Co lze od jednotlivých přijímacích zkoušek očekávat

V minulých letech jsme přijímali žáky na základě studijních výsledků na základní škole. Vzhledem k tomu, že se uchazeči a jejich rodiče obvykle snaží vyhnout stresu z přijímací zkoušky, jsme podobně jako většina ostatních technických škol tyto zkoušky neorganizovali.

V uplynulých dvou letech jsme využili jednotné přijímací zkoušky, které zajišťoval náš zřizovatel od společnosti Scio, nejprve se jednalo o OSP a loni o matematiku a český jazyk. Váhu jsme rozdělili po padesáti procentech na výsledky přijímací zkoušky a výsledky ze ZŠ.

Zavedení povinných jednotných zkoušek považuji za cestu správným směrem. Žáci na základních školách se budou muset více věnovat přípravě ke studiu a přijetí nebude tak samozřejmé a snadné. Přijímací zkoušky mají tedy jasný motivační charakter. Negativem může být další administrativní zátěž pro školy, to by se ale mělo ukázat v rámci pilotního ověření.

Aby JPZ měly nějaká pozitiva, je nezbytně nutné, aby se uzákonily jako povinné pro všechny školy bez rozdílu zřizovatele a v budoucnu se zavedla nepodkročitelná minima úspěšnosti pro jednotlivé obory vzdělávání. Výsledky JPZ musejí mít dopad i na případné přestupy mezi školami. Pokud se k tomuto stát neodhodlá, JPZ nepřinesou školám nic, jen nárůst administrativy.

Od JPZ očekávám dvě základní pozitiva. Prvním je, že žáci snad začnou vybírat studijní obory hlavně podle svých schopností a půjdou tam, kam patří. Druhým je zpětná vazba pro základní školy. Jako bývalý ředitel ZŠ jsem hodnotil výsledek práce naší školy podle úspěšnosti přijetí na střední školy. Dnes se tento faktor vůbec nedá uchopit, každý žák se v podstatě dostane tam, kam chce, a většina škol je s tím spokojena, bohužel včetně jejich zřizovatelů.

Vzhledem k tomu, že jsme přijímací zkoušky v posledních cca 10 letech nekonali, nelze reagovat.

Na nějaké závěry je ještě brzo, jsme v prvním „ostrém“ roce přijímacího řízení a poprvé budeme hodnotit na konci školního roku. Máme statistiku úspěšnosti přijímacího řízení u žáků, kteří byli na školu přijati a také do ní nastoupili. U některých se daly problémy předpokládat a většinou se projevily už v prvních měsících studia.

Je potřeba brát vážně argument, že jedna zkouška může ovlivnit budoucí život, ale myslím si, že žák, který má ambice dokončit maturitní studium, by měl takovou zkoušku bez problému zvládnout. Otázkou je, zda mu jeho mateřská ZŠ nevystavila pokřivený obraz o jeho schopnostech. Pak jsou z toho především rodiče velmi rozčarováni a odpůrci JPZ mají široké pole působnosti a početné publikum.

Pokud budou jednotné přijímací zkoušky zakotveny ve školském zákoně jako povinné, nebude nutné tento aspekt zvažovat. Pokud budou v rovině dobrovolnosti, může to být samozřejmě určitý problém. Naše škola je však velice specifická, nepředpokládám tedy zásadní propad počtu uchazečů o studium.

Na úvod musím říct jednu věc, za kterou mě ředitelé gymnázií nemají rádi, ale já ji říkám už dlouho a drtivá většina ředitelů odborných škol se mnou musí souhlasit. Není přece normální, když i na prestižní gymnázia nastupuje posledních dvacet let každoročně stejný počet žáků, tedy v době, kdy populace žáků, kteří odcházejí na střední školy, klesla skoro na polovinu. Myslím si, že i laik musí uznat, že je tady něco špatně. A pokud na některá gymnázia nastupují žáci se čtyřkami na vysvědčení, tak stát je přece tím, kdo musí říct dost.

Já si myslím, že pokud stát důsledně dotáhne otázku JPZ až do konce, tzn. že ji uzákoní jako povinnou a časem stanoví nepodkročitelná minima pro jednotlivé obory, tak tento proces pozitivně ovlivní nejenom kvantitu, ale především kvalitu žáků, kteří se budou hlásit na jednotlivé obory studia. A pokud jsem slýchával argument, že JPZ jen posílí sektor učňovských škol, tak tomuto dopadu je třeba jen zatleskat, a ne se mu vysmívat. Učňovské školství jsme za posledních 15 let doslova zašlapali do země a teď se mnoho lidí diví, že sklízíme to, co jsme zaseli. Je sice hezké, že nabízíme zahraničím investorům levné pozemky, daňové prázdniny, ale když přijde řeč na odborný personál, tak tam vyjednávání mnohdy končí. Každý z nás má jistě bohaté zkušenosti s tím, jak těžké je sehnat dobrého řemeslníka...