Tradiční předvánoční akce v naší mateřské škole

Vydáno:

Předvánoční období je v naší školce spojené s konáním tradičních akcí. Děti ze třídy Kytiček a paní učitelky si společně připravily předvánoční besídku plnou básniček a písniček s pohybem. Děti besídku poctivě nacvičovaly pro své maminky, tatínky, sourozence, babičky a dědečky.

Tradiční předvánoční akce v naší mateřské škole
Termín patří mezi nejdůležitější body, které je nutné připravit, jelikož musí být rodičům včas oznámen. Nejvhodnější datum byl čtvrtý prosince. Datum čtvrtého prosince se nám líbil i proto, že je to den před příchodem Mikuláše, andělů a čertů do mateřské školy. Příchod Mikuláše, andělů a čertů je pro některé děti jediným setkáním s Mikulášem, milými anděly a strašidelnými čerty. Myslíme si, že je dobré děti připravit na tuto událost. Jelikož děti mají rády písničky a básničky, čertovská besídka je vhodnou přípravou na již zmíněnou událost. Příprava takové čertovské besídky není vůbec jednoduchá věc. Především s pekelným počtem dvaceti čtyř čertíků a jedním Luciferem.
Obě paní učitelky promýšlely a následně připravily program vystoupení. Práce to nebyla určitě jednoduchá a výběr jednotlivých písniček, básniček a tanečků nebyl snadný. Vše se muselo naplánovat tak, aby to vyhovovalo dětem, kterým je mezi pěti až sedmi lety. Všechny děti nejsou stejné, proto program musel obsahovat složitější i jednodušší celky. Také kratší části pro děti stydlivější, které nerady vystupují před obecenstvem. V listopadu nastal pro nás ten nejvhodnější čas začít s trénováním programu. V každé volné chvilce děti individuálně pracovaly, učily se texty, zpívaly písničky. Pak už stačilo jen naplánovat organizaci a zkoušky mohly začít. Zpočátku bylo všechno komplikované. První zkouška dopadla špatně a nám se zdálo, že takto zvolený program asi nezvládneme. Tak začaly malé úpravy! To jsme udělali raději tak, to zas úplně vyškrtli a něco jiného zase přidali, aby vše klaplo! Druhá zkouška tak dopadla o hodně lépe. To jsme si všichni oddychli!
Ale ne na dlouho, protože přišly na řadu rekvizity. Hodně času jsme strávili tím, že jsme stříhali, malovali, lepili. No zkrátka – vyráběli jsme kotle, ohně, čertovskou bránu, andělské schody a ještě mnoho dalších potřebných rekvizit. Naše třída se proměnila v peklo, ale i v nebíčko. Třída byla dokonale pekelnická, jen v jednom malém koutku bylo kousek nebe pro andílky. Všemu vévodilo rohaté křeslo pro Lucifera. Bylo připravené tak, aby Lucifer viděl na všechny čerty a mohl je kontrolovat. Ve třídě, v šatně i v umývárně bylo dost rušno.
Při každé volné chvilce děti trénovaly básničky a písničky. Dokonce i při ranních hrách se děti střídaly a s nadšením lepily čertovské řetězy z papírových proužků. Vše vyráběly z radostí a od srdce každého malého čertíka. Každodenní ranní cvičení se rázem změnilo v čertovské tančení, dupání a blekotání. Čertíci se učili poskakovat kolem kotle a míchat čertovský guláš. Jak to ve třídě Kytiček vypadalo? Asi takhle pekelné to u nás bylo: „Nikde není čertům dobře, jenom v jejich pekle, kolem ohně poskakují, kůži mají v teple.“ ,,Čerti v pekle hospodaří, mastí karty, guláš vaří. Po čertovském guláši vždycky se jen zapráší.“
A Lucifer si trénoval sílu svého hlasu a pouštěl hrůzu na ostatní čertíky, jak jen mohl. První andílek se učil usměrňovat čertíky a vysvětloval jim, že hudrování si musí nechat až na ten správný den. Druhý anděl také čertíkům domlouval, ať jsou hodní, a naladil je na přicházející Vánoce. Dobu, kdy začíná advent. Chcete-li dobu radostného očekávání. I besídka se přesouvala k vánočnímu pozastavení a zamyšlení nad nejkrásnějším časem v roce. Děti si přály ukázat svým nejbližším, jak jsou šikovné, a trénovaly a trénovaly. Učily se tancovat, zpívat vánoční písničky a cinkat zvonečky ve správnou dobu. Dokonce se naučily vyprávět krátký příběh o narození Ježíška.
Naši šikovní rodiče i prarodiče společně s námi připravili kostýmy pro své čertíky, čertice a anděly. Maminkám a všem, kteří s kostýmy pomáhali, patří velká pochvala, protože kostýmy dětí se vydařily. Kostýmy našemu představení daly ten správný šmrnc a vzniklo takové malé divadlo. Samozřejmě jsme nezůstaly pozadu ani my paní učitelky a pořídily jsme si slušivé rohaté černo-červené oblečení. Děti z toho měly upřímnou radost! Staly jsme se součástí pekla! Všichni jsme si nasadili rohy a mohlo se začít strašit! „Hudry, hudry, dupy, dupy, čerti vlezli do chalupy – do školky. Hudry, hudry už tu jsou, už je slyším, jak hudrujou.“
Všichni jsme trénovali. Někdy to šlo lépe, někdy bylo hůř. Někdy bylo moc chyb a zapomínání. Jindy se nám dařilo. Trochu jsme se dne s velkým „D“ báli. Dokonce jsme měli špatný pocit. Snad proto, že jsme se tak báli, jsme se o to více snažili a naše zkoušky se zlepšovaly. Při generální zkoušce celého programu v kostýmech a s rekvizitami jsme se báli už jenom malinko. Nakonec vše dopadlo po čertovsku dobře a už jsme se jen všichni těšili na představení pro rodiče.
Nesmělo se zapomenout ani na dárek pro rodiče. Děti připravily krásného voňavého čertíka, který by jim měl třeba za pár let všem připomenout, jak bylo jejich dítě zručné, když mu bylo pět a více let. Malé roztomilé dřevěné čertíky si děti omotaly vlnou, dolepily si oči, rohy, jazyk. Domalovaly čertovi kopyto, chlupy a bylo hotovo. Aby však bylo všechno dokonale připravené, paní učitelky vložily čertíky do celofánových sáčků, podepsaly a zavázaly stužkou. Nechyběly ani pozvánky, ze kterých koukal roztomilý čertík a zval všechny 4. prosince k nám do třídy Kytiček. Nervozita z očekávané besídky stoupala, ale přišla i radost, z práce, kterou již máme za sebou. Všichni jsme se moc těšili na besídku.
A je to tu. Středa čtvrtého prosince, patnáct hodin. Třída se plní a stále přicházejí rodiče, sourozenci, babičky i tatínkové. Třída byla plná lidí, už ani čert by se sem nevešel. Po přivítání rodičů a všech, kteří přišli, to začalo! Zarachotil řetěž a následoval nástup dětí a učitelek s mohutným aplausem. A pak hned byly na programu úvodní básničky. Rodiče fotografovali a natáčeli kamerou či mobilním telefonem. Když malá čertice a čertík u čertovské brány říkali „Pojďte se mnou touhle branou, kam to vede? Kdo to ví? Podívejte, my jsme došli k čertovi.“, nabrala besídka to správné čertovské tempo. Všichni pyšně koukali na své dítko a moc tleskali. Někteří z rodičů se k dětem přidávali. Společně recitovali, zpívali si se svými dětmi, protože se texty od dětí doma naučili. Čerti tancovali, jak nejlépe mohli, žádné chyby nedělali. Vše zvládali na jedničku a rodiče byli šťastní. A tak jsme se rozloučili s první částí programu. Jak? No přece pokřikem ,,peklu zdar!“ a plynule jsme navázali na druhou část, která byla něžná, jemná a vánoční.
Šikovní andílkové nás vyzvali ke společné oslavě Vánoc. Další tři méně známé vánoční písně doplněné tancem a zpěvem dětí nás všechny rozněžnili. Některým maminkám ukápla i slza. Nejinak tomu bylo při vyprávění andílka o narození Ježíška. A na úplný konec zazněla písnička o vánočním čase. Písnička byla moc krásná. Všichni čertíci se drželi kolem ramen se svými kamarády a mnoho lidí neudrželo slzu ve svém oku.
A potom už následoval velký potlesk, úsměv ve tváři a radost v očích všech dětí. A pro paní učitelky? Obrovská úleva. Všichni byli dojatí a šťastní. Ve třídě nastala krásná vánoční atmosféra. Každý kluk i holčička si vzali dáreček a běželi za maminkou! A paním učitelkám se ulevilo. Doslova jim spadl kámen ze srdce! Besídka se povedla, byla nádherná a dokonalá. I paní učitelky byly pochváleny za náročnou, ale dobře odvedenou práci. Největší pochvalou pro ně byly reakce rodičů, kteří chválili a děkovali.
Nastala ta překrásná chvíle, která byla silným momentem pro všechny. Zvonečky a zpěv dětí, ale i úsměvy všech, kteří tam byli, vykouzlily krásnou atmosféru. Pozor, to ještě nebylo všechno! Přišlo totiž přání klidného adventního času a s ním i překvapení. A protože se vše podařilo a okna ve třídě zůstala otevřená, Ježíšek přinesl dětem dárky pod jejich vánoční stromeček. Pod ten vánoční stromeček, který mu s radostí přichystaly při výzdobě třídy. Při zdobení stromečku děti doufaly, že Ježíškovi pomáhají. Některým z nich stromeček nosí Ježíšek domů. S potěšením mu ušetřily práci. Kdy jindy než v době adventu bychom si měli pomáhat. Myslet jeden na druhého. Nikdo přesně přece neví, kolik musí Ježíšek ozdobit najednou vánočních stromečků. Děti našly pod stromečkem kouzelná vajíčka. Z vajíčka se při správném zacházení (postupu) vyklubalo zvířátko. Pak už se ochutnávalo malé pohoštění, které maminky přinesly, a děti si spokojeně hrály.
A co ještě napsat nakonec? Vše dopadlo výborně a budeme se těšit na další vystoupení. Pro některé z dětí poslední vystoupení v mateřské škole. Protože některé děti už příští prosinec budou ve školních lavicích. Všechny takové vydařené akce jsou pro nás pochvalou a povzbuzením pro další nelehkou, ale i krásnou práci s dětmi, kterou máme tak moc rádi. To nejcennější pro nás je šťastné, zdravé, spokojené dítě a rodič, který naši práci umí ocenit, pochválit nás a poděkovat. Vše se odehrálo tak rychle, že jsme si ani nestačili uvědomit, kolik času a úsilí jsme tomu všichni museli věnovat. Celé vystoupení bylo krásné. Chtěli jsme všem, kteří se přišli podívat, dopřát, aby viděli své dítě šťastné a veselé. A aby si všichni uvědomili, jak musí být jejich dítě statečné, když dokáže vystupovat před tolika lidmi.
Naše vystoupení mělo takový úspěch, že ho chtěly vidět děti z ostatních tříd. Přestože některé děti, které chodí do třídy Kytiček, si své kostýmy odnesly, zvládly paní učitelky narychlo vše připravit. A tak děti mohly předvést, co se naučily, i ostatním dětem, které chodí do jiných tříd v naší mateřské škole. Po vystoupení před rodiči jsme už nebyli s dětmi tolik nervózní. Tréma odpadla a my opět ukázali, co jsme natrénovali. Na závěr si všechny paní učitelky zazpívaly a zatancovaly. Děti jim tleskaly. Vytvořily jsme si krásnou a příjemnou vánoční atmosféru všichni dohromady.
Závěrem lze říct, že písničky, básničky, černo-červené oblečení, chlupaté kožichy, červené sukýnky, růžky, ocásky nebo andělská křídla, či dokonce hvězdičky, úsměv a radost snad budou dětem připomínat hezké vzpomínky. Snad se dětem vryjí do paměti a budou i za pár let na školku v dobrém vzpomínat. Možná si i vzpomenou na básničku, kterou měly nejraději. Kdo ví. Snad se jim při úvodní básničce vybaví vzpomínky na krásnou besídku. Slova jsou z písmenek, ale obsah textu posuďte sami: „To je dobře, že jste přišli, kouknout na svá zlobidla. Do písniček, do básniček, dáme čertí povidla. Dáme tanec, trochu zpěvu, když jste přišli na návštěvu. Jedna slza, hodně lásky, máme na to správné hlásky a teď ruce do klína – besídka nám začíná.“
Autor: kolektiv MŠ Pohádka, Příbram