Tchoukball - nová, vzrušující, dynamická a zábavná hra pro školní družiny

Je to velmi dynamická hra, která umožňuje žákům stát se lepšími týmovými hráči, kteří více přemýšlejí o svých spolužácích. Obsahuje mnoho prvků, které mohou být využity pro naplnění cílů vzdělávacích programů v oblasti tělesné výchovy i školních družin.

Tento článek se vám pokusí nastínit, jak snadno představit hru tchoukball vašim žákům. Také se dozvíte, jak provádět praktický nácvik jednotlivých prvků v rámci hry, mj. i za využití činností již realizovaných ve stávajících vzdělávacích programech.

Tchoukballový zápas se odehrává za účasti dvou týmů po sedmi hráčích, hrajících na obdélníkovém hřišti. Velikost hřiště je možné přizpůsobit věku hráčů. V hale se hraje na obdélníkovém hřišti o rozměrech 15-17 metrů na šířku a 26-29 metrů na délku, které je rozděleno na dvě poloviny středovou čárou. Je ověřeno, že tyto rozměry umožňují hraní ve většině standardních tělocvičen.

Nejčetnější - tzv. beach tchoukball - je hrán na pískovém hřišti o velikosti 11-13 metrů x 21-23 metrů. Čáry jsou 5 cm široké a musí být dobře viditelné. Uprostřed koncových čar je na každé straně umístěna odrazová konstrukce podobná malé trampolíně (tzv. odrážedlo). Před každou z konstrukcí je vyznačen půlkruh o poloměru 3 metry, vyznačující zakázanou zónu.

Herní idea tchoukballu je založena na neomezované útočné činnosti, při které se družstvo snaží hodit míč na kteroukoliv z obou „branek“ (pružných odrážedel) tak, aby podle pravidel odražený míč nemohl být soupeřem zachycen.

Míč se nikdy nesmí dotknout země. V každé fázi hry musí být míč v držení jednoho z týmů. Hráči jednoho týmu nemohou zasahovat do hry druhého týmu: nesmí přerušovat přihrávky, narušovat pohyby protihráče držícího míč ani jakéhokoli z jeho spoluhráčů, nebo zastavit bránícího protihráče, snažícího se zaujmout pozici k zachycení odraženého míče. Všechna tato omezení jsou prevencí proti agresivnímu anebo hrubému fyzickému kontaktu mezi protihráči.

Pro dosažení bodu musí hráč zasáhnout některou z odrážecích ploch tak, aby se míč odrazil zpět do hřiště mimo zakázanou zónu, a nemohl být soupeřem chycen. V tomto případě získávají útočníci bod. Při nepřesné střelbě, kdy míč mine odrážecí plochu nebo se z ní odrazí mimo hřiště či do zakázané zóny, střílející hráč se dotkne konstrukce odrážedla nebo doraženého míče, se naopak přičítá jeden bod soupeři. Vítězí družstvo s vyšším počtem získaných bodů.

Tchoukballový zápas se hraje 3 x 15 minut. Hraje sedm hráčů v každém družstvu, klasické rozložení hráčů na hřišti odpovídá schématu 3-1-3. Tři hráči u každé odrazové konstrukce a jeden hráč zajišťující komunikaci uprostřed. Útočící družstvo může získat bod za úspěšnou střelu, ale bez šance není ani to bránící. To získává bod v případě chyb útočících: pokud vystřelený míč netrefí odrazovou plochu, pokud po odrazu spadne do zakázané zóny nebo mimo hřiště, anebo když se odrazí do hráče, který míč vystřelil.

Bránící tým je tak odkázán především na hledání výhodné pozice pro chycení odraženého míče. Pokud se mu to podaří, může s míčem zaútočit na libovolné odrážedlo. Tady platí jedno omezení: na jeden rám se smí střílet maximálně třikrát.

Na začátku utkání či po zisku bodu rozehrává družstvo, které bod ztratilo, z koncové čáry, vedle konstrukce, kde došlo k bodování. Samotné uvedení míče do hry se nezapočítává do povolené série tří nahrávek. Po rozehrání je důležité, aby míč překonal středovou čáru. Poté lze vést útok na libovolnou odrazovou konstrukci.

Má-li hráč míč, může ho držet nejvýše tři vteřiny a může s ním udělat maximálně tři kroky. Driblink je zakázán. Upadnutí míče na zem a dotek míče částí pod úrovní pasu jsou hodnoceny jako chyba. Hráči nesmí vstoupit do zakázané zóny (s výjimkou dopadu po střelbě). Po zisku míče se družstvo rozhoduje, na kterou konstrukci zaútočí. Střelbě mohou předcházet nejvýše tři přihrávky. Nepodaří-li se družstvu v tomto limitu vystřelit, musí přihrát míč na druhou polovinu hřiště a pokusit se ve stejném omezení zaútočit na druhou odrážecí konstrukci.

K tomu, aby hráči mohli vystřelit na odrazovou konstrukci, musí dodržovat následující

Číslo 3 je tak základním spojovacím prvkem pravidel tchoukballu a výše uvedená základní pravidla jsou pro tchoukball stěžejní.

Významnou složkou volnočasových aktivit školních družin je pravidelné provozování pohybových a sportovních aktivit. Volnočasové sportovní aktivity ale nemusí mít jen výkonnostní charakter. Nabízí se také tzv. „sport pro všechny“, který zahrnuje celou řadu pohybových činností rekreačního charakteru, především pak různé pohybové hry.

Začít mohou již osmileté či devítileté děti, které mají již dostatečně vyvinutý cit pro míč. Hrát může kdokoliv a vlastně okamžitě. Házet míč umí každý a netřeba dlouhého vysvětlování. Tchoukball lze zařadit do výuky tělesné výchovy již od 3. ročníku, do aktivit spojených s míčovými hrami. Zde je možné využít nácvik střelby, chytání a přihrávání míče či posílení týmové hry. Nejčastěji však prozatím školy zařazují tchoukball v rámci volitelných předmětů či volnočasových aktivit. A právě zde se mohou stát vhodnou součástí náplně činnosti školních družin. Zvláště pro školní podmínky se hodí i monopolární varianta, tedy hra pouze na jedno odrážedlo (podobně jako se basketbal dá hrát při tréninku na jeden koš).

Na rozdíl od jiných sportovních kontaktních míčových her není tchoukball jen hrou několika nejlepších či nejsilnějších, ale k tomu, aby měl tým úspěch, musí naplno využít všech svých hráčů.

Díky speciálně navrženým pravidlům nutí tchoukball hráče při hře kooperovat. Bez vzájemné spolupráce je totiž téměř nemožné dosáhnout bodu. Při hře se tak uplatní všichni hráči bez rozdílu věku, výšky či pohlaví. Každý může být užitečný a každý má ve hře své místo, neboť každý může dát bod, nebo naopak bodu protihráče zabránit tím, že chytí odražený míč od konstrukce.

Z hlediska prostoru pro využití tchoukballu v rámci činnosti školní družiny jsou možnosti jak v oblasti pravidelných, tak i příležitostných činností. V rámci pravidelné činnosti, která je dána týdenní skladbou zaměstnání a představuje zejména organizované aktivity zájmového vzdělávání, se jedná o oblast sportovní aktivity a rekreační činnost.

Příležitostná činnost je výchovná, vzdělávací, zájmová a tematická rekreační činnost organizovaná nepravidelně; dle potřeb dětí a možností ŠD se může jednat především o sportovní soutěže a projekty.

V rámci pedagogického procesu ve ŠD může tchoukball směřovat k rozvoji následujících

Sport není pouze samotný výkon. Sportem vedeme děti k utváření potřebných návyků, jako je režim dne, správná životospráva, hygiena a regenerace. Dále podněcujeme žáky k tvořivému myšlení a logickému uvažování. Snahou je vytváření etických základů v duchu fair play a rozvíjení všestrannosti. Motivace pro žáky vychází z mnoha faktorů, nicméně z pohledu žáka jsou zde velmi odlišné motivační pohnutky. Podíváme-li se reálným pohledem na oddělení školní družiny, můžeme v něm identifikovat z pohledu temperamentu a vnějších projevů několik odlišných skupin dětí (v kontextu rozsahu a zaměření činnosti ŠD).

Díky svým pravidlům umožňuje tchoukball velkou variabilitu pohybu pro hráče, a tím pádem je zmíněný sportovně nadaný hráč v situaci, kdy ho dle pravidel nikdo nemůže v pohybu limitovat; může tak naplno ukázat své schopnosti a uspokojit své „hráčské ego“ - bez toho, že by v herních příležitostech omezil protihráče, či dokonce, jak se v jiných kolektivních míčových hrách stává, omezil svého spoluhráče.

Velmi silnou skupinu dětí v současných školách jsou žáci, kteří se nechtějí v různé míře kolektivních sportů (někdy i jakékoli tělovýchovné či pohybové aktivity) účastnit. Kromě jiných důvodů se tyto děti straní sportovních aktivit kvůli strachu z kontaktu právě s „lepšími“, aktivnějšími jedinci. V mnoha případech je to jen díky představě, že nemají proti těmto žákům šanci. Pravidla tchoukballu však eliminují fyzický kontakt a neumožňují jakékoli obranné zákroky spočívající v přímém doteku. Tím se uvolňuje prostor pro fyzicky slabší žáky projevit se ve hře. V jiných míčových hrách to v prostředí školní tělesné výchovy není možné. Pravidla jiných míčových her totiž dovolují kontakty obránce-útočník, a to při postavení slabší-silnější vždy vede pouze k zastrašení slabšího.

Nácvik střelby na branku a chytání odraženého míče je velmi efektivní při minutových cvičením ve trojici či čtveřici, kdy střídavě vždy jeden žák střílí na branku, od níž se míč odrazí, a ostatní se ho snaží zachytit a během 3 vteřin hodit na branku, od níž se opět odrazí. Nenásilně tak vznikne hra, v níž jde o to, aby se střelci i chytači sehráli tak, že jim míč nespadne. Učí se tak týmovému duchu, kde je třeba naučit se hrát s ohledem na spoluhráče a dosažení společného cíle.

Dvojice se postaví naproti sobě - cca 3-4 m. Jeden z dvojice je nahrávač a druhý obránce. Obránce klečí a snaží se míč chytat do obou rukou a sbalit ho na hruď. Nahrávač hází míč obránci z vrchu z natažené ruky. Po 10 hodech si žáci vymění pozice. Další variantou je, že dva hráči stojí naproti sobě ve vzdálenosti cca 5 m. Smyslem je hodit a chytit přihrávku od spoluhráče. Přihrávky se hází vrchním obloukem i spodním (tzv. „donáškou“).

Hráč stojí před odrážedlem mimo zakázanou zónu. Snaží se docílit odrazu míče od odrážedla tak, aby míč po odrazu spadl na zem mimo zakázanou zónu.

Jeden hráč hází míč na odrážedlo. Ostatní spoluhráči se seskupí kolem trampolíny a pokoušejí se chytit odražený míč. Nácvik opakujeme několikrát.

Dvojice spoluhráčů se postaví na okraj zakázané zóny a trénují odraz míče o odrážedlo, jeho chycení a opětovnou střelbu. Oba hráči si střídají role (hod, chycení, hod, chycení atd.). Jde o pochopení principu odrazu míče od odrážedla a jeho chycení.

Hráči v jednotlivých družstvech zkoušejí útok na odrážedlo na rozdílné straně hrací plochy. Je nutné dodržet zásady pohybu s míčem (držení míče pouze 3 s, pouze 3 doteky o podložku, pouze 3 přihrávky - čtvrtá je útok na odrážedlo apod.).

Tchoukball může zkusit hrát kdokoliv. Není totiž náročný na pochopení. Hráči v něm uplatňují zcela základní dovednosti, jako je běh, chytání a házení, takže tchoukball zvládají již děti na prvním stupni základní školy. Tchoukball je dobrá varianta do skupinových aktivit, kde jsou společně chlapci i dívky (což je případ většiny ŠD). U ostatních kolektivních sportů je více znát rozdíl pohlaví a vyspělosti. Další výhodou je nízká úrazovost při tomto sportu, protože tchoukball je bezkontaktní hra. Nenajde se v něm agrese, nehrozí časté zdravotní problémy a úrazy. Při hře se rozvíjí spolupráce mezi hráči a herní myšlení. Oproti jiným sportům je pro hráče soupeř partnerem, což má obrovský výchovný potenciál. Přednosti této hry je i nenáročnost na vybavení a prostory. Stačí pouze malá tělocvična, trampolína a míč. Pravidla je možné upravit podle šikovnosti žáků a možností školy. Více o tchoukballu se lze dozvědět na stránkách České tchoukballové asociace na http://www.tchoukball.cz.