Oznamovací povinnost poradenských pracovníků

Poradenským pracovníkem se v tomto článku rozumí v intencích vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních (dále jen „vyhláška“), zejména (§ 3 odst. 1 vyhlášky), (§ 7 odst. 1 vyhlášky) a dále v intencích zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů (dále jen „ZoVV“), (§ 16 ZoVV).

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“), je právním předpisem obecné povahy v oblasti trestního práva, a proto povinnosti uložené tímto zákonem a níže uvedené jsou závazné obecně pro každého, tedy nejen pro poradenské pracovníky. TZ obsahuje dvě skutkové podstaty vztahující se k situacím, kdy má někdo povědomí o trestné činnosti jiné osoby a přitom neučiní odpovídající opatření.

Prvním případem je trestný čin dle § 367 TZ. Nepřekažení trestného činu se vztahuje na případy, kdy se někdo hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje některý z trestných činů výslovně uvedených v § 367 TZ, a přitom jej nepřekazí. Zda se osoba dozvěděla o přípravě či páchání trestného činu hodnověrným způsobem, je třeba posuzovat v každém případě individuálně, ale může se tak stát jak vlastním pozorováním, tak z jiných důvěrných zdrojů.

Trestnými činy, které má každý povinnost překazit dle tohoto ustanovení, jsou ty nejzávažnější trestné činy, jako například vražda, těžké ublížení na zdraví, loupež, pohlavní zneužití, znásilnění, týrání svěřené osoby apod. Překažením se má přitom na mysli buď reálné faktické jednání směřující ke zmaření trestného činu (i za použití násilí), nebo lze tuto povinnost splnit včasným oznámením policejnímu orgánu či státnímu zástupci. Nepřekažení není však trestné v případě, že nebylo možné překazit trestný čin bez značných obtíží nebo aniž by taková osoba uvedla sebe nebo osobu blízkou v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání.

Druhá skutková podstata je dle § 368 TZ. Ta se vztahuje na případy, kdy se někdo hodnověrným způsobem dozví o již spáchaném trestném činu. I v tomto případě se nejedná o jakýkoliv trestný čin, ale některý z těch, které jsou výslovně uvedené v § 368 TZ (např. vražda, těžké ublížení na zdraví, týrání svěřené osoby apod., naopak zde již není povinnost oznámit spáchání loupeže, pohlavního zneužití nebo znásilnění). Povědomí o spáchání trestného činu se oznamuje policejnímu orgánu či státnímu zástupci. Případy, kdy osoba není povinna trestný čin oznámit, se řídí stejnými pravidly jako v případě nepřekažení trestného činu. Neoznámení tedy není trestné, pokud osoba nemohla učinit oznámení, aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedla v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání.

Pokud se tedy poradenský pracovník hodnověrným způsobem (např. při výkonu jeho poradenské, konzultační nebo diagnostické činnosti) dozvěděl, že osoba starší 15 let (tedy osoba trestně odpovědná) spáchala loupež, nebo se k takovému činu připravuje (např. si opatřuje prostředky jako kukla, nůž apod.), má s ohledem na výše uvedené povinnost spáchaný trestný čin oznámit nebo připravovaný trestný čin překazit, a to například rovněž oznámením. Pokud poradenský pracovník - stejně jako jakákoliv jiná osoba - tuto zákonnou povinnost nesplní, hrozí mu trest odnětí svobody až na 3 roky.

Vedle výše popsané oznamovací povinnosti, kterou má každá fyzická osoba, existuje rovněž dle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSPOD“). V ustanovení § 10 odst. 4 ZoSPOD se ukládá oznamovací povinnosti mj. školám, školským zařízením a dalším zařízením určeným pro děti, tedy institucím, ve kterých pracují poradenští pracovníci, jak byli vymezeni v úvodu tohoto článku a jak vyplývá jednak ze ZoVV a jednak ze zák. č. 561/2004 Sb., školský zákon. Dle předmětného ustanovení § 10 odst. 4 ZoSPOD mají tyto instituce

Děti uvedené v tomto ustanovení jsou - v oblasti našeho zájmu - mimo jiné i:

Jak vyplývá z výše uvedeného, oznamovací povinnost škol, školských zařízení a dalších zařízení určených pro děti dle trestního zákoníku a vztahuje se jak na případy, kdy je dítě pachatelem trestných či jiných protiprávních činů, tak na případy, kdy je obětí závažného trestného činu na jeho osobě, nebo je dokonce pouze podezření, že by mohlo být obětí takového trestného činu.

Pokud povinná instituce neoznámí obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti nasvědčující tomu, že jde o dítě, ohledně něhož má oznamovací povinnost, pak se tato instituce může dopustit správního deliktu, za který hrozí pokuta do výše 50 000 Kč. Porušení této zákonné povinnosti konkrétním poradenským pracovníkem může být sankcionováno dle příslušných norem zákoníku práce.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že i přes určitou diskrétnost pracovní náplně poradenských pracovníků existují situace, kdy zákon ukládá i těmto osobám oznamovací povinnost příslušným státním orgánům. V případě, že ke splnění této zákonné povinnosti nedojde, může takové pochybení vyústit v potrestání dané poradenské instituce a v těch nejzávažnějších případech k trestnímu stíhání samotného poradenského pracovníka.