O korupci se téměř každý den můžeme dočíst v tisku. Mnohé nepřekvapí, co se u nás, ale i v zahraničí může stát, mnozí však přemýšlejí, jak se to mohlo stát, když s korupcí dnes bojuje skoro každý. Korupce a boj s ní je v České republice tématem předvolebních slibů a povolebních programových prohlášení vlád od roku 1999. Dodnes mají občané korupci spojenou s obálkou s penězi. Korupční jednání má ale tolik forem, že si mnozí ani neuvědomují, že se korupčně chovají leckdy dennodenně. Tato hypotéza se stala důvodem, proč byla problematika korupce zařazena do rámcových vzdělávacích programů a proč na základě toho vznikla naše učebnice „Základní minimum o korupci a trestním právu pro pedagogy středních škol“.
Co vyučovat o korupci na středních školách?
JUDr.
Jan
Horník
Ph. D.
Oddělení boje s korupcí, Úřad vlády České republiky
RNDr.
Hana
Žufanová
Ph. D.
Odbor interního auditu, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Korupční jednání má v lidské společnosti historické kořeny, v některých společenstvích patří k dobrému bontonu a tam, kde tomu tak již není, si bohužel kvůli zavedeným vzorcům chování často korupční jednání vůbec neuvědomujeme. Korupce ohrožuje zákonnost, demokracii a lidská práva, podrývá dobrý způsob vlády, zásady solidnosti a sociální spravedlnosti, zkresluje konkurenceschopnost, brzdí ekonomický rozvoj a ohrožuje stabilitu demokratických institucí a morální základy společnosti, a proto je primárně úkolem státu s ní bojovat. Na kontrole a odhalování korupčního jednání se však má podílet i sama veřejnost, k čemuž je nezbytná určitá míra povědomí o korupci. Je proto potřebné poskytovat občanům dostatek informací, které umožní rozpoznání korupce a zapůsobí též preventivně před využíváním korupčních praktik.
Z uvedeného důvodu byla problematika korupce a boje s ní zařazena do rámcových vzdělávacích programů a pedagogové ji musejí zařadit v souladu se školními vzdělávacími plány do své výuky.
Aktivity vlád České republiky
Za první počin v boji s korupcí v České republice je považováno přijetí Vládního programu boje proti korupci v České republice z roku 1999, kdy byl premiérem Miloš Zeman. Pasáž věnovaná vzdělávání uvádí,
„že protikorupční výchovu je třeba učinit nedílnou součástí občanské výchovy již od základního stupně našeho školství; tato výchova však musí přesáhnout rámec pouhého vzdělávání ve školách a musí mít povahu soustavného a časově neomezeného pěstování citlivosti veškeré veřejnosti na korupční jednání“.
Konkrétní úkol byl uložen ministrovi školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s ministrem vnitra a ministrem spravedlnosti, a to do 30. června 1999
„vypracovat pro potřeby škol jednotlivých stupňů pedagogický materiál o společenských příčinách a důsledcích korupce a o metodách boje s ní a podporovat začleňování protikorupční výuky do vzdělávacích programů na všech stupních škol“
. Ze Zprávy o korupci v České republice v roce 2000 a o plnění harmonogramu opatření Vládního programu boje proti korupci v České republice se dočítáme, že
„pracovní skupina zástupců rezortů odpovědných za tento úkol, zpracovala materiál,
Zda se tomu tak stalo či nikoli, budou vědět jen pamětníci. V každém případě ani po pečlivém „googlování“ se nám nepodařilo uvedený materiál dohledat. A jelikož byl úkol již splněn, v Aktualizovaném vládním programu boje proti korupci z roku 2004 (předsedou vlády byl Vladimír Špidla) žádný samostatný úkol týkající se vzdělávání o korupci ve školách uložen nebyl. Následně se o nutnosti vzdělávat o korupci na školách dočítáme ve Strategii vlády v boji proti korupci na období let 2006 až 2011, která byla přijata za vlády Mirka Topolánka. V něm bylo uloženo ministryni školství, mládeže a tělovýchovy
Společenské příčiny korupce, její důsledky a metody boje s ní’
a že uvedený materiál s doporučením k využití v hodinách občanské výchovy byl prostřednictvím školských úřadů zaslán školám“.„zajistit do 31. srpna 2007 zapracování protikorupční výchovy dětí a mládeže v rámci systému vzdělávání v předškolských a školských zařízeních“.
Zpráva o korupci v ČR v letech 2005–2006 a o plnění Aktualizovaného vládního programu boje proti korupci, která byla předkládána, ačkoli již byla schválena Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2006 až 2011, uvádí, že
„v oblasti předškolního a základního vzdělávání je úkol splněn – problematika je zapracována do rámcových vzdělávacích programů, podle kterých se začne od 1. září 2007 ve všech mateřských a základních školách vyučovat. Zapracování protikorupční výchovy je samozřejmě provedeno přiměřeně věku dětí a žáků“
.Ohledně středního a vyššího odborného vzdělávání se dočteme, že
„v oblasti středního a vyššího odborného vzdělávání MŠMT zadalo úkol Národnímu ústavu odborného vzdělávání, aby problematiku korupce zapracoval do připravovaných rámcových vzdělávacích programů. Problematika korupce je obsažena i ve stávajících učebních dokumentech. Úkol bude k danému datu splněn, pouze v oblasti středního a vyššího odborného vzdělávání půjde o postupný náběh v rozmezí několika let“
. Částečně se tak stalo, neboť ve Zprávě o plnění úkolů Strategie vlády v boji proti korupci za období let 2006 až 2007 je uvedeno, že
„problematika protikorupční výchovy dětí a mládeže je již zapracována ve schváleném RVP pro předškolní vzdělávání a v RVP pro základní vzdělávání. Protikorupční výchova v oblasti středního a vyššího odborného vzdělávání a v oblasti speciálního vzdělávání a institucionální výchovy je zapracována v příslušných RVP. V oblasti vyššího odborného vzdělávání je zapracována v programech, které jsou akreditovány akreditační komisí VOV při MŠMT“
. A v neposlední řadě lze zmínit Zprávu o plnění úkolů Strategie vlády v boji proti korupci za období let 2008 až 2009, dle níž byl úkol již splněn, a proto v roce 2008 nebyly realizovány žádné nové významné aktivity v této oblasti.Navazovala Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012, přijatá za vlády Petra Nečase, ve které se píše, že
„předkládaná Strategie neopomíjí vzdělávání v oblasti boje proti korupci jako jedno z nejúčinnějších preventivních opatření a především se zaměřuje na vzdělávání úředníků, policistů, soudců a státních zástupců. Tato opatření jsou vždy součástí příslušné kapitoly, avšak co se týče systému protikorupčního vzdělávání v předškolských a školských zařízeních, byla problematika protikorupční výchovy zařazena na základě minulé strategie do příslušných vzdělávacích programů; MŠMT by se mělo na tuto oblast více zaměřit a zvážit vyhodnocení dosavadního využívání možnosti zařazení protikorupční problematiky do výuky a případně navrhnout systém dalších opatření“.
Jelikož se však situace ukázala být neuspokojivou, v rámci Strategie vlády v boji s korupcí na období let 2013 a 2014, přijaté též vládou Petra Nečase, bylo stanoveno samostatné opatření č. 5.1.1. nazvané Výchova dětí a žáků ve školách a školských zařízeních,skládající se ze čtyř úkolů. Prvně byl zpracován Přehled zdrojů informací k problematice boje s korupcí pro učitele středních škol jako podklad pro učitele, který byl dne 30. září 2013 zveřejněn na internetové stránce MŠMT a rovněž na portálu www.rvp.cz, protože samotné téma bylo do RVP SŠ zařazeno před přijetím protikorupční strategie vlády. Jako druhý úkol bylo stanoveno v termínu do 30. září 2013
„definovat témata a jejich obsah, se kterými by měli být děti a žáci v průběhu předškolního a základního vzdělávání seznámeni, a přibližné stanovení věku, ve kterém by měli být děti a žáci s touto problematikou seznámeni“
. Následovalo
„zpracování návrhů na dopracování/zapracování uvedených témat do Rámcových vzdělávacích programů pro předškolní a základní vzdělávání a zpracování přehledu zdrojů k problematice korupce v předškolním a základním vzdělávání jako podklad pro učitele“
(obé v termínu 31. březen 2014).To, že korupce je společensky nežádoucí jev, který je velmi závažný (dle výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění považují obyvatelé v ČR korupci vedle nezaměstnanosti za nejzávažnější problém, který je třeba řešit), bylo důvodem pro to, že protikorupční problematika byla zařazena do všech RVP. Jednotlivé školy musejí toto téma zapracovat do svých školních vzdělávacích plánů. A i když je pravdou, že o korupci snad každý někdy slyšel a každý druhý by o ní mohl přednášet (zejména u piva), o skutečných základech korupce a jejích projevech má málokdo povědomí. A proto, jako pomůcku pro učitele, jsme připravili publikaci, která by jim měla pomoci při výuce.
Seznámení s knihou
Jedná se o ucelený dokument, který pojednává nejen o korupci, ale i o základech trestního práva. Učebnice, resp. publikace určená pedagogům, má sedm kapitol.
První kapitola
se zabývá základním posouzením občanskoprávní a trestní odpovědnosti a vymezením etiky a morálky, což má velký význam v rámci určení společenské škodlivosti korupčního jednání, odpovědnosti za protiprávní jednání a při následném uplatňování sankcí.Druhá kapitola
charakterizuje korupci, úplatek a na ně navazující pojmy charakterizované zejména společenskými, politickými a hospodářskými vztahy souvisejícími s úřední osobou, úplatkem, darem, klientelismem, lobbingem a obstaráváním věcí obecného zájmu.Třetí kapitola
posuzuje korupci v mezinárodním kontextu, vycházejíc z mezinárodních organizací, institucí a jejich činnosti v této oblasti na základě příslušných dokumentů a partikulárních úmluv.Čtvrtá kapitola
jako stěžejní posuzuje korupci a úplatkářství v českém právním řádu z hlediska trestněprávního (hmotněprávního) i se stručným historickým exkurzem, přináší rozbor jednotlivých skutkových podstat trestných činů souvisejících přímo s úplatkářstvím a rozbor dalších skutkových podstat, které jsou nebo mohou být s korupčními praktikami spojované, anebo za korupční praktiky považované.Pátá kapitola
v návaznosti na čtvrtou rozvíjí aspekty související s nepřekažením a neoznámením úplatkářství, charakteristiku a kriminalizaci korupce v soukromém sektoru včetně možnosti jejího postihu podle jiných právních předpisů.Šestá kapitola
navazuje na předchozí kapitoly a prezentuje kriminologické aspekty korupce a prevenci korupce i s nástroji pro účinný boj s tímto negativním fenoménem.Sedmá kapitola
se zabývá trestním řízením a je fakticky vyústěním předchozích pojednání o korupci a jejím postihu. Vymezuje trestní řízení jako takové, místní a věcnou působnost, charakterizuje subjekty trestního řízení a v rámci nich orgány činné v trestním řízení, rozebírá jednotlivé fáze trestního řízení s akcentem na postup před zahájením trestního stíhání a vyšetřování (fázi přípravného řízení trestního) a v rámci těchto fází trestního řízení i možnosti uplatnění a využití jednotlivých institutů trestního řízení pro naplnění cílů trestního řízení.V závěru
je rovněž pojednání o rozhodnutích ve fázi přípravného řízení trestního, o zvláštních způsobech řízení a odklonech v trestním řízení.Recenze knihy
Publikaci recenzovali dva přední čeští odborníci na problematiku korupce. Doc. JUDr. Tomáš Gřivna, Ph.D., z katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, uvádí, že „dílo podává
komplexnější pohled
na problematiku korupce a že autoři přistoupili ke zpracování tématu multidisciplinárně. Prezentované poznatky jsou proto charakteru nejen právního, ale i mimoprávního. Autoři se soustřeďují i na témata filozofická, např. na vztah etiky, morálky a práva, samozřejmě specificky, ve vztahu k fenoménu korupce. I právní aspekty korupce jsou pojaty multioborově, do textu jsou promítnuty nejen normy práva trestního, ale též normy práva občanského či administrativního.Ústředním tématem díla je korupce a odpovědnost za korupční jednání. Zpracovatelé se nevyhýbají ani ožehavým tématům jako je
lobbing
či whistleblowing. Zejména u lobbingu často vzniká pochybnost, nakolik jde o jednání právem aprobované či reprobované, popř. kde je hranice mezi legálním lobbingem a trestným činem nepřímého úplatkářství. U whistelblowingu se pro změnu v nauce a praxi diskutuje, zdali vyžaduje speciální zákonnou úpravu.Všechny tyto,exkursy’ přispívají k vysoké odborné úrovni celého díla, aniž by to mělo vliv na stravitelnost textu pro čtenáře. Jazykově a stylisticky je učební pomůcka na velmi dobré úrovni, je psaná tak, aby textu porozuměla i osoba bez právnického vzdělání.
Z didaktického hlediska
lze jednoznačně ocenit způsob prezentování poznatků. Za správné považuji, že při výkladu je postupováno od obecného ke zvláštnímu. Zřejmá je i snaha autorů, aby si čtenáři osvojili základní terminologii.Na konci každé kapitoly připravili autoři praktická cvičení. Ta se sestávají ze sady otázek, z opakování, z testů, puzzle, doplňovaček či obdobných metod, pomocí nichž může čtenář poměrně snadno verifikovat načerpané poznatky, zejména zdali text správně pochopil a zdali je schopen ho interpretovat. Celkové zpracování textu je velmi přehledné. Text je doplněn o grafy, které dobře ilustrují probíranou problematiku. K lepšímu pochopení slouží i celá řada citlivě zvolených příkladů. Lze ocenit, že většina z nich je odvozena z justiční praxe“.
Obdobné hodnocení publikace podává i pplk. JUDr. Miroslav Polcar, Ph.D., z katedry trestního práva Fakulty bezpečnostně právní Policejní akademie ČR v Praze, který svou recenzi uzavírá tím, že „se autorům učební pomůcky záměr poskytnout komplexnější pohled na problematiku korupce jako velmi negativního jevu v lidské společnosti zdařil a učební pomůcka bude jistě přínosem pro studium studentům středních škol. Lze jen namítnout, že by bylo vhodné s touto učební pomůckou vzhledem k současnému stavu společnosti a pohledu na korupci seznamovat i žáky posledních ročníků základních škol“.
Myslíme si, že naše publikace je sice určena především pedagogům středních škol, ale
v přiměřeném rozsahu by měla být pomůckou i učitelům základních škol
(v základních školách je doporučeno zařadit problematiku do učiva 8. a 9. ročníku).Cílem pedagogova poslání musí být vzdělaný žák
Pro efektivní boj s korupcí je třeba začít se vštěpováním správných vzorců chování nejpozději na základní škole
, nejlépe už ve škole mateřské, pomineme-li bezprostřední působení rodiny. Úkolem pedagogů není naučit žáky „sypat“ definice korupce a s ní spojených nežádoucích jevů a poučky, jak se korupci bránit, ev. jaké bude mít pro žáky nebo jejich blízké dopady korupční jednání, ale
budovat návyky a vzorce chování, které již nebudou v sobě korupční jednání zahrnovat.
Úkol, který před pedagogickými sbory stojí, není jednoduchý, ale pokud se jim podaří naučit vnímat korupční jednání a jeho dopady, bude to vykročení správným směrem.Závěr
Na závěr si dovolujeme vyjádřit naše potěšení, že aniž by byly známy kontury nové vládní koncepce v boji s korupcí, kterou má předložit ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu do 31. října 2014, i vláda Bohuslava Sobotky deklaruje, že „další klíčovou oblastí preventivních nástrojů boje s korupcí je bezesporu oblast vzdělávání žáků základních a středních škol, zaměstnanců a úředníků ve služebním poměru, např. formou přednášek, diskusí či e-learningů; rovněž v oblasti vzdělávání se jako vhodná jeví vládní koordinační role těchto činností a nikoliv úzký resortní pohled". Věřme proto, že se bude o korupci v ČR učit se stejným důrazem jako o Karlu Hynku Máchovi či o Všeobecné deklaraci lidských práv a že vzdělaný člověk využije získané informace k vlastnímu zamyšlení se nad důsledky korupce, což by mělo mít za následek to, že se bude jakéhokoli korupčního jednání nejen varovat, ale i jej aktivně potírat.