• Oblíbené
  • Poznámka

Osobní příplatek - změna nebo odebrání

Vydáno:

Víte, zda existuje nějaký právní nebo metodický předpis jak postupovat při změně nebo odebrání osobního příplatku? Zda stačí pouze nový platový výměr a zaměstnance ústně seznámit s důvodem změny, nebo je třeba, aby zaměstnavatel ještě písemně změnu nebo odebrání zdůvodnil? To vše se dozvíte v následujícím příspěvku.

Osobní příplatek je nenárokovou složkou platu zaměstnance a záleží výhradně na zaměstnavateli, jakým způsobem jej zaměstnanci přizná nebo odebere nebo jaká si stanoví vnitřní pravidla tohoto postupu (např. v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpise). Pro nenárokovou složkou platu je charakteristické, že do rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání má povahu pouze fakultativního plnění a obligatorním plněním se stává až na základě rozhodnutí zaměstnavatele nebo na základě kolektivní smlouvy či vnitřního předpisu zaměstnavatele. Žádný metodický pokyn, který by stanovil jak postupovat při jeho přiznání nebo změně neexistuje.
Pro podrobnosti k otázkám uvedeným v úvodu článku zajděme ale trochu do historie.
Za platnosti starého zákoníku práce (zákon č. 65/1965 Sb.) byl osobní příplatek upraven v § 12 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech a podrobnosti v § 7 nařízení vlády č. 253/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí a v § 7 nařízení vlády č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Obě ustanovení § 7 výše citovaných nařízeních vlády obsahovaly ještě odstavec 3 tohoto znění „Zaměstnavatel může rozhodnout o zvýšení, snížení, popřípadě odejmutí osobního příplatku v závislosti na plnění podmínek stanovených v odstavcích 1 a 2.“
Současná právní úprava sice neobsahuje analogické ustanovení § 7 odst. 3 zrušených nařízení vlády, ale i bez ohledu na tuto skutečnost, koncepční pojetí osobního příplatku se právní úpravou provedenou zákoníkem práce proti dříve aplikovanému zákonu o platu nezměnilo a změny nedoznaly ani funkce, účel a postavení této složky platu v platovém systému pro zaměstnance ve veřejných službách a správě.
Osobní příplatek je tedy složka platu, která má za účel zpružnit celý rigidní systém platů a platových tarifů. Jde o nenárokovou (fakultativní) složku platu, která umožňuje zaměstnavateli ocenit individuální výsledky práce jednotlivých zaměstnanců. Motivační funkce osobního příplatku je dána možností poskytovat osobní příplatek, měnit jeho výši, popřípadě jej odejmout v závislosti na posouzení kvality práce a výkonnosti zaměstnance zaměstnavatelem. Přiznání osobního příplatku je podmíněno tím, že zaměstnanec dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo v porovnání s ostatními zaměstnanci plní větší rozsah pracovních úkolů. Podle ustanovení § 131 odst. 1 zákoníku práce se osobní příplatek poskytuje až do výše 50 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen. Účelem, který se tímto ustanovením sleduje není bezprostřední reakce na okamžité změny ve výkonnosti zaměstnance, ale ocenění kvality jeho práce z dlouhodobějšího hlediska. K ocenění mimořádného splnění většího rozsahu pracovních úkolů nebo kvalitního splnění zvlášť významného pracovního úkolu slouží odměna poskytovaná v souladu s ustanovením § 134 zákoníku práce. V praxi se sice zastává názor, že dodržení stanovených podmínek pro poskytování osobního příplatku vyžaduje v určitých časových intervalech (např. jednou či dvakrát ročně) přezkoumat odůvodněnost a výši poskytovaných osobních příplatků, ale zákon tak výslovně nestanoví a záleží skutečně jen a jen na zaměstnavateli samotném, jaký postup si zvolí.
Podle ustanovení § 131 odst. 2 zákoníku práce se k ocenění práce vynikajícího, všeobecně uznávaného odborníka, popř. k jeho získání, může zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až do výše platového tarifu stanoveného pro nejvyšší platový stupeň platové třídy, do které je zařazen. Takový osobní příplatek však může zaměstnavatel určit pouze zaměstnanci, který vykonává práce zařazené do 10. a vyšší platové třídy.
O zvýšení, snížení nebo odejmutí osobního příplatku rozhoduje podle ustanovení § 122 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel v závislosti na plnění podmínek, za kterých byl osobní příplatek přiznán. Každá změna výše osobního příplatku však předpokládá ze strany zaměstnavatele porovnání výsledků dosahovaných při plnění pracovních úkolů jednotlivými zaměstnanci.
Závěrem upozorňuji na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3488/2006, který ukazuje na problémy spojené s tím, když zaměstnavatelé přistupují ke změnám v nenárokových složkách platu zaměstnanců z důvodů tzv. ekonomické nezbytnosti (nedostatku prostředků na platy).

Sdílení dokumentu

Poznámka k dokumentu