Květinková víla

 Květinková víla, ta je velmi milá.  Ladně tančí na louce a koupe se v potoce. Šaty má plné překrásných kytek,  utkaných za rosy z velmi vzácných nitek.  Na krku nosí náhrdelník, který září barvami,  navlékla ho sama víla, pod večerními hvězdami.  

Už jste někdy potkali květinkovou vílu? Děti ze Základní školy v Prostějově ano.

A jak to celé začalo?

Byla jednou jedna kouzelná víla a jmenovala se Květuška. Byla krásná, moudrá a moc šikovná. Navíc měla moc ráda děti. A tak ji jednoho dne napadlo pozvat skupinu dětí na návštěvu. Strašně moc se těšila, až se děti objeví, a pochlubila se svým kamarádkám a kamarádům z překrásné zahrady. Kamarádi byli zvědaví, jestli děti přijdou, a proto pomohli víle Květušce s přípravami. Měli pro děti překvapení. Uvařili jim ovocný čaj a připravili sladký zákusek. Děti pozvání přijaly a za vílou se vydaly. Prošly krásnou zahradou a vešly do zámku, kde je víla se svými přáteli přivítala. Prozradila dětem, že je naučí zhotovit stejný náhrdelník, jaký má ona sama, a ukázala jim kouzelný měšec plný záhadných věcí. Děti, které budou šikovné a zvládnout svůj úkol, si můžou do kouzelného měšce sáhnout. A to, co vyloví, si mohou vyzkoušet. A pokud bude působit kouzlo, které víla do měšce vdechla, zcela jistě se všichni promění v bytosti s výjimečnými schopnostmi. Kouzlo prý přestane působit, jakmile odbije třetí hodina odpolední.

Děti se usadily ke stolečkům, aby se něčemu přiučily. Na stolečcích byl připravený materiál, ze kterého si měl každý zhotovit ozdobný náhrdelník na krk, stejný, jako nosí kouzelná víla. Děti vytvářely náhrdelníky ze zbytků látek, které stříhaly do tvaru květinky a navlékaly na pomocí jehly na dvojitou bavlnku. Menší děti, prvňáci, navlékaly pěnové korálky, které jsme shromáždili od rodičů. Všechny babičky a dědové měli krásné náhrdelníky od dětí.

Setkání na téma Květinková víla mělo za 14 dnů další pokračování. Po předchozím tvoření si děti povídaly o vydařené akci a také o tom, co vytvořily společně s klienty Centra sociálních služeb. A na další akci zaměřenou na vytváření pohádkového sborníku s názvem Květinková víla se překvapivě přihlásilo více dětí. Téměř třicet dětí a dvacet seniorů se podílelo na tvorbě pohádek o vílách, které měly nejrůznější přátele, známé a kamarády, uměly nejrůznější kouzla a měly výjimečné schopnosti. Některé děti se zhostily úlohy zapisovatele, jiné vymýšlely nebo kreslily obrázky. Všem se takové tvůrčí odpoledne moc líbilo.

Žila byla jedna víla se svými družkami. Když byl měsíc v úplňku, vyšly si na louku a tančily. V lese rostly překrásné sasanky, kterými se víly ozdobily. Upletly si věneček na hlavu a ušily si závoje z pavoučích nití. Když začaly tančit, nejlépe zvládla taneční kroky víla Amálka, která znala jedno kouzlo. Čeho se dotkla, proměnilo se v květinu, kterou sázely víly na louce před lesem. Vílám se louka před lesem moc líbila, protože mezi kytkami hrála cvrčků kapela. Celá louka připomínala květinkový sál plný voňavých květů, jejichž vůně se šířila všude po okolí. Voňavé květinky přilákaly motýlky, včelky a čmeláky.

Byla jednou jedna víla Alenka. Alenka žila blízko lesa a uměla výborně zpívat a tančit. Pokaždé, když byl úplněk, tak pletla věneček z květů lučních květin, aby se všem kolem líbila. Jednou se kolem louky procházela zlá liška a moc se jí líbil věneček z pestrobarevných květin, který si Alenka upletla. Nevěděla, že víla Alenka je nejen velmi milá, ale také moc hodná. Liška sama věneček uplést nedovedla, ale strašně moc ho chtěla pro svoji liščí dcerku Lišatici. Přemýšlela, jak ho získat, a sama pro sebe si říkala, že je dost chytrá na to, aby ho víle odnesla. Vymyslela tedy, že budou spolu tančit a uspořádají mezi sebou taneční závody. Liška si myslela, že když začne tančit rychleji, víle věneček upadne do trávy, liška že ho popadne a zmizí. Jenže víla uměla tančit lépe než liška, a tak liška věneček pro svoji dceru nezískala. Možná, kdyby znala kouzelné slůvko, tak by jí ho víla Alenka pro malou liščí slečnu upletla.