Šikula je logopedický maňásek, takže už je jasné, o čem budou následující řádky. O logopedii, češtině a Chorvatsku. A také o našich krajanech a především o českých školách. Na podzim loňského roku nás - mne jako logopeda a logopedickou asistentku Evu Košátkovou - oslovila zástupkyně starosty Prahy 15 paní Jitka Kolářová, zda bychom nejely ukázat logopedickou prevenci a nápravu do českých škol ve městě Daruvar v Chorvatsku a zúčastnily se s aktivním příspěvkem jejich celostátní konference.
Český jazyk je naše bohatství / „Češki jezik je naše bogatstvo“
aneb Jak jel „Šikula“ za dětmi do Chorvatska
Mgr.
Ilona
Hulínová-Mihalcová,
logoped, speciální pedagog, MŠ Praha 10, SPC pro děti a žáky s vadami řeči
Město Daruvar leží 130 km východně od Záhřebu a patří do oblasti Slavonie, resp. Bjelovarsko-Bilogorského županství. Má asi 13 000 obyvatel, z toho 20 % jsou Češi (v celém Chorvatsku je asi 10 000 příslušníků české menšiny). V Daruvaru tedy žije největší česká menšina v Chorvatsku, sídlí tam centrum Svazu Čechů a nejstarší sdružení Česká Beseda. Mnozí krajané jsou již pátou generací žijící v Chorvatsku, ale stále udržují často i ve smíšených rodinách češtinu, české tradice a kulturu. K tomu patří i česká Základní škola J. A. Komenského a Mateřská škola Ferdy Mravence. Vedle Daruvaru je vesnice Končenice s další českou základní školou - tentokrát se jménem Jana Růžičky (český olympionik v řecko-římském zápase), ke které je připojena také mateřská škola.
V lednu, kdy krajané slaví Měsíc mateřského jazyka, jsme sbalily logopedické pomůcky, vymyslely jsme různé ukázkové programy, na dálku jsme domluvily se zástupkyní župana pro českou menšinu paní Tanjou Novotni-Golubič průběh návštěvy a vydaly jsme se s trochou profesních obav na cestu:
-
Budou nám rozumět učitelé?
-
Co přesně od nás v oblasti logopedie očekávají?
-
Co znamená „české“ školy?
-
Umějí děti a žáci opravdu česky a budou s námi spolupracovat?
-
Jaké potíže mají s českou výslovností?
-
O čem bude plánovaná konference, co zahrnuje pojem schůzka s médii?
-
Jaké je vybavení ve školách, co máme vzít s sebou?
-
O čem mluvit na konferenci, aby to zajímalo všechny?
-
Tam se učí i v sobotu?
-
Co je ve školství model C?
Pravdou je, že nás před cestou uklidnila paní Jitka Kolářová, která tam byla a situaci znala. Poradila nám, že máme ukázat přesně to, co děláme i u nás. Takže jsme celý program zaměřily na praktické ukázky a praktický nácvik správné výslovnosti, rozvoje slovní zásoby a gramaticky správné řeči. To byla úskalí, se kterými se tam naši krajané potýkají. Ve výslovnosti se jednalo hlavně o hlásky ĎŤŇ, H a Ř. Co jsme tedy s sebou zabalily?
-
Nejprve zábavné „pomůcky“: Žvýkačky na posilování mimických a žvýkacích svalů, tyčinky na cvičení retného uzávěru, bonbony a minipiškotky na zpevnění jazyka, brčka a bublifuk na usměrnění výdechového proudu, pohádku o jazýčku, orofaciální rozcvičku na stimulaci a uvolnění.
-
Dále to byly odborné pomůcky: Dechová turbína, motorické a artikulační karty, dějové obrázky, logopedické hádanky, hmatové a sluchové kostky, puzzle na zrakové vnímání a rozvoj jazykového citu a gramatiky, jógové karty písmen, obrázkový slovník, Logico, logopedická razítka, špátle a rotavibrátor k nácviku R a Ř.
-
Nechyběly ani technické pomůcky: DVD s českými a logopedickými programy pro předškolní a mladší školní věk k využití na interaktivní tabuli, v počítači nebo Magic boxu, logopedické a výukové programy pro iPady a iPhony.
-
A samozřejmě praktická literatura a hry: Povídačky, Motanice, logopedická pexesa, pexetria, pracovní listy a cvičebnice pro rozvoj řeči psané i mluvené, zvukové a manipulační knihy, obrázkové čtení, logopedické básničky, hádanky a pohádky.
Do každé školy jsme připravily i české logopedické dárky -učebnice češtiny, pohádky, říkanky, DVD, skripta pro logopedické asistenty, krtečka, pexesa atd. A na té hromadě sbalených věcí seděl logopedický maňásek ŠIKULA, kterého tak pojmenovaly naše děti v mateřské škole a speciálně pedagogickém centru a poslaly ho s námi na návštěvu chorvatských kamarádů.
V Daruvaru nás čekala pak už jen samá hezká překvapení, příjemná setkání a zajímavá práce:
-
Všem jsme nádherně rozuměly, všichni krajané mluvili srozumitelně česky, všichni rozuměli nám včetně chorvatských obyvatel města.
-
Děti se těšily, byly pozorné, zvídavé a většinou neměly problém si s námi povídat česky. Kde bylo potřeba, pomohly paní učitelky, které si „pusinky“ cvičily s námi.
-
Paní učitelky (v mateřských školách „tety“) se aktivně zapojily, zajímaly se o konkrétní pomůcky, cvičení, postupy a metody.
-
Školy byly podobné jako u nás a výborně vybavené. To i díky spolupráci s českými partnery, Svazem Čechů a Českým ústavem zahraničním.
-
Bez problémů jsme si pamatovaly jména: pan ředitel Jaromír Vrabec, paní ředitelky Zdenka Kutilová, Marie Válková a další...
-
V Českém domě Daruvar a Českém domě Záhřeb jsme se setkaly se zástupci Svazu Čechů a dalšími krajany. České domy slouží k výstavám, kulturním akcím, setkáním a také k výuce a udržování českého jazyka.
-
Mluvily jsme s redaktorkou českého vysílání radia Daruvar, která tam žije už 20 let a dělala s námi krátký rozhovor a článek.
-
Zajímavé bylo také setkání s poslancem parlamentu panem Bílkem a županem panem Bajsou.
-
Nejkrásnější na těch čtyřech dnech nabitých prací, setkáními a dojmy bylo, že jsme se cítily „jako doma“.
A jak vypadal konkrétní program a naše práce?
Ve školách mateřských a základních jsme pracovaly každá zvlášť se skupinami 10-15 dětí, u malých dětí s celou třídou. Já jsem ukazovala průpravné cvičení, vyvození a fixaci hlásek ĎŤŇ, H a Ř. Kolegyně měla připravenou skupinovou logopedickou prevenci včetně prvků jógy. V jedné mateřské škole jsem předvedla paní učitelce i logopedickou diagnostiku u několika dětí z hlediska nápravy české výslovnosti.
S učitelkami mateřských škol jsme měly seminář o české logopedické prevenci v předškolním věku včetně videoukázky. Učitelky základních škol měly zájem o ukázku a vyzkoušení českých technických pomůcek a postup při nápravě hlásek. Mnohé kolegyně jistě využily i dovezené a zaslané materiály z kurzů pro logopedické asistenty, které pořádáme v Čechách. Na celostátní konferenci českých učitelů nebo učitelů češtiny jsme přispěly přednáškou o logopedické péči v Čechách, teorii a praxi v nápravě dyslálie, možnostech pomoci krajanům a praktické odkazy na české materiály.
Poslední den naší pracovní návštěvy jsme se zúčastnily sobotního vyučování nepovinné češtiny pro chorvatské děti v Českém domě v Záhřebu. Tam už byl občas potřeba tlumočník, ale pan učitel Špralja mluvil výborně česky včetně perfektního Ř! Schůzka se zástupci záhřebského Svazu paní Alenkou Štokičovou a předsedou rady města pro českou menšinu panem Jurajem Bahnikem byla příjemnou tečkou na závěr.
Ještě mi nedá, abych nezmínila některé úsměvné situace. Při představování jsem chlapci Janovi řekla, že česky je Honzík. Pak se v té samé třídě holčička představila Jana a spolužák se zeptal, jestli je česky Honzička! V mateřské škole nás děti uvítaly pozdravem „Dobrý den, dobrý den, dneska máme hezký den...“. Přesně tak se zdraví děti v naší mateřské škole v Praze! V Záhřebu nám chorvatské děti česky zpívaly a tancovaly „My jsme muzikanti...“. Uměly písničku úplně celou správně česky. Při básničce „Mám tři koně od Třeboně....“ jsem se zkusmo zeptala, jestli vědí, co je Třeboň. Jeden chlapec řekl, že město. Věděl to, protože tam má „strejdu“! A hned jsme si to ukázali na mapě Čech, která visela ve třídě!
A ještě pár slov o chorvatském školství:
-
Je organizováno až do středních škol ve 3 modelech (A, B, C) podle vyučovacího jazyka, kterým je buď chorvatština, nebo menšinový jazyk (čeština), nebo je cizí jazyk jako nepovinný, příp. jsou v něm vyučovány vedlejší předměty a v chorvatštině hlavní předměty.
-
Mateřské školy navštěvují děti od půl roku do sedmi let. Poslední rok je docházka povinná.
-
Mateřské školy nedostávají plné státní příspěvky na provoz.
-
Zájmové kroužky jsou až při základních školách.
-
Základní školy mají školní družinu pouze výjimečně a není na ni státní příspěvek.
-
Ve školách se na hodiny nezvoní.
-
Ředitelé škol nemají v úvazku přímou pedagogickou činnost.
-
V Daruvaru je i české gymnázium.
-
V českých školách v Chorvatsku působí čeští učitelé v rámci stáží nebo jako zástupci pro podporu českých menšin.
-
Mají podobný systém, jako jsou u nás rámcové vzdělávací programy.
-
Neexistují tam školská poradenská zařízení, jejich úlohu plní sociální centra.
-
Ve školách pracují i asistenti pedagoga, běžná je integrace dětí s postižením.
-
Logopedická péče je ve školách pouze externí, logoped může být ve speciální škole. Kvalifikaci logopedického asistenta nemají.
-
České školy mají vysokou úroveň a je o ně velký zájem i z chorvatských rodin.
Naše práce byla opravdu jen praktickou ukázkou, konzultací a seznámením s metodami logopedické prevence, diagnostiky a nápravy. Navíc jsme se soustředily pouze na deficit ve vývoji řeči v osobitých podmínkách krajanů v cizojazyčném prostředí. Nechtěly a ani nemohly jsme suplovat chorvatskou logopedii, ale pouze ji doplnit o česká vývojová specifika v rovině foneticko-fonologické, lexikálně-sémantické a syntakticko-morfologické. Snažily jsme se ukázat pomůcky, formy práce a kontakty pro další činnost v české logopedické prevenci, na které by paní učitelky mohly navázat, a pomoci tam, kde nejsou čeští logopedi. Nechtěli jsme však jen něco ukázat a odjet, ale také prakticky do budoucna umožnit tuto činnost realizovat a rozvíjet.
Úplně nejpodstatnější nám ale připadalo, že se v Chorvatsku děti i dospělí česky dobře (jen s malými nedostatky) domluví, čtou, píší, znají kulturu a historii, hlásí se ke svým předkům a jsou hrdí na to, že jsou Češi. To pro nás bylo opravdové pohlazení!
Na konci návštěvy nám vyvstala jedna otázka: jakou další pomoc na udržení správné české řeči společně s našimi krajany a kolegy v Čechách pro české školy v Chorvatsku dál připravíme? Po této zkušenosti mně ještě více připadá důležité nezůstat u jedné ukázky, ale vzít ji jako východisko a orientaci pro další spolupráci. Jedna návštěva totiž nevede k získání praktických dovedností a dlouhodobému efektu. Věřím, že se cesta najde. Třeba možnost mezi jejich českými učiteli vyškolit logopedické asistenty - resp. učitele schopné v Chorvatsku dávat dětem a rodičům podporu v rozvoji správné české řeči. Mohou tak doplňovat péči chorvatských logopedů a spolupracovat s nimi. Nebo podpořit více osobních kontaktů mezi dětmi z Čech a Chorvatska, společné letní tábory, výměnné pobyty, studentské a pracovní stáže, zajistit více českých pomůcek a další. Něco z toho se už i realizuje nebo plánuje. Možná na tuto oblast potřebnosti české logopedické péče upozorní i zahraniční vysílání Českého rozhlasu, kde s námi po návratu natočili rozhovor.
Na závěr chci poděkovat všem kolegyním a paní ředitelce, které nám s přípravou pomohly, také nakladatelství Wolters Kluwer a Službě škole MB za materiály. Dík patří také našemu technickému doprovodu, zajištění ze strany Prahy 15 a krajanům za přátelské, spontánní přijetí a domácí atmosféru!