V předešlých dvou částech tohoto příspěvku (Speciál pro MŠ č. 6/2012 a č. 1/2013) jsme se seznámili s koncepcí prevence závislostí v předškolním věku, s nutností začít s prevencí co nejdříve i s okruhy poznatků, postojů a kompetencí, které by děti v průběhu prevence měly získat. V tomto příspěvku se pokusím přiblížit tuto práci pomocí pohádky, která odpovídá potřebám našeho programu a byla napsána speciálně pro něj.
Prevence závislostí v předškolním věku (3. část)
Mgr.
Dagmar
Nováková
Institut
Filia
, o.s.Jedná se jen o jakýsi nástin příběhu. Pohádky v našem programu mají delší a literárnější zpracování. Stejně tak představovaná práce s dětmi je jen ukázkou.
O MYŠCE, KTERÁ SE NEUMĚLA KAMARÁDIT
Byla jednou jedna ostýchavá myška, která se bála ostatních a neuměla se kamarádit. Byla proto smutná a hodně se trápila. Byl podzim, a tak si udělala zásoby zrní na zimu a ve svém doupěti si představovala, jak je asi dobře ostatním myškám, které spolu kamarádí a zimují. Nedaleko bydlela osamoceně divná zlá myš. Ta byla tak líná, že si neudělala zásoby zrní a měla stále hlad. Ale měla dost šťávy ze zelených makovic. Občas se šťávy napila a pak jí hlad vůbec nevadil. Věděla však, že si šťávu nemůže brát častěji, protože znala, co by se jí mohlo stát.
Brzy dostala nápad, slyšela totiž, jak naše myška často pláče, a prohrabala se k ní na návštěvu. Řekla myšce, že má lék na její smutek a trápení a že jí ho přinesla. Myška si „lék“ vzala, upadla do zvláštního spánku, zapomněla na trápení a byla šťastná. Moc se jí to líbilo, jenže šťáva za nějakou dobu přestala působit a myška byla zase smutná. Druhý den ji přišla divná myš opět navštívit a ptala se, jak myšce je. Ta jí říkala, jak to bylo krásné, a chtěla další „lék“. Jenže myš byla mazaná a myšce dala šťávu jen za trochu zrní.
A pak se to stále opakovalo. Myška chtěla šťávu, musela tedy myši zaplatit zrním. Zapomněla na trápení a byla šťastná. Po probuzení však byla vždy smutná. Tak to šlo stále dokola. Jednoho dne už neměla žádné zrní a myš jí nechtěla dát šťávu. Myška se vydala do doupěte k myškám, které bydlely pohromadě, a myslela si, že tam nějaké zrní ukradne, aby měla na šťávu. Jenže myšky si jí všimly. Viděly, že je nějaká nemocná, a když škemrala, aby jí daly zrní pro myš, už ji zpátky nepustily.
Myška byla ale bez šťávy ještě víc nemocná, a tak musely myšky sehnat doktora, který naši myšku dlouho léčil, až se i s pomocí ostatních myšek naučila být bez šťávy z makovice. Myška také poznala, že z kamarádství nemusí mít strach. Naučila se žít s ostatními a vzájemně si pomáhat. Když pak v létě rostly na poli zelené makovice, myška se jim vyhýbala, dokonce dávala pozor, aby někdo náhodou nechtěl divné štěstí z jejich šťávy. Nakonec to dobře dopadlo, myška měla velké štěstí. Když se totéž stane lidem, většinou takové štěstí nemají.
V pohádce je skryto mnoho okruhů, které byly zmiňovány v předcházejících textech (například naše prožívání, jak si poradit s trápením, problematika mezilidských vztahů, důvody braní návykových látek, účinky a následky užití těchto látek, existence rostlin, které mohou být užitečné i nebezpečné, závislost, důležitost ničím neovlivněného vědomí pro naši bezpečnost a schopnost užívat si života, kdo za to může).
Práce s pohádkou
vám bude přiblížena pomocí pomyslného dialogu s dětmi (učitelka je psána normálním písmem, děti nebo poznámky kurzivou – budou to obvyklé nebo očekávané odpovědi, když se to nezdaří, napoví učitelka).Proč se to myšce stalo?
Byla smutná, neuměla se kamarádit, byla sama.
Předveďte obličejem, jak byla myška smutná. Děti předvedou pantomimou smutek. A víte, proč to umíme tak předvést? Protože i my jsme někdy smutní. Proč my lidé býváme smutní, co nás trápí? Děti říkají důvody různé závažnosti. Na rozdíl od myšky si umí lidé se smutkem poradit. Co děláte třeba vy?
Hrajeme si, díváme se na TV, zaspíme to, svěříme se mamince a ta nám poradí.
Protože to myška nevěděla, na rozdíl od vás, že od cizích nic nebereme, nechala se nalákat divnou myší a poslechla. Co se stalo, když si vzala šťávu z makovice? Divně usnula, už se netrápila, zapomněla na smutek, byla šťastná.Byla šťastná a moc se jí to líbilo, a proto si šťávu brala...
Znova a znova, pořád, nemohla bez ní být, byla na ní závislá (toto se opravdu objevuje).
A jak je to s tím štěstím, jsme šťastní stále nebo hodně často? Ne. Šťastní jsme jen občas. Když to bude často, tak to ani nepoznáme. Kdy býváme šťastní Probereme různé události. Zjistíme, jak je které štěstí důležité. Co je lepší? Štěstí od drogy nebo opravdový zážitek a podobně.
Myška sice byla šťastná, i když my víme, že to nebyla pravda, ale také měla i jiné problémy. Jedla myška? Ne, asi nic nejedla. Pila myška? Nepila.Spala myška normálně? Nespala.To tedy nebyl moc zdravý způsob života. A co bylo ještě špatné, co myška musela dělat, aby jí divná myš dávala šťávu?
Musela jí platit zrním. Nemohla jíst, protože myši dávala zrní za šťávu. A když už žádné zrní neměla...? Tak ho šla krást k myškám, které bydlely pohromadě.
A teď se ještě vrátíme k makovici. My už víme, že ta šťáva byla jedovatá droga, která myšku postupně otravovala, ale ještě uměla v mozku zařídit, že myška prožívala štěstí. Jaká byla ta makovice? Jedovatá, zlá. Jedovatá ano, ale zlá? Makovici bylo přece jedno, jestli někdo bude její šťávu pít nebo ji nechá být. Zlá byla myš, co jí to poradila. Já to myslela jinak, tak jaká byla zelená makovice? Nezralá. A jakou znáte ještě makovici? Hnědou, šedivou, zralou. A co je ve zralé makovici? Mák. Co děláme s mákem? Mák jíme. Děti vyjmenují všechna jídla s mákem. Máme tady jednu rostlinu – mák. Když je nezralý, může nám ublížit, když je však zralý, tak ho jíme. Myslíte si, že je výjimečný, nebo máme takových věcí okolo sebe víc? Někdo myslí víc, někdo ne. Tak najděte něco takového. Nezralé ovoce, léky, jedovaté, ale zároveň léčivé rostliny, voda, oheň. Tak jsme vlastně přišli na to, že nás může ohrožovat všechno kolem nás, i když je to zároveň užitečné nebo neškodné. Musíme se u všeho, s čím se setkáváme, naučit, jak s tím zacházet.