Moji milí kapitáni, nadpis evokující cosi v české minulosti je možná na pověstné hraně použitelnosti, ale v posledních týdnech nabývám sílícího přesvědčení, že je to namístě. Komunikace s představiteli některých ředitelských asociací, návštěva jednání AŘZŠ i ohlasy z vystoupení na ředitelských konferencích mi nasměrovaly pero k napsání dalších řádků.

Jenže - pro plíživý nástup totality, pro úspěch psychopatů, pro úspěch narcistních politiků, pro vytváření atmosféry nedůvěry, pro hromadění balastu všeho druhu stačí, aby slušní lidé neudělali nic.
Ředitelé škol tvoří velikou skupinu - počet škol se pohybuje v jednotkách tisíců (a to nepíšu o počtu učitelů). Nevolám po stádnosti, volám po jednotném, strukturovaném a srozumitelném vyjádření profesionálů stojících v čele našich škol.
Musí to být ředitelský hlas, který se bude podílet na základní strategii státu v oblasti vzdělávání. Dokument hledící přes rok 2030 se v tichosti připravuje, ale prim uvedený hlas nehraje ani náhodou.
Musí to být ředitelský hlas, který bude zásadním způsobem spoluvytvářet podobu studia a profil absolventa studia učitelského oboru. Tento hlas dosud akreditační komise nezajímá a používaná kritéria jako by nebrala do úvahy, co se děje ve školách.
Musí to být ředitelský hlas, který bude stále dokola říkat, že podmínky pro pedagogické vedení nejsou ze strany státu plněny a odpovědnost zůstává pouze na jednotlivých ředitelích. Například situace v oblasti pedagogických pracovníků byla popsána mnohokrát a pro narůstající množinu ředitelů je situace neřešitelná, pokud nechtějí získat svoje budoucí pracovníky na úkor jiné školy a sílící selekce našich škol. Česká školní inspekce, mezinárodní doporučení i logika věci jednoznačně preferují ředitele jako pedagogického lídra, jenže proklamace a skutečnost jsou někdy od sebe vzdálené.

Musí to být ředitelský hlas, který slušnou, leč důraznou formou řekne, že některé nadbytečné věci, některé evidentně dublované (v lepším případě) údaje a některé činnosti, které jej odvádějí od pedagogického vedení, realizovat prostě nebude. Lidé mimo náš resort mi mnohokrát nevěřili, když jsem popisoval rozmanitost ředitelské práce a oblasti přímé odpovědnosti.
Musí to být ředitelský hlas, který bude iniciovat nezbytné legislativní změny vedoucí k řešení nedostatků a odstraňování neurastenických míst práce ředitelů našich škol.
Musí to být ředitelský hlas, který najde odvahu pojmenovat, že inspektor hledal formality a nezjišťoval, zdali učitelé dobře učí. Ale stejně tak i naopak musí hlasitě a adresně říci, že jeho školu navštívil inspektor profesionál a zajímal se lidsky a otevřeně zejména o pedagogický proces.
Musí to být ředitelský hlas, který sám nabídne podporu fakultám vzdělávajícím učitele, poskytne jim svoje školy a umožní oboustranně výhodnou realizaci pedagogických praxí.
Dobře vím, že tyto věci řada ředitelů dlouhodobě dělá. Jen si myslím, že je na čase spojit síly našich ředitelů. V rámci realizovaných projektů se chystají zajímavé aktivity podporující ředitele i celé pedagogické týmy, ředitelský hlas bude zásadní ve vytvářené Stálé konferenci ředitelů, řada vzdělavatelů staví ředitelské akademie, inspektoři stále citelněji akcentují pedagogické vedení. Máme-li ovšem dosáhnout opravdové synergie a posunu, musí být srozumitelný a logický ředitelský hlas slyšet.
Například aktivní účastí na jednání asociací ředitelů. Choďte prosím na konference a sdílejte své zkušenosti, reagujte na smysluplná šetření podporující potřebné změny, podělte se s ostatními o pozitivní příklady, využijte prosím každé příležitosti, která se vám nabízí.

Sám budu dále velice rád dobrému zvuku ředitelského hlasu pomáhat. Moje vlastní spolupráce s řediteli škol, pracovníky ČŠI, pomoc v projektech NIDV i jiných vzdělavatelů a nakonec i práce na fakultě mi ukazují značné množství následováníhodných příkladů a sílící množinu lidí, kteří dělají dobrou práci. Jde o to, nasměrovat síly stejným směrem. Držme si palce...
Zdroj: Pro prosincové vydání časopisu Řízení školy PhDr. Václav Trojan, Ph.D.