Výchovné poradenství potřetí

Možná i výchovné poradenství na chvíli pomáhalo řešit mimořádnější události spojené s prostým zajištěním provozu školy v karanténě. Výuka možná neprobíhala nějakou dobu vůbec, později se uskutečňovala úplně jinak, zápisy do prvních tříd se konaly bez dětí, příprava na přijímačky byla všelijaká, velkou výzvu pro všechny představovala online/offline výuka, vyšetření v poradnách se odkládala. Jen tradiční výchovné problémy na tuto dobu zcela zmizely nebo je v plné míře museli řešit rodiče.

Věřme, že od září se vše vrátí v zásadě do známých školních podmínek, takže i výchovní poradci a koneckonců i poradenská zařízení se budou věnovat stejným oblastem jako před karanténou. Jsem přesvědčený, že jim přijde vhod třetí vydání kolektivní monografie (Wolters Kluwer, 2020). Téměř 11 let, která uplynula od prvního vydání, a sedm let od vydání druhého přineslo nemalé posuny v českém školství i poradenství. Nejzásadnější změnou bylo zakotvení inkluzivního vzdělávání. Oproti druhému vydání došlo proto k novému zpracování některých témat, jiná byla aktualizována. Několik témat přibylo – před pár lety nebyla pro školu tak naléhavá, jako je tomu dnes. Rovněž jsme zaznamenali některé změny v autorském kolektivu.

Zpracování problematiky právních předpisů se nově ujala zkušená Monika Puškinová, kterou čtenáři velmi dobře znají z erudovaných výkladů školského práva v i . V českých podmínkách jde o nesmírně proměnlivou a vlastně i pro běžné školské uživatele nepřehlednou oblast. Výchovní poradci by se v ní měli orientovat co nejlépe, aby mohli být učitelům dobrou oporou. Kapitolu věnovanou kariérovému poradenství si vzala na starost Silvie Pýchová, která se v posledních letech této problematice intenzivně věnuje a podobně jako Monika Puškinová své příspěvky publikuje zejména ve . Nově napsaná je i kapitola o orgánu-sociálně právní ochrany dětí z pera Petry Hermanové, zkušené vedoucí oddělení OSPOD Prahy-západ. Další spoluautoři jsou tradiční, naši kolegové z katedry psychologie David Čáp a Iva Štětovská. Ve všech případech mají autoři bohatý kontakt s edukační praxí prostřednictvím klientů a jejich rodičů, setkávání s výchovnými poradci i učiteli.

Není možné vyjmenovat všechny kapitoly, zmíním problematiku podpůrných opatření, dynamickou diagnostiku, edukaci založenou na důkazech. Řada kapitol je věnována působení výchovného poradce směrem ke kolegům ve škole, např. jeho významu pro jejich duševní hygienu, zmíněn je i přínos supervize, která je v českém školství formálně stále tabu. Jedna kapitola je věnována pedagogické diagnostice (mj. portfolio, dynamická diagnostika, včetně diagnostiky třídy a rodiny), dále otázkám, které škola řeší v průběhu docházky dítěte (zralost, poruchy učení, poruchy chování, PAS, záškoláctví, kariérové poradenství), i reakcím na ně (IVP, IVýP). Jedna její část se zabývá klimatem třídy (mj. seznamovací kurzy), další je věnována spolupráci s rodinou, což je téma obzvláště aktuální v době, kdy škola nemůže v plném rozsahu poskytovat své služby.

Učitel ani výchovný poradce nejsou na svou práci sami – k dispozici mají celý školský poradenský systém, orgány péče o dítě atd. Otázce, jaké mají tyto instituce možnosti a jak je škola může efektivně využívat, je věnován celý šestý díl. Vlastní činnosti výchovného poradce je věnován díl 7 – Dokumentace. Nedílnou součástí jsou přílohy, obsahující adresáře externích poradenských zařízení, etický výchovného poradce, návrhy záznamů o práci se třídou, o průběžné individuální práci a rovněž autoevaluaci práce výchovného poradce.

Některé v knize nově zpracované problematiky se sice vyskytovaly už před léty, nicméně byly jen velmi okrajové. Ani dnes se sice nevyskytují v masovém měřítku, nicméně pravděpodobnost, že se s nimi škola setká a bude muset řešit i nepříznivé souvislosti, je stále vyšší. Počty dětí ve střídavé péči narůstají – přibližně každý desátý rozchod rodičů končí právě touto formou péče. A soudy v části případů stále stanovují dvě souběžné školy! Podobně třaskavou problematiku představují homoparentální rodiny, tedy rodiče homosexuálové a lesby. Jejich počty jsou ještě podstatně menší, ale naše předsudky o to silnější. Děti nemají doplácet na něco, co samy nemohou ovlivnit. Proto jsme tato témata zařadili do textu. Výchovný poradce by měl být odborně vždy krůček před ostatními učiteli.

Text zahrnuje prakticky všechny oblasti, které aktuálně může řešit výchovný poradce. Přes úctyhodný rozsah publikace (400 stran) nebylo však možné věnovat se všem tématům v té míře, jak by si sami autoři přáli. Společnost se rychle proměňuje, a tak se může stát, že specifickou kapitolu budeme muset za čas věnovat i tématům, která jsme pro toto vydání vyhodnotili jako méně urgentní.

Publikace je určena speciálně výchovným poradcům. Zcela určitě je vhodná i pro ředitele. Jednak aby věděli, jaká je náplň práce a co zahrnuje role výchovného poradce, a současně aby měli povědomí o tom, o jaké poznatky jsou opřena jeho odborná stanoviska. Podobně asi učitelé nemusejí do detailů číst, jak se výchovní poradci vzdělávají, případně jak vytvářejí roční plány, vše ostatní by znát mohli. Jde o součást aktuálního všeobecného pedagogického vzdělání.