V dětech bychom měli pěstovat tvořivost - (otevřený článek)

Vydáno: 9 minut čtení

Rozhovor s prof. RNDr. Milanem Hejným, CSc.

Řízení školy onlineMatematika Hejného se učí už ve více než 750 českých školách. Přesto školský výbor sněmovny vedený Václavem Klausem mladším odhlasoval usnesení, že je Hejného metoda neověřená a měla by se přezkoumat. "Akademická debata je o ničem. Podstatné je, co se děje v realitě. A v té já vidím dostatečný počet zapálených lidí, kteří tvrdí, že jim ta matematika něco přinesla," říká k tomu Milan Hejný.

Rozhovor:

V poslední době se vaše jméno hodně skloňuje. Co na to říkáte?

Ti, co říkají, že naše metoda je neověřená, se cítí ohroženi, ale oni by se cítili ohroženi čímkoli, co ruší zaběhaný řád. Vůbec jim nevadí výsledky evropských žebříčků, podle nichž jsou čeští žáci matematikou doslova frustrovaní. Ani jeden z těch, kteří naši metodu zpochybňují, se nebyl podívat na naše hodiny. Ale nevnímám to jako boj. Je to běh na dlouhou trať. Karel Havlíček Borovský napsal: "Nade mnou nebe pověr, pode mnou moře předsudků a já na chatrné bárce zdravého rozumu se snažím přežít." Strašně mi to připomíná tohle. Ovšem já jsem na tom podstatně lépe. Já se nemusím o svůj život starat, já mohu v klidu pokračovat v práci, což taky dělám.

Pořád zdůrazňujete, že si ani nepřejete, aby se vaše metoda učila všude.

Když někomu není blízká, nemá smysl, aby naší metodou učil. Dokonce jsem psal dopisy ředitelům, kde jsem je prosil, aby do toho žádného učitele nenutili.

Jak by tedy mělo podle vás vypadat ideální zavedení metody Hejného ve škole?

Když přijde učitel za ředitelem, že ji někde viděl a že by tak chtěl učit, bylo by fajn, kdyby mu dal ředitel šanci, aby šel na nějakou letní školu, kde se o metodě dozví víc. Aby nebyl veden jen entuziasmem. Pokud nápad vzejde naopak od ředitele, ať nabídne těm, které to láká, že jim zaplatí seminář. V žádném případě k tomu nikoho nenutit.

Pojďme přece jen rozptýlit případné pochybnosti ředitelů. Jedna z námitek zní, že je Hejného matematika spíše pro slabší žáky a nerozvíjí ty, kteří mají matematické nadání.

To jsou výroky, které nejsou založené na ničem. Já jsem měl ve třídě 28 dětí a z nich čtyři jsou profesoři matematiky na různých světových univerzitách. Mohl bych se zeptat: odkud víte, že nadané nerozvíjí? Ale jakmile takovou otázku položím, začne konverzace. A já do konverzace nechci jít, protože je jalová a nic nepřinese. Podstatné je, co se děje v realitě. A v té já vidím dostatečný počet zapálených lidí, kteří tvrdí, že jim naše matematika něco přinesla. Spousta učitelů byla vnitřně nespokojená s tím, že matiku museli učit skrze pravidla, a naše metoda je osvobodila.

Někteří ředitelé se obávají přechodů mezi jednotlivými metodami matematiky. Když se někdo učí na prvním stupni vaší metodou a pak přijde na druhý stupeň, kde se praktikuje "klasika", není ztracený?

Ztracený není, ale je znechucený. To nejhorší, co ho tam čeká, je, když po něm nový učitel chce, aby rychle sčítal, rychle odečítal. Rychlost je jáma lvová pro matematické myšlení. Jakmile toto nastoupí, tak je se žákem zle, ale ne s jeho myšlením, pouze s jeho známkami. Máme hodně případů, kdy do naší třídy, kde se od první třídy učí matematikou Hejného, ve čtvrtém ročníku přijde nový žák. Z naší zkušenosti je o Vánocích tak dobrý jako ostatní děti. Třída ho to naučí.

Jaké nároky to klade na učitele?

Nejtěžší je, že musejí změnit své zaužívané zvyky kantorského chování. Nesmějí skákat žákovi do řeči, nesmějí ho poučovat, opravovat, dělají jen manažera procesu poznávání a podporují vzájemné diskuse mezi dětmi. Když děti dostanou maximální intelektuální autonomii, úžasně ožijí. A začne se jim to líbit, protože mají vnitřní pocit, že rostou, zatímco v tradiční škole cítí, že oni se musejí přizpůsobit tomu, co pro ně svět dospělých připravil. To je zásadní rozdíl.

Vy jste si takové "ožití" vyzkoušel nejdříve sám na sobě, jako malý kluk...

Měl jsem dvě matematiky: školní, ta mi nešla, a tátovu, a ta mi šla. Pro mě to byly dva různé světy, on mi tvrdil, že jsem dobrý, ale známky byly špatné. Až na měšťance, když přišly zlomky, se ukázalo, že do nich vidím, kdežto pro kamarády to bylo číslo nahoře, číslo dole a mezi nimi čárečka. Pan učitel mi tehdy řekl: "Ty keď sa začneš učiť, ty to vieš." Což samozřejmě nebyla pravda. Moje píle se nijak nezměnila, jen se zúročila tátova metoda. Nebýt toho, že táta pomocí ní udržoval mé matematické myšlení, asi bych se nikdy nestal matematikem.

Něco podobného jste později zažil u vlastního syna, nebo ne?

Ano, když začal při matematice trpět, tak jsem se na otcovu radu rozhodl, že se zkusím dostat do jeho školy a učit ho sám. Tam vlastně začala moje didaktika matematiky. Myslel jsem, že ho budu učit tak rok, ale zalíbilo se mi to. Jinak jsem se zabýval matematikou na vyšší úrovni, ale když jsem pocítil, jak se dětem líbí to, co děláme, přehlušilo to veškeré moje plány, že bych ještě někdy dělal tvrdou matiku.

V té době jste neměl problém, že neučíte klasicky?

Ne, to naprosto nebylo. Spíš obráceně - do třídy, kterou jsem učil, mi kolegové strkali své děti.

Jaké vám připadá dnešní školství v porovnání se školstvím v době, kdy jste učil?

Dobré je, že tady není žádná ideologie, která by nám nařizovala, co se smí a nesmí. Ovšem rodičovské povědomí se mění velice pomalu. Rodiče jsou stále v zajetí předsudků, že dobrá známka je to hlavní, co by si dítě mělo ze školy odnést. Skutečnost, že podstatné jsou schopnosti, které dítě později prodá, si stále mnoho rodičů neuvědomuje. Právě v této oblasti očekávám v nejbližších deseti patnácti letech výrazné změny. Momentálně nemáme žádnou nezaměstnanost. Ale ona naroste, především u profesí, které jsou lehce robotizovatelné. A to přinese změnu uvažování o tom, co by mělo být výsledkem vzdělávání. Tento jev se v historii školství objevil už mnohokrát. Vezměte si konec 19. století: na klasických gymnáziích bylo týdně třeba deset hodin latiny a dvě hodiny matematiky. Jenže přišla průmyslová revoluce a latinu ze škol úplně vymetla. Nastoupila matika, fyzika, deskriptiva. Co se stalo s učiteli latiny? Zůstali jen ti špičkoví. Myslím, že něco podobného se stane s učiteli matematiky. Do popředí se dostanou informační technologie a zůstane jen matematika, která bude tyto schopnosti podporovat - a násobilka to není. O práci nepřijdou tvořiví lidé. A právě tvořivost bychom měli v dětech pěstovat.

Vy ale říkáte, že tvořivost nesmí být jen na úrovni rozumu...

Měla by být i na úrovni emotivní, na úrovni lidské interakce. Žáci, které jsem kdysi dávno učil, se dodnes stýkají. Když jsem měl osmdesátiny, udělali mi v Bratislavě oslavu. Jeden druhému pomáhají a já jsem přesvědčený, že jsme k tomu přispěli klimatem, které jsme tehdy ve škole vytvořili. Spolupráce místo soutěžení. Snaha být první je přece silně kontraproduktivní pro rozvoj společnosti.

Jak se učí matematika v jiných zemích?

Ve střední Evropě pořád hodně transmisivně. V Německu a Rakousku se pokoušejí o konstruktivistický přístup, ovšem školství je obor s největší setrvačností, takže to jde pomalu. Vyplývá to i ze způsobu, jak se učí na vysoké škole. Náš mladší vnuk studuje ve Vídni a byl na půl roku v Edinburghu a říkal, že proti tomu je Vídeň c. k. monarchie. Přijde moudrý profesor a vykládá, jak to je, zatímco v Edinburghu profesor řekne: "to je zajímavá věc" a studenti začnou diskutovat. My se to na naší fakultě taky snažíme dělat diskusním způsobem a myslím, že posluchači to vítají. I když ne všichni. Jsou lidé, kteří mají rádi dril. Dril je ale výchova občana pro totalitní společnost.

Co je podle vás největší problém současného českého školství?

Klíčem je učitel. Sem patří ohodnocení učitelů - je notoricky známo, že není dostatečné. A co by dále pohnulo školami vpřed, by bylo dát prostor těm učitelům, kteří jsou tvořiví. Ten jim není dán. Ani systémem školství, ani ve sborovnách. Ve sborovnách je závist.

Zvídavá otázka na závěr: Na čem přesně teď pracujete?

Doděláváme učebnice pro druhý stupeň. A mám ještě jednu vizi: Zdravotní sestry, strojaři, elektrikáři i zedníci se učí matematiku stejně. Přitom každý z nich ji používá specificky. Chceme vytvořit učebnice pro jednotlivé obory. Já už tady nebudu, ale vize zůstane a věřím, že v průběhu deseti patnácti let učebnice vzniknou.
Zdroj: Rozhovor vedla Lucie Fialová, redaktorka magazínu Rodiče vítáni, pro časopis Řízení školy - květnové vydání
 

Aula slávy - cena za dlouhodobý a systematický přínos vzdělávání

prof. RNDr. Milan Hejný, CSc. - EDUin se rozhodl udělit cenu profesoru Hejnému nejen za jeho inovativní didaktické pojetí výuky matematiky, ale především pro lidský rozměr, který do výuky vnáší a díky kterému promyšleně staví na vnitřní motivaci žáků k učení.

Vyňato z článku "Hledali jsme (a našli) české inovátory ve vzdělávání" z květnového vydání časopisu Řízení školy 2018