Naše mateřská škola se jmenuje Pohádka

Vydáno:

Přáním nás, učitelek i ostatních zaměstnanců, je to, aby se zde děti cítily jako v pohádce, aby byly spokojené a námi nabízené činnosti je bavily. S pohádkami se setkávají minimálně každý měsíc, kdy nás navštěvují různé divadelní soubory. Nechybí ani každodenní pohádky předčítané učitelkami před odpoledním odpočíváním.

Naše mateřská škola se jmenuje Pohádka
Myslíme si, že je hodně důležité z pohádek vycházet, když děti učíme pravidlům soužití s kamarády i vzájemné pomoci. Učíme se naslouchat si navzájem, důvěřovat dospělým i vrstevníkům. Zkrátka chovat se hezky k ostatním tak, aby se i oni chovali hezky k nám.
Když jsme společně tvořili třídní vzdělávací program, snažili jsme se do něj zahrnout i oživení různých lidových tradic. Pod tímto pojmem si lidé často vybaví oslavu Vánoc, Tří králů, Velikonoce, Svátek matek, Den dětí, na podzim dožínky nebo svátek svatého Václava.
V naší školce je dlouholetým zvykem, že děti se svými učitelkami nacvičí pásmo básní a písní k oslavě svátku svatého Martina. Před lety jsme připravili pouze jednoduché ztvárnění této tradice, ale každým rokem se vystoupení dětí stále víc zdokonalovalo, protože každá učitelka vnesla do nácviku vždy něco nového. Je už tradicí, že pohádkový příběh o svatém Martinovi připraví děti téměř nejstarší, tedy děti 5–6leté ze třídy Berušek.
Letos se naše děti ze třídy Berušek na představení velmi těšily, protože ho společně připravujeme vlastně celý podzim. Děti se podílí na výrobě kulis a rekvizit. Následovala výzdoba šatny obrázky Martinova bílého koně a lucerničky, kterou podle pověsti pověsil nad okno svého obydlí, aby k němu všichni našli cestu i v noci.
Abychom Martinův příběh přiblížili dětem, vyzdvihli jsme jeho dobré vlastnosti, hlavně ochotu pomáhat všem, kdo pomoc potřebují. Nejen lidem, ale v našem případě lesním zvířátkům. Proto náš příběh nese název Martin a jeho zvířátka. Z toho důvodu jsme si celý podzim vyprávěli o přírodě, změnách počasí, volně žijících zvířatech a jejich vlastnostech. Zvířátka jsme výtvarně ztvárnili, seznamovali se s jejich životem a charakteristickými znaky. Učili se o nich básně a písně a ty jsme v našem příběhu hojně využili.
Naším cílem je, aby děti z celé třídy Berušek ukázaly, co umí. Bývá těžké vytipovat děti, které by svou roli dobře zvládly. Ne všechny se na nácvik dobře soustředí. Někdo se stydí před publikem a jeho projev je tichý a nejistý. Jiné děti mají logopedické vady. Další jsou hyperaktivní a svým chováním ruší průběh nácviku. Také se nám stalo, že si někdo postavil hlavu a prohlásil, že se mu jeho básnička nelíbí a chce jinou. Na vše jsme museli reagovat a v průběhu nácviku měnit obsazení rolí. Při výběru hlavních rolí jsme měli šťastnou ruku a vybrali velmi dobře. Dialog Martina a dědečka vedli chlapci, kteří se neostýchají, mluví zřetelně a svůj text si osvojili výborně. Ani děti, které představovaly různá lesní zvířátka, nezklamaly. Mluvily ve dvojicích či skupinách, takže případná nervozita úplně zmizela.
Martinův příběh předvedly s velkým nadšením. Prvním publikem byly děti z celé naší školky. Chtěli jsme jim ukázat, jak mají vypadat hezké vzájemné vztahy, ochota pomáhat a obdarovávat se. Důraz jsme kladli na pomoc Martina dědečkovi před zimou, daroval mu polovinu svého pláště, ošetření nemocných a zraněných zvířátek. Také diváci dostali od Martina dárek v podobě koláčku ve tvaru podkovy jeho bílého koně.
Aby divadlo vypadalo jako opravdové, měli jsme i plakát s rozpisem osob a obsazení. Vše samozřejmě doplňovala živá hudba paní učitelky, která hraje na harmonium, a některé skladby nahrané na CD. Při představení jsme pořídili fotografie, které se opravdu vydařily, a radostný a zaujatý výraz dětí na nich dokazuje, jak si vše děti užívaly.
Autor: kolektiv MŠ Pohádka, Příbram