Dokumenty - strana 3

Co byste ve svém životě udělali jinak? SILVIE PÝCHOVÁ V tomto mám celkem jasno, lépe bych využila čas, když jsem studovala na vysoké škole, protože tehdy jsem v podstatě...

Příběh naší základní školy Pod Žvahovem by určitě stál za menší román. Nestává se často, aby se podařilo znovu otevřít devět let uzavřenou základní školu na lukrativním pozemku v Praze, uhájit její místo na slunci, vybudovat v podstatě od nuly funkční školu pro 500 dětí a během několika let se z „tečky“ na mapě stát fakultní školou Pedagogické fakulty UK, školou zařazenou mezi příklady dobré praxe, školou, o kterou je zájem jak mezi dětmi, tak mezi kvalitními pedagogy.

Změna v rámci asociační abecedy Mgr. Irena Trojanová, Ph.D., ředitelka ZŠ Bohumila Hrabala v Praze Mgr. Zuzana Svobodová, Ph.D., DBA, Katedra andragogiky a managementu vzdělávání PedF UK Na změnu...

Uvědomujeme si, jak je pro naše žáky náročný přechod ze základní na střední školu, mezi nové spolužáky a učitele, navíc do neznámé budovy. Proto se snažíme, aby pro ně tato významná změna byla co možná nejpříjemnější.

Přestup na víceleté gymnázium v šesté nebo osmé třídě a stejně tak přestup na střední školu po deváté třídě rozhodně znamenají změnu. Mnozí se na ni těší, ač nikdy není jednoduchá. Zkušenosti z poradenské praxe opakovaně ukazují, že pro některé děti či dospívající tato změna znamená úlevu, radost, obnovení chuti do učení. Než k ní však dojde, nastává poměrně dlouhé období stresu a nervozity. Přijímací zkoušky byly vždy náročné, vždy znamenaly výzvu. Má ale současné napětí v době přijímacích zkoušek nějaký přínos? Naučí mladé lidi něco užitečného? Co tím získají?

Nedávno jsem byl pozván na Slovensko na konferenci „Učíme pre život“. U vchodu do hotelu nás vítal plakát s velkým nápisem „Spomaľme“! V tu chvíli jsem si řekl - tak tady jsem správně.

Zdánlivě jednoznačné sousloví „občanské vzdělávání“ v sobě nese po letech používání podobné pasti a úskalí jako mega pojem „demokracie“. Vedly se a povedou se o těchto pojmech další debaty, které nebudou mít uspokojivé definice pro všechny. My v CEDU se občanským vzděláváním (OV) zabýváme dennodenně a profesionálně více než 14 let. A došli jsme k tomu, že než tvořit vlastní definici, je funkčnější vycházet z již existujících a všeobecně uznávaných strategických dokumentů, se kterými jsme v souladu.

Výběr střední školy bezesporu ovlivňuje budoucí povolání. Ne vždy o něm ovšem mají žáci devátých tříd konkrétní představu, proto jsme v naší škole zavedli předmět Výchova k volbě povolání, který žákům jejich volbu usnadňuje.

Od ledna 2024 zavedlo ministerstvo vnitra institut tzv. kvalifikované meziobecní spolupráce - společenství obcí (řekněme DSO 2.0). Cílem je podpořit a usnadnit dobrovolnou spolupráci obcí za účelem efektivnějšího poskytování služeb a výkonu agend podle místních potřeb.

Slovo úvodem Naďa Eretová, šéfredaktorka Řízení školy Změna je život, říká se. A je to také název článku, který najdete v 8. vydání Letního speciálu Řízení školy, jež se...

Jak se mění školství doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D., ministr školství, mládeže a tělovýchovy Milé čtenářky, milí čtenáři, po roce mám opět příležitost oslovit vás v úvodu Letního speciálu...

Ministerstvo školství realizuje dle návrhů Strategie 2030+ opatření pro modernizaci školství. Jak je možné takové změny v systému připravit a prosadit? S trochou nadsázky vám to za Sekci vzdělávání a mládeže, kde máme tuto oblast na starosti, ukážeme. A pokud přijmete příměr v názvu našeho sdělení o tom, jak se „staví“ inovované školství, tak také akceptujete, že každá stavba začíná vizí, pokračuje projektem a realizací a že tyto kroky pak přinášejí i úpravy a změny.

Rodina a škola společně formují budoucí generace. Rodina je prvním a základním prostředím, kde si děti osvojují hodnoty a normy společnosti, učí se základním sociálním dovednostem a formuje se jejich osobnost. Škola pak přebírá štafetu výchovy, vzdělávání a rozšiřování obzorů. Ve škole děti rozvíjejí schopnost spolupráce, řešení konfliktů a další sociální dovednosti nezbytné pro život. Společně tak rodina a škola tvoří nezbytný základ pro harmonický vývoj dětí a dospívajících. V tomto článku se zaměříme na důležitost změny vnímání tělesných trestů v domácím prostředí a také na to, jak důležitou roli v tomto procesu školy sehrávají.

Stěžují si učitelky a učitelé oprávněně na svůj veřejný obraz? Zatímco o médiích už to spíše neplatí, tam se v posledních letech objevují jako reprezentanti profese ve velké míře důstojné a důvěru vzbuzující osobnosti, ve filmové a televizní tvorbě je to komplikovanější.

Často se mě někdo ptá, co by mělo udělat ministerstvo školství, aby došlo k takové proměně škol, která bude více odpovídat potřebám současné společnosti. Nebo se dokonce paradoxně ptají, jak to zařídím já sama, když se tomu ve své práci věnuji. Podle mě jsou obě tyto otázky do určité míry mimo realitu, pokud vycházejí z přesvědčení, že nějaký jednotlivec nebo i instituce (i třeba z úrovně ministerstva školství) může mít v současném českém kontextu významný vliv na to, jak vypadá výuka v každé jednotlivé škole. Domnívám se, že bychom si spíš měli položit otázku, co pro to, aby všechny školy výrazně modernizovaly svou výuku, uděláme my všichni, kdo na to máme v českém vzdělávacím systému určitý vliv.

Největší dopad na učení dětí mají učitelé. Největší vliv na kvalitu učitelů má jejich příprava. Tu zajišťují dva typy vzdělavatelů budoucích učitelů - vysokoškolští vzdělavatelé pro více teoretickou část a provázející učitelé na praxích ve školách. Své oficiální místo v přípravě budoucích učitelů měli dlouho ale pouze ti vysokoškolští, což šlo na úkor praktické přípravy na profesi. To se nyní konečně mění a provázející učitelé poprvé získávají odpovídající pozornost.

Ve školství žijeme v permanentní změně, protože se vše kolem nás vyvíjí čím dál tím rychleji, a bylo by smutné, kdybychom na tento vývoj nijak nereagovali.

Ačkoli to může znít divně, lidé, kteří patří mezi špičky ve svých profesích, obvykle mají tendenci být spíše narušiteli pravidel, než aby je důsledně dodržovali. Jsou to rebelové a svět je díky nim určitě lepším a zajímavějším místem. V tom je ale jistý paradox. Od školních let se učíme řídit pravidly. Učíme se zapadnout do systému, mít dobré známky ve standardních testech a přizpůsobovat se kolektivu a s týmiž požadavky se pak setkáváme i ve svém oboru. To je nešťastné, protože uniformita a bezmyšlenkovité přijímání pravidel brzdí kreativitu. Pokud chcete opravdu vyniknout, ať už v práci, nebo v životě obecně, porušte pravidla. Porušujte, transformujte, tvořte. Využijte svůj "rebel talent", změňte se a změňte svět kolem sebe.

Ředitelem školy jsem přes dvacet let, do této role jsem vstoupil ani ne ve třiceti letech. Dva roky jsem vedl malou základní a mateřskou školu, následně středně velkou školu, ve které působím dodnes. Už dvacet let sbírám zkušenosti v jedné roli, stále se učím a stále se nechávám překvapovat. Dělal jsem a dělám spoustu chyb a vím, že zkušenost je často nepřenosná. Dneska vím, co bych dělal rozhodně jinak, co jsem neviděl a vidět měl, kolik času jsem věnoval věcem, které za to nestály, kolik energie jsem vyplýtval na zbytečnosti. Proto jsem rád za příležitost ohlédnout se zpět a podívat se na to, jaká byla moje cesta k pedagogickému lídrovství.