Nápady do školní družiny

pro každé družstvo ringo-kroužek, kniha, kuželka

První z každého družstva má na hlavě ringo-kroužek a na něm položenou knihu, kterou si při chůzi nesmí přidržovat rukou. Uprostřed určené trasy opatrně sebere kuželku a odnese ji na konec vytyčené trasy. Vrátí se a předá knihu a ringo-kroužek dalšímu ve svém družstvu. Další jde a kuželku přenese doprostřed trasy. Tak se vystřídají všichni členové v družstvu. Vítězí družstvo, které je první v cíli (kdo se dotkne rukou knihy, vrací se vždy na začátek trasy).

kostky

Jeden z každého družstva staví poslepu co nejvyšší věž z kostek. Ostatní členové družstva mu nosí kostky po jedné z určeného místa. Soutěž pro družstva končí, když věž spadne.

Určí se pořadí družstev, přidělí body pole počtu kostek a soutěžící z každého družstva se vymění.

proužky z krepového papíru

Každý soutěžící má za kalhotami zastrčený ocásek z krepového papíru v barvě svého družstva (děláme je kratší, jinak se trhají). Všichni se snaží během dvou minut ukrást co nejvíce ocásků ostatním. Spočítáme počet nasbíraných ocásků a přidělíme družstvům body.

víčka od PET lahví

V každé dráze je připraveno asi 10 drobných předmětů. Členové družstva jsou spojeni držením za ruce do řetězu - a běží svou dráhu tam a zpět. Cestou mají posbírat co nejvíce víček z PET lahví a donést je do cíle. Přidělíme body za čas a počet předmětů, které společně bez rozpojení nasbírali.

kuličky a miska

Hráči štafetově přenáší kuličky do své misky. Kuličky jsou na jedné straně, misky na druhé. Po skončení po 3-5 minutách spočítáme počet kuliček. Kuličky lze nahradit vršky od PET lahví.

Přenesení zraněného přes překážky: soutěží tři děti z každého družstva - dva vytvoří stoličku z rukou a nesou třetího, překonávají překážky. Vítězí ten, kdo bezpečně jako první dojde do cíle.

koš, papírové míčky

Nejprve připravíme větší množství papírových koulí (míčků). Každý z hráčů hází do koše (krabice od bot). Vítězí družstvo, které má co nejvíce míčků v koši.

2x čtvrtka papíru, křída na označení prostoru

Vyznačíme v prostoru startovací a cílovou čáru a děti se rozdělí do dvou družstev. Každé družstvo dostane své plavidlo (2x výkres, karton). To je jich plavidlo.

Dopředu se dostává družstvo tím způsobem, že plavidlo klade před sebe. Každé družstvo má stejné podmínky.

Cílem skupiny je dostat se jako první do cílové oblasti. Na pokyn „start“ začíná závod. Během závodu dá vychovatelka pokyn „žralok útočí“, všichni musí na palubu lodě a vydržet tam až do odvolání útoku žraloka. Po odvolání „žraločího útoku“ nesmí nikdo opustit loď, jinak vypadá ze hry. Vítězí družstvo, které se dostane jako první do cíle.

balicí papír (A4), pastelky

Úvodem dětem přečteme krátké veršování. A potom si povídáme o kočičí rodině, zjišťujeme, jakou má kočka srst a jak je kočka zbarvená. Úvodní povídání využijeme při hře s pastelkami.

Vybranými pastelkami nakresli jemnou kočičí kožešinu tak, že rychlými tahy zachytíš jednotlivé chloupky srsti. Jsou mnohobarevné a rostou jedním směrem. Mohou být delší než ve skutečnosti.

ručník nebo deka

Děti udělají kruh a představují si, že chodí po lese. „Po lese jsme chodili, někoho jsme ztratili.“ Děti chodí ve vyhrazeném prostoru ve třídě a tohle říkají. Pak si sednou, zavřou oči a vychovatelka chodí mezi dětmi s dekou, ručníkem, šátkem a říká: „Řekni mi děťátko, řekni, kdopak tu není?“ A přitom jedno dítě přikryje. Pak děti otevřou oči a hádají, koho zapomněly v lese.

drobné předměty

Vychovatelka schová ve třídě jednu věc, např. balíček kapesníčků apod. Děti nenápadně chodí, hledají očima, nemluví..., a kdo uvidí, tiše dojde říci, pošeptat, kde to viděl, a sedne na koberec a čeká na ostatní děti.

Jedno z dětí jde za dveře - je detektiv. Ostatní děti na sobě udělají nějakou změnu, např. si vymění boty, svetry apod. Detektiv se snaží uhodnout a slovy popsat změny.

Myslivec jde za dveře, děti se položí na koberec hlavou dolů a vychovatelka určí jednu či více kukaček, které budou kukat. Myslivec přijde a říká: „Kukačko, zakukej“, ozvou se jen určené kukačky „kuku, kuku“ a myslivec hádá. Jakmile uhodne, vymění se.

Hra začíná slovy: Přijela babička (tetička) z Číny, přivezla kyblíček špíny a v něm plavalo písmeno... Na písmenko, které řekne vychovatelka, musí děti najit ve třídě nějakou věc. Kdo najde, potichu si sedne k vychovatelce a nenapovídá ostatním. Lze hrát i tak, že kdo slovo nenajde, vypadne ze hry. Kdo najde jako poslední nebo nenajde vůbec, vypadne z dalšího kola.

šátek

Jedno dítě je námořník a druhý maják. Námořník má zavázané oči. Ostatní děti tvoří skály - útesy. Útesy stojí v moři a vydávají lehce zvuk „šššš“ jako moře narážející na útesy. Na jednom konci stojí maják. Útesy se rozestaví a námořníka vyšleme k majáku. Ten vydává zvuk „hú hú“ a houká ve stejném tempu. Námořníkovým úkolem je dojít až k majáku bez naražení do útesu.

Všichni hráči se procházejí po prostoru. Vychovatelka hlásí určitý počet dětí a část těla, kterou se děti musí spojit - jako kdyby tam měli magnety. Řekne např. „Magnety, spojte se hlavami po třech!“ Hraje se na vypadávání - kdo se s nikým nestihne spojit, vypadává. V dalších kole vedoucí zahlásí zase jiný počet dětí a jinou část těla. Hraje se do omrzení nebo než zůstane pár posledních hráčů.

Každý hráč představuje atom, který se může a někdy i musí slučovat do molekul. Kolika molekulová molekula to bude, určuje vedoucí hry. Když vykřikne číslo (od 2), snaží se „atomy“ vytvořit příslušně velkou molekulu. Ty atomy, jež zůstanou navíc (vytvoří méně atomovou molekulu), vypadávají.

Vychovatelka může jednotlivým hráčům také určit, co představují, a místo čísel pak může vyvolávat názvy možných seskupení - barvy, oblečení apod. Nesloučené atomy opět vypadávají. Po kontrole se molekuly opět rozpadají a jednotlivé atomy se pohybují znovu chaotickým pohybem všemi směry.

První dítě vymyslí nějaké zvíře, které předvede v několika pohybech. Kdo má předvedeno, posadí se do místnosti, kde se předvádí, a může se dívat na ostatní. Poslední pak hádá, co za zvíře předváděl.

velký papír (třeba balicí), pastelky

Každá skupina dostane svůj balicí papír a barevné křídy nebo pastelky. Papír je umístěn v prostoru. Členové skupiny se domluví a oznámí vedoucímu hry, jaký obrázek budou kreslit (např. obytný dům, medvěda, louku atd.). Na znamení hráči obou skupin běží k papíru a začnou kreslit. Každý smí nakreslit jen 3 čáry. Když jsou hotovi, jdou další, ale každý smí nakreslit vždycky jen 3 čáry. Hra pokračuje, dokud se nevystřídají všichni z obou skupin. Vyhrává nejlepší kresba. Hra je omezena časově. Asi po 10 minutách oznámí vedoucí hry konec a porovná hotové kresby, nápad a originalitu. Obměnou hry může být, že všechna družstva mají za úkol nakreslit stejný obrázek.

Známe klučičí řeči, že holky si jen vymýšlejí „drby“? Vytvoříme skupinky po 3 až 5 dětech. Postupně budou skupinky odcházet za dveře. A pak vymyslíme pravdivé informace a „drby“. Potom je zavoláme zpět. Jeden ze skupinky řekne druhému, co slyšel, a to řekne „drb, nebo pravdu“. Pokud hádající uhodnou, dostanou bod, a pokud ne, bod se jim odečte. Každé skupince se řekne 5 informací. Následně zhodnotíme a vyhlásíme vítěznou skupinku.

Vyberou se dva dobrovolníci, kteří chtějí hádat pexeso. Po vybrání jdou za dveře, aby neslyšeli ani neviděli ostatní hráče. Ostatní hráči utvoří dvojice a vyberou si například stejné zvuky zvířat, barvy, dopravní vozidla nebo cokoli jiného, např. pohyby. Až se děti domluví na stejném znamení, rozprostřou se nejlépe tak, aby všichni dohromady utvořili čtverec a stejné dvojice nestály vedle sebe. Poté přicházejí hádající a střídají se ve vyvolávání hráčů. Vyvolaný hráč udělá znamení a hádající hledá jeho dvojici. Pokud dvojici najde, hráč odchází na jeho stranu a vyvolává znovu, pokud neuhádne, vyvolává druhý hádající hráč. Hra končí tehdy, když jsou uhodnuté všechny dvojice, a vyhrává ten, kdo našel co nejvíce dvojic.

bonbony

Děti sedí v kruhu na židličkách. Jeden jde za dveře - ten je mlsná koza. Vychovatelka ukryje někomu v kruhu do dlaně bonbon a pak všichni zavolají: „Mlsná kozo, pojď na zelí, máme dobré kyselé!“ Koza přijde a má 3 pokusy uhodnout, kdo má v dlaních bonbon. Pokud uhodne, bonbon si nechá.

šátek

Děti sedí v kruhu. Uprostřed stojí jeden se zavázanýma očima a říká: „Já jsem pošťák, chodím v noci a nesu dopis... od někoho pro někoho“ a řekne dvě jména dětí z kruhu. Jmenovaní si musí vyměnit místa. Pokud se některého dítěte pošťák dotkne, vymění si pozice. Ten, koho se dítě v kruhu se zavázanýma očima dotklo, se stává pošťákem.

Děti stojí v kruhu. Uprostřed je jedno dítě - střelec. Ukáže na někoho z kruhu a řekne Bang. Hráč si musí dřepnout a hráč po jeho levici a po jeho pravici musí říct rychle jméno toho druhého. Kdo řekne jméno dříve, zůstává ve hře a ten druhý vypadne ze hry.

Děti stojí v kruhu, jedno uprostřed. Děti si mezi sebou nahrávají molitanový míč nebo papírovou kouli a po nahrávce se snaží vybít toho, kdo je uprostřed. Když se jim to povede, vymění se.

židličky

Při téhle hře sedí děti v kruhu a jedno jde za dveře. Každé dítě si zvolí jednoduchý a nenápadný signál (jen grimasu, nenápadný pohyb rukou) - Karel = tygr (signál je vycenění zubů), Anička = žába (signál je nafouknutí tváří), Petr = chameleon (signál je koulení očima) apod., je jedno, kdo si co zvolí. Všichni si musí pamatovat svůj signál a signály kamarádů. Určí se jeden, který začne s vysíláním signálu. Hadač pak přijde a stojí uprostřed kruhu a musí uhodnout, kdo zrovna signál vysílá. Signál se vysílá tak, že hráč ukáže svůj signál a potom kamarádův, kterému signál posílá. Ten když ho přijme, ukáže svůj a pak ukáže signál někoho dalšího. Cílem je být nenápadný, aby hadač uprostřed nepoznal, u koho se signál nachází. Pokud hadač uhodne, u koho signál je, jde si sednout na jeho místo a uhodnutý kamarád jde za dveře a hra se opakuje s jinými signály, zvířaty atd.

židle

Děti sedí v kruhu na židlích a za zády jim stojí kamarád, který se dívá sedícímu kamarádovi pouze na ramena, nesmí zvedat hlavu ani se dívat na další stojící kamarády, ani kolem sebe. Jedna židle je volná, ale za židlí stojí jeden hráč. Děti sedící na židlích ho sledují, hráč stojící za prázdnou židlí mrkne na jednoho ze sedících a ten se musí rychle přesunout na prázdnou židli, jestliže ho ale stihne chytit kamarád, co stojí za jeho židlí, nepřesouvá se. Pokud se mu přesun podaří, sklopí ten, co původně mrkal, zrak na ramena přesunutého hráče a na hráče mrká ten, před kterým je nyní prázdná židle. Doporučuje se po 5 úspěšných výměnách změnu, případně ukončení hry. Další varianta je bez židlí a jmenuje se kuřátka. Děti jsou na bobku a pasáček za nimi.

, bačkory

Děti sedí v kruhu zády do kruhu, vychovatelka jim přidělí čísla 1-6. Potom hází kostkou. Číslo, které padne, se posouvá o jedno místo na levou stranu. Pokud tam někdo sedí, sedne si na něj. Pokud padne číslo někoho, kdo má na klíně další děti, nemohou se posunout (jen ten horní). Vyhrává ten, kdo se dostane zase na své místo. Pro orientaci je dobré před začátkem hry si dát pod židle bačkory.

Děti si sednou do kruhu. První dítě si vymyslí krátkou větičku. Pošeptá ji dítěti vedle něj. Šeptat může jen jednou. Druhé dítě zopakuje šeptem dalšímu sousedovi větu tak, jak ji rozumělo od prvního dítěte. Toto se opakuje, až větička dojde k poslednímu dítěti. To řekne větičku nahlas. Většinou se větička během hry úplně změní. U malých dětí stačí posílat jen jedno slovo.

Druhá možnost je taková, že všichni zůstanou v kruhu, ale budou stát. Jeden jim předvede krátkou sestavu, další pak to stejné zopakuje a přidá k ní ještě něco a tímto způsobem hra pokračuje.

židličky

Židlí v kruhu je o jednu méně než hráčů. Přebývající hráč je uprostřed a řekne „Vymění se všichni ti...“ a místo tří teček doplní nějakou „vlastnost“, kterou splňují alespoň dva hráči. Hráči splňující danou vlastnost se pak musí vyměnit a hráč uprostřed se snaží zabrat nějaké místo. Kdo zůstane uprostřed, říká další větu (pozn. zůstat uprostřed je špatné - můžeme za to přidělovat trestné body). Příklady „vlastností“: co mají tepláky, co se narodili v lednu, co mají rádi kuřátka.

Kolektiv sedí v kruhu. Zpravidla dospělý začíná a řekne své křestní jméno, a to doplní přívlastkem od stejného písmene, od kterého začíná jeho jméno, např.: modrooký Martin, dlouhovlasá Dana, rychlý Robert, tichý Tomáš. Další v kruhu pokračuje tak, že zopakuje předchozího, a přidá svůj přívlastek a jméno.

Děti sedí v kruhu, jeden dobrovolník jde za dveře. Mezitím se skupinka domluví, kdo je král opic, a bude předvádět určitou činnost, kterou budou po něm všichni opakovat, např. tleskání, bouchání do kolen, otáčení hlavou apod. Začne tuto činnost předvádět, zavolá se dobrovolník a musí hádat, kdo je králem opic. Ten v nestřežených okamžicích činnost mění a všichni se po něm hned „opičí“. Pokud uhodne krále opic, jde předvádějící za dveře.

obyčejný štětec s hrubším vlasem (plochý), trochu hustší temperové barvy

Zmačkáme kus papíru (může být tvrdá i měkká čtvrtka) a znova rozložíme. Štětcem s trochou barvy přejíždíme sem tam (vůbec nenamáčíme - proto technika suchého štětce). Zmačkaná místa se většinou více nasáknou barvou, a zvýrazní se tak jakoby „popraskaný“ efekt. Můžeme zkusit postupně více barev.

: klasické voskovky, vodové barvy nebo tuše, předměty se zajímavým povrchem na frotáž

Pracujeme technikou snímání zajímavých povrchů. Na povrch předmětu položíme papír a přejíždíme voskovkou, kterou máme otočenou plošně, aby se nám vykreslil vzor povrchu. U frotáže využijeme mince, ale i další předměty se zajímavým povrchem: struhadla, podrážky, kůra, hrubší textilie atd. Obrázek můžeme přemalovat vodovými barvami.

křídový papír, voskovky, žehlička

Na horkou plochu žehličky se nanáší vosk. Tím se následně maluje na křídový papír. Pro začátek je dobré zvolit si jen dvě nebo tři barvy voskovek, které postupně přikládáme na žehličku. Poté, co se vosk roztaví, žehličku otiskneme na připravený papír. Při nanášení barvy na papír můžeme zvolit různé tahy žehličkou (otisk, jednoduše přetřít, pohyb od sebe a k sobě, naklonění žehličky na hranu, použití špičky žehličky apod.). Podle požadovaného výsledku na ploše žehličky rozpouštíme barvy postupně a přemalováváme je přes sebe. Můžeme na žehličku nanést i více barev najednou. Přetíráme papír do té doby, než budeme s výsledkem spokojeni. Poté můžeme z výkresu vystříhat menší tvary a použít například na přáníčka.

Také můžeme využít zbytky voskovek, nastrouhat je a zkoušet zažehlovat.

sůl, anilinové barvy, inkousty, tuše

Sůl se nasype na vlhké barevné skvrny (přiměřeně). Sůl vytáhne barvu do sebe a vytvoří zajímavé krystalické efekty. Po zaschnutí se musí odstranit (setřepat, odstranit suchým hadříkem atp.). Perfektní na projekty zimních dekorů, oceánů a moří nebo třeba experimentů v čarodějnické kuchyni.

zmizík, inkoust

Nejprve je potřeba papír pokrýt barevným inkoustem a nechat zaschnout. Barvy podle typu projektu můžete i mísit navzájem. Pak už se kreslí zmizíkem a čeká se na kouzelné efekty. Využíváme barevné inkousty na různá roční období.

temperové barvy, skleněná kulička, menší gumový míček - těžký (hopík), víko od krabice nebo plato od bonboniéry apod., čisté bílé papíry

Na víko položíte čistý papír. Na papír se vymačkají kapky temperových barev v různých vzdálenostech. Nakláněním víka do stran posíláme kuličku na různé strany. Ta se průběžně obarvuje a kreslí na papír. Podklad můžete využít na další vyrábění nebo si jen tak vystavit skvělou abstrakci.

provázek nebo nit, papír složený na polovinu, temperová barva

Provázek namočíme do barvy a položíme pokroucený na spodní polovinu výkresu. Zakryjeme druhou polovinou a papír držíme nahoře dlaní přitlačený. Druhou rukou taháme pomalu za provázek. Po otevření máme na obou stranách papíru stejný efekt. Provázek můžeme nabarvit štětcem více barvami a vznikne navíc i efekt barevný.

vatové tyčinky, špunty, tužka a další předměty, které dělají kulaté otisky

Zkoušíme vyrábět tečky a body pomocí různých nástrojů. Namáčíme do temperové barvy nebo tuše. Pomocí bodů lze vytvářet volné vzory nebo i cíleně spojovat tečky a body do různých tvarů.

temperové barvy nebo inkousty a tuše, špejle, miska s vodou a houbička

Velice efektní je připravit si barevný podklad, například pomocí některé z technik (zapíjení barev, smývání barev, slaný efekt atp.). Na suchý základ pak razítkujeme.

Tipy na razítka: klasická gumová razítka, gelová razítka, razítka podomácku vyrobená z mechové pryže nebo gumy, razítka z brambor, jablek atp., špunty, vršky od PET lahví, houbičky.

Otiskovat můžeme místo razítek např. bublinkovou fólii, listy, vlnitou lepenku, jednoduchou koláž z nalepených tvrdých papírů, krajku, textil se zajímavou strukturou, provázek nebo jiný motiv nalepený např. na ruličce od toaletního papíru, ruce a podobně.

prstové nebo temperové barvy

Vhodná pro malé i větší. Se staršími dětmi je dobrou obměnou nechat je malovat jednou za čas rukama (klidně oběma nebo i se zavázanýma očima) nějaké běžné téma, které se občas jeví jako nudné. Třeba zátiší nebo lidský obličej.

černá tuš, vodové nebo anilinové barvy, dřívko, kulatý štětec

Kreslí se tuší obrysy a až tuš zaschne, maluje se barvami. Důležité je zaschnutí černé tuše, pokud má být kresba s čistými liniemi. Dá se takto zpracovat jakékoliv téma, ilustrace. Je možné zakombinovat slaný efekt.

„Hlava, ramena, kolena, palce, kolena, palce, kolena, palce, hlava, ramena, kolena, palce, oči, uši, pusa, nos.“

Ukazuje se oběma rukama na jednotlivé části a stále se zrychluje.

Zpíváme společně písničku, kterou všichni dobře známe. Na mávnutí ruky přestaneme zpívat nahlas a zpíváme si všichni jen „v duchu“. Na další mávnutí ruky pokračujeme ve zpěvu zase nahlas.

Před zpíváním známé písničky se domluvíme, že budeme měnit slova za zvuky a gesta nebo mimiku. Postupně můžeme vyměnit velké množství slov a písničku v podstatě napodobujeme. Např. Skákal pes přes oves... Skočíme, štěkneme, přes - uděláme rukou oblouk a oves můžeme zazpívat...

Cílem je prohlubovat pracovní dovednosti, rozvíjet zájem o přírodu, techniku a dětskou tvořivost. Děti si při vytváření osvojují technické dovednosti i správný vztah k přírodě.

Při práci s hlínou, modelínou nebo tvrdnoucí hmotou rozvíjíme jemnou motoriku, spolupráci obou rukou, koordinaci ruky a oka, děti se učí rozlišovat tvar a barvu předmětů, odlišnosti v detailech, cvičí zrakovou paměť, rozlišují obrazné symboly, rozvíjejí schopnost pracovat podle popisu, návodu, instrukcí, samostatně i ve spolupráci se skupinou a tím obohacují pasivní i aktivní slovní zásobu a komunikační dovednosti.

Prostřednictvím tvarování a zpracování hlíny rozvíjíme znalosti a dovednosti v technickém prostředí. U dětí vytváříme a fixujeme správné pracovní návyky, podporujeme a upevňujeme touhu tvořit. Děti se při práci v keramické dílně učí používat jednoduché nástroje a nářadí a techniky určené k vytváření.

Při tvoření z hlíny rozvíjíme u dětí hrubou i jemnou motoriku, koordinaci rukou, schopnosti dokončit zadaný úkol, schopnosti řešit problémy rozvíjení prostorové orientace, upevňováním základních prostorových pojmů (nahoře, dole) rozvíjíme matematické znalosti (názvy tvarů, velikostí, počet prvků).

Práce s keramickou hlínou zahrnuje spoustu činností. Není to jen tvoření u stolu s hlínou a válečkem. Při práci s hlínou si děti vyzkoušejí prostorové modelování, práce na kopytě, lití do forem. Hotové výrobky se učí esteticky dotvořit, vzhledově krásně zabalit jako dárek pro své blízké.