Školská poradenská zařízení - činnosti a kompetence, rozdíly mezi pedagogicko-psychologickými poradnami a speciálně pedagogickými centry

Činnosti i kompetence školských poradenských zařízení (ŠPZ) jsou samozřejmě stanoveny školskou legislativou, zejména vyhláškou č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, v platném znění. Považuji však za užitečný praktičtější a konkrétnější pohled na tuto problematiku.

Školskými poradenskými zařízeními se rozumí pedagogicko-psychologické poradny a speciálně pedagogická centra. Pedagogicko-psychologické poradny mají v ČR mnohem delší tradici, jejich počátky sahají do 60. let 20. století, terminologie, podle které se nazývají pedagogicko-psychologické poradny, byla zavedena roku 1972. Jsou i proto pochopitelně mnohem více ve všeobecném povědomí, včetně nepedagogické veřejnosti. Historie speciálně pedagogických center spadá až do 90. let 20. století, a i dnes se ne všichni pedagogové v praxi se dobře orientují v kompetencích a zaměření SPC. Dokonce se občas setkáváme i s pochybnostmi vedení školy, zda je doporučení z SPC pro školu závazné jako doporučení z PPP.

V současné době v ČR působí necelá padesátka SPC a přes stovku PPP. Existuje také několik ŠPZ, která mají pracoviště vykonávající činnost PPP i SPC. Dlouhodobé tendence však směřují k jejich rozdělení, stejně jako tendence osamostatnit SPC, která jsou součástí školy (např. SPC logopedické a surdopedické Liberec se již osamostatnilo).

PPP jsou častěji zřizované jako samostatné zařízení než jako součást školy, naopak SPC jsou častěji zřizované jako součást školy (zpravidla školy, zřízené pro žáky, jmenované v § 16 odst. 9 školského zákona). Z toho vyplývají organizační a personální rozdíly, v čele PPP v takovém případě stojí ředitel/ka, v čele SPC zřízeného jako součást školy vedoucí SPC a je podřízené řediteli školy.

Vzhledem k zaměření v PPP působí zpravidla více psychologů než speciálních pedagogů, případně je jejich počet víceméně vyrovnaný. V SPC naopak tvoří většinu odborných pracovníků speciální pedagogové, psychologové jsou tam často zaměstnáni pouze na částečné úvazky. I když je SPC v ČR více, PPP mají zpravidla celkově více odborných pracovníků. Některá SPC mají např. pouze 1 nebo 2 zaměstnance na plný úvazek a 2–3 další zaměstnance na částečné úvazky. V menších SPC také ne vždy působí administrativní a/nebo sociální pracovníci, tyto činnosti vykonávají zpravidla speciální pedagogové. V PPP je zpravidla administrativní i sociální pracovník, dále zde působí metodik prevence, který poskytuje metodickou podporu školním metodikům prevence ve školách, které pod příslušnou PPP spadají.

PPP a SPC se však mezi sebou liší zejména zaměřením, tedy tím, pro jaké klienty jsou jejich služby určeny.

Činnosti a kompetence PPP i SPC jsou vymezeny legislativou, jak již bylo řečeno. Přesto, že obecně se dá říct, že činnosti a kompetence PPP i SPC jsou víceméně totožné, výrazněji se však liší organizace činností – vyšetření, návštěv škol atd.

Každá škola (mateřská, základní i střední) má „svoji“ PPP a v příslušné PPP je přidělena konkrétním pracovníkům, zpravidla psychologovi a speciálnímu pedagogovi, kteří působí v týmu. Pravidelně přidělené školy navštěvují, pedagogové škol mají možnost přímo konzultovat případné obtíže svých žáků. Před termíny zápisů do základních škol provádějí v mateřských školách formou depistáže orientační vyšetření školní zralosti. V základních školách provádějí v druhém ročníku screening specifických poruch učení, tedy aktivní vyhledávání žáků s rizikem vzniku těchto poruch. Kariérové poradenství mohou také částečně realizovat přímo ve školách. PPP také poskytují metodickou podporu školním poradenským pracovištím ve formě pravidelných setkání výchovných poradců, školních metodiků prevence, školních speciálních pedagogů a školních psychologů. Rovněž na vyšetření jsou v PPP děti a žáci objednáváni ke konkrétním pracovníkům, kteří mají na starosti jejich školu.

V SPC není tato organizace realizovatelná. Klienty SPC jsou děti a žáci ze škol, zřízených podle § 16 odstavce 9 školského zákona, zaměřených na stejné postižení jako příslušné SPC, např. do SPC pro vady řeči se objednávají děti a žáci z logopedických základních a mateřských škol a s tím, že se do jakéhokoliv SPC pro vady řeči mohou objednat děti a žáci z jakékoliv logopedické základní či mateřské školy. Stejně tak se všechny děti a žáci z běžných základních a mateřských škol s logopedickými problémy mohou objednat do jakéhokoliv logopedického SPC. Zpravidla se objednávají v rámci regionu, ale i tak to např. v Praze znamená, že pracovníci jednoho SPC mají na starosti děti a žáky ve všech školách v Praze a často i ve Středočeském kraji. Návštěvy škol proto probíhají méně často a metodická podpora školám je uskutečňována častěji distančně. Depistáže a screeningy jsou prováděny pouze na žádost školy a s ohledem na aktuální kapacitní možnosti konkrétního pracoviště.

V jakých případech doporučit zákonným zástupcům návštěvu ŠPZ je obecně také stanoveno legislativně: zjednodušeně vždy, když nestačí podpora poskytovaná školou, nejčastěji podpůrná opatření 1. stupně, příp. plán pedagogické podpory. Konkrétněji řečeno, doporučit návštěvu ŠPZ je vhodné v případě, kdy to může dítěti či žákovi přinést něco, co v konkrétním případě nemůže zajistit sama škola – úpravy obsahu nebo výstupů, personální podporu, pomůcky apod., nebo když není zcela zřejmé, z čeho potíže žáka či dítěte vyplývají. Vždy je tedy vhodné před tím, než začneme uvažovat doporučení návštěvy ŠPZ, zvážit, zda není možné poskytnout podporu v rámci možností školy a zda byly všechny tyto možnosti vyčerpány.

Podívejme se na to, kdy a jaké ŠPZ v předškolním věku doporučit konkrétněji, v kontextu se zaměřením PPP a SPC:

Paní učitelky v mateřských školách velmi dobře a rychle odhalí děti, které vykazují nějaké odlišnosti ve vývoji nebo chování. I u dětí, u kterých je výrazné podezření, případně i potvrzení na opoždění v některých oblastech vývoje nebo jeho celkové opoždění, je vždy vhodné ponechat dítěti dostatek času na adaptaci a teprve poté doporučovat případnou návštěvu ŠPZ za účelem doporučení podpůrných opatření. V současné době sílí tendence rodičů, pedagogů i některých lékařských a klinických odborníků činit závěry o tom, že dítě MŠ bez asistenta nezvládne ještě před nástupem do MŠ. Posuzování těchto potřeb je však zcela v kompetenci ŠPZ a aby mohlo dojít k objektivnímu posouzení těchto potřeb, je vhodné znát konkrétní podmínky konkrétní školy a třídy a jakým způsobem se dítě v MŠ adaptovalo. Pokud dítě neohrožuje většinu času sebe nebo ostatní, je vhodné netlačit na vyšetření v nejkratší možné době a vydání doporučení asistenta hned od nástupu dítěte do MŠ. Zda doporučit SPC či PPP závisí zejména na tom, zda je podezření nebo zda např. lékařsky potvrzené konkrétní postižení, potom je vhodnější zvolit příslušné SPC.

Stejně tak, pokud je třeba dítě poslat do ŠPZ v průběhu předškolního vzdělávání pro výchovné problémy, pomalejší pracovní tempo, výrazné potíže s pozorností, opožďování ve vývoji apod., je třeba vycházet z informací zákonných zástupců, zda již bylo někde vyšetřeno a je diagnostikováno, případně zda existuje podezření na konkrétní postižení (mentální, tělesné, smyslová, vady řeči, autismus, souběžné postižení více vadami), v takovém případě řeší příslušné SPC. Pokud nebylo diagnostikováno konkrétní postižení nebo pokud se jedná o poruchy pozornosti (s hyperaktivitou – ADHD i bez – ADD), je třeba doporučit vyšetření v PPP. Stejně tak u dětí s odlišným mateřským jazykem, z odlišného kulturního prostředí, odlišných životních podmínek, pokud není souběžně diagnostikováno konkrétní postižení.

Ve školním roce, kdy jde dítě k zápisu do základní školy, se pro posouzení školní zralosti a případné doporučení odkladu školní docházky, případně doporučení vhodné školy, volba vhodného ŠPZ řídí stejným pravidlem.

Dětem nadaným a mimořádně nadaným poskytují služby pedagogicko-psychologické poradny, pokud se nejedná o tzv. dvojí výjimečnost, tedy kombinaci nadání a postižení. Potom je podpora zpravidla poskytována PPP ve spolupráci s příslušným SPC.

Závěrem bych chtěla zdůraznit, že je samozřejmě v případě jakýchkoliv pochybností lepší poslat dítě do ŠPZ zbytečně než něco zanedbat. Není však neobvyklé, že v ŠPZ vyšetřujeme děti, u kterých postačuje tolerovat pomalejší osobní tempo, nezadávat časově limitované úkoly, případně tolerovat osobnostní nastavení, a pak jsou schopné se zapojit do předškolního vzdělávání bez další podpory. Proto bych na tomto místě ráda poděkovala pedagogům, kteří skutečně vždy před doporučením vyšetření v ŠPZ vyzkoušejí všechny možnosti podpory, které jsou v kompetenci školy. Ty ostatní bych k tomu vyzvala, protože je třeba vzít v úvahu také kapacitní možnosti ŠPZ. V posledních letech se ve všech PPP i SPC balancuje mezi kvantitou a kvalitou, tedy množstvím vyšetření a kvalitou poskytované péče. A i když dochází k průběžnému mírnému navyšování kapacit, je vhodné si uvědomit, že i když jsou standardní služby ŠPZ poskytovány bezplatně, jejich provoz je financován ze státního rozpočtu, tedy z peněz nás všech.