"Já na to mám!" - program rozvoje učebních strategií pro středoškoláky s dyslexií

Nad tématem dospívajících (i dospělých) s stále visí pomyslný otazník. V procesu státních maturit se pro ně našlo místo, je uznána jejich existence a jsou akceptovány jejich speciální vzdělávací potřeby.

Nicméně v řadě škol takové studenty nepotkáme, protože se nikdo nezajímal, zda mají nějaké speciální vzdělávací potřeby, případně dokonce slyšeli, že pokud chtějí studovat na výběrové škole, jejich

Osvícenější školy se snaží studenty s dyslexií zmapovat a vědět o nich, avšak mnohdy si nevědí rady s tím, jak jim pomoci. Středoškolákům už nijak zvlášť nepomůže způsob reedukací, který obvykle probíhá na základní škole, často na prvním stupni. Na druhou stranu pouze

Dyslexie není vidět, a možná právě proto je stále pro mnohé velmi nepochopitelná a někdy i nepřijatelná. Ve školách i v každodenním životě se pak najdou ti, kteří ji a tvrdí, že je to jen výmluva. A naopak se najdou ti, kteří se snaží její a ve škole argumentují slovy: „Já na to mám papír, tohle já dělat nemusím“. Oba postoje jsou zcela chybné a ničemu nepomohou!

ukazují, že úspěšnými se stali zpravidla ti jedinci s dyslexií, kteří si dokázali nalézt strategie, jak se učit i jak vykonávat svojí profesi navzdory dyslektickým obtížím. Zpravidla to znamená, že museli a nadále musí vynakládat větší úsilí a spíše než hledání výmluv a kliček museli investovat do práce více energie i času.

Pro představu se podívejme na komentář vysokoškoláka s těžkou formou dyslexie, který hovoří o průběhu písemných prací na střední i vysoké škole. Jeho spolužáci si velice často psali taháky, díky nimž zkoušky poměrně obstojně zvládli. On sám si nikdy taháky psát nemohl – jednak nevěděl, jak je vyrobit, jednak by ve zvýšeném stresu vůbec nezvládl tahák použít, zorientovat se v něm a přečíst, co potřebuje. Vždy věděl, že se ke zkoušce musí velmi pečlivě připravit a potřeboval na učení několikanásobně více času než spolužáci.

Výsledky písemných testů tomu ovšem zpravidla příliš neodpovídaly. Až během zkoušky na vysoké škole, kdy jeden z vyučujících akceptoval, že dotyčný potřebuje spíše ústní zkoušení a více času na promyšlení a formulování myšlenek, se ukázalo, jak komplexní znalosti student má a o čem všem dokáže hovořit. Jaké pak bylo překvapení zkoušejícího, který měl doposud zkušenosti pouze s písemnými pracemi studenta.

Vzhledem ke skutečnosti, že prohloubení povědomí o dyslexii se ve středních školách začíná stávat nezbytností, realizuje organizace DYS-centrum Praha o. s. již třetím rokem projekt „Studenti středních škol se specifickými poruchami učení a chování – vzdělávání středoškolských pedagogických pracovníků a tvorba rozvíjejícího programu pro posílení klíčových kompetencí studentů“, který je podporován z operačního programu Praha adaptabilita. Kromě vzdělávání učitelů i poradenských pracovníků v průběhu tohoto projektu vznikl také

Východiskem pro vznik programu bylo

Mimo to se k projevům dyslexie s přibývajícím věkem u mnohých přidávají také tzv. sekundární obtíže. Zpravidla souvisejí s vyrovnáváním, resp. nevyrovnáním s dyslexií, což je značně ovlivněno postoji a názory osob z okolí. Tak se snadno stane, že studenti s dyslexií mají velmi nízké mínění o svých schopnostech a dovednostech, nevěří, že zvládnou úkoly splnit, mají tendenci se porovnávat se spolužáky a opakovaně sami sebe hodnotit jako méně schopné a zdatné. Je těžké takové pocity a postřehy verbalizovat, proto se častěji projeví v podobě nezájmu o školní práci, nízké motivace, dohadování s učiteli, argumentování, že učivo jim stejně k ničemu není, přijetí role třídního šaška apod.

Popsané obtíže studentů s dyslexií přispěly také k volbě samotného názvu. Záměrně jsme zvolili název

Celý program je rozdělen do dvanácti lekcí, které jsou realizovány v průběhu přibližně hodinových setkání s dospívajícími. Na ně navazují domácí úkoly, které nutí studenty vrátit se k tématům, o nichž bylo hovořeno a přemýšlet o nich, či procvičovat příslušné dovednosti. Všem oblastem, které jsou výše uvedeny jako problematické, je v programu věnována pozornost. Hlavní téma, které je zahrnuto do všech lekcí, představuje ve smyslu porozumění přečtenému, orientace v textu i tvorby vlastních písemných sdělení. V současné době končí prověřování programu se středoškoláky v několika středních školách a chystá se oficiální vydání pracovních listů programu i metodiky, která ho doprovází.

Naším záměrem je předat program i zkušenosti z jeho realizací učitelům i poradenským pracovníkům, kteří mají zájem s ním pracovat. Za tímto účelem byl akreditován u MŠMT ČR dvoudenní s názvem

Proč nestačí pouze pracovní listy a metodika? Celý program vychází z několika pedagogických a psychologických přístupů, které při práci s jedinci s dyslexií pokládáme za velmi významné (např. zprostředkované učení, pojmové učení, mapování učebních preferencí, teorie explicitního a implicitního zpracování informací). Pokud má být program účinně používán, je nutné, aby také ti, kteří ho se studenty realizují, pochopili, z čeho práce s nimi vychází a nač je třeba klást důraz. Naopak zastáváme názor, že dril a pouhé mechanické splnění úkolů, které jsou v pracovních listech uvedeny, bude mít zcela minimální efekt.

Kromě samotné práce s pracovními listy značnou část setkání se studenty trávíme také i o možnostech využití naučeného v dalších situacích ve škole i v každodenním životě. Tímto chceme docílit, aby se program stal jejich skutečnou a za jeho využití se jim podařilo nároky školy i budoucí profese lépe zvládat. Významným aspektem tvorby programu byla také skutečnost, že na střední škole se studenti připravují nejen na zkoušky a maturitu, ale především si mají osvojit dovednosti, které jim umožní zvládat výkon budoucí profese, uplatnit se na trhu práce, případně připravit se na terciární vzdělávání.

S radostí můžeme konstatovat, že současné zkušenosti s realizací programu jsou veskrze pozitivní. Studenti nejen se zájmem pracují, ale také nám hlásí, kde ve školním prostředí již zkušenosti z programu využili. Dokonce jsme se dočkali komentáře, že už „nemusí chodit do školy, to nejdůležitější, co potřebuje, ho naučí program“. Také frekventanti prvního kurzu už se vrhli do práce se svými studenty a jedna z kolegyň, která nemohla kurz dokončit a čeká na jeho pokračování v příštím školním roce, konstatovala, že i teoretická východiska, o nichž byla v úvodu kurzu řeč, při práci s dospívajícími s dyslexií úspěšně využívá.

Zájemce si dovolíme upozornit, že kurz se v následujícím školním roce bude konat ve dnech 21. a 29. února 2012. Zmíněný grantový projekt bohužel v květnu letošního roku končí, proto bude nutné účast na kurzu již hradit. Na druhou stranu bude možné do kurzu zahrnout účastníky z celé republiky, což aktuálně nebylo možné, neboť projekt byl zaměřen pouze na pražské střední školy.