Plavecký výcvik a koupání

Dalším tématem, které zajisté zajímá nejen ředitele a učitele základních a středních škol, ale i rodiče žáků navštěvujících tyto školy, je bezpečnost a ochrana zdraví dětí a žáků při plaveckém výcviku a koupání dětí. Obecně je totiž známo, že výuka plavání se organizuje v základních školách v rámci povinné tělesné výchovy ve dvou po sobě následujících ročnících 1. stupně v rozsahu 20 hodin v jednom ročníku, tj. 40 hodin povinné výuky plavání. Proto se v našem dnešním článku se společně zamyslíme nad základními požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví dětí při těchto činnostech.

Jak jsme si uváděli již v minulých číslech našeho časopisu, je zatím jediným obecně závazným předpisem, kterým se řídí ve školách a školských zařízeních bezpečnost a ochrana zdraví žáků výhradně zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a konkrétně jeho ustanovení § 29.

Všechny ostatní předpisy, zejména Metodický návod ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy číslo 29 159/2001-26 ze dne 9. 11. 2001 k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků ve školách a školských zařízeních byly s účinností k 1. 8. 2005 zrušeny a nebyly zařazeny v Seznamu platných předpisů v resortu školství, mládeže a tělovýchovy podle stavu k 1. srpnu 2005 č. j. 24 905/2005-14. V tomto metodickém návodu se zdůrazňovalo, že: „Kromě obecných zásad úrazové prevence jsou při některých činnostech dodržována další zvláštní pravidla. Je tomu tak zejména při výuce některých odborných předmětů se zvýšeným rizikem ohrožení zdraví a života, při praktickém vyučování, při výuce tělesné výchovy, koupání, plaveckém a lyžařském výcviku, sportovních a turistických akcích. Ve všech takových případech klade škola zvýšený důraz na dodržování bezpečnostních předpisů, pokynů a zásad úrazové prevence pedagogickými pracovníky i žáky. Důsledně je vyžadováno ukázněné chování žáků.“ Dnes však již Informace MŠMT 12 295/2005-20 - Soubor pedagogicko-organizačních informací pro mateřské školy, základní školy, střední školy, konzervatoře, vyšší odborné školy, základní umělecké školy, jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky a školská zařízení na školní rok 2005/2006 v části 20 pouze připomínají, že: „Výuka plavání se může organizovat v základních školách v rámci povinné tělesné výchovy v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 48/2005 Sb.“

To znamená, že podmínky a pravidla dodržování bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů jak při vyučování tak při všech školských službách podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) si musí stanovit sám ředitel školy nebo školského zařízení. O to je odpovědnost ředitele školy nebo školského zařízení větší.

Nicméně my se na celou záležitost podíváme poněkud komplexněji, nejen z pohledu předpisů školských, ale i z pohledu předpisů hygienických.

Protože obecná právní úprava plavání a koupání se netýká jen žáků škol, kteří se v rámci tělesné výchovy účastní plaveckého výcviku, ale všech osob je obsažena v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. V ustanovení § 6 jsou definovány pojmy jako koupaliště, umělé koupaliště a sauna a pak jsou zde stanoveny podmínky provozování takového zařízení. Koupalištěm ve volné přírodě se rozumí přírodní nebo umělá vodní plocha, která je označena jako vhodná ke koupání pro veřejnost, a související provozní plochy s vybavením, nejde-li o umělé koupaliště. Umělým koupalištěm je krytá nebo nekrytá stavba nebo zařízení určené ke koupání a přístupné veřejnosti a související provozní plochy s vybavením. Podmínky koupání fyzických osob v povrchových vodách užívaných pro tyto účely větším počtem fyzických osob s ohledem na vyhovující jakost vody stanoví zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon).

Dále se zde stanoví zákonné podmínky pro osoby, které provozují koupaliště ve volné přírodě, umělé koupaliště nebo saunu. Je-li koupaliště provozováno jako bezplatná služba, pak osobou, která odpovídá za splnění povinností podle tohoto zákona, je osoba, která je jako takové označila.

Tato osoba je povinna:

a) zajistit u držitele osvědčení o akreditaci podle vodního zákona, držitele osvědčení o správné činnosti laboratoře nebo u držitele autorizace podle § 83c zákona o ochraně veřejného zdraví způsobem, v četnosti a rozsahu upraveném vyhláškou č. 35/2004 Sb., kterou se stanoví náležitosti, forma elektronické podoby a datové rozhraní protokolu o kontrole jakosti pitné vody a vody koupališť, ve znění pozdějších předpisů kontrolu jakosti vody ke koupání upravenou vyhláškou č. 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, ve znění pozdějších předpisů a protokol o výsledku kontroly v elektronické podobě; protokol v elektronické podobě neprodleně předat příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví;

b) zajistit splnění podmínek upravených prováděcím právním předpisem pro vybavení koupaliště, jeho čištění a úklid,

c) vypracovat provozní řád, ve kterém stanoví podmínky provozu včetně způsobu úpravy vody umělého koupaliště nebo sauny, popřípadě koupaliště ve volné přírodě, je-li v něm voda upravována, zásady osobní hygieny zaměstnanců a ochrany zdraví návštěvníků a způsob očisty prostředí; návrh provozního řádu a jeho změn předloží ke schválení příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví,

d) vést evidenci o výsledcích kontrol provedených v rozsahu podle písmene a) a ukládat ji po dobu 5 let.

Dále je osoba, která provozuje umělé koupaliště nebo saunu povinna:

a) zajistit, aby voda v bazénu umělého koupaliště nebo sauny vyhovovala hygienickým limitům ukazatelů jakosti upraveným vyhláškou č. 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, ve znění pozdějších předpisů a voda ve sprchách umělého koupaliště nebo sauny splňovala požadavky podle § 3 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví,

b) vodu v bazénu umělého koupaliště a sauny způsobem a v rozsahu upraveném zase vyhláškou č. 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, ve znění pozdějších předpisů dezinfikovat, upravovat a obměňovat a dodržovat hygienické požadavky na intenzitu její recirkulace upravené také vyhláškou č. 135/2004 Sb.,

c) zajistit, aby voda ve zdroji pro bazén umělého koupaliště a sauny měla jakost stanovenou vyhláškou č. 35/2004 Sb., kterou se stanoví náležitosti, forma elektronické podoby a datové rozhraní protokolu o kontrole jakosti pitné vody a vody koupališť, ve znění pozdějších předpisů,

d) splnit hygienické požadavky upravené vyhláškou č. 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, ve znění pozdějších předpisů pro jejich konstrukční a prostorové řešení,

e) zajistit mikroklimatické podmínky upravené také vyhláškou č. 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, ve znění pozdějších předpisů .

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že sice základ obecné právní úpravy týkající se plavání a koupání obecně je v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, neboť se jedná o stěžejní oblast komunální hygieny, která bezprostředně souvisí s ochranou vody (ať pitné či užitkové), ale že podrobnosti jsou obsaženy ve vyhlášce č. 35/2004 Sb., kterou se stanoví náležitosti, forma elektronické podoby a datové rozhraní protokolu o kontrole jakosti pitné vody a vody koupališť, ve znění pozdějších předpisů a ve vyhlášce č. 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, ve znění pozdějších předpisů. Provozování koupališť a saun je zákonem definováno tak, aby se vztahovalo jak na činnost provozovanou za účelem dosažení zisku (podnikání), tak na činnost, provozovanou za účelem poskytnutí bezplatné služby občanům (např. v případě, kdy obec označí zdroj vody ve volné přírodě jako vhodný ke koupání). Důvodem tohoto přístupu je nezbytnost zajistit při koupání přístupném veřejnosti ochranu zdraví osob, která je spojena s povinností provozovatele kontrolovat stanoveným způsobem zdravotní nezávadnost vody, určené ke koupání či saunování. Rozsah této úpravy vyžaduje i příslušná Direktiva ES.

Zákon o ochraně veřejného zdraví i obě výše citované vyhlášky jsou harmonizovány s Direktivou 76/160/EEC, týkající se kvality vody ke koupání, která stanoví požadavky na klidné nebo proudící sladké nebo mořské vody, v nichž je koupání dovoleno. Provozovatel koupaliště má povinnost kontrolovat jakost vody a je stanoven i rozsah a četnost této kontroly.

U umělých koupališť a saun vycházel zákonodárce především z německé normy DIN 19643 „Úprava a dezinfekce vody v plaveckých a lázeňských bazénech", protože směrnice EU týkající se této problematiky zatím nebyla přijata.

Pokud se týká vyhlášky č. 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, ve znění pozdějších předpisů, tak ta je velmi podrobná a velice popisným způsobem stanoví:

a) v souladu s právem ES hygienické limity ukazatelů jakosti vody v koupalištích ve volné přírodě,

b) hygienické limity ukazatelů jakosti vody v umělých koupalištích a v saunách a hygienické požadavky na jejich vybavení, čištění, úklid a dezinfekci,

c) hygienické požadavky na úpravu, obměňování a recirkulaci vody v bazénech umělých koupališť a saun,

d) hygienické požadavky na kontrolu jakosti vody,

e) hygienické požadavky na prostorové a konstrukční vybavení umělých koupališť a saun a na jejich mikroklimatické podmínky,

f) hygienické požadavky na kontrolu jakosti vody a

g) hygienické limity mikrobiálního, parazitárního a chemického znečištění písku v pískovištích na venkovních hracích plochách.

I když nakonec škola sama nevlastní bazén a děti v rámci výuky plavání dochází do plaveckého bazénu, i tehdy jsou tyto informace pro ředitele školy důležité, neboť jedině on odpovídá za bezpečnost a ochranu zdraví dětí. Musí aspoň kontrolovat zda provozovatel plaveckého bazénu splňuje všechny ukazatele. Pro školy, které začínají žáky neplavce učit plavání je velice důležité ustanovení § 9 vyhlášky č. 135/2004 Sb., podle kterého platí, že kapacita vodní plochy se orientačně stanoví tak, že v části pro neplavce činí plocha pro jednoho neplavce 3 m2 a v části pro plavce činí plocha pro jednoho plavce 5 m2. Hloubka vody pro neplavce může být nejvýše 160 cm a musí být zřetelně vyznačena. U bazénů s vodními atrakcemi se vodní plocha pro jednoho návštěvníka stanovuje individuálně.

Jak jsme uvedli úvodem, školské předpisy se nezabývají podrobněji bezpečností a ochranou zdraví žáků při plaveckém výcviku nebo koupání. Informace MŠMT 12 295/2005-20 - Soubor pedagogicko-organizačních informací pro mateřské školy, základní školy, střední školy, konzervatoře, vyšší odborné školy, základní umělecké školy, jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky a školská zařízení na školní rok 2005/2006 v části 20 pouze stanoví, že: „Výuka plavání se může organizovat v základních školách v rámci povinné tělesné výchovy v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 48/2005 Sb.“ A v tomto citovaném ustanovení se stanoví, že „Výuku plavání lze uskutečňovat v souladu se školním vzdělávacím programem, ve dvou zpravidla po sobě následujících ročnících prvního stupně v rozsahu nejméně 20 vyučovacích hodin během jednoho ročníku.“

Vzhledem k tomu, že je třeba plavecký výcvik považovat za rizikovou činnost je třeba mít ověřeno od zákonného zástupce žáka, zda je výuka plavání vhodná s ohledem na zdravotní stav žáka. V ustanovení § 22 školského zákona, kde jsou stanoveny práva a povinnosti žáků, studentů a zákonných zástupců nezletilých jsou zejména výslovně stanoveny povinnosti, které mají přispět k řádnému průběhu vzdělávání a školských služeb. Z nich je třeba především upozornit na povinnost zletilého žáka a studenta, popřípadě zákonného zástupce nezletilého informovat školu o všech skutečnost, které se týkají zdraví a zdravotních obtíží žáků, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání. Bez těchto informací nemůže škola řádně zajistiti bezpečnost a zdraví účastníků vzdělávání, zejména v hodinách tělesné výchovy a při plaveckém výcviku dvojnásob. Sankce za neplnění těchto povinností směrované vůči zákonným zástupcům jsou obsaženy v zákoně o přestupcích, popřípadě v trestním zákoně. Podle ustanovení § 29 školského zákona musí škola ve školní matrice obsahovat mimo jiných – zde taxativně vyjmenovaných údajů - údaje o tom, zda je dítě, žák nebo student zdravotně postižen, včetně údaje o druhu postižení, nebo zdravotně znevýhodněn; popřípadě údaj o tom, zda je dítě, žák nebo student sociálně znevýhodněn, pokud je škole tento údaj zákonným zástupcem dítěte nebo nezletilého žáka nebo zletilým žákem či studentem poskytnut a údaje o zdravotní způsobilosti ke vzdělávání a o zdravotních obtížích, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání. Informovanost školy o těchto skutečnostech je podmínkou fungujícího vztahu mezi školou a žákem. Nakonec ještě je třeba připomenout, že podle ustanovení § 50 odst. 2 školského zákona platí, že z předmětu tělesná výchova ředitel školy uvolní žáka z vyučování na písemné doporučení registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost nebo odborného lékaře. To vše plně platí i pro výuku plavání.

Plavecký výcvik se může také uskutečňovat v plaveckých školách. Plavecké školy jsou ve smyslu ustanovení § 11 vyhlášky č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních školským účelovým zařízením. Podle ustanovení § 16 této vyhlášky plavecká škola poskytuje výuku plavání žákům základních škol v rámci povinné tělesné výchovy. Školské předpisy tedy nestanoví řediteli škol, zda pro výuku plavání využije služeb plavecké školy nebo plaveckého bazénu, to vše odvisí od místních podmínek, od toho co je pro školu vhodnější nakonec i z hlediska finančního. Obecně platí , že k plaveckému výcviku se používá především školních bazénů, v nichž se plavecký výcvik provádí v hodinách tělesné výchovy. Školy, které však nemají možnost organizovat plavecký výcvik ve školních bazénech, organizují plavecký výcvik v bazénech jiných škol nebo plaveckých škol. Nakonec je možno výuku plavání zařadit i do programu výuky školy v přírodě, to vše závisí od podmínek školy a rozhodnutí ředitele školy.

Dnes platné předpisy vydané k provedení školského zákona již neobsahují bližší pokyny ohledně zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí při plavání a koupání. Pouze vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných v ustanovení § 11 ukládá, že : „V jedné skupině žáků se zdravotním postižením při koupání a plaveckém výcviku neplavců se zdravotním postižením připadají na 1 pedagogického pracovníka nejvýše 4 žáci; vyžaduje-li to zdravotní stav žáka, je možné ve škole při zdravotnickém zařízení a s žáky s těžkým zdravotním postižením konat plavecký výcvik individuálně.“

Pro žáky základních škol však není stanoven v nových školských předpisech počet žáků připadající při výuce na jednoho pedagogického pracovníka. Je však zajímavé, že zatím nebyla zrušena stará směrnice ministerstva školství ČSR 21 840/80-200 k organizování základního plaveckého výcviku na prvním stupni základní školy. Tato směrnice je sice zastaralá a lze z ní dnes použít jen minimum, nicméně je možno doporučit, aby i nadále platilo, že při koupání se třída dělí na skupiny po 10 žácích; pod dohledem pedagogického pracovníka se koupe vždy jen 1 skupina. Při organizovaném plaveckém výcviku se třída dělí na dvě skupiny; přímý plavecký výcvik provádí učitel tělesné výchovy nebo trenér plavání vždy jen s 1 skupinou žáků.

Jak jsme si již několikrát na stránkách našeho časopisu zdůrazňovali, bezpečnost a ochrana zdraví žáků je upravena pouze ustanovením § 29 školského zákona. Školské předpisy totiž vychází z obecné právní úpravy ustanovení § 422 občanského zákoníku:

„(1) Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled.

(2) Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal.

(3) Vykonává-li dohled organizace, její pracovníci dohledem pověření sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.“

Z těch všech důvodů je velice důležité poučení žáků před zahájením plaveckého výcviku. Opět spíše z metodických důvodů si můžeme připomenout, že za platnosti starých předpisů (zrušeného Metodického návodu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy číslo 29 159/2001-26 ze dne 9. 11. 2001 k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků ve školách a školských zařízeních) bylo jasně stanoveno, že kromě obecných zásad úrazové prevence jsou při některých činnostech dodržována další zvláštní pravidla, a že tomu tak je zejména při výuce tělesné výchovy, koupání, plaveckém a lyžařském výcviku, sportovních a turistických akcích. Ve všech takových případech klade škola zvýšený důraz na dodržování bezpečnostních předpisů, pokynů a zásad úrazové prevence pedagogickými pracovníky i žáky. Důsledně je vyžadováno ukázněné chování žáků. K bezpečnosti při plaveckém výcviku bylo dále stanoveno, že:

„(1) Plavecký výcvik se uskutečňuje v zařízeních k tomu určených. Žáci se jej účastní po předchozím souhlasu lékaře. Při plaveckém výcviku se třída na základní škole dělí na skupiny. Nejvyšší počet žáků – plavců ve skupině 15, žáků – neplavců 10. Pro žáky speciálních škol se počet řídí zvláštním předpisem. Plavecký výcvik provádí vyučující jen s jednou skupinou žáků. Vyučující má přehled o celém prostoru výcviku a všech žácích ve vodě. Po skončení výcviku překontroluje počet žáků.

(2) Vyučující věnuje zvláštní péči neplavcům. Jejich výcvik se provádí podle možnosti odděleně v bazénu s mělkou vodou.

(3) Za bezpečnost žáků při plaveckém výcviku prováděném v cizím zařízení odpovídají ti, kteří jej přímo vedou. Za bezpečnost žáků do doby jejich předání pracovníkům pověřeným vedením plaveckého výcviku odpovídají pedagogičtí pracovníci, kteří žáky na plavecký výcvik doprovázejí. Pedagogický pracovník je přítomen po celou dobu výcviku. V dohodách uzavíraných o využívání cizích zařízení k plaveckému výcviku je nutno upravit ve smyslu těchto zásad podrobně povinnosti zaměstnanců zúčastněných stran, týkající se jejich odpovědnosti za bezpečnost žáků.

(4) Pokud v celém průběhu výcviku nemůže být zachován náležitý přehled o všech jeho účastnících, pedagogický pracovník nebo cvičitel plavání výcvik přeruší.“

To vše však již připomínáme pouze z metodického hlediska, obecně závazné pokyny k organizaci a zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků při plaveckém výcviku žádný platný předpis nestanoví. Škola má svůj školní řád, ve kterém mimo jiné musí i tyto otázky upravit a pak i sám školský zákon klade značný důraz na vhodné poučení žáků.