Jak to bylo, jak to je

Do této hry lze zařadit nepřeberné množství podtémat, spontánně navazovat na aktuální významné dny a svátky. V březnu se například nabízí Měsíc čtenářů, který může být spojený s výrobou papíru a vývojem písma, nebo můžeme zařadit vývoj sdělovacích prostředků do mediální výchovy, v dopravní výchově se můžeme podívat na převratné vynálezy a srovnat bezpečnost a vybavenost tehdejších vozidel se současnými apod. Výhodou tedy je, že můžeme vše uzpůsobit časově, ale hlavně dle zájmu dětí.

V letošním roce opět na některých úkolech pracujeme ve skupinách, které tvoří děti z 1. a 3. tříd. Abychom si uvědomovali pojem času, jsou potřeba vlastní zkušenosti. Malé děti nemají o délce trvání časového úseku přesnou představu. Na naší cestě časem nás provází skřítek Časomíra, který nás na začátku seznámil s časovou osou. Na té si vždy ukazujeme, ve kterém roce se právě nacházíme a ve které době jsme se přibližně narodili. Když víme o věci nebo tématu, kdy byly datovány jejich počátky, najdeme na ose století, popř. tisíciletí. Tak děti zjistí, že dnešek od jejich narození je na ose mini kousíček oproti dnešku a dávné minulosti.

Čas je široké téma. Zmínili jsme další časové pojmy jako rok, měsíc, týden, dny... Povídali jsme si o tom, čím můžeme čas měřit. Naše Časomíra má vlastní hodinky a také přesýpací hodiny. Prvním úkolem bylo vytvořit obrázek Časomíry a z různých kartonových výseků vyrobit hodinky.

Jaké by to bylo cestování v čase bez stroje času? Všichni asi víme, že stroj času by teoreticky sloužil k přesunu do minulosti nebo budoucnosti. Ale jak by asi mohl vypadat? Tady děti mohly popustit uzdu své fantazii. Velké čtvrtky, tužky a černé fixy a vznikla veledíla. Pak už jen ve skupinkách odprezentovat, co který stroj umí, a hurá na první výpravu.

Střecha nad hlavou a ochrana před nepohodou, to byla základní starost člověka již v pravěku. Děti o tomto tématu už překvapivě hodně věděly. Jeskynní malby, pračlověk, výroba prvních nástrojů a zbraní, toto téma nás nadchlo všechny.

Na silnější balicí papír o rozměru cca 180 cm x 120 cm, který v našem případě představoval plochu jeskyně, jsme se pokusili vytvořit prehistorické malby. Papír jsme na začátku pořádně zmuchlali. Nejprve jsme pomocí barev vytvořili podklad natíráním, tupováním, stříkáním barev. Napodobovali jsme barvu hlinky, dřevěného uhlí... tak, jak tomu mohlo být v pravěku. Nesměly chybět ani obtisky rukou všech dětí. Nakonec zručnější dívky dokreslily pomocí černých fixů zvířecí motivy, postavy lovců a ornamenty. Tak vznikl základ pro naše další tvoření.

Pustili jsme se do výroby primitivního přístřešku. K vytvoření základu nám posloužily klacky, které jsme pomocí provázku svázali do jehlanovitého základu, na ten jsme připevnili kousky různých kůží a kožešin - tak, jak to v pravěku stavěli lovci. Teď už jen zbývalo vyrobit ohniště, pravěké lovce a sběrače a také nástroje. Základ těla pralidí byl z pevné barevné čtvrtky a pro výrobu oblečků jsme opět využili kůže a kožešinky. K výrobě vlasů byly použity zbytky pletacích přízí a chemlonu.

Chlapci se nejvíce těšili na výrobu jednoduchých nástrojů a zbraní. Z klacíků, které představovaly topůrka a rukojeti a různých kamenů, vyrobili sekáčky, oštěpy atd. A protože kdysi nebylo žádné lepidlo, tak i my jsme se bez něho obešli, ke kompletaci nám postačil provázek.

V encyklopediích a naučných knihách jsme se podívali, jak se měnilo a vyvíjelo bydlení v různých stoletích. Zjistili jsme, že úroveň bydlení byla ovlivňována kulturou a civilizačním vývojem. Dnešnímu bydlení jsme věnovali méně času, protože je nám všem poměrně známé. Vytvořili jsme si na nástěnce městečko, které sestávalo z rodinných domků i paneláků. Na výrobu moderních paneláků jsme využili destičky od hracích žetonů, které se nám časem nashromáždily od nových her. Otvory po žetonech nám posloužily jako okna.

Dějiny módy nešlo začít jinak než známou písní "Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka...". Tento okruh je opět velmi široký, proto jsme si udělali průřez, aby děti měly představu, co kdy bylo módní a jak se jednotlivé kousky oblečení měnily a vyvíjely. K tomu nám dobře posloužila kniha Letem módním světem.

První jednoduché obleky vznikly v pravěku z kůží ulovených zvířat, to už pro nás byla známá informace. Udělali jsme skok v čase a více nás zaujalo odívání starověkých Egypťanů a Řeků, dále pak středověk, období renesance, baroka... Proměny střihů, délek, materiálů, barev. Takže módní trendy se měnily, mění a měnit budou. A tady si při tvoření přišla na své děvčata. Látky, přízdoby, stužky, ovčí rouno na vlasy... a začaly vznikat "papírové modelky", které na sobě měly oděv, který charakterizoval danou dobu. S tím, jak se vyvíjelo oblečení, se měnily i účesy. Je to spolu s oblečením jedna z prvních věcí, kterých si na druhých hned všimneme. Jednoduchost se střídala s elegancí, vlasy dlouhé, rozpuštěné vystřídaly splétané copy nebo spirálovité lokny.

Abychom netvořili jen z papíru, tak jsme celý tento okruh zakončili akcí "Den účesů". Nejen vymyslet a vytvořit účes, který zaujme porotu, ale ještě ho doplnit vhodným oblečením, to byl úkol pro děti ve spolupráci s rodiči. Sešlo se mnoho zajímavých modelů, nechyběla ani módní přehlídka s komentářem. Paní vychovatelky, které v roli porotců módní redakce "Bláznivý styl" měly nelehký úkol vybrat ty nej modely. Tato akce se setkala s velmi pozitivním ohlasem.

Nakonec jsme došli k závěru, že každý by měl hlavně nosit, ať už na hlavě, nebo jako oblečení, to, co mu sluší a v čem se cítí příjemně a pohodlně.

Tento okruh jsme vzali odzadu, tzn. ode dneška až úplně k prvopočátkům papíru, písma a psacích potřeb.

Knihy nás provázejí již od útlého dětství. Leporela, obrázkové knihy s říkadly... Se znalostí prvních písmen přicházejí první pohádkové knihy a během života někteří milovníci čtení dojdou až k "velkým" knihám, které jsou bez obrázků, ale čítají stovky stran plných textu.

Když vezmeme knihu do ruky, tak si mnohdy neuvědomujeme, jakou cestu musela ujít, než se dostala až k nám. Naše povídání tedy začalo u toho, jak se zrodí nápad v hlavě autora, a pak krůček po krůčku přes nakladatelství a osoby nejpovolanější (korektura, ilustrace, produkce...) se dá dohromady a dostane se na prodejní pulty knihkupectví.

Bylo to tak vždy? Tiskly se knihy v tiskárnách? Na co lidé psali? Čím psali? Spousta otázek, na které jsme hledali odpovědi.

A tak jsme začali tím, na co se psalo. V historii se používala spousta materiálů pro psaní - kámen, listy, voskové tabulky. Některé byly dochovány - např. hliněné destičky. Pak už přišly na řadu dva známé materiály. Jedním z nich byl papyrus, který se vyráběl ze stébel šáchoru. Papyrus dal základ slovu PAPÍR. Papyrus jsme měli možnost vidět i osahat, což je pro děti to nejlepší. Vzhledem k tomu, že šáchor rostl jen na některých místech, hledali lidé náhradu. Obyvatelé Pergamonu objevili pergamen, který se vyráběl ze zvířecích kůží, především ovčích, a získal jméno podle města, kde vznikl. To vše bylo však velmi dávno...

A teď už hurá papír! Z encyklopedií jsme vyčetli, že zmínka o první výrobě papíru sahá až 2 000 let zpět, kdy v Číně jakýsi úředník zkusil vyrobit papír z několika materiálů. Dnes nám přijde papír v jakékoliv podobě jako naprosto obyčejná, samozřejmá věc. Každý z nás se s papírem během dne setká několikrát. Papír jsme zařadili do spousty aktivit, pro představu některé z nich popíšu. Nejprve jsme zkoušeli různé vlastnosti papíru, jako jsou pevnost, schopnost absorbovat tekutinu, průhlednost apod., potom už přišlo na řadu tvoření...

velký tvrdý papír, tužku, nůžky, lepidlo, 5 různorodých papírových materiálů (my jsme použili karton, novinový papír, hedvábný papír, kancelářský papír, pevnější krepový papír)

Na velký tvrdý papír tužkou nakreslíme velká písmena P, A, P, Í, R (výška cca 60 cm). Připravené papíry nastříháme na menší čtverečky (můžeme i natrhat). Každé písmeno je vytvořeno z jiného papíru. Pomocí lepidla připevňujeme na písmenka kousky papíru, mohou se i vzájemně překrývat. Když je vylepená celá plocha písmenka, tak opatrně vystřihneme. Pro lepší efekt necháme okolo písmenka kousek okraje podkladu. Tato písmenka jsme použili k motivaci, děti se s nimi různě fotily, a nakonec našla místo na nástěnce.

karton cca 50 x 70 cm, balicí papíry od květin, tužku, nůžky, lepidlo, černý fix, pastelky

Tato aktivita byla zcela v režii několika dívek ze 3. třídy. Rozdělily se do dvou skupinek, jedna pracovala na dívce - Papíračce, a druhá na chlapci - Papírákovi. Nakreslily si tužkou postavy. Pomocí nůžek vystřihly. Na celou výrobu použily pouze papíry od květin, které jsme měli nastřádané. Papíry mačkaly, stáčely, stříhaly a potom lepily na papírové postavy. Fixem a pastelkou dokreslily jednoduché obličeje. Jména si děvčata také sama vymyslela, já jsem pouze vyrobila jmenovky. Tato samostatná práce se jim moc povedla. Co myslíte?

papírové ubrousky, vodu, lepidlo PVA Glue, misku, igelitový ubrus, pravítko, třívrstvé ubrousky s drobnými motivy

My jsme si pro výrobu vybrali co nejjednodušší postup bez síta. Ubrousky, nejlépe bílé barvy (můžeme použít i staré noviny, obaly od vajec), natrháme na malé kousky a vložíme do misky. Přidáme trochu vody a ubrousky s vodou řádně rozmačkáme na kaši. Někdo do hmoty použil nakonec i jinou barvu ubrousku, aby měl konečný základ papíru barevnější. Na závěr přidáme trochu lepidla, aby byl papír po uschnutí dostatečně pevný. Znovu řádně prsty promícháme, promačkáme. Vezmeme do hrsti trochu hmoty, lehce vymačkáme přebytečnou vodu a na igelit začneme rozprostírat hmotu do požadovaného tvaru. Kraje můžeme zarovnat pomocí pravítka. Když jsme s tvarem spokojeni, vystříháme nebo vytrháme z ubrousku drobné motivy. Sloupneme vrchní vrstvu ubrousku a řádně přitiskneme na připravenou hmotu. Díky lepidlu v hmotě se ubrousek krásně přichytí a další lepidlo není nutné použít. Necháme pozvolna sušit. Máme vlastní ruční papír, který lze dále využít k dalším výtvarným činnostem (přáníčka, vazba knížky...).

krabičky od tahacích kapesníků nebo jiné tvrdé obaly se zajímavým vzorem, čtvrtku, bílý kancelářský papír, tužku, pravítko, nůžky, sešívačku, barevné slabé stužky, tyčinkové lepidlo, tavnou pistoli a náboje

Na čtvrtku si narýsujeme obdélník 14 x 10 cm. Delší stranu v polovině přehneme a vzniknou desky o rozměru 7 x 10 cm. Krabičku od kapesníku opatrně rozložíme. Vybereme místo se zajímavým vzorem, narýsujeme 2 obdélníky o velikosti 6 x 9 cm, které vystřihneme. Ustřihneme stužku dlouhou cca 25 cm. Na koncích uděláme uzlíky, aby se nepárala. Stužku, která bude sloužit k zavázání notýsku, nalepíme tavnou pistolí cca v půlce desek. Naměříme si a nastříháme kancelářský papír na rozměr 13 x 9 cm. Naskládáme na sebe 5 (i více) takto připravených listů. V polovině přehneme a sešívačkou přišijeme dovnitř desek. Na přední a zadní stranu přilepíme tyčinkovým lepidlem připravené barevné obdélníky z obalů. Notýsek zatížíme a necháme zaschnout. Potom zavážeme stužky na mašličku a notýsek je hotový.

V družině mají děti možnost pracovat nebo se setkat s různými druhy papíru. Ale vědí, jak se který jmenuje? Svoje znalosti si mohly vyzkoušet.

Různé papíry, které máme v ŠD, nastříháme na stejně velké proužky (8 x 20 cm). Vyrobíme si kartičky s názvy papírů.

Děti si sedly do kruhu a doprostřed jsem rozložila připravené vzorky papíru. Děti si rozebraly kartičky s názvy a začaly přiřazovat k papírům. Některé poznaly hned, nad některými se vzájemně radily a ty, co nevěděly, daly stranou. Nakonec se mohly podívat do připravené pomůcky, kde byla popsaná charakteristika jednotlivých druhů papírů.

Z některých těchto aktivit a činností jsme nakonec udělali v oddělení informační nástěnku, na kterou se mohou podívat i jiné děti, které navštěvují třeba ranní družinu.

Další geniální vynálezy lidské civilizace. Člověk se dorozumívá lidskou řečí, která se vyvinula ze skřeků, ale později chtěl své myšlenky, sdělení a nápady zaznamenávat. Tak vzniklo písmo. Písmo prodělalo mnoho změn, ale pro většinu lidí se ustálila latinka. I prvňáčci už vědí, jak je psaní užitečné. Podepsat si svůj výrobek, napsat přání mamince...

Nejdříve byly různé upamatovávací předměty, potom hůlky se zářezy, uzlové písmo. Písmo v mnoha podobách vzniklo až po číslicích a má dlouhou historii. Toto téma by opět zabralo spoustu času. My jsme se zaměřily na zdobné písmo, jako jsou iniciály na začátku kapitoly ve starých knihách. Taková písmena si děti mohly zkusit nakreslit a nazdobit černou fixou na čtvrtku. Zajímavější varianta pro některé byla vystříhat si takové písmeno ze zbytků měkkého lina. Nejprve si z lina odstřihneme větší obdélník (např. 15 x 20 cm). Na zbytek lina si tužkou předkreslíme písmeno, kterému nakreslíme různé zdobné prvky - obloučky, spirálové zakončení... a prostřihy. Protože nakonec budeme písmenka tisknout na čtvrtku, myslíme na to, že některá písmena musíme kreslit zrcadlově. Opatrně nůžkami vystřihneme a přilepíme tyčinkovým lepidlem. Vystříháme další přízdoby - rohy, kytičky, zde se fantazii meze nekladou. Vše dobře přilepíme. Pomocí válečku nebo štětce naneseme barvu. Na připravenou čtvrtku přitiskneme vyrobenou šablonu s barvou, pořádně přitlačíme. Odstraníme šablonu a necháme zaschnout. Výhoda lina je v tom, že můžeme šablonu k tisku použít opakovaně a děti si mají možnost vyzkoušet práci s dalším netradičním materiálem.

Dnes píšeme tužkou, propiskou nebo perem. Děti už vědí, že většina věcí zaznamenala během svého vývoje spoustu změn. Jak to tedy bylo s psacími potřebami? Začalo to zřejmě zase v pravěku, kdy lidé malovali své obrazce hlinkou nebo ohořelým klackem.

Jak se asi píše větvičkou nebo kamínkem? Připravila jsem jednoduchý pracovní list, na kterém měly děti možnost si vyzkoušet, jak se píše různými materiály. Na stolech měly připravené tradiční i neobvyklé psací prostředky. Samozřejmostí bylo, že i já jsem si takové psaní vyzkoušela:). Po napsání jsme si vzájemně sdělovali pocity z této činnosti. Shodli jsme se na tom, že nejlépe se nám psalo školním perem, redisperem a hrocenou špejlí. Nejtěžší bylo napsat své jméno zlomenou větvičkou a kamínkem. Děti toto téma zaujalo natolik, že si samy potom těmito netradičními psacími potřebami psaly různé vzkazy navzájem.