V červnu se opět rozhořela debata o vhodnosti zákazu mobilů ve školní výuce. MŠMT dostalo dopis, který se týkal toho, proč ve škole nelze využít ve výuce kalkulačku v mobilním telefonu. Vybraná média se hned tohoto věru zajímavého a neotřelého tématu ihned „chytla“.
V jistých souvislostech je to nejspíše reakce na postup některých škol, které využily možnosti mobilní technologie ve škole „zakázat“ ve smyslu nového paragrafu školského zákona (leden 2021). Musím říci, že mne zavedení tohoto paragrafu do zákona velmi překvapilo – zvlášť v době, kdy celý praktický život ukazoval přesně opačnou tendenci. Přesto jej chápu jen jako zákonnou možnost, nikoli však jako nástroj, který školy budou systémově využívat.
Je přinejmenším zarážející, že v kovidové či postkovidové etapě našeho školství se vůbec takové tendence objevují. Názor rodiče z výše uvedeného dopisu mne vůbec nepřekvapuje a zcela se s ním ztotožňuji. Dnešní doba je vskutku schizofrenní, vše ženeme do extrémů. Vše je „super“ a „mega“, aby to vzápětí bylo zatraceno a uvrženo do klatby. Rozsah absurdních pohledů na svět okolo nás nemá asi hranice. A to platí i pro svět mobilů ve školním prostředí. Na jedné straně jsme přešli do online výuky se všemi atributy takového přístupu, na straně druhé pak mnohdy v běžných situacích dané technologie přinejmenším „nedovolujeme“, když už „nezakazujeme.“
Dá se ale k tomuto tématu napsat vůbec něco nového? Podle některých výzkumů už děti od dvou let tráví 40 až 60 minut před obrazovkou. Důkazů, že počítače ničí zdraví a sociální rozvoj, už máme celou řadu. Můžeme se pak divit, že existuje vlna silného odporu učitelů, psychologů, lékařů, rozumných rodičů? Odborníci tomu dnes říkají „obrazovkový čas“ a prokázali, že podobný přístup negativním způsobem ovlivňuje představivost, motivaci, poruchy pozornosti a také ve svém důsledku celkovou výkonnost dítěte. Američtí psychologové dokonce asi před rokem veřejně předložili „okamžité
moratorium
na další využívání počítačů v raném dětství a v základním vzdělání“. Jiní vědci tvrdí, že výuka s pomocí počítačů snižuje schopnost číst, rozumět jazyku a také snižuje motivaci.Jenže ouha, v našich diskuzích vůbec nezaznívají tyto argumenty, ale daleko více ty provozní. K těm objektivním, majícím daleko větší přesah, se vůbec nedostáváme. Naše argumenty jsou okamžité, pragmatické a primárně ukazující spíše na podporu uspokojení našich okamžitých potřeb než cokoli jiného.
Online výuka přinesla v posledním roce nebývalý rozvoj digitální gramotnosti učitelů. Rozvoj učitelských kompetencí bojem byl možná jedinou pozitivní stránkou roku 2020. A změnil se tedy alespoň postoj učitelů k digitálním technologiím u žáků?
Mám tu pro vás opět jednu nevalidní anketu, která vychází z mých letošních školení (počet respondentů je hluboce pod 100) a kterou tentokrát vyhodnotím čistě empiricky, protože nemám žádné výsledky z minula. Posun vnímání smysluplného využívání mobilů u učitelů je však zcela znatelný. Vycházím ze své „řídící“ zkušenosti před několika lety, kdy „přesvědčit“ učitele k používání mobilu ve výuce byl takřka nesplnitelný úkol. A víceméně praxe po mém odchodu ze školy tento závěr potvrdila. I moje škola mobily po mém odchodu dost znatelně omezila.
Na zákaz mobilů ve škole „tlačí“ spíše rodiče než sami učitelé, a to i mnohdy ze svých pohnutek hodného rodiče a zlé paní učitelky, co si nepřeje využívání telefonu ve škole.
Což mi připomnělo jednu historku z minulých let. Jedna maminka se dožadovala zákazů tabletů ve druhé třídě, protože bezprostředním důsledkem jejich nasazení byl … vyšší výskyt vší. To víte, vektor se při tom, jak děti dávaly hlavy dohromady, poměrně zkrátil a vši měly doslova pré…
Jsem upřímně rád, že došlo z mého hlediska k pozitivnímu posunu vnímání postavení technologií ve škole – směrem pozitivním. Je to první krůček ke smysluplnému nasazení technologií ve výuce jako celku… první krok k naplnění strategie digitálního vzdělávání je však tím nejdůležitějším skokem.
A tak si na závěr dovolím vytáhnout jen citaci svého staršího článku. Jen slovo počítač zaměním za mobil. Jinak na něm nemusím změnit ani jediné písmenko.
O významu lidské komunikace samozřejmě nikdo nepochybuje. Mobil je jen lopatou v rukou člověka. Lopatou mohu vyházet hlínu z výkopu veřejně prospěšného vodovodu, stejně tak jako jí praštit po hlavě nepohodlného soka – a přesto dnes nikdo nepošle dělníky hrabat vodovod dlaněmi. A s mobilem je to úplně stejné. Mobilu se mnozí bojí a bohužel – obraz mobilu jen jako herní konzole je dnes nejčastější. To je chyba nás, lidí, ne toho mobilu.
Určitou nadějí k rozumnému pojetí bez moratorií, klateb, různých -ismů musí být prostě zdravý rozum a žádné demagogické zákazy a prohlášení.
„Problém není v tom, zda technologie ano, nebo ne (parní stroje se také přestaly rozbíjet), ale jak s technologiemi pracovat.”