Dramatická výchova otevírá dětem příležitost k osobitému projevu, tvořivosti, rozvíjení slovní zásoby, vyjadřovacích schopností. Podněcuje k úvahám a vhodnému používání mluvnických jevů. Hravým způsobem rozvíjí vnímání, soustředění, pozornost, dětskou citlivost, schopnost napodobovat a myslet. Je výborným motivačním prvkem k tvůrčím činnostem, jejichž pomocí si děti rozšiřují slovní zásobu, uplatňují vlastní iniciativu, tvořivost v mezilidských vztazích, upevňují komunikační schopnosti a dovednosti, využívají zajímavé možnosti pro pestrou a mnohotvárnou činnost.
Dramatická výchova v MŠ
Naděžda
Kalábová,
Základní škola Prostějov, ul. Vl. Majakovského 1
Prostřednictvím dramatické výchovy se děti dokážou vciťovat do nejrůznějších rolí, svým způsobem zosobňovat určenou postavu. Při ztvárnění role se zábavnou formou seznamují s výrazy a prostředky jazyka hudebního, výtvarného a literárního umění a zároveň získávají a prohlubují nejrůznější znalosti a dovednosti.
Dramatická výchova je zaměřena na osobní a sociální rozvoj jedince, rozvíjí u žáků aktivitu, individuální schopnosti, tvůrčí iniciativu, komunikaci, myšlení, napomáhá rozvíjet a osvojit si řečové, pohybové a hudební dovednosti.
Prostřednictvím nejrůznějších aktivit s využitím prvků dramatické výchovy se děti učí tvořivým způsobem pracovat s vytvořeným textem, využívají možnosti vyjadřovat své myšlenky a city, vžívat se do myšlení a cítění druhých lidí, učí se vhodné komunikaci, reagovat v běžných situacích, prohlubovat schopnost vlastní realizace a souvislého vyjadřování před ostatními, rozvíjet vlastní fantazii a nebojí se prezentace a vystupování na veřejnosti.
Příklad vystoupení, které si můžete s vašimi dětmi vyzkoušet podle našeho scénáře.
POHÁDKA O TOM, JAK ZVÍŘÁTKA NA DVORKU OBJEVILA MOTORKU
Vypravěč 1: Jak to bylo, pohádko? Dozvíte se zakrátko. Právě začíná pohádka, kde žijí milá zvířátka. Kočka Micka, koza Líza, pejsek Rek, osel Rolf, kačenka Růženka, koza Róza, její kůzlátka Roháček, Mekáček, maličká koza Šmudlinka, prasátko Rochátko, myška Ryška, beruška Věruška, kravička Barvička. Tak tedy. Po ránu pršet přestalo a tak to celé začalo.
Vypravěč 2: Ten den pod stříškou na dvorku, děda zaparkoval motorku. Zvířátka se probudila a velice se podivila.
Zvířátka: Co to je a kde se to tu vzalo? Kdo umí řídit motorku, která je pod stříškou na dvorku?
Vypravěč 1: Ježek volá na kočičku, která vyhřívá se na sluníčku.
Ježek: Pojď, kočičko, svezu tě!
Kočka Micka: Ne, ne ježku, zklamu tě. Já s tebou nikam nepojedu, já na motorku nesednu. Zůstanu raději na dvorečku, na jiné jezdce pohlédnu.
Vypravěč 2: Ježek s velkým zklamáním od motorky odstupuje, v tom k motorce spěchá kozel, rychlými kroky se přibližuje. Volá na svou ženu Lízu.
Kozel: Pojď, Lízinko, svezu tě, promiň drahý, nepojedu, asi kozle zklamu tě.
Koza Líza: Já na motorce nepojedu, já doma raději zůstanu, ale na jiné odvážlivce velmi ráda pohlédnu.
Vypravěč 1: Kozel velmi zklamaný, od motorky odchází, v tom pejsek vrtí ocáskem, radostně přitom dovádí. K motorce se blíží kvapem, už aby tam byl, těší se, jak bude řídit, i když nikdy neřídil. Sotva přijde k motorce, zavolá hlasitě na myšku.
Pejsek Rek: Myško, myško, pojď sem ke mně, pojedeme na výlet.
Vypravěč 2: Myška na něj divně civí, pejskovi se strašně diví. Ptá se:
Myška: Reku, ty umíš řídit motorku? Co stojí u nás na dvorku? Ukaž svůj řidičský průkaz, že umíš řídit, to je důkaz.
Vypravěč 1: Rek sklopil hlavu, smutný odchází. Sen, že stane se dnes motorkářem, ho velmi rychle přechází. Z dálky už jsou slyšet zvuky, všichni známe oslíka. Ten běží, běží k motorce, úplně se zajíká.
Oslík: Iá, iá, iá přece nejsem nešika, chci umět řídit motorku. Určitě to lehce zvládnu, rozjedu se na dvorku. Potom pojedu navštívit kravičku, která se pase a uždibuje travičku. Pojedu po polní cestičce, která mne dovede k mé kamarádce kravičce. Otočím klíčkem, přidám plyn, motorka rozjede se, to dobře vím. Přečetl jsem si to v knížce a postupovat budu podle návodu. Pojedu velmi pomalu, takzvaně na pohodu.
Vypravěč 2: V tom na dvorku se objevila udýchaná kravička.
Kravička: Bú, bú, bú, nepotkali jste oslíka?
Kravička: Než rozběhl se, povídal, že u dědečka na dvorku, někdo ze zvířecích kamarádů objevil krásnou motorku. Potom si někde přečetl startovací postupy, že musí vlastnit řidičák, o tom nemá potuchy. Když zavřel svoji moudrou knihu a do trávy ji odhodil, běžel, běžel, utíkal, tak, jako by závodil. Já se tomu strašně divím, když umí takhle utíkat, k čemu je mu motorka, kterou neumí ani startovat? V knížce bylo napsáno, že k motorce patří klíč, který vložíš do zapalování a lehce s ním musíš otočit. Bez klíče motorka nepojede, bude stále na dvorku! Co tomu říkáš oslíku?
Oslík: Žádný klíček tady není, ten si děda uschoval, aby tuhle motorku nikdo nenastartoval. S motorkou jezdí pouze děda a ten si ji hlídá. Nemá rád, když na motorce se někdo jiný střídá. Proto zapomeňte zvířátka, na tuhle krásnou motorku, kterou děda zaparkoval, právě u nás na dvorku.
Vypravěč 1: Koukejte na berušku, ta ukrývá se v trávě, přelétává nad kytkami, přelety zvládá hravě. Koukněte na kačenku, ta se koupe ve vodě. Rybky kolem proplouvají, kačenka je v pohodě.
Vypravěč 2: K čemu je vám motorka, řekněte milá zvířátka?
Zvířátka: My to víme.
Vypravěč 1, 2: Tak tedy?
Zvířátka: Třeba k tomu, že vznikla tahle pohádka. Kterou jsme si připravili, abychom vás pobavili. Rozlučte se se zvířátky, už je konec pohádky.
JAK ZVÍŘÁTKA SLAVILA VÁNOCE
Vypravěč: Fí, fičí meluzína, jejda, to je venku zima. „Brrrrrrrrrrrr.“ Sněží, vločky padají, zvířátka je chytají. Na chodníku to zas klouže, zmrzla voda v rybníce, zvířátkům je velká zima a blíží se Vánoce.
Pejsek: Venku sněží, to je prima. Je tu opět zima. Ale? Brusle nemám, sáňky nemám, neumím ani lyžovat. Jediné, co dokážu, je na kolemjdoucí zaštěkat. Haf, haf. Na boudě mi rampouch visí, haf. Já nechci jenom naříkat, kéž bych uměl jako mráz bílé obrázky malovat. Každá zima má své kouzlo a blíží se Vánoce, všichni už se strašně těší, ze všech? Děti, nejvíce. Zatím není sněhu moc, tak akorát pro radost. Rozběhnu se po dvorečku a zamávám na ovečku. Ve sněhu vesele dovádím, a že mám blešky v kožichu, to vůbec nijak neřeším.
Vypravěč: Pejsek kouká na ostatní, co se tváří nešťastně. Kočka na strom nevyleze, prý bojí se, že upadne. Myška ta je zalezlá, ukryla se v podzemí, vykoukne až na jaře, až se snížek rozpustí.
Kočka: Pejsku, budou Vánoce! Nazdobíme stromeček. Třeba pod něj dostaneme od ostatních balíček!
Pejsek: Těším se na překvapení, těším se na dáreček. Pod stromečkem bych si přál ohřívaný páreček!
Kočka: I já bych si jeden dala, ráda bych ho ochutnala.
Kozel: Já bych si dal hlávku zelí, ta mi chutná mnohem víc!
Kachna: Zelí? Já si dám raději brambory! Snad si na nich pochutnám, vždyť vyrostly na poli.
Čuník: Já bych si dal s tebou také, mně brambory chutnají. K tomu ještě trochu mlíčka, snad mi k tomu přidají.
Ovečka: Já mám jedno tajné přání, aby brzy roztál všude sníh a všichni zvířecí kamarádi se nebrodili v závějích.
Vypravěč: Tak víme všechna tajná přání, která vyslovila zvířátka. Zda se jim všem vyplní, to neprozradí pohádka.
Všichni: Pohádka je u konce a blíží se Vánoce. Ať jsou krásné, plné lásky, to přejeme všem nejvíce. Štěstí, zdraví, pohodu to ze srdce vám přejeme, ať se všichni pospolu za rok zase sejdeme! Pohádky jsou u konce a snad se vám líbily. Věříme, že naši herci vás velice pobavili. Ještě se vám ukloníme, než půjdeme o dům dál, pokud jsme vás potěšili, můžete nám zatleskat.