Bezpečné zabarikádování se v budově školy anebo školní družiny není jen pouhý termín „odcizování dětí přírodě“. Je potřeba vnímat tuto přemíru péče i jako ochuzování dětí o osobní zkušenosti a prožitky, na které chtějí samy přijít a chtějí si je samy vyzkoušet a poznat, a to navíc v přirozeném prostředí. Tedy normálně se naučit chodit volným lesem, a ne po asfaltovém chodníku, lézt po stromě, a ne po prolézačce nad molitanovým bazénem anebo se naučit pozorovat živé zvíře a umět si je i pohladit.
Kráva není fialová, kuře není vždy žluté a maso opravdu neroste v mrazáku
Mgr.
Vlastimil
Jura,
pedagog volného času, člen představenstva ČRDM
Samotné školní vyučování má, díky velkému množství informací a dovedností, které si klade za cíl naučit žáky, trochu svázané ruce. A ne každý pedagog na základní škole je otevřen novým konstruktivistickým metodám, které nejsou tak dobře měřitelné, ale jsou pro žáky daleko více rozvíjející. V zájmovém a neformálním vzdělávání tyto omezení nejsou taková a záleží jen na nás samých, zda si na ně troufneme či zůstaneme v bezpečí tříd, tělocvičen, vyhřívaných místností plných deskových her, obrázků a videí nebo dalších náhražek skutečného světa.
Fáze konstruktivistické výuky můžeme popsat pomocí prekonceptů následovně:
Prekoncept zde chápeme jako dětské pojetí informace
-
konstrukce naivních prekonceptů - utváří se soustavně od dětství
-
ověření jejich použitelnosti - v konkrétní situaci si člověk vyzkouší, jestli jeho naivní prekoncept platí, nebo ne
-
potvrzení nebo rekonstrukce prekonceptů - pokud prekoncept na základě ověření neplatí a dojde k přijetí skutečnosti, dojde k rekonstrukci prekonceptu
Ideální ukázkou využití konstruktivistické teorie v zájmovém a neformálním vzdělávání je užití živých zvířat. Někteří už teď máte alergické reakce a jiní hrůzné představy, jak budete vysvětlovat rodičům, že Pepíček nemá dva prstíčky a že si za to může vlastně sám. Ano, souhlasím, představivost je mnohdy děsivá! Pokud se tak stane, pravděpodobně jsme někde udělali chybu a Pepíčka na setkání s Alíkem anebo Mickou dobře nepřipravili. Nicméně naše cílené a připravené setkávání se s nástrahami živé přírody naopak děti dokáže daleko lépe připravit na skutečný život.
V České republice se využívá většinou hned několik forem vzdělávání za pomoci zvířat. První z nich a nejintenzivnější je samotný chov zvířete ve třídě, další možností jsou návštěva chovatele se zvířetem ve školní třidě, dále pak exkurze dětí v chovatelském areálu či společný výlet na výstavu živých zvířat nebo již konkrétní vybraný vzdělávací program. Úmyslně zde nezmiňuji chovatelské kroužky anebo chovatelské tábory či tábory se zvířaty, které jsou už plně na rozhodnutí rodičů na základě dalších dětských preferencí při trávení jejich volného času.
Chov zvířat nebo jednoho zvířete ve třídě je nejnáročnější, ale také může nejvíce dětem nabídnout. Pokud bychom měli například na školní zahradě možnost vhodného umístění včelstva, ptačích budek, chovu slepic anebo králíků, tak můžeme obzory dětí bez dopravní časové náročnosti dále rozšířit. Zde se pak nabízí velké množství aktivit a soutěží, které budou přirozenou formou rozvíjet zvídavost a vnímání zvířat jako součásti přírody.
Návštěvy chovatelů se zvířaty mohou být přínosné zvláště pro přesnější a podrobnější seznámení dětí s konkrétním druhem zvířete. Vhodné je tedy oslovit například blízkou chovatelskou organizaci Českého svazu chovatelů, která po domluvě ráda vyšle zkušeného chovatele a navštíví školu se zvoleným druhem nebo plemenem domácího či drobného hospodářského zvířete. Nezapomeňte ale, že dobrý chovatel nemusí být pedagog a vždy je potřeba si proto předem vše domluvit tak, abyste předešli případným škodám nebo zbytečným nedorozuměním ve škole.
Exkurze mimo areál školy mohou být také velmi pestré. Možnosti nabízí záchranné stanice volně žijících živočichů pod Českým svazem ochránců přírody, včelíny a jiná pracoviště Včelí stráže, zvířecí a zoo farmy různých soukromých subjektů a v neposlední řadě chovatelské areály již zmiňovaného Českého svazu chovatelů, Českého rybářského svazu či Českomoravské myslivecké jednoty, různých kynologických klubů či koňských stájí.
Samostatnou kategorií jsou výlety, kde je možné navštívit také centra environmentální a ekologické výchovy, která dokáží nabídnout již konkrétní vybrané programy za drobný poplatek. Kulturně vzdělávací veřejné výstavy zvířat, které mohou být doplněné o komentované prohlídky anebo přednášky od samotných chovatelů a odborníků. A jednou z možností jsou také návštěvy jedné z mnoha zoologických zahrad či akvaristického světa s využitím přednášky nebo komentované prohlídky. Zde je třeba zvážit, jaký přínos má pozorování exotického zvířete přes sklo oproti možnosti seznámit se blíže se zvířetem běžnějším, ale již i pomocí hmatu a dalších smyslů.
Chovatelství, tedy vzájemné působení zvířete a člověka, jako jedna z možných nabídek činností pro zájmové a neformální vzdělávání, je velmi zajímavou činností ovlivňující všechny aspekty osobnosti jedince. „Všichni máme jakousi představu o tom, co je to domácí zvíře. Je to zvíře, se kterým člověk udržuje privilegované vztahy založené na dominanci, využívání, podřízenosti, ale v některých případech také na citu, zejména v případě tak zvaných ,domácích mazlíčků‘, to znamená těch, která pro člověka nevykonávají žádnou práci ani z nich nemá alimentární přínos v širokém smyslu slova (maso, kůže, vlna atd.).“/1/ V případě chovu zvířete ve třídě se míra jednotlivých působení může lišit podle toho, jaká nastavíme pravidla a jaké máme možnosti, a zvláště pak konkrétní zvíře.
Rozšířené rozdělení podle základního působení na dítě:
2)-
zdravotní (terapeutické) působení
-
sociální působení
-
motivační (psychologické) působení
-
výchovné působení
-
relaxační působení
Zdravotní působení má za úkol obnovu psychických a fyzických sil vzájemným působením (odlehčením jednoho, aplikací druhého). Pokud předcházela náročná psychická činnost například ve škole, je ideální právě v chovatelství lehká fyzická činnost spojená s péčí o zvíře (procházky, krmení, čištění kotce a zvířete atd.). Vhodně zdravotně také působí nutná pravidelnost této činnosti vedoucí k získání pohybové aktivity u dětí s nedostatkem pohybu, nebo dokonce nadváhou.
Sociální působení na jedince je skrze sociální mikroskupinu povětšinou utvořenou se svým zvířetem. U menších dětí stačí pojmenovat domácího mazlíčka a rázem by nejraději, aby s nimi jedl i z jednoho talíře. Citlivější přístup a vnímání problémů ostatních je jedním z velkých zisků do tvořící se osobnosti dobrého chovatele. Dalším působícím sociálním aspektem je možnost potkávat se a sdružovat s ostatními vrstevníky se stejnými zájmy a problémy týkajícími se právě péče a zážitků se zvířaty.
Motivační nebo také psychologické působení je dáno možností se svěřit, citově projevit a zdravě odreagovat své emoce skrze své zvíře. Mnohdy dítě řekne svému zvířeti více než rodičům nebo nejbližším kamarádům, a odlehčí tak své problémy částečným přenesením na zvíře. Jako motivace slouží také starost o zvíře, která podpoří zdravou zvídavost a schopnost učení se, minimálně v souvislostech s informacemi, které by mohly vést ke zlepšení podmínek pro své zvíře.
Výchovné působení je také velmi důležitou složkou, která by neměla být opomenuta právě u malých dětí. Ty potřebují být vedeny k zodpovědnosti za své činy a k přemýšlení o následcích, které můžou různé činnosti způsobit (pravidelnost krmení, čištění). Dalo by se říci, že jde tímto o rozvíjení rozumových schopností a dovedností. „Výchovný prospěch ze soužití se zvířaty můžeme totiž čekat jen tehdy, když to přináší radost, potěšení a dobrou náladu oběma stranám, tj. lidem i zvířatům.“/3/ Tedy při zachování welfare při jejich chovu.
Zde si dovolím se podrobněji zastavit a zmínit často opomíjené aspekty výchovného působení, které jsou ve svém důsledku někdy až úsměvné.
Jedním z nich je možnost pozorovat aktivitu sexuální a rozmnožovací. A to bez učebnic, mnohdy rozpačitých postojů rodičů a nepřipravených pedagogů, kteří často nevědí jak do toho. Naopak je zde výborná možnost, abychom pozorování dětí doplnili svým výkladem, rozvedli, upřesnili, a přitom zůstali v rovině víceméně přírodovědné a objektivní, tak, jak to odpovídá dětské mentalitě. Toto téma přestane být dětmi i rodiči tabuizováno a nebude vnímáno jako jakési zakázané ovoce, choulostivé nebo nepatřičné či senzační téma.
Seznámení se s koncem života a smrtí. Jde o přirozený proces probíhající v přírodě a vztahující se i na nás, lidi. Děti jsou odchovem zvířat, která povětšinou mají krátký životní cyklus, na smrt připraveny určitým citovým prožitkem (lítostí, smutkem). Nechceme dítěti způsobovat žádný otřes, ale je pro něj přirozené, že se s ním musí naučit žít a vyrovnávat. Je to mnohem silnější a realističtější než smrt postaviček v pohádkách nebo smrt zprostředkovaná z televizních obrazovek.
Užitkovost zvířat jako dnes již zapomínaný termín. Je také určitý specifický a opomíjený výchovný efekt chovatelství. Mnohými lidmi může být zatracován jako cynický, když z mnoha příhod z dětství slýcháme o králíku jménem Karel, který se vytratil přes víkend z králíkárny. A místo něj jsme si s rodinou pochutnali na výborné nedělní pečínce. Racionální pohled na užitkovost některých k tomu chovaných zvířat se zvláště v posledních třiceti letech vytrácí nejen ve městech, ale už i na vesnicích. A mnoho specifických skupin toho tendenčně zneužívá na podporu například vegetariánství atd. Přitom úctu a vyvážený etický přístup k životu můžeme získat právě prací se zvířaty, ze které máme přímý užitek naplňující naše primární životní potřeby. A užitkovost zvířat spojená nejen s vejci, vlnou, peřím a mlékem, ale i masem nebo kůží v případě zabití k tomuto účelu chovaného zvířete.
A nakonec působení relaxační, které by mělo být u všech volnočasových činností velmi důležité. To je v chovatelství obsaženo už uvolněním se při pohybu se zvířetem nebo jen jeho sledováním. Vnímání přirozenosti přírody skrze dokonalost pohybu a krásu zvířete je pro většinu lidí vždy příjemným a obohacujícím zážitkem.
Samozřejmě je zde patrné, že všechno souvisí se vším a při každé činnosti se zvířetem na nás působí více aspektů. To je právě i smyslem zájmového a neformálního vzdělávání, respektive zde konkrétně chovatelských aktivit, které v dětech můžou a budou evokovat mnoho otázek, na které si budou rovnou odpovídat. A je na nás, zda to budou děti jen pozorovat vytržené z kontextu anebo je necháme si vše rovnou zažít. V každém případě díky živým zvířatům jde o jedno z přirozených působení přírody, které má člověk od doby, kdy poprvé ochočil domácí zvířata a udělal z nich partnera pro svůj další život.
2 PÁVKOVÁ, J. et al. Pedagogika volného času: [teorie, praxe a perspektivy výchovy mimo vyučování a zařízení volného času], s. 141.