Existuje cesta, jak do debaty o vzdělávání zapojit i tu část veřejnosti, která se o něj nezajímá? Existuje cesta, jak vysvětlit těm, kteří kauzy spojené se školstvím prostřednictvím médií sledují, že jejich podstata je často složitější, než se jeví? Existuje způsob, jak rodičům předvést, v čem je práce učitelky tak komplikovaná a riziková a co všechno se ve školním mikrosvětě může stát? Existuje způsob, jak veřejnosti, včetně té pedagogické, zprostředkovat, co ve škole zažívají žáci? Odpověď? Ano, řešením je příběh a dramatický seriál vysílaný v televizi.
Desetidílná minisérie Ochránce1) v hlavní roli s Lukášem Vaculíkem, kterou od 5. září vysílá v neděli večer Česká televize, je pokusem o všechno to, co je ve výčtu výše uvedeno. Z tohoto zadání se odvíjí i formální podoba série: každý díl řeší jinou kauzu, jejíž předobraz se odehrál na základní či střední škole. Propojuje je osobní příběh středoškolského učitele Aleše Pelána, který se tak trochu shodou okolností stane školským ombudsmanem. Tedy úředníkem na ministerstvu školství, který sice má řešit závažné případy šikany a nespravedlnosti, ale ve skutečnosti ho ani na ministerstvu neberou vážně a nikdo od něho nic moc nečeká. A my sledujeme, jestli svou pozici před sebou i druhými obhájí.Formálně jde o takzvanou „procedurální detektivku“, přímou inspirací byly Případy prvního oddělení, série reálných kriminálních případů, která vznikala ve stejné producentské skupině ČT. Ale zatímco policisté hledají pachatele, školský ombudsman hledá příčiny toho, co se stalo. Tedy jak je možné, že žáci na střední škole začnou šikanovat učitelku; co stojí za smrtí třináctiletého kluka, kterého našli pod továrním komínem; kdo a proč zveřejnil video ukazující poměry na segregované škole.
Výběr kauz vhodných pro jednotlivé epizody probíhal „metodou trychtýře“ – ze širšího výběru nejrůznějších příběhů, historek a mediálních kauz, z nichž některé byly i veřejně intenzivně diskutované, se vybíralo podle toho, zda zachycují nějaké klíčové téma. Tedy problém, který jak učitelé, tak rodiče budou vnímat jako důležitý. Jaké možnosti má škola vypořádat se s agresivním dítětem, které ohrožuje spolužáky? Kde jsou hranice chlapské autority ve škole, kdy prospívá a kdy škodí? Existují nějaká pravidla pro navazování romantických a sexuálních vztahů mezi učiteli a žáky? Postupně odpadaly ty kauzy, které se ve skutečnosti týkají jen malé části rodičů a žáků. Proto se tu neřeší například domácí vzdělávání ani školy, kterým veřejnost říká alternativní. Obojí se týká jen promile či procenta diváků.
Pokud jde o reálnost, nejpřesněji ji vystihuje poznámka producenta seriálu Michala Reitlera, že „všechny kauzy tohoto seriálu se staly a zase stanou“. Ten paradox je jen zdánlivý. Právě proto, že jde o příběhy charakteristické, které se opakují, je velmi pravděpodobné, že to, co můžete vidět v televizním zpracování, jste sami v nějaké podobě zažili, nebo možná zažijete. Problémy s dětmi s poruchou chování se v posledních letech opakují v mnoha podobách v mnoha školách. Otázka, jak se zachovat, když dojde k těžkému úrazu dítěte na školní akci, se bohužel také pravidelně opakuje. Stejně jako se mnoho učitelek a učitelů ocitne v dilematu, jak se zachovat, když jejich kolega zneužívá učitelské autority.
Každý příběh má reálný předobraz, ale jednotlivé epizody se významně liší v tom, jak se s ním dále pracovalo. Někdy jde o kauzu z velké části vyprávěnou právě tak, jak se odehrála. Někdy jde o sloučení několika podobných příběhů do jednoho. Někdy je původní historka především inspirací k rozvinutí vlastního příběhu. Ale všechny případy mají jedno společné. Jde o situace, které se nějak veřejně jeví, ale jejich podstata je buď opačná, nebo přinejmenším podstatně komplikovanější. Důvody, proč se kluk staví ke škole odmítavě a moc se nepředře, mohou být mnohem složitější než se jak učitelkám, tak jeho rodičům může zdát.
Snaha překvapit a ukázat problém ze strany, z níž ho veřejnost původně nevnímala, to je podstata tohoto seriálu. Právě proto, že jeho smyslem je rozvinout veřejnou debatu okolo problémů, které jednotlivé epizody ukazují. Emoce spojené se sledováním – nesouhlas, překvapení, rozhořčení – jsou tedy žádoucí. Protože právě ty dokážou vtáhnout publikum, pro které je jinak škola synonymem nudy, do debaty o tom, co bychom ve zdejším školství měli zachovat a co změnit. Ale třeba i o tom, v čem a proč je pedagogická profese tak obtížná.
1) Ochránce. 10 x 60 minut. Scénář: Tomáš Feřtek, Matěj Podzimek, Michal Reitler. Režie: Tereza Kopáčová, Tomáš Mašín. Více informací o seriálu najdete na stránkách České televize.↩
Zdroj: Pro časopis Školní poradenstvi v praxi a pro časopis Řízení školy Tomáš Feřtek.