Většina lidí si pod pojmem intelektově nadané dítě představí dítě chytré a bezproblémové, které je snadné učit i vychovávat a které má život jednodušší než ostatní, protože je pro něj snazší se učit nové věci. Intelektové nadání se však pojí i s mnoha obtížemi, které by si s ním málokdo na první pohled spojoval. Tzv. MiND děti (mimořádně a nadprůměrně intelektově nadané) a jejich okolí se tak musí vyrovnávat s různými těžkostmi, z nichž některé bych vám ráda přiblížila v následujícím článku.
Možné potíže plynoucí z intelektového nadání
Mgr.
Andrea
Štefáčková,
psycholožka, psychoterapeutka a speciální pedagožka, ředitelka pedagogicko-psychologické sekce Qiido PORADNY
Potíže spojené s divergentním myšlením a kreativitou
Jednou z typických charakteristik MiND dětí je tzv. divergentní myšlení spojené s kreativitou. Tento druh myšlení umožňuje vidění více různých způsobů řešení problémů, což je obecně vnímáno jako výhoda. Ve škole se však většinou vyžaduje nějaké jedno správné řešení, což může být pro MiND děti problematické a často se potýkají s potížemi, které z toho plynou:
-
Problémem jsou pro ně nejednoznačná zadání úkolů, které často pochopí a vyřeší jinak, než paní učitelka nebo vychovatelka zamýšlela, nebo je dokonce nesplní vůbec, protože si nejsou jisté, co vlastně mají dělat, když je možné si zadání vyložit několika různými způsoby.
-
Mají silnou tendenci k řešení úkolů „svým způsobem“, který je často odlišný od řešení ostatních. MiND děti většinou nechtějí jen pasivně přejímat vyučované způsoby řešení, ale chtějí na způsob řešení přijít samy, což je někdy dospělými vnímáno negativně, protože vidí jen to jedno „správné řešení“, ačkoliv možných řešení může být více.
-
Vidí problémy a úkoly složitější, než jsou. Vzhledem ke složitosti svého myšlení mívají někdy MiND děti potíže s pro ně příliš jednoduchými úkoly, které mohou vnímat složitěji nebo i jako „chytáky“. Jako malá Verunka, které se paní učitelka u zápisu do ZŠ zeptala, jakou barvu má jablíčko na obrázku, a ona dlouze mlčela, na první pohled to vypadalo, že neví, ale nakonec se slzami v očích odpověděla, že neví, jak se tenhle odstín červené jmenuje.
-
Mívají potíže s rozhodováním. To, že MiND děti vidí v každé situaci řadu alternativ řešení, ale i jejich možných úskalí, se někdy projevuje i tím, že je pro ně obtížné se rozhodovat, a to i v jednoduchých situacích. Příkladem může být prvňák Matěj, který se na školním výletě v cukrárně rozplakal, protože si nedokázal z dvaceti nabízených druhů zmrzliny vybrat, kterou by chtěl.
Obvykle se pak stává, že dítě, které je v mladším věku velmi kreativní, ale na projevy své kreativity a divergentního myšlení často dostává negativní zpětnou vazbu (nepochopení, špatné známky apod.), se postupem věku svému okolí přizpůsobuje a jeho kreativita a ochota k vymýšlení nového se tím snižuje. To je negativní jak pro jeho vývoj, tak do budoucna i pro společnost, která inovativní myšlení pro svůj rozvoj potřebuje.
Proto vnímám jako velmi důležité při práci s MiND dětmi (a nejen jimi) opustit své myšlenkové stereotypy a připustit i jiné možnosti, nechat děti, aby si častěji na řešení přicházely samy, akceptovat různé způsoby řešení (samozřejmě, pokud vedou ke správným výsledkům), rozvíjet v dětech ochotu riskovat a improvizovat i za cenu rizika neúspěchu.
Potíže spojené s nadměrným perfekcionismem
Další typickou charakteristikou MiND dětí je nadměrný perfekcionismus a vysoké nároky na sebe a někdy i na ostatní, s čímž jsou spojeny další potíže:
-
Strach z neúspěchu a chybování bývá u MiND dětí nadměrný, což ovlivňuje jejich výkony i psychický stav. Někdy raději úkol vůbec nesplní, než aby ho splnily špatně jako čtvrťačka Eliška, která přinesla domů pětku za neodevzdaný úkol. Měla za úkol namalovat obrázek ke knize, kterou o prázdninách přečetla, ale protože grafomotorika nebyla její silnou stránkou a ona měla jasnou představu, jak by měl její obrázek vypadat, svou představu nedokázala naplnit a raději odmítla odevzdat podle ní nedokonalý obrázek i za cenu špatné známky. Její maminka potom našla plný koš přeškrtaných a zmačkaných obrázků pod stolem.
-
Časté pomalé tempo spojené s nadměrným perfekcionismem a pečlivostí, neschopnost vyhodnotit, kdy je potřebné zrychlit na úkor dokonalosti.
-
V mladším věku často zvládají běžné nároky bez námahy, a proto se nenaučí překonávat překážky a učit se. To bývá obrovským problémem ve chvíli, kdy je učivo již tak těžké, že jim přestane „jít samo“, s tím si totiž neumí poradit, a to je obrovský nápor pro jejich sebevědomí. Jako v případě patnáctileté Hanky, která se na základní škole vůbec nemusela učit a na vysvědčení měla vždy samé jedničky, ale po nástupu na gymnázium už jí vědomosti naposlouchané při hodinách nestačily, začala dostávat špatné známky, ze kterých se hroutila, až nakonec skončila v ordinaci psychologa.
Na těchto příkladech je patrné, že je třeba už od útlého věku MiND dětem častěji zadávat úkoly adekvátní náročnosti (ne příliš lehké, u kterých se nemusí snažit, ani příliš těžké, které by pro ně byly dopředu demotivující) vzhledem k jejich schopnostem a znalostem, aby se „naučily učit“ a podporovala se jejich schopnost překonávat překážky. Stejně důležitá je u nich i práce s chybou - snižovat strach z chybování, vést spíše k tomu, že chyba je prostředek učení a vždy se dá napravit apod., motivovat spíše pozitivně a vést k sebehodnocení (stanovování vlastních cílů a reflexe jejich dosažení, vytvářet reálný postoj ke svému výkonu).
Potíže s motivací
Silná motivace a zaujetí v oblasti svého zájmu je pro nadání jednou ze základních charakteristik. Energii a píli však věnují často jen úkolům, které je baví nebo v nich vidí smysl, ale úkoly, ve kterých smysl nevidí, je pro ně velmi obtížné plnit, nebo je dokonce odmítají. Jako Monika, která hodně četla a měla velmi dobrý jazykový cit, a tak i bez znalosti vyjmenovaných slov věděla, kde psát i/y. Proto nechápala, proč musí znát vyjmenovat slova nazpaměť, když to nepotřebuje, a bylo pro ni velmi obtížné se je naučit, když na tom paní učitelka trvala. Na příkladu Moniky je vidět, že pro motivaci MiND dětí je smysl vyžadované činnosti velmi důležitý a je třeba s ním pracovat. Pokud MiND děti mají úkol plnit jen proto, že „se to tak dělá“, nebo proto, že „jsem to řekl/a“, je to pro ně daleko náročnější, než kdyby chápaly jeho smysl.
Často se setkávám i s výrazně demotivovanými dětmi, které se velmi těšily do školy, protože si myslely, že se tam naučí spoustu nových věcí, ale postupem času zjistily, že ve škole se nic nového nedozvědí, úkoly jsou pro ně moc jednoduché a nejsou pro ně výzvou, a tak do školy chodí bez zájmu nebo tam vůbec chodit nechtějí. I proto je třeba, aby se s MiND dětmi ve škole pracovalo adekvátně jejich schopnostem, jinak se jejich touha po vědění udusí.
Vztahové obtíže
Problémem MiND dětí bývají i různá nedorozumění a potíže ve vztazích, které souvisí s jejich následujícími charakteristikami:
-
MiND děti bývají často socio-emočně nevyzrálé, což se může projevovat neadekvátními reakcemi v různých situacích, které buď špatně vyhodnotí, nebo na ně nedokážou přiměřeně zareagovat. Velmi často se chovají jako výrazně mladší děti, což je okolím (vrstevníky i dospělými) negativně vnímáno. Jako u Franty, který ještě ve třetí třídě plakal nebo se velmi vztekal, kdykoliv v družině s kamarády prohrál nějakou hru, což bylo pro paní vychovatelku v jeho věku nepochopitelné, a kamarádi s ním už hry raději nechtěli hrát.
-
Mají velmi odlišné zájmy a schopnosti než ostatní děti a chybí jim společná témata. Například pětiletý Patrik si chtěl s dětmi povídat o černých dírách ve vesmíru a nechápal, že to ostatní nezajímá a že mu nerozumí.
-
V hodnotě přátelství mají MiND děti hlubší potřeby než vrstevníci (přátelství již brzy vnímají „na život a na smrt“, bezpodmínečně). Jako Hanička, která často chodila ze školky smutná, protože si s ní její kamarádka v ten den nechtěla hrát. Měla pocit zrady a nechápala, že jeden den kamarádky jsou a druhý den si jí kamarádka nevšímá. Pro rodiče Haničky bylo velmi těžké dceři vysvětlit, že to kamarádka nemyslí zle a nechce jí tím nijak ublížit, ale že přátelství takto malých dětí bývají často trochu „přelétavá“.
-
Vzhledem ke své potřebě partnerského vztahu s dospělými a výrazné citlivosti na nespravedlnost často nerespektují umělé autority a jejich projevy chování bývají interpretovány jako drzost. Jako v případě třeťáka Filipa, který paní učitelce, která někdy jako trest celé třídě zkracovala přestávky, řekl, že si ve školním řádu přečetl, že se to nesmí, což pro něj byla informace, kterou by paní učitelka měla vědět, ale paní učitelka to brala jako drzost vůči své autoritě a napsala mu poznámku.
-
Problémem bývá i skupinová práce, kterou MiND děti často odmítají, protože mají pocit, že jim to ostatní kazí, zdržují je, nebo mají jen ony pravdu či svou jasnou vizi a nechtějí nebo neumí se při práci přizpůsobit ostatním.
Je tedy patrné, že orientace ve vztazích je pro MiND děti obtížná a je třeba jejich projevy chování chápat i v kontextu jejich typických charakteristik, a ne jen tak, jak se na první pohled jeví.
Obtíže plynoucí z asynchronního vývoje
Asynchronní vývoj, tedy věkový nesoulad mezi jednotlivými oblastmi vývoje (rychlejší vývoj v rozumové oblasti a nezralost např. v oblasti socio-emoční či motorické), je u MiND dětí velmi častým jevem, kterému je pro lidi, kteří nemají s MiND dětmi zkušenosti, někdy obtížné porozumět.
-
Mají pak tendenci nadání dítěte na základě nezralosti v některé jiné oblasti zpochybňovat. Příkladem nám může být prvňačka Eliška, u které paní učitelka přesvědčovala rodiče, že Eliška nemůže být nadaná, protože jako poslední ve třídě ještě píše tužkou a její grafomotorický projev je velmi podprůměrný a nadané dítě by přece mělo být dobré ve všem.
-
Nebo neadekvátní chování dítěte, které je nadané, přisuzují jeho neochotě se přizpůsobit okolí či jeho rozmazlenosti. Tak jako u druháka Tondy, který je socio-emočně nevyzrálý a často na podněty spolužáků reaguje nevhodně, tedy agresí nebo pláčem, což jeho paní učitelka komentovala slovy: „Když je tak chytrý, tak by přece měl vědět, jak se má chovat.“
Vzhledem k tomu, že asynchronicita vývoje je přirozenou součástí nadání v kognitivní oblasti, je třeba k MiND dětem přistupovat individuálně, tedy v každé oblasti adekvátně úrovni jeho schopností. Při opačném přístupu dítě bohužel není schopné nároky svého okolí reálně naplnit, což s sebou nese frustraci dítěte, rodiče i učitele.
Nadační fond Qiido poskytuje know-how nejen odborníkům ve vzdělávání (učitelům, speciálním pedagogům, ředitelům a jejich zástupcům, psychologům), ale i rodičům. Pro ředitele a učitele základních škol vzdělávajících MiND žáky pořádá již čtvrtým rokem pracovní konference (SETKÁNÍ ŠKOL) zaměřené na získání nových znalostí, poznatků a výměnu zkušeností. Školy, ředitelé a učitelé mohou využít také programy Qiida v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP), které nabízí Qiido AKADEMIE. Další cyklus akreditovaný MŠMT s názvem „Jak systematicky vzdělávat a komplexně rozvíjet intelektově nadané žáky?“ se otevírá na podzim 2021. S partnerskými školami Qiido pracuje v tzv. formě programu Qiido NA MÍRU.
K dalším aktivitám Qiida patří provozování diagnosticko-poradenského centra Qiido PORADNA, kam se rodiče a poradenští pracovníci obracejí s žádostí o odbornou diagnostiku IQ i EQ, individuální poradenství a konzultace. Pro rodiče, kteří si nevědí rady a chtějí prvotní kuchařku „Co a jak s MiND dítětem doma i ve škole?“, je určeno každoroční SETKÁNÍ RODIČŮ.
Bližší informace o těchto aktivitách najdete na internetových stránkách nadačního fondu www.qiido.cz.