Poté co se v roce 2021 relativní platy učitelů v Česku rychle přiblížily průměru ekonomicky vyspělých zemích OECD, došlo k rychlému obratu. Poměr průměrných platů učitelů a průměrných mezd v ekonomice, tedy relativní platy učitelů, po roce 2021 opět klesá a dost rychle.
V letošní studii think-tanku IDEA s výmluvným názvem „Platy učitelů v roce 2024 a výhled: na horské dráze“ analyzujeme dlouhodobý vývoj učitelských až do roku 2024 a objasňujeme predikce vývoje letos a v letech 2026–2027. Pokud se v příštích dvou letech nic zásadního nezmění na Střednědobých rozpočtových výhledech, mohly by v roce 2027 relativní platy učitelů poklesnout pod historicky nejnižší úroveň z roku 2015. Tehdy Česko patřilo k zemím s nejnižšími relativními platy učitelů v rámci zemí OECD.
Co říkají čísla?
Relativní platy učitelů vzrostly mezi lety 2017 a 2021 z velmi nízké úrovně 106 % na 125 % průměrné mzdy v ekonomice. Šlo o období silného růstu HDP a také o výsledek dlouhodobého politického tlaku, kdy bylo téma vzdělávání konečně vnímáno jako investice do budoucnosti. Došlo i k zákonnému zakotvení cílové hodnoty 130 %. Avšak způsob, jakým se to zákon snaží garantovat je velmi nejasný a ve skutečnosti negarantuje skoro nic. Je třeba vnímat i to, že v pandemických letech 2020-2021 šlo navýšení učitelský platů hodně na úkor výrazně vyššího deficitu státního rozpočtu.
Další zajímavé grafy a postřehy si můžete stáhnout v PDF v příloze
Už v roce 2024 se ale relativní platy učitelů propadly zpět na 110 %. Důležitou roli v tom sehrála nejen energetická a inflační krize a zpomalení ekonomiky, ale také obrovský propad příjmů státního rozpočtu po roce 2021 v důsledku populisticky nezodpovědného způsobu zrušení superhrubé mzdy, a následné potřeby výdajové konsolidace státního rozpočtu.
Dá se očekávat, že v roce 2025 relativní platy učitelů poklesnou až na 108 %. A pokud by se snad naplnil Střednědobý výhled státního rozpočtu z podzimu 2024, který i pro období dynamického růstu nominálních mezd v ekonomice předpokládá stagnaci školského rozpočtu, mohly by platy poklesnout dokonce až na 102 %. To je samozřejmě hluboko pod slibovanou hodnotou – a hlavně pod hranicí, která by učitelskou profesi činila konkurenceschopnou vůči jiným vysokoškolsky kvalifikovaným profesím.
Je dobré vědět, že statistiky OECD sledují poměr platů učitelů k průměrným mzdám vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců. Je to celkem přirozené, protože od učitelů se ž dlouho většinově požaduje vysokoškolské vzdělání. V tomto ohledu si Česká republika dlouhodobě vedla špatně. Zatímco v OECD se průměrný poměr pohybuje kolem 88–90 %, v Česku byl i v rekordním roce 2021 byl stále necelých 80 %. V roce 2017 a předtím jsme byli ještě níže – na pouhých zhruba 66 %. Krátké zlepšení před pár lety n8m tedy moc dlouho nevydrželo. A výhled směřuje opět k situaci, kdy většina českých učitelů bude vydělávat výrazně méně než jejich vysokoškolsky vzdělaní vrstevníci.
Dopady na školy a profesi
Výše uvedená čísla nejsou pouhé statistiky. Ve vzdělávací praxi mají a budou mít velmi konkrétní důsledky. Klesající finanční atraktivita profese snižuje zájem o ní zájem o studium pedagogických a učitelských oborů, komplikuje nábor mladých učitelů, o to více v regionech a aprobacích, kde je privátní sféře silná a mzdově mnohem atraktivnější poptávka (např. matematika, fyzika, informatika, cizí jazyky).
Ve studii IDEA také upozorňujeme, že nejméně atraktivní jsou relativní platy učitelů středního věku. A nejrychleji poslední 4 roky klesá atraktivita platů nejmladších učitelů, která byla dříve poměrně vysoká. Na to se váže i vyšší riziko brzkých odchodů z učitelské profese. Pro ředitele škol je to zpráva, že v příštích letech bude stále těžší mladé a schopné pedagogy najít, přilákat a ty středního věku udržet.
Pokud jde o nadtarifní odměňování, tam se poslední roky situace naštěstí příliš nezhoršila. Podíl odměn na platu zůstává oproti situaci před rokem 2020 poměrně vysoká. Ale i tak se v Česku platy učitelů odvíjejí hlavně od let praxe a kvalita a produktivita práce jednotlivých učitelů má na jejich plat relativně malý vliv.
Z pohledu řízení školy může být frustrující, že existuje velmi omezený prostor, jak učitele finančně motivovat. Základní mzdové tabulky a přidělené prostředky vedením šl neponechávají mnoho manévrovacího prostoru, aby kvalitní výkony skutečně promítaly do výplat.
Výhledy
Vývoj po roce 2021 ukazuje, jak snadno lze předchozí pokrok ztratit. Snižování relativních platů učitelů není problém pouze rozpočtový a politický. Představuje systémové riziko, které s odstupem dekády či dvou může ohrozit kvalitu vzdělávání a tím i konkurenceschopnost celé země. A právě ředitelé a pedagogové na školách dnes vidí první dopady – v menším zájmu uchazečů, v potížích s obsazením míst, ve frustraci mladších kolegů. Pokud má mít učitelská profese budoucnost, nestačí o ní mluvit jako o prioritě. Musí se jí skutečně stát.
Zároveň je potřeba mít na mysli i strukturu a diferenciaci platů. Udržitelnost profesní motivace bez možnosti ocenit excelentní výkon, osobní profesní rozvoj, kvalitní vedení školních projektů a podobně je těžko představitelné.
Ve studii na základě známých výhledů ekonomiky a státního rozpočtu odhadujeme, že samotné udržení současné úrovně relativních platů učitelů by vyžadovalo jejich každoroční nárůst přibližně o 5 % ročně, aby alespoň sledovaly vývoj nominálních mezd v ekonomice. Pokud by se měla cílová hodnota 130 % naplnit už v roce 2026, znamenalo by to navýšení výdajů státního rozpočtu na platy o cca 30–35 miliard korun nad rámec současného Střednědobého rozpočtového výhledu. Reálně by to ovšem znamenalo částku ještě vyšší, protože ze státního rozpočtu se hradí nejen platy učitelů, ale i dalších pedagogických pracovníků a těžko věřit tomu, že by se mohly mezi učiteli a ostatními dále rozevírat. Školský rozpočet na rok 2026 sice bude do Sněmovny posílat ještě vláda současná, zkraje podzimu, ale o státním rozpočtovat se bude hlasovat až za vlády nové. Ta to rozhodně nebude mít rozpočtově lehké.