. Stejným způsobem se podívejte na svůj web. Jak se odlišujete od sousední školy? Hlavně gymnázia jsou od sebe často k nerozeznání a vypadají jako jakýsi „průtokový ohřívač“. Dej nám dítě, moc se nestarej a za 4/6/8 let ti ho vrátíme s maturitou a bude moci jít na vysokou. Je to v dnešní době dostatečné? Opravdu rodič pro svého potomka nehledá nějaký bonus navíc?

Další vlastností moderního webu je responzibilita, tedy schopnost zobrazit jeho obsah uspokojivě i na mobilních zařízeních. Z tabletů nebo mobilů dnes podle statistik přistupuje na webové stránky třetina uživatelů. Do pěti let se má poměr dokonce otočit. Takže weby škol by na to měly reagovat. Zejména tam, kde se uvažuje o zásadní obměně, je tento požadavek směrem k vývojářům nanejvýš aktuální. To už je ale oproti dřívějším popisovaným věcem „vyšší level“ a má smysl začínat postupně od základů. Kdo se chce inspirovat, nebo si dokonce zasoutěžit, na jaře 2016 odstartujeme druhý ročník soutěže sCOOL web. Tak neusněte na vavřínech a již nyní vymýšlejte inovace svých webů. Neděláte to kvůli nám a soutěži, děláte to především kvůli sobě a svým současným i budoucím žákům.