Video - záznam webináře
Po více než dvouměsíční výuce na dálku zpátky do škol
Všímá si nutnosti diagnostického zjišťování dosažené úrovně znalostí a dovedností, nabádá k výrazné individualizaci látky pro jednotlivé žáky a k důrazu na průběžné formativní hodnocení.
Jako první krok po definitivním a plném návratu dětí do školy musí být důkladné poznání dosažené úrovně znalostí a dovedností a případných mezer či nedostatků. Jistě se to bude týkat především naukových předmětů. Smyslem této diagnostiky není sebrat podklady pro klasifikaci, ale pro individualizovanou práci se žáky.
Všude tam, kde před karanténou pracovali s portfoliem a využívali ho i při ní, mají nepatrně usnadněnou úlohu. Pochopitelně rovněž o něco snadnější to mají tam, kde pracovali v online režimu. Stejně však je třeba připravit opakovací prověrky. Na základě jejich výsledků si bude muset učitel u každého žáka vytvořit v hlavě (jen ne žádný formulář!) postupně rámcový „individuální vzdělávací plán“. U některého bude velmi jednoduchý, protože žák si doma osvojil prakticky veškerou látku. U jiného bude stejně jednoduchý, protože během karantény nedělal doma prakticky nic. Ostatní žáci něco zvládli, jinde budou potřebovat mírnou podporu, něco bude muset vzít učitel od začátku. Učitele, kteří ujišťovali rodiče, ať se nebojí, že po návratu do školy (myšleno do normálního režimu, což bude nejdříve v září) veškerou látku s dětmi doženou, ale i ty, kteří jim nic takového neslibovali, čeká mimořádný kus práce.
Jsem přesvědčený, že mají šanci naplnit svůj slib pouze za současného splnění dvou podmínek. Rodiče budou dál podporovat děti při domácí přípravě. Děti budou ve škole víc pracovat samostatně, aby se učitel mohl věnovat těm, kteří to aktuálně potřebují.
Rodiče, kteří podporovali své dítě před karanténou i během ní, nebude obtížné přesvědčit, že je důležité v práci pokračovat. Sice v méně intenzivní podobě než v čase karantény, ale pravidelně. Škola by měla zabojovat o rodiče, kteří v době krize s dětmi pracovali, ale v normálním režimu jejich ochota výrazně poklesne. Nevzdával bych ani rodiče, kteří nepracovali za žádných podmínek, ale jsem realista. Rodiče by měli počítat, že jejich přínos ke vzdělání bude muset být větší než před karanténou. Měli bychom jim připomínat, že se jedná o jejich děti, a tedy jejich zodpovědnost.
Ve výrazně větší samostatné práci žáků vidím conditio sine qua non dohánění nenaučené látky. Jen varuji před tím, abychom dětem pouze připomínali, že už by měly. Samostatnosti při školní práci musíme děti učit bez obav, že za neúspěch budou penalizovány, že dostanou špatnou známku nebo jim budeme vyčítat hrubé neznalosti z předcházejících ročníků.
Učitelé by také měli víc využívat pro domácí úkoly předpřipravené výukové materiály. Těm rodinám, které nemají přístup na internet, budou muset vypomoci školy. Nezapomínejme, v některých případech mohou velmi dobře zafungovat i veřejné knihovny, kde je přístup na internet zdarma.
Jak bude koncipováno vysvědčení, je věcí ministerstva a školy, ovšem z psychologického hlediska postrádá v tomto pololetí tradiční klasifikace smysl. Pro nový školní rok bude žádoucí posilovat formativní hodnocení. Nejjednodušší bude začít s průběžným hodnocením.
Učitelé by měli setrvat i po návratu dětí a rovněž od září (bez ohledu na odezvu) v pozitivním a povzbuzujícím přístupu, který nastolili během karantény. Sám o sobě výsledky nezlepší, ale v kontextu dalších opatření k nim určitě významně přispěje.
Webinář s psychologem Václavem Mertinem k problematice návratu žáků a studentů do škol a k obnovení prezenční výuky můžete zhlédnout zde.
Zdroj: https://www.npicr.cz/aktuality/od-vyuky-na-dalku-zpatky-do-skol