Předškolní vzdělávací systémy: Inspirace z Evropy

V červnu 2019 vyšla studie Eurydice Key Data on Education and Care in Early Childhood 2019, která navazuje na podobné publikace z let 2009 a 2014. Umožňuje porovnat systémy vzdělávání a péče v raném dětství ve 38 evropských státech. Kromě tematických kapitol, z nichž níže vybíráme to nejdůležitější, obsahuje také krátké přehledy jednotlivých zemí.

Předškolní vzdělávání a péče se týká dětí do zahájení povinné školní docházky, tedy obvykle do 6 či 7 let. Tradičně je organizováno zvlášť pro děti přibližně do 3 let a pro děti nad 3 roky. Čtvrtina zemí má společná zařízení pro celou věkovou skupinu, v další čtvrtině jsou dostupné obě možnosti. Jednotné systémy se jeví jako výhodnější, jelikož opatření jinak běžnější u starších dětí se tu uplatňují i u dětí mladších – řeč je třeba o kvalifikovanějším personálu či centrálním kurikulu. Děti si také nemusí zvykat na nové podmínky při změně zařízení. Hlavní dva organizační modely doplňují obvykle další typy služeb. Zejména pro malé děti je to péče v domácnosti poskytovatele, která má výraznější zastoupení asi ve třetině zemí. V řadě zemí zase některé, případně všechny děti absolvují poslední předškolní rok v areálu primární školy, což jim usnadňuje pozdější přestup a také posiluje spolupráci pedagogů.

Předškolní péče a vzdělávání je rozšířená zejména u dětí starších 3 let, ve většině zemí zahrnuje více než 80 % dětí dané věkové kategorie. U mladších dětí se situace v jednotlivých zemích velmi liší, účast se pohybuje od 1 do 72 %. Závisí mimo jiné na tom, zda státy podporují spíše delší péči o dítě v jeho rodině, anebo institucionální péči a vzdělávání. Obvykle však vzniká několikaletá časová prodleva mezi koncem placené dovolené na péči o dítě (ve výši alespoň 65 % platu) a vznikem nároku na umístění v předškolním zařízení. Několik zemí zaručuje místo od nízkého věku, další třetina až kolem 3. roku. Dvě pětiny zemí volí cestu povinného předškolního vzdělávání, které se však zpravidla týká až dětí 5- či 6letých. V tomto věku také asi polovina zemí poskytuje vzdělávání bezplatně. Ve většině zemí existují především veřejná a/nebo subvencovaná soukromá zařízení, v některých zemích je ale i významný podíl finančně nezávislých předškolních služeb.

Kvalitu vzdělávání a péče v raném dětství ovlivňuje řada okolností. Jednou z nich je kvalifikace pečovatelů a učitelů. V současnosti bývá kladen důraz na vysokoškolské vzdělání, které jednak zajišťuje důkladnou a komplexní přípravu na náročné povolání, jednak umožňuje adekvátní finanční ohodnocení. Bakalářský či vyšší titul je požadován ve třech čtvrtinách zemí, často ale jen v zařízeních se staršími dětmi. Kompetence pracovníků zvyšuje také další vzdělávání, které je sice obvykle povinné, jen v menšině zemí je však stanoven jeho minimální časový rozsah.

Podstatný je i počet dětí ve skupině a dospělých, kteří se jim věnují. Poměr se s věkem zpravidla zvyšuje, u dvouletých dětí připadá na jednoho pracovníka nejčastěji 3 až 9 dětí, u čtyřletých převážně 19 až 26 dětí. Tato čísla zahrnují i asistenty, kteří jsou ve většině zemí standardně součástí pedagogických týmů.

Ke kvalitě předškolní výchovy přispívají také centrální vzdělávací dokumenty. Pro starší děti jsou k dispozici ve všech zemích, pro mladší ve dvou třetinách. V zemích s integrovaným systémem péče a vzdělávání jde vždy o společný program pro celé období. Vzdělávací oblasti jsou napříč Evropou podobné, jen zvyšování povědomí o digitálních technologiích a rané učení cizímu jazyku je méně zastoupeno.

Nezanedbatelným faktorem je externí hodnocení, které probíhá téměř ve všech zemích. Kromě kontroly dodržování předpisů také často, zejména u starších dětí, zahrnuje evaluaci výchovného procesu.