RNDr. Irena Dvořáková, Ph.D., učila téměř 30 let matematiku a fyziku na základní škole, v současné době působí na katedře didaktiky fyziky MFF UK v Praze a podílí se na výuce budoucích učitelů fyziky. Je zakladatelkou projektu Heuréka (https://kdf.mff.cuni.cz/heureka/). Pracuje také jako vedoucí metodička projektu Elixír do škol (https://www.elixirdoskol.cz/). O své práci informuje kolegy na zahraničních i českých konferencích a publikuje ve sbornících, které z nich vznikají.
O jaké změny ve vzdělávání v Heuréce usilujete?
Vzhledem k tomu, že Heuréka existuje už 30 let, tak se už docela dlouho snažíme o to, aby fyzika děti bavila. Nejde, aby je bavila jen tak, že si hrají, že by to pro ně byla zábava, ale aby si fyzikální zákonitosti a jevy, pokud možno, objevovaly samy pro sebe. Žáci se tedy stávají aktivními účastníky procesu učení a to je pro ně zajímavé, to je baví. Je jasné, že všechno, na čem fyzikové pracovali stovky let, děti neudělají za čtyři roky základní školy. To znamená, že aby děti samy pro sebe mohly zažít radost z objevování, musí jít o objevování vedené učitelem. Pro děti pak fyzika není tím, co asi zažili mnozí dospělí: „Otevřete si učebnici, udělejte si výpisky a naučte se, co je v rámečku.“
A jak taková výuka může vypadat?
Například na začátku 6. třídy se děti v některých třídách učí vlastnosti látek, dozvídají se, že jsou látky pevné, kapalné a plynné, a paní učitelka jim vykládá, jaké vlastnosti tato skupenství mají. Proč jim to mám vykládat, když sami žáci toho už o světě vědí velmi mnoho? V Heuréce dětem ukážeme pevnou, plynnou a kapalnou látku, používáme u toho například vosk, olovo, vodu a led, a n