Tímto článkem vstoupíme do seriálu článků o mimořádně nadaných dětech v předškolním věku. V úvodním textu se budeme věnovat obhajobě péče o mimořádně nadané děti v předškolním věku a principům jejich identifikace.
Nadání dítěte je zapotřebí v předškolním věku především odhalit
PhDr.
Jitka
Fořtíková
Ph.D.
předsedkyně Centra nadání
PROČ SE VĚNUJEME NADANÝM DĚTEM?
Nadané děti potřebují realizovat své potřeby stejně tak jako děti z běžné populace. V současné době náš stát prochází transformací vzdělávání, kdy z prostředků evropských sociálních fondů věnuje ministerstvo neuvěřitelné prostředky na podporu dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Školy podávají mnohamilionové granty na tvorbu pomůcek pro děti s vadami řeči, na podporu dětí z nepodnětného sociálního prostředí. Píší se publikace a metodiky pro včasnou detekci a nápravu poruch učení a jejich včasnou diagnostiku.
V celorepublikovém měřítku se
projekty na podporu nadaných dětí
vyskytují jen zřídka, přestože tato skupina dětí patří mezi děti se speciálními vzdělávacími potřebami (viz vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů) a školy i školky by mohly na podporu těchto dětí
čerpat projektové prostředky
jako na ostatní skupiny žáků.I přes „vlažný přístup učitelů“ má však podpora nadaných dětí svůj význam. U těchto dětí máme vysokou míru pravděpodobnosti, že náš vklad se po čase společnosti vrátí, že budou úspěšní ve vědě, obchodu, vzdělávání nebo technice. Proč však nechceme do nadaných dětí investovat svůj čas a peníze? Proč některé z nás dráždí představa podpory těchto dětí?
Asi základním neporozuměním problému je společenský mýtus, že když je někdo chytrý, nadaný, nepotřebuje nutně vnější podporu, poradí si sám. Ostatní děti naši podporu potřebují. Nadané děti však mají mnoho specifických projevů a potřeb, které často skutečně nevyřeší samy. Potřebují naši pomoc, a to i v případě, že mají podpůrné rodinné prostředí.
Dalším mýtem je, že v předškolním věku nelze rozumové schopnosti odhalit, a pokud ano, tak velmi nepřesně. Mezinárodní výzkumy přinášejí zajímavá
fakta z dlouhodobých studií
o dětech, které byly v raném věku detekovány jako nadané. Více než 80 % z nich bylo v pozdějším věku hodnoceno jako profesně velmi úspěšných. Od doby Alfreda Bineta (pozn. zakladatele inteligenčních testů v roce 1905) už přeci jen uplynula řada let a možnosti
testování rozumových předpokladů
se rozšířily stejně jako spodní hranice testů, které přinášejí relevantní informace o dětech.V našem Centru testujeme intelekt u dětí od 2,5 let věku, ale zažili jsme také řadu tzv. „retestů“, kdy rodiče přišli na test například po 5 letech a kdy se výsledky testování v raném věku v drtivé většině potvrdily.
JAK POZNÁME NADANÉ DÍTĚ V PŘEDŠKOLNÍM VĚKU
Rozumově nadané dítě v předškolním věku
se dá většinou charakterizovat následujícími několika obecnými specifiky:Má urychlený vývoj, a to v oblasti související s organizovanou soustavou poznatků – tedy v některém z oborů lidské činnosti.
V předškolním věku je nejčastěji pozorovaný předčasný vývoj v oblasti osvojování písmen, později ve čtení, někdy může být i předčasný nástup psaní. Dále je typická znalost čísel s následným osvojením základních matematických operací, nebo výrazný zájem o některou oblast lidské činnosti, jako je například astronomie, zvířata, rostliny, zeměpis, dinosauři, vznik světa, politika, globalizace, přírodní zákony apod. Také děti v předškolním věku mohou o některou ze jmenovaných oblastí projevit svůj zájem, mimořádně nadané dítě však v této oblasti projevuje zájem trvalejšího charakteru. Chce získat značné množství informací a podřizuje aktivitám spojeným s těmito tématy svůj čas.Má vlastní způsob učení.
Nadané předškolní dítě se často může naprosto samo seznámit s některými dovednostmi, které jsou běžné až pro děti školního věku. Někdy je schopno dovést, i přes nevůli okolí (ať již rodičů či učitelů ve školce), své úsilí do zdárného konce. Jsou známy případy nadaných dětí, které se prostým vyvozováním písmen naučily samy číst. Nešlo tedy o cílený trénink ze strany rodičů, ale o
vlastní systém, který si děti samy vytvořily
k úspěšnému zvládnutí dané oblasti. Nadané dítě se může učit kvalitativně, ale i kvantitativně jinak. Dítě může mít
jiné tempo učení
(často nepotřebuje druhé opakování a pamatuje si předložené učivo velmi dlouho), učí se více v souvislostech.
Potřebuje pro pochopení učiva logické vazby.
Může mu činit problémy prosté memorování nebo předkládání faktů typu „tak to je a hotovo“.Má dlouhodobou motivaci v oblasti svého zájmu.
Dítě s urychleným rozumovým vývojem v předškolním věku může projevit výrazný zájem o některou oblast lidské činnosti.Tento zájem bývá trvalejšího charakteru než u dětí z běžné populace. Někdy se ve výuce projeví i tím, že dítě
hůře zvládá přechod k jiné činnosti
od té, kterou má dle jeho úsudku „rozpracovanou a nedokončenou“. Setrvává na původní aktivitě, nechce se přidružit k novému úkolu.Jeho vývoj bývá nerovnoměrný, někdy oslabený v neintelektových oblastech vývoje.
Náskok v učební či rozumové oblasti někdy bývá zaměňován se sociálními dovednostmi. Jde o všeobecně vžitý názor, že děti inteligentní jsou zároveň společenské a mají dobře vštípené sociální návyky. Na tomto místě je nutné podotknout, že to tak rozhodně nemusí být. Dítě s rozumovým nadáním může mít oslabenou grafomotoriku, horší sociální chování v kolektivu vrstevníků (ať již samotářského nebo panovačného charakteru),
horší úroveň sociálních návyků
(třeba ani ve školním věku dobře nezvládá zavazování tkaniček, pravidelnost hygieny apod.)VÝHODY A NEVÝHODY PŘEDŠKOLNÍ IDENTIFIKACE NADÁNÍ
Jak již bylo zmíněno v předchozím textu, v současné době se odborníci přiklánějí k názoru, že
identifikovat nadané dítě
by se mělo v co nejranějším období, dokonce ještě mnohem dříve, než nastoupí do základní školy.
Výhody časné identifikace
jsou minimálně dva zásadní:Optimální nastavení vzdělávací trajektorie
Čím dříve se nadání u dítěte zjistí, tím dříve je možné nastavit vhodný způsob jeho vzdělávání. Diagnostika nadání s sebou většinou nepřináší pouhé zjištění všeobecné výjimečné schopnosti učení, ale podává i v předškolním věku již
hrubé obrysy profilace schopností.
Můžeme u dítěte zjistit, zda se jeho schopnosti orientují více na verbální či názornou složku schopností, zda vyčnívá v logickém úsudku či paměti atp. To vše velmi
pomáhá při výběru školy
a vhodný začátek školní docházky je pro nadaného žáka fundamentálním mezníkem.Časnější nalezení vhodných vrstevníků pro nadané dítě
Velmi častým průvodním jevem u nadaných dětí je, že si mnohem hůře hledají „partnery“ v sociálních vztazích, hůře navazují přátelské vztahy s vrstevníky, těžko hledají s ostatními dětmi společnou řeč. Při zjištění vysokého nadání je „jednodušší“ začít hledat pro dítě podobné typy dětí, aby se mu ulehčila situace s horší adaptací na sociální okolí.Včasná identifikace nadání však s sebou přináší i jisté nevýhody, které se snažíme postihnout v následujícím textu:
Nálepka „nadané dítě“ (učitel MŠ versus rodiče)
To, že je dítě již například ve 3 letech označeno (nálepkováno) jako nadané, s sebou přináší i určitá rizika, která mohou vyvolávat nežádoucí reakce v sociálním okolí dítěte. Samozřejmě záleží na tom, zda vychází označení ze strany rodiče nebo například učitele MŠ. Obě situace se liší v reakcích. Snažíme se zde postihnout ty špatné vzory jednání, ke kterým může ve vztahu k nadanému dítěti předškolního věku dojít a bohužel často dochází.
Pokud si nadaného dítěte všimne učitel a doporučí jej na vyšetření do PPP, může mít k němu po potvrzení diagnózy nadání odlišný přístup než k ostatním dětem ve skupině. Může začít projevovat sklony k hyperprotektivnímu chování, dítěti více tolerovat jeho prohřešky, ospravedlňovat jeho nedostatky, které nemusejí být s nadáním v jakékoliv souvztažnosti. Není vhodné, aby míru nadání akcentoval pedagog ve výukové činnosti ve skupině dětí (např. „Podívejte, děti, jak je ten náš Honzík nadaný. To vy byste to takto dobře nevyřešily, že?“). Jedná se samozřejmě o nevhodné modely chování, které mohou nadané dítě postavit do pozice mimo kolektiv. Nadaný se tak může stát méně oblíbeným než doposud.
Adekvátní přístup učitele
by měl být v diferenciaci učiva, nacházení různých úrovní pracovních listů a aktivit pro řízenou činnost, ve kterých se uplatní vždy více jedinců,
nestavět nadaného jako „ojedinělý úkaz“
ve třídě. Před dětmi se ani nehodí hodnotit nadaného žáka jako „výjimečného“, naopak by po diagnostice nadání měla zůstat přirozená role dítěte v kolektivu nezměněna.Jiná situace nastává, když s
potvrzením nadání přichází rodič
k neproškolenému učiteli v mateřské škole. Učitel může mít například klamný pocit, že rodič chce, aby jeho dítěti byla dopřávána nadstandardní péče v prostředí školky, chce diagnostikou upozornit na to, aby byla jeho dítěti umožněna ve vzdělávání priorita. Ani tento přístup není správný a k pochopení situace většinou dochází až v průběhu delšího času, když
učitel sám zjistí žákovy přednosti
a je schopen na ně adekvátním výukovým stylem či aktivitami reagovat.Za zvážení stojí i způsob, jakým by měl učitel rodiči oznámit, že si
všiml známek nadání
u dítěte v jeho třídě. Určitě by rodiči neměl říkat:
„Vidím, že vaše dítě je mimořádně nadané, bylo by vhodné objednat se na vyšetření do pedagogicko-psychologické poradny, aby vám dali oficiální vyjádření. Pak můžeme vaše dítě oficiálně v naší školce integrovat a umožnit mu lepší vzdělávání“.
Důvodů, proč takovýto postoj není vhodný, je víc:
Učitel ztotožňuje míru nadání dítěte a jeho úroveň samostatnosti a sociálních dovedností.
Stává se to také učitelům starších dětí, ale v předškolním věku se jedná o velmi markantní jev. Projevuje se tím, že učitel za nadané považuje dítě, které se brzy samo obléká, jí, respektuje pokyny vyučujícího a je všeobecně aktivní ve školním programu. Takové dítě je možná snaživé, možná samostatné, ale nemusí být v žádném případě nadané.Někdy mají učitelé naopak potřebu za nadané označit dítě, které je primárně problematické
– má projevy hyperaktivity, je neposlušné, vzdoruje, špatně se zapojuje do řízených činností a nespolupracuje s dětmi. Ani takové dítě automaticky nemusí být nadané, i když některé projevy tohoto opozičního chování mohou vycházet právě z neuspokojeného nadání.Samotné označení že „je dítě nadané“, může v rodičích vyvolat klamné očekávání.
Vždyť učitelka ve školce má tolik zkušeností s dětmi, ta se přece ve své diagnóze nemůže mýlit. A přeci ano. Často se stává, že právě v PPP dostanou rodiče velmi odlišnou informaci o míře nadání svého dítěte. Zkušenosti z poraden ukazují právě na to, jak často jsou v rodičích vyvolána klamná očekávání, že jejich dítě je génius. Pak se jen velmi těžko vysvětluje, že tomu tak není, že dítě sice „je šikovné“, ale není „nadané“. Psycholog se pak nachází v nelehké situaci, kdy musí rodičům vysvětlit rozdíl mezi mimořádnými a nadprůměrnými schopnostmi.Proměnlivost schopností – nerovnoměrnost předškolního vývoje
Určitá rizika s sebou přináší samotná
diagnostika nadání v předškolním věku.
Jak již bylo zmíněno v předchozím textu, v předškolním období máme omezené množství nástrojů, které můžeme pro diagnostiku nadání využít. Jedná se především o
inteligenční testy, testy zralosti a profilu osobnosti
a pozorování dítěte v testové situaci. U šesti a víceletých dětí můžeme také využít jednodušší testy tvořivosti.Dítě diagnostikované ve věku 2,5 nebo 4 let jen stěží docení význam testové situace, chová se při testu zcela spontánně. Pokud jej testové úkoly zaujmou, spolupracuje s maximálním nasazením. Mnoho dalších faktorů však může výrazně
negativně ovlivnit výsledek testu
(např. není-li mu sympatická vyšetřující osoba, je v novém prostředí, na vyšetření přišlo se spánkovým deficitem nebo počínající virózou atd.). Na první pohled se může jevit, že dítě úkoly plní, nicméně míra jeho angažovanosti může být i na 30 % až 50 % úrovně jeho možností.Riziko vysokého tlaku na výkon dítěte již v raném období („ztráta dětství“)
V procesu uvědomování si svých schopností a
učení se adekvátním návykům
při získávání informací hrají nemalou úlohu samozřejmě také rodiče dítěte. I pro ně může být
informace o vysokém nadání
jejich potomka neočekávaná – šokující. Rodiče mohou nevhodně reagovat na zjištěný potenciál svého dítěte. Dobře a správně často reagují ti, kteří se ve svém dětství projevovali obdobně, řešili podobné osobní problémy s okolím, znají pocity, kterými si dítě prochází. Hůře však reagují ti, kteří sami akcelerované schopnosti v tomto věku neprojevovali, přestože může jít o rodiče s taktéž vysokým nadáním, nebo dokonce s vysokou úrovní vzdělanosti.Jedním z rizikových postojů rodiče může být změna ve výchovném přístupu k dítěti,kdy začne rodič preferovat systematické vzdělávání a tlak na výkon dítěte na úkor volné hry, režimu běžného pro předškolní dítě.
Dítě začne mít strach ze selhání,
výkon se začne podřizovat vnějšímu tlaku a jedinec může začít projevovat sklony k perfekcionismu, v závažnějších variantách může dospět až k depresivním stavům, anorexii, sklonům k sebevraždě (ty jsou v populaci nadaných dětí častějším jevem než v běžné dětské populaci) atp.ZÁVĚR
Na závěr je vhodné zdůraznit, že
identifikace nadání
je skutečně velmi důležitá již v předškolním věku. Přináší tak v kritické době pro nadané dítě – tedy při vstupu do školy – možnost adekvátně zacílit vzdělávání. Kritická doba je to především proto, že na vstup do školy (do 1. třídy) se většinou nadané dítě velmi těší, těší se na systematické poznávání, o které již ve školce obvykle projevovalo zvýšený zájem. Je třeba nadané dítě na počátku školy neodradit, nedat podnět pro přesvědčení, že škola je jen nuda a opakování už známého. Škola musí být výzvou pro dítě podprůměrné stejně jako pro dítě nadané, jen tak naplníme důsledně základní práva dítěte v oblasti vzdělávání.