Mateřské školy a mezinárodní projekty: Je to snazší, než bychom čekaly!

Obě jihomoravské školky spojily své síly na jednom česko-norském projektu. Ten nese název Výchovou k demokracii a vznikl z iniciativy ZŠ Vladimíra Menšíka v Ivančicích, s níž obě školky dlouhodobě spolupracují. Vedení ivančické základky se snaží vybudovat otevřené partnerství se svými zaměstnanci, žáky, rodiči i zřizovatelem založené na důvěře a přátelské atmosféře. Ve výuce je pak velký důraz kladen na poznávání základních etických a morálních principů, prevenci sociálně patologických jevů, výchovu k demokracii i na dobrou vzájemnou komunikaci. Samozřejmostí je i těsná spolupráce se školami a školkami z okolí, což potvrzují i slova ředitelky z Ketkovic Petry Burešové: „Většina našich žáků přestupuje do šestého ročníku právě do Základní školy Vladimíra Menšíka v Ivančicích, se kterou velmi dobře spolupracujeme. Známe koncepci této školy, přístup k žákům, organizaci a její nastavení. Jsme seznámeni se základy jejich Výchovy k demokracii, která probíhá týdně v každé třídě formou pravidelné vyučovací hodiny.“

A právě koncepce ivančické základky se stala základem nového mezinárodního projektu. Už jeho název napovídá, že hlavním tématem bude demokracie, přesněji jak vést žáky k tomu, aby se z nich stali zodpovědní a aktivní občané. V Ivančicích se této problematice věnují dlouhodobě, přesto se rozhodli načerpat novou inspiraci v zahraničí. Jejich pozornost se obrátila k Norsku. Tato severská země přitom nebyla zvolena náhodou, v tamních školách i školkách je na otázky demokracie, solidarity či vzájemné spolupráce kladen velký důraz.¹⁾ S nabídkou projektu pak projektový tým z Ivančic oslovil školy v Oslavanech a Ketkovicích. Toto pestré uskupení se pak rozhodlo zaměřit se na potřeby dětí z mateřských a základních škol a přizpůsobit jim výuku tak, aby v nich vzbuzovala zájem aktivně se zapojit do dění v okolním světě. V rámci projektu se tak uskuteční nejen série workshopů, při nichž si vyučující budou vyměňovat své zkušenosti, ale především vzniknou nové pracovní listy a metodická příručka, kterou v případě zájmu budou moci využít i další české a norské školy a školky.

I když spolupráce kvůli nepříznivé epidemické situaci probíhá zatím pouze ve formě videokonferencí, obě ředitelky Petra Burešová z Ketkovic i Hana Küfhaberová z Oslavan potvrzují, že se těší na nové poznatky a zkušenosti, které budou moci použít v praxi. Zároveň se shodují na tom, že mezinárodní zkušenost je lákavá i pro většinu ostatních mateřských škol. Proč se jich tedy zapojuje do mezinárodních projektů programu Vzdělávání Fondů EHP tak málo?

Další překážkou v účasti na mezinárodním projektu může být to, že školky těžko hledají projektového partnera v zahraničí. V případě programu Vzdělávání Fondů EHP se navíc musí jednat o partnera z Norska, Islandu nebo Lichtenštejnska. Školy v Ivančicích, Ketkovicích a Oslavanech měly v tomto výhodu, protože na partnerské škole v Norsku působí pedagožka českého původu, s níž se setkaly již na předchozích projektech. Co však mají dělat školky, které se nemohou pochlubit takovým kontaktem? Navazování spolupráce může usnadnit například platforma eTwinning, která umožňuje propojit školy z opačných konců Evropy, aniž by učitelé nebo děti opustili svou třídu – vše funguje čistě virtuálně. Už taková spolupráce může být velmi zajímavá a obohacující, navíc na ni lze navázat ambicióznějším projektem, v jehož rámci se například uskuteční studijní návštěvy, vytvoří se nové školní vzdělávací plány nebo proběhnou školení zaměstnanců. Při hledání partnera v Norsku lze využít také online formulář národní agentury pro mezinárodní vzdělávání Diku²⁾nebo oslovit české velvyslanectví či honorární konzuláty.

A proč by se měly mateřské školy vůbec pustit do spolupráce s Norskem, Islandem nebo Lichtenštejnskem? Odpovědí je možnost načerpat nové zkušenosti v oblasti vzdělávání. V Norsku a na Islandu se mohou učitelé například inspirovat, jak pro své žáčky organizovat venkovní aktivity. Severské školky jsou totiž pověstné tím, že děti tráví většinu času v přírodě (za každého počasí), kde mohou skutečně prozkoumávat svět kolem sebe. Učitelé se je navíc nebojí pustit ani k na první pohled dospěláckým činnostem, jako je třeba rybaření nebo vaření. Děti se ale musí podílet na celém procesu – od příprav až po uklízení, díky čemuž si zafixují běžné pracovní návyky. Lichtenštejnsko zase může být zajímavé z hlediska organizace preprimární školní docházky. Tamní dvouleté mateřské školy jsou úzce propojené s prvními dvěma ročníky základních škol. Děti mohou ve školce strávit o rok méně či déle, přičemž na další stupeň mohou nastoupit i uprostřed školního roku. To dětem umožňuje postupovat individuálním tempem a zároveň je tím zaručen plynulý přechod mezi hrou v mateřské škole a systematickým učením na základní škole.

Osobní zkušenost s odlišným způsobem vzdělávání je zkrátka nenahraditelná a každého pedagoga může inspirovat i motivovat v další činnosti.