Utajené slučování přímo řízených organizací ministerstva školství

Vydáno: 12 minut čtení

Reorganizace ministerstev, natož jejich přímo řízených organizací je pro veřejnost obvykle málo zajímavá. Jsou však případy, kdy taková interní změna může mít závažné důsledky.

Trocha historie nezabije

Mezi největší přímo řízené organizace ve školství do konce roku 2019 patřily Národní ústav pro vzdělávání (NÚV) a Národní institut dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (NIDV). Připomeňme, že NÚV vznikl v době ekonomické krize v roce 2011 sloučením Národního ústavu odborného vzdělávání (NÚOV), Výzkumného ústavu pedagogického (VÚP) a Institutu pedagogicko-psychologického poradenství (IPPP ČR). Ty pak s výrazně sníženým počtem pracovníků tvořily jeho sekce. Tři tematické skupiny neměly mnoho společného a jejich seskupení do NÚV představovalo především manažersko-organizační krok. Podívejme se ve stručnosti na každou ze sekcí.
Odborné vzdělávání bylo v desetiletích před touto změnou na špičkové úrovni a původní NÚOV požíval značného renomé nejen díky své spolupráci s praxí, ale také díky pozoruhodným výzkumným studiím. Po roce 2011 byla tato sekce spojena s řadou projektů, z nichž nejdůležitější a současně nejvíce diskutabilní je projekt Národní soustavy kvalifikací (NSK). Ten vymezuje profil absolventa v konzultaci se zaměstnavateli. Slabiny, tj. finanční náročnost projektu s řadou „kvalifikací“, které byly minimálně využívány nebo mizely z trhu práce, by však neměly zastínit skutečnost, že segment středního odborného vzdělávání u nás potřebuje posílit. A nesmíme zůstávat jen u floskule o duálním vzdělávání.
VÚP se zabýval obsahy výuky, učivem, učebnicemi – vším, co se dnes skrývá pod termínem kurikulum. Především však šlo o ústav výzkumný. Dnes už MŠMT resortní výzkumný ústav nemá (s výjimkou velmi malého Centra pro studium vysokého školství – CSVŠ). Nedostatek analýz, např. v kurikulární oblasti, může sice řešit ad hoc projekty vypisovanými Technologickou agenturou ČR (TA ČR), v minulosti se ale díky práci ústavu po několik desetiletí budovala kontinuita odborné práce v didaktické oblasti, vytvářely se týmy zkušených didaktiků z výzkumu i z praxe a fungovalo zázemí metodických materiálů. A to i v posledních 15 letech, kdy bylo třeba reagovat na politické zadání v podobě rámcových vzdělávacích programů (RVP), které měly vystřídat tradiční osnovy. VÚP se po roce 2011 stal personálně omezenou sekcí nového NÚV, z níž odešla řada zkušených pracovníků. A v situaci personální nejistoty ve vedení NÚV (trvající až do roku 2018) a nedostatečného řízení ministerstvem (až dosud) se nepodařilo výrazně pokročit v revizi RVP. Ta přitom byla zahájena již v polovině roku 2017, leč v březnu 2019 bez věrohodného zdůvodnění zastavena.
IPPP vznikl roku 1994 jako snaha zajistit po zrušení krajských pedagogicko-psychologických poraden odborné a metodické řízení poraden a nově vzniklých speciálně pedagogických center (obě instituce tvoří školská poradenská zařízení – ŠPZ). Institut zajišťoval řadu dalších činností, jako vzdělávání poradenských pracovníků, přípravu nových diagnostických nástrojů apod. Celý systém byl totiž od poloviny 70. let minulého století budován podle nejvyšších evropských standardů. Tvořila ho síť okresních poraden a koncepčně-metodické krajské poradny. A MŠMT mělo prostřednictvím dalších mezičlánků pravomoc celý systém řídit.
Čtyřleté vakuum na začátku 90. let vyplnil alespoň IPPP ČR, který se stal přímo řízenou organizací ministerstva. Byť vedení IPPP nebylo v prvním desetiletí vždycky v rukou profesionálů, postupně se vytvořilo místo, které mělo řadu důležitých funkcí. Podílelo se na přípravě návrhů zákonů a vyhlášek. Zmiňme jen legalizaci školního psychologa a školního speciálního pedagoga a postavení školních poradenských pracovišť. Bylo to výsledkem dlouholetého tlaku IPPP na ministerstvo. Poradenská pracoviště s IPPP konzultovala důsledky legislativních změn. Využívala nabídku vzdělávání od počátečního zaškolení začínajících poradenských pracovníků po specializované kurzy. Společně byly vytvářeny důležité metodické materiály nebo standardy činnosti psychologů, speciálních pedagogů a dalších pedagogických pracovníků.
Kvalita činnosti IPPP, resp. kvalita poskytovaných poradenských služeb utrpěla dvakrát. Nejprve po vzniku krajských samospráv, které se staly zřizovateli poraden. Centrální instituce (ministerstvo a IPPP) se staly jakýmsi fakultativním orgánem, jehož závěry a doporučení měly jak v personální, tak v odborné oblasti spíše dobrovolný charakter. Druhou ranou pro řízení poradenského systému byl zmiňovaný rok 2011 a sloučení IPPP do nového NÚV, které znamenalo de facto jeho paralýzu snížením na šest pracovníků. Z této druhé rány se sekce poradenská plně nevzpamatovala dodnes. Připomeňme, že po odchodu ministra Dobeše muselo být do poradenské sekce – bývalého IPPP – během jednoho roku přijato 10 nových pracovníků… I v této oblasti je dnes stále co zlepšovat a napravovat.

Organizační „škatulata, hýbejte se“ – ve jménu čeho?

Ministerstvo školství se v červnu minulého roku rozhodlo pro skutečně procedurálně i věcně radikální řez.
Podívejme se nejprve na procedurální postup. Za prvé, k naplnění výzvy vlády uspořit na zbytečných úřednících ve státní správě se hodilo další slučování. A sice zmíněného Národního ústavu pro vzdělávání a Národního institutu dalšího vzdělávání s propuštěním více než 60 pracovníků. Co na tom, že v těchto organizacích nejde o úředníky státní správy, ale o odborné pracovníky? K tomu, aby se tato skutečnost přehlédla, byl až následně předložen argument o překryvu agend. Za druhé byla zvolena manažerskému řízení vlastní „rychlost přepadení banky“ – rychlost převládá nad hledisky funkčnosti a kvality. Během šesti měsíců se údajně vše vyhodnotilo, reorganizovalo a vymezilo v novém Národním pedagogickém institutu (NPI). Ten bude dokonalým kočkopsem. Zahrne výše zmíněné agendy a nově i další vzdělávání pedagogických pracovníků. A bude výrazněji podřízen ministerstvu (tedy úředníkům). Za třetí, nejprve se koná a až pak analyzuje. Žádná nezávislá analýza nebo externí audit neproběhly. Zřejmě až po personální redukční dietě zjistíme, za co všechno ztratil stát fakticky odpovědnost, resp. co všechno v oblasti vzdělávání zvládá ovlivňovat ještě hůře než dosud.
Od ledna 2020 tedy vznikl „štíhlejší“ profesně vzdělávací – kurikulární – poradensko-pedagogický a vzdělávací Národní pedagogický institut. Připomeňme, že tolik kritizovanému slučování resortních organizací za ministra Dobeše předcházel nezávislý audit Deloitte & Touche, celý proces trval 15 měsíců a od roku 2011 dodnes se ještě nepodařilo plně napravit jeho negativní dopady.
Nedostatek analýz a komunikace s odbornou veřejností tak do popředí vynesl právě jen fakt, že dochází k dramatickému snižování počtu pracovníků. Tato skutečnost nemůže vést k zajištění, natož zvýšení efektivity a kvality odborných činností. Jen v případě poradenství by mohla redukce dosavadních činností NÚV přinést značný deficit v metodické podpoře, která je nejen školám, ale i školským poradenským zařízením poskytována. Příklad? V posledních letech měla sekce pedagogicko-psychologického poradenství, prevence a institucionální výchovy velké zásluhy o rozvoj školní psychologie. Je vysoce pravděpodobné, že snížením počtu pracovníků poradenské sekce nebude NPI ani s případným samostatným „odborem“ schopen kvalitní a kontinuální metodickou či jinou podporu poskytovat. To povede k redukci, rozvolnění a neodbornosti poskytování těchto služeb ve školách. Školní poradenská pracoviště se stanou z odborného hlediska zcela nezajištěným článkem soustavy služeb školám, protože na krajské nebo ještě nižší úrovni žádná odborná podpora neexistuje. Přitom právě poradenství ve školách by v souvislosti (nejen) se společným vzděláváním mělo být posilováno.
Tím se dostáváme k věcným dopadům, které si za slovníkem organizačního ptydepe laik dovede jen obtížně představit.
Řekli jsme již, že NÚV své tři agendy – odborného školství, kurikula a poradenství – spravoval tu lépe, tu hůře, vždy však s velkou odpovědností orgánu, který ho měl „přímo řídit“, tedy ministerstva. Případné nedostatky byly tedy jeho vysvědčením. Slučování přineslo v oblasti odborného vzdělávání reorganizaci, která evidentně narušuje funkčnost vazby: aktualizovaná profesní kvalifikace absolventů – úpravy kurikula středoškolského odborného vzdělávání – národní závěrečné zkoušky. NSK bude v nejbližší době probíhat v omezeném režimu, kurikulum odborného vzdělávání bude zajišťováno v novém NPI (s o téměř 40 % nižším stavem odborných pracovníků) a závěrečnou zkoušku bude vedle jednotných přijímacích zkoušek a maturit nově řešit CERMAT.
V případě citlivého jádra každého vzdělávacího systému, tj. kurikulární politiky, není jasné, jak navrhovaných 13,5 pracovníka, kteří mají řídit práci expertních týmů, zvládne všechny oblasti vzdělání v obecném i speciálním kurikulu. Stranou ponechám dva roky zbytečné práce na revizi kurikula. Ve čtyřech oblastech (předmětech) jsou revize připraveny k diskusi a k úpravám navržené – třeba i předimenzované – podoby. Proč bylo třeba hodit celou práci do koše a odročit ji de facto na neurčito? Odborníci na vzdělávání hovoří o řízení vzdělávání na výstupu (testování, měření a srovnávání, např. maturitní zkouška) a na vstupu (vzdělávací programy a úpravy učiva a cílů vzdělávání). Vzhledem k tendenci oslabit výstupní zkoušky na státní úrovni (viz úpravy povinné státní části maturit) a odložit revizi vstupních parametrů se zdá, že si přejeme, aby naše školství bylo zcela neřízenou lodí.
V případě již více než 15 let silně decentralizovaného poradenství jde o nebezpečí definitivní likvidace jeho odborné úrovně. Výše jsem uvedl, že analytické, zpětnovazební, metodické a vzdělávací činnosti centra bez přímé závaznosti pro poradenské subjekty v krajích mají ve srovnání s předchozími desetiletími viditelné negativní důsledky. Došlo k rozevírání nůžek v kvalitě pedagogicko-psychologických služeb, je nedostatek kvalitních diagnostických nástrojů, známá je nedostupnost některých speciálně pedagogických specializací i neúnosné čekací lhůty pro klienty atd. Již dnes je v důsledku zrušení resortního řízení situace neuspokojivá. V době, kdy narůstá počet žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a voláme po větší podpoře nadaných, je zcela nemyslitelné uvažovat o zlepšení stavu s jedním oddělením či odborem o osmi lidech pod silnější gescí úředníků z MŠMT. Redukce poradenské sekce z dvaceti dvou na osm pracovníků takovému vývoji v poradenství nasvědčuje. Co hrozí? Lidé už si nebudou moci být tak úplně jisti srovnatelnou kvalitou poradenských služeb a postupů lege artis. Odborné asociace pravomoc metodického vedení, systematického vzdělávání ani supervize nemají – a hlavně na to nemají prostředky.

Další oslabení péče státu o vzdělávání jako veřejný statek?

řízení školyA nakonec poslední poznámka. Jak upozornil protestní otevřený dopis Asociace školní psychologie ČR, „návrh MŠMT na sloučení zmíněných institucí se sice také odvolává na zhodnocení Strategie vzdělávací politiky 2020, ale opomíjí se, že v tomto dokumentu je zdůrazňována právě potřeba stability:
"Vzhledem k setrvačnosti školského systému by zvláště školská politika měla být vždy založena na několika pilířích: na empirické evidenci, na hodnotově ukotvené a komplexní vizi a na organizační a mentální připravenosti školských aktérů. Budovat tyto pilíře vyžaduje širokou spolupráci mezi všemi aktéry (facilitovanou MŠMT) a dostatečný časový prostor. Dosavadní praxe rychle přijímaných a prosazovaných změn vede ke zvýšenému výskytu chyb a k podrývání důvěry ve školský systém a jeho řízení."
Přitom právě nekoncepční změny se považují za jednu ze slabin našeho školství. Například ve zprávě Talis (2013) upozorňují ředitelé škol, že zdrojem pracovních frustrací učitelů a ředitelů škol jsou právě časté a nekoncepční změny ve školství.
Pokud jsou jedním z hlavních důvodů pro slučování duplicity činností, nabízí se otázka, proč tento stav nebyl řešen dříve, zvláště pokud je každoročně ze strany MŠMT schvalován plán práce jak NÚV, tak i NIDV. Proč tedy MŠMT nezaměří pozornost raději k lepší koordinaci hlavní činnosti a projektů a tím i ke snížení duplicity?
Sloučení obou organizací nekoncepční je. Nebylo naznačeno nikde – ani ve Strategii 2020, ani v programovém prohlášení vlády, ani v první verzi Strategie 2030+. V posledním dokumentu je tomu spíše naopak. Zdůrazňuje se význam silnějšího centrálního zajištění vybraných agend, jako je další profesní vzdělávání učitelů a jejich profesní růst nebo odborné řízení poradenských služeb školám. Vznik NPI má všechny předpoklady posílit nestabilitu, protože přerušuje kontinuitu nejen v nefunkčních činnostech, ale i v tom pozitivním, kterého je určitě více. A ministerstvem deklarované dosavadní neefektivní řízení přímo řízených organizací ministerskými úředníky se má údajně zlepšit přímějším podřízením týmž úředníkům.

 

Zdroj: Pro časopis Řízení školy Prof. PhDr. Stanislav Štech, CSc.