• Oblíbené
  • Poznámka

Michal Burian: Je těžší zaběhnout maraton, nebo učit v červnu?

Vydáno:

Na otázku v titulku článku mnoho z nás nedokáže odpovědět. Ne často se totiž stává, aby byl člověk schopný porovnávat zkušenosti ze školní třídy a zároveň i z maratonského běhu. Jedním z těchto lidí je ale Michal Burian, mladý učitel tělocviku, přírodopisu, výchovy ke zdraví a občanské výchovy.

Michal Burian: Je těžší zaběhnout maraton, nebo učit v červnu?
Markéta
Popelářová
studentka PedF UK, členka iniciativy Otevřeno a redaktorka online magazínu Perpetuum
Michal se učitelem na základní škole stal poměrně brzy, jako záskok za těhotnou kolegyni nastoupil za katedru již v prvním semestru třetího ročníku bakalářského studia a od té doby uplynuly již čtyři roky. Jak vypadaly jeho pedagogické začátky?
„Ze začátku jsem měl tendenci předat dětem vše, co vím. Brzy jsem ale zjistil, že to nejde. Učiva bylo zkrátka moc,“ vypráví Michal Burian. „Postupem času jsem z obsahu ubral a omezil jsem frontální výuku. Nejprve jsem totiž ve třídě hrál hlavní roli já, pak jsem se naučil ji předávat dětem. Chci, aby si na věci přicházely samy, nechci jim všechno servírovat jako na stříbrném podnose,“ popisuje Michal své cíle.
Od dětí ale slýchá i to, jestli si nemohou prostě jen psát poznámky jako v jiných hodinách. Na to ale odpovídá záporně. „Chci, aby žáci sami mysleli a aby jen slepě nekopírovali to, co napíšu na tabuli,“ vysvětluje Michal.
V hodinách tělesné výchovy se zase snaží jít dětem příkladem, i když je dnes dle jeho slov „sportuchtivých“ žáků méně než dříve, protože děti nemají takovou potřebu věnovat se sportu ve svém volném čase. Michal ale věří, že pozitivní efekt na děti může mít i jeho vlastní sportovní činnost. Je důležité, aby žáci věděli, že poučky a rady z hodin tělocviku nejsou jen plané řeči, ale že se jimi ve svém osobním životě také řídí.
Jelikož má volně přístupný instagramový účet, kam přidává fotky a informace ze svých závodů, mohou žáci pravidelně sledovat, jak se mu daří. Občas se stává, že mu děti po odběhnutém víkendovém závodu ve škole gratulují, aniž by jim o něm předem sám vyprávěl. Děti se totiž o jeho výsledcích informovaly na sociální síti.
V přírodopise a tělocviku už si připadá jako ryba ve vodě, s nově přidělenou občanskou výchovou ale podle vlastních slov trochu bojuje. „Na gymplu jsem k ní neměl dobrý vztah. Když moje profesorka zjistila, jaký chovám vztah k filozofii, rozhodla se mě potrestat horšími známkami.“ Nyní si Michal hledá k „občance“ kladnější postoj a současně se ho snaží předat i svým žákům.
Vedle práce se nadále věnuje studiu, momentálně se chystá na magisterské státnice, pravidelně trénuje a k tomu si nachází čas i na tvorbu online vzdělávacích kurzů na Redmonster.cz. Některé z kurzů sám používá i ve vyučovacích hodinách. „Děti to baví – ať už když běhají k interaktivní tabuli, nebo když kurz plní na svých mobilech. Trochu mi to ale komplikuje nynější zákaz mobilů ve škole. Pokud s mobily chci v hodině pracovat, musím to dětem oznámit den předem, aby si je opravdu přinesly.“
Měl už někdy chuť ze školství odejít? „Ano, takový moment jsem měl. V průběhu školního roku se člověk ocitá v různých fázích. A když se sejde pololetí, příprava lyžáků a dalších akcí a k tomu se připlete ještě nějaký průšvih s dětmi nebo neshoda s kolegy, moc se vám do školy nechce. V takových chvílích si ale vždycky vzpomenu na to, jak je fajn být s dětmi, povídat si s nimi, něco jim předat. Ve škole mě drží i kolegové, pokud s nimi zrovna neřeším nedorozumění.
(smích)
A nesmím zapomenout ani na dvouměsíční prázdniny!“
Na učení ho baví, že může trávit čas s dětmi, otevřeně s nimi o spoustě věcí mluvit a něco je naučit. Netěší ho naopak administrativa, která je dle jeho slov zbytečně přebujelá, a musí proto často ležet v papírech.
„Před Vánoci mi ale udělala radost reakce mých dětí na exkurzi do Muzea hygieny v Drážďanech.“ Přestože byli jeho žáci k výletu do muzea nejprve trochu skeptičtí, nakonec sami přiznali, že si čas strávený v muzeu, ale i zbytek výletu užili, a exkurzi chválili.
Michal Burian do učitelského pracovního poměru nastupoval v poměrně výjimečných podmínkách. Za katedru se před čtyřmi lety postavil v polovině pololetí, nebyl mu přidělen uvádějící učitel a spoustu věcí si musel ozkoušet sám. Co by ale doporučil nově nastupujícím kolegům? Jakou univerzálně platnou radu by jim předal?
„Vyřídil bych jim, ať jsou hlavně sami sebou a na nic si nehrají,“ odpovídá Michal Burian a zároveň doplňuje: „Pokud totiž učitelé něco předstírají, děti to poznají a špatně to nesou.“
Souhlasíte s Michalovým doporučením? Přáli byste si slyšet podobné doporučení před začátkem své učitelské kariéry? A jaká doporučení jste od svého okolí zpočátku dostávali vy?
Epizodu podcastů
Hovory z kabinetu
, na základě které tento text vznikl, si můžete poslechnout na Spotify, Apple Podcasts nebo prostřednictvím dalších podcastových aplikací. Bližší informace získáte i na sociálních sítích – na Facebooku a Twitteru.

Sdílení dokumentu

Poznámka k dokumentu