Hodnocení výsledků vzdělávání bylo jednou z oblastí vlastního hodnocení školy, jak o tom psala vyhláška č. 15/2005 Sb., kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy. Tato vyhláška se po poslední aktualizaci (červen 2012, č. 195/2012 Sb.) nezabývá již podrobnostmi vlastního hodnocení. Platí jen pro tvorbu dlouhodobých záměrů a výročních zpráv.
Hodnocení výsledků předškolního vzdělávání – potřeba nebo zbytečnost?
PhDr.
Zora
Syslová
Ph.D.
garant oboru učitelství pro MŠ na PedF MU v Brně
Přestože již nejsou závazné oblasti, které si má škola vyhodnocovat, dokonce ani není povinností mateřské školy psát zprávu z vlastního hodnocení,
provádět vlastní hodnocení povinností zůstalo
[§ 12 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)]. Záleží tedy jen na rozhodnutí mateřské školy, co si bude sledovat a vyhodnocovat.CO TEDY ZVOLIT KE SLEDOVÁNÍ A HODNOCENÍ ŠKOLY?
Co a proč je důležité v předškolním vzdělávání a čím se zabývat? Mnohé z vás jistě hned napadne, že nejdůležitější je spokojenost dětí. Souhlasím. Ale přiznejme si, že někdy je člověk spokojen i s nicneděláním, když může jen tak relaxovat, nikdo ho neobtěžuje, nic se po něm nechce…
Pro odpovědi na výše uvedené otázky budeme muset nahlédnout do zákonných dokumentů, protože ty celkem jednoznačně hovoří o tom, jaký
cíl má předškolní vzdělávání
a za jakým účelem jsou mateřské školy zřizovány.Podle školského zákona je hlavním cílem předškolního vzdělávání podporovat rozvoj osobnosti dítěte předškolního věku, podílet se na jeho zdravém citovém, rozumovém a tělesném rozvoji a na osvojení základních pravidel chování, základních životních hodnot a mezilidských vztahů. Má také vytvářet základní předpoklady pro pokračování ve vzdělávání, napomáhat vyrovnat nerovnoměrnosti vývoje dětí před vstupem do základního vzdělávání.
To, že by mělo vše probíhat tak, aby se dítě cítilo v mateřské škole bezpečně a spokojeně, je vnímáno jako samozřejmost. Přesto to nestačí a nenaplňuje cíle vzdělávání. Učitel by měl sledovat a vyhodnocovat především to, zda se mu podařilo položit a rozvinout u dítěte výše uvedené dovednosti, a vytvořit tak předpoklady pro jeho zdárné pokračování ve vzdělávání. Lze tedy zkráceně říct, že by měl hodnotit, jakých
výsledků dosahují jednotlivé děti
při odchodu/přechodu do základního vzdělávání.Výsledky vzdělávání
lze v obecné rovině definovat jako
„produkty v podobě vědomostí, dovedností, postojů, hodnot, zájmů aj., vznikající působením vzdělávacích procesů u vzdělávajících se subjektů“
(Průcha, Walterová, Mareš, 2009, s. 299–300). V mateřské škole je za výsledek považováno orientování se k tomu,
„aby si dítě od útlého věku osvojovalo základy klíčových kompetencí a získávalo tak předpoklady pro své celoživotní vzdělávání“
(Rámcový program pro předškolní vzdělávání, 2005, s. 5).K zjišťování těchto informací slouží především pedagogická diagnostika. Ta však bývá v současných mateřských školách prováděna značně nahodile a nesystematicky (Syslová, 2010). Zpravidla se o ní hovoří v souvislosti s vedením záznamů o dětech, nikoli v souvislosti s autoevaluací, respektive
vlastním hodnocení školy.
Tyto dvě věci se však nevylučují s hodnocením výsledků, naopak spolu úzce souvisí. Do jaké míry jsou kompetence jednotlivých dětí, takové jsou výsledky vzdělávání. Není však možné čekat, až dosáhnou věku šesti let, kdy většina z nich odchází do základní školy.
Učitel má průběžně sledovat individuální pokroky a rozvoj každého dítěte. Na základě toho pak plánuje vzdělávací činnosti ve třídě tak, aby dětem vytvořil podmínky rozvíjet se v souladu s jejich potřebami a přirozeným vývojem (Sedláčková, Syslová, Štěpánková, 2012). Jde o tzv. průběžné hodnocení dětí, jehož cílem je
„zjišťovat, zda se děti ve svém rozvoji a vzdělávání posunují, a zajišťovat, aby tento posun byl vzhledem k možnostem dítěte optimální“
(Smolíková, 2008, s. 31).Průběžné hodnocení dětí a hodnocení výsledků vzdělávání tedy slouží ke
zkvalitňování účinnosti vzdělávání i pokroků
každého dítěte podle jeho možností, schopností a potřeb.
„Míra objektivity průběžných i výsledných zjištění i funkčnost a možnost jejich efektivního využití je výrazně podmíněna promyšleným stanovením kritérií a kvalitou nástroje, který škola pro zaznamenávání a hodnocení pokroků dětí buď vytvoří, nebo vybere ze současné nabídky.
“ (Sedláčková, Syslová, Štěpánková, 2012, s. 83).Existují různé nástroje. Jedním z nich je
metodický materiál VÚP
Pedagogické hodnocení v pojetí RVP (Smolíková, 2007). Důležité je, aby poskytoval smysluplné informace a mohl být podkladem pro další pedagogickou práci. V rámci
individualizace vzdělávání
„je třeba dbát, aby hodnocení nebylo zaměřeno na srovnávání či porovnávání dětí, ale soustředilo se výhradně na individuální pokroky každého z nich a sloužilo tak k tomu, aby pedagog zajistil jejich optimální výchovu a vzdělávání“
(Smolíková, 2005, s. 25).Dalšími materiály, které mohou mateřské školy využít je například
či publikace autorek Bednářové a Šmardové (2008, 2010). Mohou se také stát inspirací pro tvorbu vlastního nástroje. Samy o sobě však nástroje se zkvalitněním vzdělávání v mateřské škole nepomohou. Mnohem důležitější jsou schopnosti učitele mateřské školy a to, jakým způsobem dokáže
Oregonská metoda, SuKy
využít získané informace o dítěti
k jeho adekvátnímu rozvoji.Tvorba nástroje pro hodnocení výsledků vzdělávání je náročnou záležitostí. Se sestavením tohoto nástroje, aby učitelům přinesl informace o dětech v souladu s požadavky vycházejícími z RVP PV, může pomoci publikace
.
Hodnocení výsledků předškolního vzdělávání
Jedna kapitola ve výše zmiňované publikaci je zaměřena na
podrobný postup tvorby
takového materiálu. Vychází z toho, že v současném pojetí je cílem předškolního vzdělávání
vybavit všechny děti souborem klíčových kompetencí
na úrovni, která je pro ně dosažitelná. Kompetence dítěte předškolního věku vedle sebe nestojí izolovaně, ale navzájem se prolínají. Jsou rozvíjeny prostřednictvím
naplňování cílů
jednotlivých rozvojových oblastí. Odpovídající míra úspěšnosti jejich naplnění je vyjádřena formou tzv.
očekávaných výstupů.
Propojení kompetencí a očekávaných výstupů se stalo základním jádrem celého nástroje. Východiskem se pak stal již vytvořený nástroj
(zkratka „
RoK v MŠ
ro
zvoje
k
ompetencí v
m
ateřské
š
kole“), který vznikl v programu podpory zdraví v mateřských školách. Tento nástroj, včetně metodického postupu práce, je v příloze knihy Hodnocení výsledků předškolního vzdělávání.Formulace v nástroji popisují pozorovatelné projevy dítěte, a to například:
Upozorňuje na škodlivé chování a radí s možnostmi nápravy.
Řeší nepořádek kolem sebe (vylitá tekutina, smetí, neuklizené hračky apod.).
Dovede požádat o pomoc.
Obdobně je potřeba upravit také formulace očekávaných výstupů RVP PV.
Proč je užitečné využít nabízený nástroj RoK v MŠ?
Jde o nástroj, který prokazatelně vyhodnocuje rozvoj kompetencí dítěte předškolního věku. Učitel jej může využít jak pro plánování vzdělávací práce, tak pro autoevaluaci školy.Pro
individuální plánování
slouží nástroj k orientačnímu zjišťování dovedností, které již dítě vzhledem ke svým vývojovým možnostem zvládá a se kterými má problémy. Pro rozvoj dovedností, které dítě nezvládá, učitel cíleně plánuje činnosti.Pokud učitel zjistí, že většina dětí nezvládá některé z dovedností popsaných v ukazatelích, bude nutné plánovat
témata třídního kurikula
zabývající se cíleně nápravou tohoto problému.Pro
autoevaluaci školy
(hodnocení výsledků vzdělávání) je možné využít RoK v MŠ u dětí odcházejících do ZŠ. Po absolvování programu MŠ by právě šesti, případně sedmileté děti, měly být, na základě svých možností, rozvinuté a chovat se tak, jak je popsáno v kritériích (sdružených ukazatelích).Pokud tomu tak není a zjištěné problémy se týkají více dětí, musí se MŠ zamyslet, zda byla
plánovaná témata ve školním nebo třídním kurikulu
cílená a promyšlená, zda je nebude nutné doplnit či změnit, popřípadě v čem upravit práci s dětmi (organizace dne, metody práce, podnětné prostředí, pravidla soužití apod.).Literatura
BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V.
Diagnostika dítěte předškolního věku.
1. vyd. Brno: Computer Press, 2007, 212 s. ISBN 978-80-251-1829-0.BEDNÁŘOVÁ, J., ŠMARDOVÁ, V. Školní zralost. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2010, 100 s. ISBN 978-80-251-2569-4.
PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 5. vyd. Praha: Portál, 2008, 322 s. ISBN 978-80-7367-416-8.
Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání.
Věstník MŠMT, sešit 2, roč. LXI, únor 2005.SEDLÁČKOVÁ, H., SYSLOVÁ, Z., ŠTĚPÁNKOVÁ, L.
Hodnocení výsledků předškolního vzdělávání.
1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012, 152 s. ISBN 978-80-7357-884-8.SAIFER, C. S. Oregon Assessment for 3–5 Year Olds. In: Developmentally Appropriate Classrooms. Portland State University, 1993.
SMOLÍKOVÁ, K. Autoevaluace mateřské školy. Metodická příručka k vlastnímu hodnocení. 1. vyd. Praha: VÚP, 2008, 44 s. ISBN 978-80-87000-22-9.
SMOLÍKOVÁ, K. a kol. Pedagogické hodnocení v pojetí RVP. Praha: VÚP, 2007, 48 s. ISBN 978-80-87000-10-6.
SMOLÍKOVÁ, K. Manuál k přípravě školního (třídního) vzdělávacího programu. 2. vyd. Praha: VÚP, 2005, 34 s. ISBN 80-87000-01-3.
SYSLOVÁ, Z. Hodnocení průběhu vzdělávání jako jedné z oblastí vlastního hodnocení mateřské školy. Disertační práce. Praha: PdF UK, 2010.
Vyhláška č. 15/2005 Sb., kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy.
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).