V letošním kalendářním roce si připomínáme 80. výročí začátku 2. světové války. Jedním z témat, která by neměla být opomenuta ve výuce moderních dějin, je i československý domácí a zahraniční odboj v tomto období. Jedná se o téma, které bylo v době komunistické totality indoktrinováno, překrucováno a manipulováno. Dnes je o něm možné učit svobodně a s podporou řady didaktických materiálů, které v posledních letech vznikly. V níže uvedeném textu se pokusím nastínit několik aktivit, které lze ve výuce využít.
Asi nejslavnější akce, která byla výsledkem spolupráce mezi zahraničním a domácím odbojem, byl bezpochyby atentát na zastupujícího říšského protektora Heydricha. Právě tento odvážný čin československých parašutistů nabízí hned několik možností, jak ho ve výuce uchopit. Zejména pražské, ale nejen pražské školy mohou využít mobilní aplikaci Operace Anthropoid, kterou uvedl v život GeoFun. Tato aplikace provede studenty všemi důležitými místy, která jsou s atentátem spojena. Zajímavě koncipovaná hra začíná na hřbitově v Praze-Ďáblicích, kde jsou na neznámém místě uloženy ostatky československých parašutistů. Po zodpovězení otázek a splnění úkolů se studenti posouvají k dalším místům, kterými jsou např. střelnice v Kobylisích, místo atentátu, nemocnice Bulovka atd. Po zhruba čtyřech hodinách cesty po Praze se uživatel dostane až ke kostelu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, místu, kde se odehrál poslední boj Jana Kubiše a Josefa Gabčíka a jejich pěti spolubojovníků. Zde je možné si objednat komentovanou prohlídku komplexu, včetně vnitřního prostoru kostela a krypty. Též lze pustit studentům cca 40minutový dokument, který vše shrnuje.
Další možnou aktivitou k tomuto tématu může být práce s filmem. Nabízí se např. komparativní analýza a „fact-checking“ černobílého snímku Atentát režiséra Jiřího Sequense z roku 1964 a nedávno natočeného filmu
Anthropoid
z roku 2016. Pro korekci informací lze využít publikace historika Čvančary či řadu komentářů dalšího experta na toto téma Eduarda Stehlíka.Komparativní analýzu lze uplatnit i při další aktivitě: práci s textem. Není nic jednoduššího než vzít nějaký text o čs. odboji z učebnice dějepisu, která vyšla v letech 1948–1989, a tuto pasáž nechat studenty porovnat s textem v současné učebnici dějepisu. Rozdíly v hodnocení významu nekomunistického a komunistického odboje budou značné, stejně jako u řady dalších momentů z tohoto období.
Nejen na postavě Julia Fučíka lze následně ukázat i to, jak fungovala komunistická propaganda, jak se vytváří mýtus národního hrdiny a zamlčují se některá klíčová fakta. V exkurzu mediální výchovy lze pokračovat i tím, že budeme se studenty sledovat nacistickou propagandu, která provázela dění po atentátu na Heydricha a následné vyhlazení Lidic. Možná se díky jejímu rozboru podaří vymýtit z myslí studentů i nevhodně zažité spojení, že Gabčík s Kubišem „spáchali atentát“, což je spojení, které vytvořila právě nacistická propaganda.
Téma odboje otevírá prostor i pro samostatné bádání studentů a práci s primárními i sekundárními zdroji. Prakticky v každé české obci nalezneme nějaký pomníček či pamětní desku se jmény popravených či padlých členů protinacistického odboje. Není nic snadnějšího než dát studentům za úkol najít ke jménům lokálních hrdinů co nejvíce informací. Studenti tak budou moci vyrazit do místního archivu či muzea, aby tyto informace vyhledali.
Jako vhodné se též jeví zařadit aktivitu, ve které by museli studenti zaujmout postoj, který budou následně obhajovat. Zde se pro diskusi nabízí příběh generála Vojtěcha Luži, jedné z klíčových postav domácího odboje, který byl zastřelen českými četníky, jež poté popravilo trestné partyzánské komando, čili došlo k situaci, kdy Češi zabíjeli Čechy. Na této události lze ukázat na problematiku výkonu funkce v totalitním systému a otázky hranic odplaty.
Jistě bychom mohli vymyslet řadu dalších témat a aktivit, které by se daly v rámci tohoto tematického celku využít (např. čs. zahraniční jednotky a zvláště osudy čs. letců). Záleží vždy jen na vyučujícím a času, který si vyhradí.