Školní dějepis se někdy může zdát jako předmět odtržený od reality. A to nejen žákům, ale i samotným učitelům. Dějiny jako uzavřený soubor vztahů a faktů, jež se odehrály v minulosti, jsou náchylné k uzavírání do učebnic, učitelských příprav a sešitů. Jedním z cílů historických dílen bylo překonat jistou propast právě mezi dějepisem a jinak relativně živou debatou o minulosti v současné společnosti. I proto se semináře tematicky soustředily okolo médií, jež vstupují nebo jsou nějakým způsobem blízké výuce o minulosti.
Historické dílny - dějiny hravě?
Čeněk
Pýcha,
Ústav pro studium totalitních režimů
Historické dílny navázaly na konferenci Škola vs. paměť? Konflikt, identita, soužití (střední Evropa), jež se uskutečnila v Praze v říjnu 2014 a na níž se podílely Ústav pro studium totalitních režimů, ministerstvo školství a Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Základní ideou konference bylo informovat učitele o jednom z klíčových témat současné světové historiografie - o výzkumu kulturní paměti - a promyslet, jakým způsobem paměť interaguje se školním vzděláváním o minulosti. Doprovodný program konference tvořily workshopy, které připravovali studenti a doktorandi historie z FF UK. Workshopy měly vytvořit prostor pro dialog, kde se mohli setkat učitelé, studenti a další zájemci o historii. Tematicky se workshopy soustředily na média, prostřednictvím nichž vstupuje minulost do veřejného prostoru, a tudíž i do školy (například fotografie, film nebo Wikipedie).
V dalším roce se workshopy již osamostatnily a získaly hlavičku historických dílen. Dílna v názvu měla evokovat právě otevřenost, uvolněnou atmosféru a bezpečný prostor pro experimentování, jež jsme workshopům chtěli vtisknout. Koncept jednotlivých dílen opět navrhovali studenti a doktorandi, metodickou podporu poskytli didaktici Oddělení vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů. Na přípravě obsahu některých dílen participovali i samotní učitelé a učitelky, již příprava se tedy zakládala na dialogu a diskusi o tom, jak bude program vypadat.
Bylo již zmíněno, že témata dílen se soustředila okolo médií, jež nějakým způsobem zprostředkovávají minulost. Mohli jsme se tak koncentrovat především na metodickou stránku výuky o minulosti. Dané médium bylo většinou podrobeno kritice, po které pak bylo možné promýšlet didaktické použití. Toto zaměření také umožnilo propojovat různá témata napříč moderními dějinami a vymanit se tak z chronologického strukturování historické látky.
Jedním ze společenských trendů, jež můžeme ve vztahu k minulosti sledovat, je důraz na vizualitu. I proto se dvě dílny zaměřily na obrazovou podstatu historických reprezentací. Účastníci dílny zaměřené na fotografii společně analyzovali a interpretovali ikonické fotografie z minulosti, diskutovalo se pak hlavně o uměleckých fotografiích a jejich výpovědní hodnotě. Na filmové dílně se probíraly rozdíly mezi dokumentárním a hraným filmem, v několika cvičeních se ukázal potenciál filmových ukázek klást otázky a vytvářet zajímavé situace, a to nejen ve školní třídě. Dalším z trendů, jež výrazně ovlivňují historické vědomí ve společnosti, je rozvoj internetu a v první řadě internetové encyklopedie Wikipedie. Obsahem historické dílny byla zejména snaha více porozumět principům fungování této pozoruhodné platformy. Wikipedii není nutné chápat jako učitelova nepřítele, ale naopak ji lze pojmout jako zdroj informací, na kterém se mohou žáci učit kriticky s údaji zacházet a využívat je.
Hned několik dílen se zaměřilo na veřejný prostor. Městská krajina, místo školy tvoří prostory, v nichž hrají historie, minulost a paměť významnou úlohu. Jak lze historii číst v prostoru? Stopy jakých pamětí okolo sebe nacházíme? V Bratislavě, pražské Libni a na Jižním Městě jsme se pokusili oživit formát komentovaných procházek a experimentovali jsme ve veřejném prostoru. Fotografovali jsme se, využívali jsme mobilních zařízení a map, sledovali jsme proměny míst na fotografiích, ptali jsme se kolemjdoucích. Jinak se na místo dívali „domorodci“ a jinak návštěvníci, snažili jsme se vžívat se do různých rolí. V diskusi jsme dospěli k tomu, že právě prostorová gramotnost je jednou z dovedností, jež by škola mohla nabízet vedle klasických znalostí.
Jako velmi podnětné se ukázaly dílny, které otevřely prostor pro diskusi i dalším skupinám zájemců. Šlo především o dílnu na zámku v Nelahozevsi a muzeální dílnu v budově Národního muzea v Památníku na Vítkově. Zde se ukázalo, že minulostí se profesně nezabývají jen historici a učitelé dějepisu, ale i památkáři a muzejní pedagogové. Přestože se z různých perspektiv mohou tyto historie zdát odlišné, nakonec přece jen čerpají z jedné minulosti. Na těchto dílnách se kromě možností, jež školám skýtají hrady, zámky a muzea, mluvilo i o dalších příležitostech ke spolupráci. Nemohli by se například samotné školy, žáci a žákyně podílet na vznikající regionální výstavě? Věříme, že historické dílny zde vytvořily poměrně ojedinělou platformu, na kterou bude možné dále navazovat.
Každá dílna byla trochu jiná, a to nejen kvůli rozdílným tématům, ale i díky pestrosti jednotlivých přístupů (například na některých dílnách participovali nejen učitelé, ale i jejich žáci). Přesto dílny propojovala společná východiska a také silný důraz na mezipředmětové vztahy. Na všech dílnách jsme se shodli, že historii není třeba uzavírat do školního dějepisu, historická zkušenost tvoří jádro i dalších předmětů (například českého jazyka nebo občanské výchovy). Stejně tak je možné žákům ukázat, že historická témata jsou stále aktuální a dovednosti získané jejich studiem jsou uplatnitelné v mnoha dalších oborech. Historické dílny budou jako osvědčenou platformu Ústav pro studium totalitních režimů a Filozofická fakulta Univerzity Karlovy dále rozvíjet.
Více informací naleznete na http://www.dejepis21.cz/historicke-dilny.