Kalendář - strana 196

Nutnou výživou rozvedeného manžela ve smyslu ustanovení § 92 odst. 1 zák. o rod. se nerozumějí jen nutné náklady na stravování, ale také na uspokojení dalších nezbytných životních potřeb rozvedeného manžela vyplývající z jeho věku, zdravotního stavu, způsobu života apod. Z odůvodnění. Navrhovatelka se po rozvodu manželství s odpůrcem domáhala, aby odpůrce byl uznán povinným přispívat jí na výživu měsíčně částkou 300 Kčs. Uváděla, že je zcela práce neschopná a pobíraný invalidní důchod jí ke krytí jejích životních potřeb nestačí. Rozsudkem okresního soudu v Rokycanech byl odpůrce uznán povinným přispívat na výživu navrhovatelky částkou 200 Kčs měsíčně od ledna 1974. K odvolání odpůrce byl rozsudek soudu prvního stupně změněn rozsudkem krajského soudu v Plzni tak, že návrh byl zamítnut, když odvolací soud dospěl k závěru, že invalidní důchod navrhovatelky jí zabezpečuje existenční minimum, takže nejsou dány zákonné předpoklady přiznání příspěvku na nutnou výživu. Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSR, tak, že uvedenými rozsudky soudů obou stupňů byl porušen zákon. Ustanovení § 92 odst. 1 zák. o rod. upravuje nárok na příspěvek na výživu rozvedeného manžela, který vyplývá z rodinněprávního vztahu a který zákon co do rozsahu vymezuje pojmem "nutná výživa". Nejsou však na místě pochybnosti o tom, že v ustanovení § 92 odst. 1 zák. o rod. nejde jen o výživu ve vlastním slova smyslu (náklady na stravování), ale o zabezpečení nezbytných životních potřeb, a to např. i potřeby bydlení, ošacení atd. Rozsah nutné výživy nelze vymezovat v souvislosti s ustanoveními zákona o sociálním zabezpečení 1), která vycházejí z jiných hledisek, když výše invalidního důchodu se řídí dobou a povahou zaměstnání a průměrným měsíčním výdělkem v něm dosahovaným. Míru nutné výživy n

Při úvaze o tom, zda rozvedený manžel je schopen sám se živit (§ 92 odst. 1 zák. o rod.), nelze zásadně přihlížet k tomu, že pobírá sociální důchod, který je mu přiznán z toho důvodu, že jeho výživa není zabezpečena výživným od jiných osob. Z odůvodnění. Manželství navrhovatelky a odpůrce bylo rozvedeno v roce 1968 a návrhem podaným u soudu 15.4.1970 se navrhovatelka domáhala, aby odpůrce byl uznán povinným přispívat na její výživu měsíčně částkou 500 Kčs. Rozsudkem okresního soudu v Opavě byl odpůrce uznán povinným platit navrhovatelce příspěvek na výživu ve výši 300 Kčs měsíčně od 15.4.1970. K odvolání odpůrce byl tento rozsudek změněn rozsudek krajského soudu v Ostravě tak, že návrh na přiznání příspěvku na výživu byl zamítnut. Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSR, tak, že oběma uvedenými rozsudky soudů obou stupňů byl porušen zákon. Soud prvního stupně opřel své rozhodnutí o posudek okresní posudkové komise sociálního zabezpečení v P. z 27.4.1971, kterým byla navrhovatelka uznána plně invalidní ve smyslu ustanovení § 20 odst.m3 zákona č. 101/1964 Sb. 1). Při stanovení výše příspěvku na výživu vycházel soud ze zjištění, že odpůrce, který nemá dalších vyživovacích povinností, má čistý měsíční příjem 2 032 Kčs a jeho manželka vydělává 1 200 Kčs měsíčně. Odvolací soud vyžádal posudek krajské posudkové komise sociálního zabezpečení v P. Tento posudek z 2.9.1971 vyzněl v tom smyslu, že zdravotní stav navrhovatelky odpovídá částečně invaliditě podle ustanovení § 20 odst. 4 zákona č. 101/1974 Sb. 2) a že navrhovatelka je schopna vykonávat lehčí manuální práce nebo nenáročné administrativní práce ve zkráceném pracovním úvazku. Na základě tohoto posudku dospěl soud druhého stupně k závěru, že pro období od 15.4.1970 do 2.9.1971 je možno navrhovat

Pokud rodič, který vychovává nezletilé dítě, nemá jiné možnosti k zajištění péče o dítě v době plnění svých pracovních povinností, než tím, že o dítě pečuje jiná osoba, je třeba, aby se náklady na odměnu osoby, která pečuje o nezletilé dítě, promítly do výše výživného určeného druhému rodiči. Musí se tak stát úměrně schopnostem a možnostem rodičů dítěte a se zřetelem k tomu, že rodič, jemuž bylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy, nevyvažuje již natolik plnění vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti výkonem osobní péče o ně, a že náklady na odměnu osoby, která pečuje o nezletilé dítě, nelze považovat úzce jen za náklady na úhradu potřeb nezletilého dítěte. Z odůvodnění. Úprava výživného na nezletilou R. M. (narozenou v r. 1969) byla provedena rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 2 z 9.4.1970 č. j. 3 P 84/67-46, jímž byl otec uznán povinným platit na výživu dítěte od 1.5.1970 částku 400 Kčs měsíčně. Soud vycházel ze zjištěného průměrného čistého výdělku otce 3 094 Kčs a matky 1 255 Kčs. Otec měl další vyživovací povinnost k nezletilému dítěti narozenému v jeho nynějším manželství i k manželce, která skončila pracovní poměr pro nutnou osobní péči o toto dítě. Matka nezletilé R. M. podala v roce 1972 návrh na zvýšení výživného, protože zejména vzhledem ke zdravotnímu stavu dítěte, které vyžaduje zvýšenou péči, vzrostly náklady na výživu nezletilé R. M. a také hospodářské poměry otce se zlepšily, když jeho manželka nyní pracuje. Obvodní soud pro Prahu 9 po zjištění, že průměrný výdělek otce za dobu od prosince 1971 do května 1972 činil 2 286 Kčs, matky 1 418 Kčs a otcovy manželky 1 500 Kčs, návrh matky na zvýšení výživného zamítl. V odvolání proti tomuto rozsudku uplatňovala matka neúplnost skutkových zjištění pokud jde o výši výdělku otce i manželky otce a pokud jde o vyšší náklady na výživu a zaopatření nezletilé R. M. Městský soud v Praze doplnil řízení zevrubnějším zjištěním výdělku otce a jeho manželky a rozsudek soudu prv

Při podání návrhu na výkon soudního rozhodnutí k vymožení výživného nezletilého dítěte od rodiče může druhý z rodičů nezletilé dítě zastupovat. Dojde-li však při provádění tohoto výkonu rozhodnutí ke střetu zájmů mezi rodičem a dítětem musí být nezletilému účastníku řízení ustanoven opatrovník. Tak tomu je např. podal-li povinný rodič návrh na zastavení výkonu rozhodnutí s tím, že vymáhané výživné bylo již uhrazeno. Z odůvodnění. Usnesením okresního soudu v Karlových Varech byl k návrhu podanému za nezletilou D. D. její matkou nařízen výkon rozhodnutí k vydobytí nedoplatku na výživném v částce 800 Kčs a k vymáhání běžného výživného v částce 500 Kčs měsíčně. Povinný O. D., otec nezletilé oprávněné D. D., namítal proti uvedenému usnesení, že žádné nedoplatky na výživném nemá, naopak že má přeplaceno, a že tedy výkon rozhodnutí má být zastaven. Vzhledem k tomu, že takto došlo ke střetu zájmů mezi nezletilou oprávněnou a jejím rodičem, ustanovil soud prvního stupně svým usnesením podle ustanovení § 37 odst. 3 zák. o rod. nezletilé oprávněné opatrovníka, a to MěstNV v K. V. Okresní soud v Karlových Varech pak usnesením výkon rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) a § 269 o. s. ř. zastavil, když zjistil, že povinný žádné nedoplatky na výživném neměl. Proti tomuto usnesení podala odvolání matka nezletilé oprávněné, které krajský soud v Plzni svým usnesením zamítl, když ustanovený opatrovník nezletilé oprávněné se k tomu odvolání za nezletilou nepřipojil. V odůvodnění tohoto usnesení odvolací soud uvedl, že ve smyslu ustanovení § 255 odst. 1 o. s. ř. jsou při výkonu rozhodnutí účastníky řízení pouze oprávněný a povinný, v projednávané věci tedy nezletilá oprávněná D. D., zastoupena opatrovníkem, a povinný O. D. Jestliže odvolání proti usnesení soudu prvního stupně podala pouze matka, která dítě v řízení nezastupovala a nebyla účastnicí řízení podle ustanovení § 255 odst. 1 o. s. ř., muselo být její odvolání zamítnuto podle ustanovení § 218 odst. 1

I. Znakem skutkové podstaty přečinu proti pracovní kázni podle § 8 zák. č. 150/1969 Sb. je existence pracovního poměru založeného pracovní smlouvou odpovídající zákonným předpisům. II. Nejde o meškání směn bez závažného důvodu, jestliže pracovník mešká směny proto, že byl v rozporu se zákoníkem práce nucen k práci v noci.

V řízení o popření otcovství je důležité provést vyčerpávajícím způsobem dokazování těch skutečností, které ve svém souhrnu vedou k závěru, že manžel matky je jako otec dítěte vyloučen. Z odůvodnění. M. s. v B. rozsudkem rozhodl, že J. M. není otcem nezl. S. M., nar. 25. ledna 1971, z matky E. M. Tímto rozsudkem byl porušen zákon. J. M. a E. M., roz. K. uzavřeli manželství dne 10. 10. 1970 před ONV v B., přičemž J. M. věděl, že E. M. je těhotná. Toto manželství bylo rozvedeno rozsudkem m. s. v B. ze dne 21. 12. 1971 č. j. 18 C 225/71-6, který nabyl právní moci dne 5. 2. 1972. Nezl. S. se narodila dne 25. 1. 1971 za trvání manželství. Zákonná domněnka otcovství k tomuto dítěti svědčí podle § 51 odst. 1 zák. o rod. J. M., jakožto manželu matky. Mohlo být tedy otcovství popřeno podle ustanovení § 58 odst. 1 zák. o rod. jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být být otcem dítěte. Jde o řízení, v němž se zjišťuje existence nebo neexistence rodičovského vztahu. Soud je povinen provést v zájmu spolehlivého zjištění skutečného stavu věci všechny dostupné důkazy, a to nejen ty, které účastníci navrhnou, nýbrž i takové, které vyplynou z povahy konkrétní věci a z průběhu řízení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). V řízení o popření otcovství je důležité provést vyčerpávajícím způsobem dokazování se zřetelem na skutečnosti, které ve svém souhrnu vedou k závěru, že manžel matky je jako otec dítěte vyloučen. Soud se neřídil důsledně těmito zásadami. Vycházel ze shodné výpovědi navrhovatele a první odpůrkyně, že v kritické době nedošlo mezi nimi k souloži a že jejich známost až do 30. 7. 1970 byla jen přátelským vztahem, dále z výpovědi první odpůrkyně a svědka ing. J. N., který přiznal, že s matkou dítěte souložil v květnu 1970 a dále z gynekologicko - porodnického posudku znalce MUDr. M. Š., jenž došel k závěru, že nejpravděpodobnějš

Dohodou rodičů podle ustanovení § 26 odst. 2 zák. o rod. není dohoda rodičů s jiným občanem o tom, že on bude po rozvodu manželství rodičů jejich dítě vychovávat. O svěření dítěte do výchovy jiného občana než rodiče a o vymezení rozsahu jeho práv a povinností k dítěti musí rozhodnout soud a toto jeho rozhodnutí nemůže být nahrazeno dohodou rodičů. Z odůvodnění. Rozsudkem okresního soudu v Karviné bylo rozvedeno manželství M.Š. a B.Š. a současně byla schválena dohoda o úpravě práv a povinností rodičů k nezletilým dětem z tohoto manželství pro dobu po rozvodu. Podle této dohody byly nezletilé I.S. a V.Š. ponechány ve výchově prarodičů ze strany otce. Prarodiče J.Š. a M.Š. se zavázali zajistit výkon péče o nezletilé děti, zejména jejich výchovu a výživu, rozhodovat v běžných záležitostech dětí a spravovat jejich majetek. Matka B.Š. měla přispívat na výživu dětí částkami po 100 Kčs, otec částkami po 250 Kčs měsíčně na každé dítě. Rodiče se také dohodli o styku matky s dětmi. Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSR, tak, že rozsudkem soudu prvního stupně, pokud jím byla schválena dohoda o úpravě práv a povinností rodičů k nezletilým I.Š. a V.Š. po dobu po rozvodu, byl porušen zákon. Zákon o rodině (zákon č. 94/1963 Sb.) stanoví, že rozhodující úlohu ve výchově dětí mají rodiče (§ 32 odst. 1 zák. o rod.). Rodiče odpovídají společnosti za všestranný duševní a tělesný rozvoj svých dětí a zvláště za jejich řádnou výchovu (čl. IV a § 33 odst. 1 zák. o rod.). Povinnost soustavné a důsledné péče o výchovu a výživu dětí mají oba rodiče i tehdy, jestliže nežijí se svými dětmi ve společném rodinném prostředí, tedy i po rozvodu jejich manželství. Se zřetelem k tomu ukládá ustanovení § 26 odst. 1 zák. o rod. soudům, aby v rozhodnutí, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upravily práva a povinnosti rodičů k dítěti po dobu po rozvodu. Rozhodnutí o úpravě práv a povinností rodičů k

Z ustanovení § 103 zák. o rod. nutno dovodit, že soud nerozhoduje o ošetřovném v případě, že rodiče sami v rámci výkonu rodičovských práv svěřili dítě do ústavní péče. Ústav by se mohl v případě, že dítě bylo v něm umístěno rodiči, domáhat nikoliv určení ošetřovného soudem, nýbrž jenom zaplacení náhrady nákladů spojených s pobytem dítěte v ústavu, žalobou vznesenou proti povinným k výživě dítěte. Z odůvodnění. Žalobce se domáhal u okresního soudu v K. vydání rozsudku, jímž by žalované byla uložena povinnost, aby zaplatila na ošetřovném pro nezl. dceru L. Z., nar. 11. 12. 1952, kterou umístila v internátním zařízení žalobce, a to za dobu od 31. 8. 1968 do 30. 7. 1970 v částce 2 480,- Kčs; dopisem ze dne 23. 11. 1970 žalobce upravil výši dlužné částky za ošetřovné ještě za dobu do 31. 10. 1970 na 3 080,- Kčs. Pravomocným rozsudkem o. s. v K. ze dne 28. 6. 1971 č. j. 18 C 341/70-16 byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobci za dobu od 1. 9. 1968 do 31. 12. 1970 na ošetřovném částku 2 700,- Kčs, a to v měsíčních splátkách po 100,- Kčs počínaje dnem 15. v měsíci po právní moci rozhodnutí, jinak vždy k 15. dni následujícího měsíce, k rukám žalobce po ztrátou lhůt; pokud jde o náklady, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výši dlužného ošetřovného určil soud tak, že s přihlédnutím k výdělkovým a majetkovým poměrům žalované a s přihlédnutím k tomu, že se stará ještě o nezl. M. Z., stanovil za období v roce 1968 příspěvek žalované 100,- Kčs měsíčně, což činilo do konce roku 1968 celkem 400,- Kčs, za roky 1969 a 1970 pak její příspěvek po 150,- Kčs měsíčně, což činí 3 300,- Kčs, takže by měla zaplatit za celé období částku 3 700,- Kčs. S přihlédnutím k tomu, že nezl. L. Z. dojížděla k žalované již v pátek večer a stravovala se u ní po celou sobotu a neděli, kdy odjížděla zpět do inte

Matka, která řádně pečuje o výchovu svých dětí, nemůže naplnit znak "vyhýbá se poctivé práci" ve smyslu § 203 tr. zák., a to ani když má možnost umístit děti v kolektivním zařízení a této možnosti nevyužívá.

K správnému stanovení možnosti a schopnosti matky v případě, že je na ni podle ustanovení § 101 zák. o rod. vymáhána náhrada plnění, je třeba zejména zjistit, zda matka byla po narození dítěte zaměstnána, jaké byly její příjmy a zda z nich mohla přispívat na výživu nezletilého dítěte případně i za druhého rodiče. Z odůvodnění. Rozsudkem soudu prvního stupně byl J. K. určen otcem nezletilého P. A. a bylo mu uloženo platit na úhradu osobních potřeb tohoto nezletilého ode dne jeho narození měsíčně částku 200 Kčs. Rozsudek nabyl právní moci. Po uplynutí pěti let byla usnesením téhož soudu povolena obnova řízení ve věci určení otcovství a placení výživného na nezletilého P. A. Následujícím rozsudkem soudu prvního stupně bylo pak rozhodnuto, že navrhovatel není otcem nezletilého P. A. a byl zrušen původní rozsudek o určení otcovství a o výživném. Protože otec J. K. zaplatil na výživném na nezletilého P. A. celkem částku 17 400 Kčs, uplatnil žalobou nárok na zaplacení této částky proti žalované matce nezletilého P. A. podle ustanovení § 101 zák. o rod., když otec nezletilého nebyl určen. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože za otce nezletilého P. A. považuje nadále žalobce, s nímž měla v kritické době pohlavní styky. Dále uvedla, že je v domácnosti, že nemá žádné finanční prostředky na zaplacení požadované částky, že je vdaná, stará se o další dítě ve věku jednoho roku spolu s manželem, který je zaměstnán jako dělník v elektromontážních závodech. Soud prvního stupně rozsudkem rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 17 400 Kčs do tří dnů od právní moci rozsudku; tento rozsudek nabyl právní moci. Nejvyšší soud ČSR rozhodl na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona tak, že tímto rozsudkem soudu prvního stupně byl porušen zákon. Základní zásadou občanského soudního řízení je zásada zjištění materiální pravdy (§ 6 o. s. ř.). Z ní vyplývá povinnost soudu, aby si pro své rozhodnutí zjednal úpl

Rozsah náhrady nákladů na výživu pozůstalému dítěti podle ustanovení § 448 o. z. je určen rozsahem výživného, které mu náleží ve smyslu ustanovení § 85 a § 96 zák. o rod. i s přihlédnutím k tomu, v jaké míře zemřelý rodič dítěte o ně osobně pečoval. Z odůvodnění. Nezletilá žalobkyně se domáhala proti žalovaným placení částky 300 Kčs měsíčně od 1. 1. 1969 jako náhradu za výživné od matky, jež byla usmrcena dne 31.8.1968 při havárii nákladního auta, které řídil žalovaný L.K. a jehož provozovatelem byl žalovaná n.p. S. s.ž. v P. Žalovaný L.K., zneuživ toho, že mu jeho otec, pracovník žalované organizace, svěřil klíče od nákladního auta, jezdil s tímto vozidlem bez souhlasu jeho majitele a provozovatele a bez oprávnění k řízení motorových vozidel. Rychlou jízdou, nepřiměřenou stavu vozovky, přivedl vozidlo do smyku, při němž zachytil na krajnici po správné straně protijdoucí matku žalobkyně a způsobil jí smrtelné zranění. Žalovaný L.K. byl v trestním řízení pravomocně odsouzen rozsudkem okresního soudu v Chebu z 13.5.1969 č.j. 2 T 35/69-119, a to i pro trestný čin ublížení na zdraví podle ustanovení § 224 odst. 1 a 3 tr. zák. O matce nezletilé žalobkyně se v žalobě uvádělo, že pracovala až do narození nezletilé v Jednotném zemědělském družstvu v Ú. V době, kdy pečovala v domácnosti o nezletilou žalobkyni, své zaměstnání v družstvu přerušila, ale v roce 1968 začala v družstvu znovu pracovat s úmyslem pracovat od roku 1969 trvale. Měla přitom možnost dosáhnout výdělku nejméně 1 200 Kčs měsíčně. Se zřetelem na výkon osobní péče o žalobkyni a na možný výdělek přispívala by proto na výživu žalobkyně nejméně částkou 300 Kčs měsíčně, jejíž placení nezletilá žalobkyně na žalovaných požadovala. Okresní soud Plzeň-jih žalobu zamítl. Dotazem u JZD v Ú. zjistil, že matka žalobkyně v tomto JZD před svým úmrtím pracovala a za osm měsíců v roce 1968 si vydělala 3 390 Kčs; v kritické době pracovala matka žalobkyně v družstvu jako sezónní pracovnice a o jejím vstupu do d

Rozhodnutí soudu o styku rodičů s dětmi je rozhodnutím o výchově nezletilých dětí ve smyslu ustanovení § 171 odst. 2 tr. zák. Z odůvodnění. Obžalobou byla obviněná stíhána pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 tr. zák., který měla spáchat tím, že přestože s ní byl podle § 272 odst. 2 o. s. ř. dne 10. 11. 1969 proveden u obvodního soudu pro Prahu 4 pohovor a potom usneseními obvodního soudu pro Prahu 4 zn. sp. 10 Nc 252/69 ze dne 12. 12. 1969, 21. 8. 1970 a 26. 10. 1970 - 10 P 43/70 uloženy pokuty za neplnění povinnosti umožnit styk svého nezletilého syna E. s otcem inž. E. H. podle rozsudku obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 7. 1969, dále ze dne 23. 6. 1970 a 15. 10. 1970, tuto svou povinnost soustavně neplnila jak v r. 1969, tak ani v r. 1970. Rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. května 1971 zn. sp. 2 T 59/71 byla obviněná skutku uvedeného v obžalobě podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna. Proti tomuto rozsudku oprávněné osoby odvolání nepodaly a rozsudek nabyl právní moci dne 25. června 1971. Generální prokurátor ČSR ve stížnosti pro porušení zákona vytýkal nesprávnost názoru obvodního soudu, že jednání obviněné vůbec nenaplňuje znaky trestného činu. Nejvyšší soud ČSR zrušil rozsudek obvodního soudu a přikázal mu, aby věc znovu projednal a rozhodl. Podle právního názoru soudu prvního stupně je návštěva dítěte jedním z rodičů předmětem úpravy styku rodičů s dětmi a nikoli předmětem úpravy výchovy nezletilých dětí. Pouhé maření soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o styku rodičů s dětmi, i přesto, že obžalované byly uloženy pokuty, nezakládá trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 tr. zák. Tento právní názor je nesprávný. Podle § 34 odst. 1 zákona o rodině mají oba rodiče rodičovská práva a povinnosti. Podle § 33 odst. 1 téhož zákona odp

Příspěvek na výživu rozvedeného manžela může soud v době po rozvodu manželství stanovit podle ustanovení § 93 zák. o. rod. nejdéle na dobu pěti let ode dne podání návrhu na přiznání příspěvku na výživu rozvedeného manžela. Není rozhodné, jaká doba uplynula od právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství do doby podání návrhu na přiznání tohoto příspěvku. Z odůvodnění. Manželství J. P. a L. P., uzavřené dne 28.7.1946, bylo rozvedeno rozsudkem okresního soudu v Českých Budějovicích z 11.3.1965, který nabyl právní moci dne 26.3.1965. Návrhem podaným u soudu dne 22.9.1966 domáhala se L. P. přiznání příspěvku na výživu rozvedené manželky jednak proto, že musí pečovat o výchovu nezletilých dětí účastníků, a jednak proto, že nemůže vstoupit do trvalého zaměstnání pro nervovou chorobu. V řízení o tomto návrhu byl J. P. uznán povinným přispívat od 1.5.1967 na výživu své bývalé manželky L. P. částkou 400 Kčs měsíčně, když bylo zjištěno, že bez ohrožení zdraví není schopna výdělečnou činností si trvale opatřovat prostředky k výživě. Navrhovatel J. P. se pak návrhem ze 7.5.1970 domáhal zrušení této povinnosti platit příspěvek na výživu od 15.4.1970, protože mu podstatně klesl měsíční příjem a má vyživovací povinnost ke čtyřem dětem. Rozsudkem okresního soudu v Českých Budějovicích byl vyživovací příspěvek navrhovatele počínaje dnem 16.4.1970 snížen na částku 100 Kčs měsíčně. Soud prvního stupně uváděl v odůvodnění svého rozhodnutí, že odpůrkyně není schopna soustavné výdělečné činnosti a že je proto třeba, aby povinnost navrhovatele poskytovat jí příspěvek na výživu trvala i nadále, i když s ohledem na změnu poměrů menší částkou. K odvolání odpůrkyně krajský soud v Českých Budějovicích změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh na zrušení příspěvku na výživu zamítl. Vycházel z názoru, že povinn

Také k případné změně rozhodnutí soudu o ústavní výchově nezletilého dítěte je důvodem jen změna poměrů závažnějšího rázu v těch okolnostech, které tvořily skutkový podklad dřívějšího rozhodnutí o výchově a výživě dítěte. Z odůvodnění. Rozsudkem soudu prvního stupně byla nařízena ústavní výchova nezletilých I. L. a B. L.; stalo se tak za souhlasu matky (otec dětí nebyl určen), když soud zjistil, že se matka o děti náležitě nestará, nechává je špinavé a zavšivené a nemá ani bytové podmínky pro jejich výchovu; obě děti byly pak umístěny v Dětském domově v Z. Po uplynutí tří let byla rozsudkem téhož soudu k návrhu opatrovníka dětí jejich ústavní výchova zrušena a děti byly svěřeny do výchovy H. H. (v rámci SOS dětské vesničky), které bylo přiznáno právo starat se o záležitosti dětí spojené s jejich výživou a výchovou. Rodičovská práva matky byla omezena v tom směru, že je nesmí brát k sobě na návštěvu, nesmí zasahovat do jejich výchovy a smí je navštěvovat pouze se souhlasem ředitelství SOS dětské vesničky v D. Soud zjistil, že matka dětí za 3 roky, kdy děti žily v dětském domově, se nestarala o zlepšení svých osobních a bytových poměrů a svůj osobní vztah k dětem stále řešila jen návštěvami dětí v ústavě, případně jejich návštěvami u ní v nevhodném bytě v P. Děti vyžadovaly vzhledem k svému věku řádnou rodinnou péči, kterou jim mohla poskytnout SOS dětská vesnička v D. Aby matka nemohla do výchovy dětí nevhodně zasahovat, byla její rodičovská práva omezena (v rozsudku nebylo uvedeno, podle jakého zákonného ustanovení soud toto opatření učinil). K odvolání matky změnil odvolací soud rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh na svěření dětí do výchovy jiného občana a na omezení rodičovských práv matky zamítl. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně v tom směru, že matka má nevh

Jestliže se rodiče nedohodli o podání žádosti o změnu příjmení nezletilého dítěte příslušnému správnímu orgánu, dá soud ve smyslu ustanovení § 49 zák. o rod. souhlas k podání této žádosti jedním z rodičů jen tehdy, jsou-li k tomu závažné důvody. 1) Tak tomu bude např. i tehdy, jestliže rodič, který se změnou příjmení nezletilého dítěte nesouhlasí, neplní své povinnosti vůči dítěti, nejeví o ně zájem a ztratil k němu zřejmě citový vztah, nebo jestliže z jiného vážného důvodu není v zájmu další výchovy dítěte, aby u něho byl udržován a prohlubován pocit sounáležitosti s tímto rodičem. Z odůvodnění. Manželství rodičů nezletilých M. a J.P. bylo v roce 1965 rozvedeno, obě děti byly svěřeny pro dobu po rozvodu do výchovy matky a otci bylo uloženo platit měsíčně na výživu nezletilé M.P. částku 250 Kčs a nezletilého J.P. částku 200 Kčs; současně byl soudním rozhodnutím upraven styk dětí s otcem. Matka nezletilých M. a J.P. se znovu provdala, odstěhovala se s dětmi z P. do Ž. a v r. 1967 se jí narodil nezletilý L.M. V roce 1968 podala matka návrh na udělení souhlasu soudu k podání žádosti o změnu příjmení nezletilých dětí M. a J.P. shodně s jejím příjmením po uzavření druhého manželství. Poukazovala na to, že by bylo žádoucí, aby všechny její děti měly stejná příjmení, a že otec J.P. nezletilé M. a J.P. po dva roky neviděl. Návrh na udělení souhlasu k podání žádosti o změnu příjmení těchto dětí byl zamítnut, když bylo zjištěno, že otec své povinnosti vůči nim plní, posílá jim pravidelně dárky a se změnou příjmení dětí nesouhlasí. Návrhem podaným u soudu 27.5.1970 se matka M.M. znovu domáhala udělení souhlasu k podání její žádosti příslušnému národnímu výboru o změnu příjmení nezletilých M. a J.P. a tvrdila, že různost příjmení dětí je pro ně škodlivá a narušuje jejich výchovu natolik, že byla nucena se obrátit na obvodního pedopsychiatra, který pro zdárný vývoj dětí doporučil změnu jejich příjmení. Uváděla dále, že zájem otce J.P. o děti je jen účel

Jestliže bylo nezletilé dítě umístěno v ústavní výchově předběžným opatřením soudu, které bylo později nahrazeno rozhodnutím, podle něhož dítě zůstalo ve výchově matky, je třeba, aby ve smyslu ustanovení § 103 zák.o rod. bylo rozhodnuto také o rozsahu vyživovací povinnosti rodičů a v tomto rámci o výši ošetřovného za dobu, po kterou toto umístění v ústavní výchově trvalo. Z odůvodnění. Usnesením z 8.1.1969 nařídil okresní soud v Příbrami předběžné opatření o ústavní výchově nezletilé J. Ř. Rozsudkem téhož soudu z 30.4.1969 byla nezletilá J. Ř. svěřena do výchovy matky, usnesení o předběžném opatření z 8.1.1969 bylo zrušeno a otci uloženo zaplatit Dětskému domovu v S. na ošetřovném za pobyt nezletilé v době od 8.1. do 7.3.1969 částku 400 Kčs s tím, že za uvedenou dobu není otec povinen platit na toto dítě k rukám matky výživné 400 Kčs. K odvolání otce krajský soud v Praze rozhodl o výchově a výživě nezletilé J. Ř. tak, že zrušil výrok rozsudku soudu prvního stupně o ošetřovném, řízení o úpravě ošetřovného zastavil a zrušil také výrok tohoto rozsudku, kterým byla zrušena vyživovací povinnost otce k nezletilé za dobu od 8.1. do 7.3.1969. Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem ČSR, tak, že rozsudkem soudu druhého stupně byl porušen zákon. Podle ustanovení § 103 zák. o rod. rozhodne-li soud o umístění dítěte do ústavní nebo ochranné výchovy, upraví také rozsah vyživovací povinnosti rodičů a v tomto rámci i výši ošetřovného. V projednávané věci šlo o to, zda takovým rozhodnutím o umístění dítěte do ústavní výchovy je také rozhodnutí o předběžném opatření, jímž byla ústavní výchova nařízena. Předběžným opatřením, nařízeným usnesením okresního soudu v Příbrami z 8.1.1969, bylo rozhodnuto o umístění nezletilé J. Ř. v ústavní výchově

Dohodu rodičů o výchově a výživě nezletilých dětí podle ustanovení § 26 odst. 2 a § 50 odst. 2 Zák. o rod. soud schválí v plném rozsahu nebo ji neschválí; není však oprávněn ji schválit jen zčásti nebo s dodatky. Pro rozhodování soudu o schválení takové dohody platí stejné zásady jako pro rozhodování soudu o výchově a výživě nezletilých dětí. Soud, který rozhoduje o výživě více nezletilých dětí, uloží platit výživné tomu rodiči, jemuž nebyly děti svěřeny do výchovy, a to samostatnou částkou na každé z nezletilých dětí. Z odůvodnění. Nežijí-li rodiče nezletilých dětí spolu, upraví soud i bez návrhu jejich práva a povinnosti, zejména rozhodne, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu (§ 50 odst. 1 zák. o rod.). Zákon o rodině umožňuje, aby se rodiče dohodli o výchově a výživě nezletilých dětí. Tato dohoda však potřebuje ke své platnosti schválení soudu (§ 26 odst. 2 a § 50 odst. 2 zák. o rod.). Soud dohodu rodičů schválí v plném rozsahu, nebo ji neschválí; není však oprávněn ji schválit jen zčásti nebo s dodatky. Z toho, že dohoda rodičů podle ustanovení § 26 odst. 2 a § 50 odst. 2 zák. o rod. nahrazuje rozhodnutí soudu, plyne, že pro dohodu rodičů o výchově a výživě nezletilých dětí a pro rozhodování soudu o schválení takové dohody platí stejné zásady jako pro rozhodování soudu o výchově a výživě nezletilých dětí. Soud, který rozhoduje o výživě více nezletilých dětí, uloží platit výživné tomu rodiči, jemuž nebyly děti svěřeny do výchovy, a to samostatnou částkou pro každé nezletilé dítě. To vyplývá z osobní povahy práva dítěte na výživu a povinnosti rodičů k výživě dítěte, jakož i z ustanovení § 97 odst. 2 zák. o rod., podle něhož není přípustné vzájemné započtení výživného pro nezletilé děti ani dohodou povinných osob. Určení výživného zvlášť pro každé dítě umožní soudu, aby v budoucnu posuzoval spolehlivým způsobem případnou potřebu změny úpravy výživy nez

Přídavky na děti jsou dávkami nemocenského pojištění, o nichž nepřísluší rozhodovat soudům v občanském soudním řízení. Proto ani při rozhodování o úpravě výše ošetřovného na dítě umístěné v ústavní nebo ochranné výchově se ve výroku rozhodnutí soudu neuvádí nic o výplatě přídavků na děti. Z odůvodnění. Rozsudkem okresního soudu v Mladé Boleslavi z 28.2.1963 bylo rozvedeno manželství J.S. a O.S. a schválena jejich dohoda o tom, že nezletilý syn J.S, nar. 7.6.1955, bude v péči Ústavu sociální péče pro děti a mládež s tím, že budou na dítě do ústavu platit určené částky. Návrhem ze 7.3.1969 žádala matka dítěte o nové vyměření ošetřovaného oběma rodičům s tím, že jí přibyla vyživovací povinnost k dalšímu dítěti, nezletilé M.S., nar. 24.1. 1965. Rozsudkem okresního soudu v Mladé Boleslavi z 15.7.1969 bylo ošetřovné na nezletilého J.S. určeno s účinností od 1.7.1968 "otci částkou 240 Kčs měsíčně a matce 120 Kčs měsíčně kromě rodinného přídavku 90 Kčs." Současně bylo rodičům stanoveno, jak mají vyrovnat nedoplatky na ošetřovném. Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem ČSR, tak, že tímto rozsudkem soudu prvního stupně, který nabyl právní moci, byl porušen zákon. Soud prvního stupně pochybil především v tom, že v řízení o určení výše ošetřovného nejednal s ústavem, ve kterém je nezletilý umístěn, jako s účastníkem tohoto řízení, neumožnil mu vyjádřit se k věci, ani o jednání jej nevyrozuměl a pouze mu doručil rozsudek. Rozsudek soudu prvního stupně je dále v rozporu s ustanovením § 103 zák. o rod., které ukládá soudům v případech, kdy o ústavní výchově bylo rozhodnuto soudem, upravit rozsah vyživovací povinnosti rodičů a v tomto rámci i výši ošetřovného. V daném případě totiž soud stanovil pouze ošetřovné, při čemž sice správně použil pro výpočet ošetřovného stupnici úhrady nákla

Při přezkoumávání rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení o přiznání vdovského důchodu rozvedené ženě, je třeba, aby soud vyslovil ve svém rozhodnutí závazný právní názor nejen v otázce, zda navrhovatelka splňuje podmínky nároku na vdovský důchod, ale také pokud jde o stanovení rozsahu tohoto nároku s přihlédnutím k ustanovením § 30 odst. 5 a § 31 odst. 4 zákona č. 101/1964 Sb. a § 92 a násl. zák. o rod. Z odůvodnění. Úřad důchodového zabezpečení v Praze zamítl žádost navrhovatelky o přiznání vdovského důchodu po rozvedeném manželovi S. M., který zemřel 4.6.1971, a to s odůvodněním, že navrhovatelka v době jeho smrti nebyla odkázána na příspěvek na výživu od něho a nesplňuje tedy podmínku nároku na tento důchod podle ustanovení § 30 odst. 5 zákona č. 101/1964 Sb. Proti tomuto rozhodnutí podala navrhovatelka opravný prostředek, v němž zejména uvedla, že její manželství s S. M. bylo sice 11.11.1959 rozvedeno, že však od 9.10.1960 až do jeho smrti žila s ním ve společné domácnosti, přičemž byla odkázána na příjem rozvedeného manžela, protože sama není schopna vykonávat jiné než lehčí domácí práce a starala se také o děti svých dcer, kterým bylo takto umožněno, aby byly zaměstnány. Krajský soud v Hradci Králové zrušil rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení, když po provedeném dokazování dospěl k závěru, že navrhovatelka po celou dobu, kdy žila se svým rozvedeným manželem ve společné domácnosti, byla plně odkázána na jeho příjem, že před rozvodem spolu vychovali 3 dcery a že v současné době se navrhovatelka stará o děti svých dcer, aby mohly být zaměstnány. Nyní po smrti rozvedeného manžela nemá zcela zabezpečeny všechny své nutné životní potřeby, protože za opatrování dětí svých dcer dostává 350 Kčs měsíčně, žádný jiný příjem nemá a pro svůj nepříznivý zdravotní stav nemůže být ani jinak výdělečně činná. K odvolání odpůrce N

Řízení o výchově a výživě nezletilého dítěte, spojené s řízením o určení otcovství (§ 113 odst. 2 o. s. ř.), nemohou účastníci skončit soudním smírem ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. Rozhodnutí v tomto řízení, jehož předmětem je úprava práv a povinností rodičů k nezletilému dítěti, může být nahrazeno dohodou rodičů (§ 50 odst. 2, § 26 odst. 2 zák. o rod.), která ke své platnosti potřebuje schválení soudu, nikoliv smírem, uzavřeným mezi žalovaným a nezletilým žalobcem (zastoupeným opatrovníkem) jako účastníky řízení o určení otcovství. Dohodu rodičů schválí soud rozsudkem, jestliže na podkladě zjištění skutečného stavu věci lze dospět k závěru, že dohoda zajišťuje podmínky pro zdárný vývoj dítěte (ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 a § 26 odst. 3 zák. o rod.). Z odůvodnění. V řízení o určení otcovství žalovaného J. H. k nezletilé žalobkyni M. K. a v řízení o výchově a výživě této nezletilé bylo soudy obou stupňů pravomocně rozhodnuto o otcovství žalovaného k nezletilé žalobkyni i o svěření nezletilé M. K. do výchovy matky. Okresní soud v Ústí nad Labem jednal pak ještě o stanovení výživného pro nezletilou M. K. od žalovaného J. H. Při jednání u soudu prvního stupně byl podle protokolu o jednání učiněn ze strany žalovaného J. H. návrh na uzavření smíru o výživném, který nebyl sdělen matce (jež nebyla k jednání řádně obeslána), ale v písemném znění předestřen opatrovníku nezletilé žalobkyně k vyjádření, zda s ním souhlasí. K výzvě soudu opatrovník potvrdil, že souhlasí se smírem navrženým žalovaným. Aniž bylo ve věci nařízeno jednání, byl smír ve znění navrženém žalovaným schválen usnesením soudu prvního stupně; v písemném vyhotovení usnesení bylo pak uvedeno, že jde o schválení "dohody". Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, podané ministrem spravedlnosti ČSR, tak, že tímto usnesením so

Do řízení o určení otcovství se zájem společnosti promítá především jako zájem na rychlém a spolehlivém zjištění právních vztahů mezi rodiči a dětmi a na včasném vytváření předpokladů pro řádnou výchovu a výživu dětí; to je třeba mít na zřeteli v každém konkrétním případě při úvaze, zda má či nemá být připuštěno zpětvzetí návrhu na zahájení řízení o určení otcovství. O zpětvzetí návrhu jde jen tehdy, jestliže projev účastníka nezanechává pochybnosti o svém obsahu a smyslu. Z odůvodnění. Žalobce (nezl. J. L., nar. 18. 9. 1962) se domáhal žalobou ze 17. 9. 1964 určení otcovství žalovaného. Po výslechu žalovaného a matky dítěte H. L. nařídil soud důkaz krevní zkouškou, která nebyla provedena z toho důvodu, že žalovaný opustil své bydliště a jeho pobyt nebyl zjištěn. Usnesením z 27. 8. 1966 ustanovil soud žalovanému podle § 29 odst. 2 o. s. ř. opatrovníka a stanovil další jednání na den 16. 11. 1966. Při tomto jednání navrhli opatrovník nezl. žalobce a matka, aby bylo řízení zastaveno vzhledem k nezvěstnosti žalovaného a tím ztížené důkazní situaci; na tomto podkladě vydal okresní soud v Kladně dne 16. 11. 1966 usnesení, jímž přiznal účinnost zpětvzetí žaloby a zastavil řízení. Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že byl usnesením okresního soudu porušen zákon a zrušil je. Především pochybil okresní soud již v tom, že zastavil řízení na podkladě projevu, který nebylo možno považovat za zpětzetí návrhu. O zpětvzetí návrhu jde totiž jen tehdy, jestliže projev účastníka nepřipouští pochybnosti o svém obsahu a smyslu. Opatrovník nezl. žalobce neučinil při jednání dne 16. 11. 1966 takový určitý projev o zpětvzetí žaloby a jeho prohlášení svědčí spíše o tom, že mu šlo o procesní opatření zajišťující průběh řízení s ohledem na neznámý pobyt žalovaného. Za takového stavu bylo povinností ok

Manžel, který žije odděleně a platí soudem určené výživné pro nezletilé děti a manželku, přispívá v rámci plnění vyživovacích povinností i na náklady bydlení těchto členů rodiny; se zřetelem k tomu nemůže manželka uplatnit úspěšně s poukazem na ustanovení § 19 zák. o rod.ještě nárok na zvláštní příspěvek manžela na úhradu za užívání bytu rodiny. Z odůvodnění. Účastníci uzavřeli manželství dne 15. 9. 1956; v manželství se jim narodily dvě děti: nezl. Marta, nar. 26. 2. 1957, a nezl. Jarmila, nar. 21. 12. 1958. Poněvadž odpůrce opustil dne 1. 2. 1965 společnou domácnost, byly rozsudkem okresního soudu v Přerově z 25. 2. 1965 svěřeny nezl. děti účastníků do výchovy navrhovatelky a odpůrce byl uznán povinným platit na každé dítě výživné 350 Kčs měsíčně. Návrh odpůrce na rozvod manželství účastníků byl rozsudkem téhož soudu z 29. 10. 1965 zamítnut. V řízení o určení výživného pro navrhovatelku vedeném rovněž u okresního soudu v Přerově se pak odpůrce zavázal dne 5. 4. 1965, že zaplatí navrhovatelce částku 1 000 Kčs ve třech splátkách od dubna do června 1965 (podle vůle účastníků šlo o výživné pro navrhovatelku do té doby, než navrhovatelka vstoupí do zaměstnání). Návrhem z 30. 7. 1965 se navrhovatelka domáhala zaplacení částky 3 000 Kčs a placení částky 500 Kčs měsíčně od 1. 8. 1965 jako příspěvku na uspokojování potřeb rodiny; od 1. 2. 1965, kdy se odpůrce odstěhoval ze společné domácnosti, požadovala s poukazem na § 19 zák. o rod. úhradu za užívání bytu a otop v částce 288 Kčs měsíčně a na ošacení dětí 212 Kčs měsíčně. Okresní soud v Přerově vyhověl návrhu zčásti rozsudkem ze 14. 10. 1965; uložil odpůrci, aby zaplatil navrhovatelce částku 1 881 Kčs a platil jí 144 Kčs měsíčně na dílčí úhradu nákladů za užívání bytu. Svůj rozsudek odůvodnil okresní soud zejména tím, že při rozhodování o výživném navrhovatelky a dětí nebylo uvažováno o dalších nákladech, které pro navrhovatelku představuje úhrada za užívání bytu. Okresní soud považoval s ohledem na ustanovení § 454

Soud nemůže uložit dětskému domovu (v němž je umístěno nezletilé dítě a do něhož zasílal otec dobrovolně určité peněžité částky), aby zúčtoval otcem uskutečněné platby na stanovené výživné a ošetřovné, aby zaslal otci toto vyúčtování a aby mu sdělil, kdy má opět začít s placením výživného; takové zúčtování musí provést soud při rozhodování o výživném (a v jeho rámci o ošetřovném). S ohledem na zúčtování toho, co otec poskytl na výživu nezletilého dítěte před rozhodnutím o jeho výživě, soud buď přiměřeně posune počátek plnění vyživovací povinnosti otce k nezletilému dítěti na pozdější dobu, nebo rozhodne o plnění vyživovací povinnosti otce k nezletilému dítěti pro dobu po vyhlášení rozhodnutí o jeho výživě a uloží mu současně, aby uhradil dluh na výživném z minulé doby. Z odůvodnění. Rozsudkem okresního soudu v Liberci z 15. 9. 1965, potvrzeným rozsudkem krajského soudu v Ústí nad Labem z 29. 2. 1965, byla nařízena ústavní výchova nezl. E. K., nar. 20. 9. 1961, a nezl. J. K., nar. 24. 8. 1963. Rozsudkem téhož okresního soudu z 12. 5. 1966 bylo rozhodnuto o výživném rodičů a v jeho rámci o ošetřovném pro nezl. E. K.; výživné a ošetřovné pro nezl. Janu nebyly tehdy určeny, neboť byla ještě umístěna v ústavu, v němž ošetřovné určovaly orgány státní zdravotní správy. Rozsudkem okresního soudu v Liberci z 19. 12. 1967 byla- vedle zamítnutí návrhu rodičů na zrušení ústavní výchovy nezletilých dětí - určena otci povinnost platit výživné na nezl. Janu částkou 150 Kčs měsíčně od 2. 9. 1966 do Dětského domova v J., popř. do jiného ústavu s tím, že ústav je oprávněn z výživného uhrazovat ošetřovné ve výši 130 Kčs měsíčně. Současně byla Dětskému domovu v J. uložena povinnost, aby zúčtoval na stanovené výživné a ošetřovné částky, které byly otcem plněny bez rozhodnutí soudu, aby zaslal otci do 15 dnů vyúčtování a

Pri úvahe o splnení podmienok ustanovenia § 68 ods. 1 písm. a) zák. o rod. (kvalifikovaný nezáujem rodičov o dieťa) je treba v každom jednotlivom prípade dôkladne a komplexne objasniť celkový postoj rodičov k dieťaťu, ich pomery, dôvody, ktoré viedli k tomu, že sa o dieťa osobne nestarajú, ako aj to, či rodičom nebránia v priamej starostlivosti o dieťa ospravedlniteľné prekážky. Za bydlisko maloletého dieťaťa v zmysle § 88 písm. c) o. s. p. nemožno považovať jeho pobyt založený opatrením dočasného charakteru, akým je napr. odovzdanie dieťaťa do starostlivosti budúcich osvojiteľov, alebo jeho umiestnenie v zariadení kolektívnej starostlivosti, ak nie je spojené s jasne prejaveným úmyslom rodičov neplniť rodičovské povinnosti. Z odôvodnenia. Na návrh manželov Š. M. a K. M. rozhodol Okresný súd v Poprade rozsudkom zo 17. 10. 1967, že mal. M. L. je od právoplatnosti rozhodnutia osvojenkou navrhovateľov a že títo budú zapísaní v matrike narodenia miesto rodičov E. L. a neurčeného otca. O osvojení rozhodol súd bez privolenia matky dieťaťa a bez jej účasti v konaní, keď došiel k záveru, že ide o prípad uvedený v § 68 ods. 1 písm. a) zák. o rod. Z rozsudku okresného súdu nie je zrejmé, o aké dôkazy súd oprel tento svoj záver, pravdepodobne však vychádzal z výpovede navrhovateľov, ktorí uviedli, že v Kojeneckom ústave v M. boli informovaní, že ide o dieťa, o ktoré sa rodičia nestarajú, a zo správy OÚNZ v R., podľa ktorej matka nejavila v dobe umiestnenia dieťaťa v kolektívnej starostlivosti o dieťa potrebný záujem. Najvyšší súd rozhodol o sťažnosti pre porušenie zákona podanej generálnym prokurátorom, že rozsudkom okresného súdu bol porušený zákon a tento rozsudok zrušil. Podľa § 67 zák. o rod. je na osvojenie treba privolenie zákonného zástupcu osvojovaného dieťaťa. Výnimku z uvedenej zásady pripúšťa ustanovenie § 68 ods. 1

Vzájomná vyživovacia povinnosť manželov predchádza vyživovaciu povinnosť rodičov voči ich vydatým alebo ženatým deťom; ak teda rodičia pomáhali navrhovateľke, išlo o bezodplatné plnenia len vo vzťahu k nej, ktoré nijako neovplyvňujú rozsah vyživovacej povinnosti odporcu k navrhovateľke. Ak sa navrhovateľka rozhodla využiť svoje právo na predľženú materskú dovolenku, môže žiadať prinajmenej pre túto dobu (ak sú splnené zákonné podmienky) od odporcu, aby ju vyživoval. 1) Z odôvodnenia. Navrhovateľka sa domáhala, aby odporca bol uznaný povinným platiť jej od 1. 5. 1968 výživné 300 Kčs mesačne; zdôrazňovala, že účastníci spolu nežijú od októbra 1967 a že navrhovateľka sa stará o ich maloleté dieťa narodené 8. 5. 1968. Odporca navrhoval zamietnutie návrhu a uvádzal, že navrhovateľka je v takých hmotných podmienkach, že nie je dôvod, aby bol uznaný povinným platiť jej výživné, a že by jeho priznanie bolo v rozpore s ustanovením § 96 ods. 2 zák. o rod. Rozsudkom Okresného súdu v Považskej Bystrici zo 17. 7. 1968, ktorý bol potvrdený rozsudkom Krajského súdu v Banskej Bystrici z 23. 10. 1968, bol návrh zamietnutý. Najvyšší súd rozhodol o sťažnosti pre porušenie zákona podanej predsedom Najvyššieho súdu, že rozsudkom krajského súdu - pokiaľ ním bol potvrdený rozsudok súdu prvého stupňa, ktorým bol zamietnutý návrh navrhovateľky, aby odporca bol uznaný povinným platiť jej výživné za dobu od 6. 10. 1968 - bol porušený zákon a tento rozsudok v uvedenom rozsahu zrušil. Podľa § 91 ods. 1 a 2 zák. o rod. majú manželia vzájomnú vyživovaciu povinnosť. Ak jeden z nich neplní túto povinnosť, určí súd na návrh niektorého z nich jej rozsah, pričom prihliadne k starostlivosti o spoločnú domácnosť. Rozsah vyživovacej povinnosti stanoví tak, aby hmotná a kultúrna úroveň obidvoch manželov bola zásadne rovnaká. To je v súlade aj s ustanovením § 18 cit. zák., podľa ktorého sú manželia povinní si vzájomne pomáhať, a s ustanovením § 19 cit. zák., podľa ktorého s

Pro posouzení schopností a možností rodiče ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1 zák. o rod. nejsou rozhodné jeho skutečné výdělečné (popř. i majetkové) poměry, ale jeho reálné výdělečné (popř. i majetkové) možnosti, dané mimo jiné jeho fyzickým stavem, nadáním, množstvím získaných vědomostí a pracovních zkušeností apod. Zjistí-li soud, že rodič změnil dosavadní zaměstnání za méně výhodné, zkoumá pečlivě, zda se tak stalo z důležitého důvodu (např. ze zdravotních důvodů, z důvodu odchodu rodiče z funkce, pro jejíž výkon nemá kvalifikaci, z důvodu organizačních změn, z důvodu změny bydliště); není-li tomu tak, vychází z příjmů rodiče před změnou zaměstnání. Z odůvodnění. Manželství rodičů nezl A. M., nar. 25. 8. 1961, bylo rozvedeno rozsudkem okresního soudu v Trutnově ze 4. 10. 1966; tímto rozsudkem byla též upravena práva a povinnosti rodičů k nezletilému pro dobu po rozvodu tak, že nezletilý byl svěřen do výchovy matky a otci bylo uloženo přispívat na jeho výživu částkou 400 Kčs měsíčně. K návrhu otce snížil okresní soud v Trutnově rozsudkem z 29. 11. 1967 s účinností od 1. 11. 1967 výživné otce pro nezletilého na částku 350 Kčs měsíčně, a to na základě zjištění, že otci přibyla vyživovací povinnost k dítěti z nově uzavřeného manželství. Další návrh otce na snížení výživného pro nezletilého zamítl okresní soud v Trutnově rozsudkem z 30. 10. 1968. K odvolání otce změnil krajský soud v Hradci Králové rozsudkem z 9. 1. 1969 rozsudek soudu prvního stupně tak, že výživné otce k nezletilému určil počínaje dnem 1. 1. 1969 částkou 250 Kčs měsíčně. Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že byl rozsudkem krajského soudu porušen zákon a zrušil jej. Úkolem soudů rozhodujících o výživném nezletilého dítěte je zejména správné určení rozsahu vyživovací povinnosti rodičů k tomuto dítěti. Při prvém určování, případně při změně rozsahu vyživovací povinnosti rodičů k nezletilému dítěti, vycházejí soudy ze zásad

Zásada zverovania maloletých detí - súrodencov do výchovy spoločne tomu istému rodičovi nemôže byť uplatňovaná mechanickým spôsobom, bez zreteľa na všetky okolnosti každého jednotlivého prípadu. Niekedy - aj keď výnimočne - bude oddelená výchova maloletých detí - súrodencov vhodnejším opatrením, a to napr. vtedy, ak maloleté deti tých istých rodičov vyrastajú už dlhšiu dobu oddelene a privykli rôznemu výchovnému prostrediu, popr. ak oddelená výchova nepovedie k strate vzájomného sústavného kontaktu maloletých detí a prispeje k úprave vzťahov rodičov a k usnadneniu výchovného pôsobenia oboch rodičov na spoločné deti. Z odôvodnenia. Okresný súd v Senici nad Myjavou zveril rozsudkom z 19. 12. 1967 maloleté D. K. a K. K. pre dobu po rozvode manželstva rodičov do výchovy matky; otcovi uložil platiť na výživu mal. D. K. mesačne 250 Kčs, K. K. mesačne 200 Kčs. Toto svoje rozhodnutie zdôvodnil tým, že matka sa s pomocou starej matky dobre stara o mal. K. K., ktorú má u seba podľa doterajšej úpravy výchovy a výživy maloletých; naproti tomu mal. D. K., ktorá je u otca, je odkázaná prevážne na starostlivosť zo strany príbuzných otca. Ďalej poukazoval súd na to, že ide o súrodencov toho istého pohlavia s minimálnym vekovým rozdielom, a že teda bude vhodné, aby boli vychovávaní spoločne u matky. Podľa názoru okresného súdu má matka dobrý vzťah aj k mal. D. K. a o opaku nemožno usudzovať z toho, že ponechala mal. D. K. vo výchove otca pri odchode zo spoločnej domácnosti (keď už v júni 1966 sa na súde domáhala, aby jej aj mal. D. K. bola zverená do výchovy). Krajský súd v Bratislave potvrdil rozsudkom z 29. 4. 1968 rozsudok okresného súdu. Krajský súd zdôraznil najmä, že aj keď otec má nepochybne k obidvom maloletým dobrý vzťah a nemožno mu v tomto smere vytýkať žiadne nedostatky, predsa len - s ohľadom na vek maloletých a celkové hodnotenie všetkých hľadisiek rozhodných pre riešenie otázky výchovného prostredia - je v danom prípade matka povolanejšia k ich výchove. Najvy

Súd: Okresný súd Bardejov Spisová značka: 0ER/260/1997 Identifikačné číslo súdneho spisu: 8297897783 Dátum vydania rozhodnutia: 11.05.2012 Meno a priezvisko sudcu, VSÚ: JUDr. Martin Rodanič ECLI: ECLI:SK:OSBJ:2012:8297897783.2 Oblasti právnej úpravy: Občianske právo - Exekúcia a výkon rozhodnutí Povaha rozhodnutia: Prvostupňové nenapadnuté opravnými prostriedkami Uznesenie Okresný súd Bardejov v exekučnej veci oprávneného Domáce potreby Prešov, štátny podnik v likvidácii, Hviezdoslavova 7, 080 01 Prešov, IČO: 00 021 300 proti povinnému AGROÁR družstvo Brezov, IČO: 31 728 201, pre vymoženie 471,19 € s príslušenstvom takto r o z h o d o l : Exekúciu vedenú súdnou exekútorkou JUDr. Lenkou Borovskou ako náhradníčkou súdneho exekútora JUDr. Jána Borovského pod č. 1EX 0387/97 vyhlasuje za n e p r í p u s t n ú a z a s t a v u j e . Súdnej exekútorke náhradu trov exekúcie n e p r i z n á v a . o d ô v o d n e n i e : Na návrh oprávneného a exekučného titulu - platobného rozkazu Krajského súdu v Košiciach sp. zn. 19Rob/952/1992 zo dňa 30.12.1992 sa začalo exekučné konanie proti povinnému. Dňa 16.2.2011 predložil pôvodný súdny exekútor súdu podnet na zastavenie exekúcie z dôvodu, že povinný bol vymazaný z obchodného registra. Súd na základe výpisu z Obchodného registra Okresného súdu Prešov zistil, že dňa 23.10.2009 došlo u povinného ex offo k jeho výmazu. Týmto dňom v zmysle § 68 ods. 1 Obchodného zákonníka teda došlo k jeho zániku. Podľa § 235 ods. 2 Exekučného poriadku exekučné konania, ktoré sa začali do 1. februára 2002, sa dokončia podľa doterajších predpisov. Podľa § 251 ods. 4 O.s.p. na výkon rozhodnutia a exekučné konanie podľa osobitného predpisu sa použijú ustanovenia predchádzajúcich častí, ak tento osobitný predpis neustanovuje inak. Ro

Nárok nevydatej matky na príspevok na úhradu výživy podľa § 95 ods. 1 zák. o rod. môže byť s úspechom uplatnený len proti mužovi, ktorého otcovstvo k dieťaťu už bolo určené spôsobom stanoveným zákonom o rodine. Nárok podľa § 95 ods. 2 zák. o rod. môže s úspechom uplatniť iba tehotná žena, teda žena ešte v dobe tehotnosti, nie v dobe po narodení dieťaťa. Z odôvodnenia. Navrhovateľka sa domáhala voči odporcovi priznania príspevku na úhradu svojej výživy za dobu dvadsiatich šiestich týždňov vo výške 2 625 Kčs a úhrady nákladov spojených s obstaraním výbavičky dieťaťa v sume 867,70 Kčs, a to s odôvodnením, že dňa 2. 3. 1965 ako nevydatá matka porodila syna M. B., ktorého splodil odporca. Okresný súd v Dolnom Kubíne uznal odporcu rozsudkom z 12. 10. 1965 povinným zaplatiť navrhovateľke sumu 2 967,75 Kčs, z toho na úhradu jej výživy sumu 2 100 Kčs, na výbavičku dieťaťa sumu 867,75 Kčs. Dôvodil, že ide o nárok podľa ustanovenia § 95 zák. o rod., ktorý matka dieťaťa uplatnila voči mužovi, ktorého otcovstvo k dieťaťu nebolo dosiaľ určené, je však pravdepodobné. Na odvolanie odporcu potvrdil Krajský súd v Banskej Bystrici rozsudkom z 8. 2. 1966 rozsudok okresného súdu s odkazom, že ide o nárok podľa ustanovenia § 95 ods. 2 zák. o rod. Najvyšší súd rozhodol o sťažnosti pre porušenie zákona podanej predsedom Najvyššieho súdu, že rozsudkami súdov obidvoch stupňov bol porušený zákon a tieto rozsudky zrušil. Z obsahu návrhu, ktorý došiel Okresnému súdu v Dolnom Kubíne dňa 17. 7. 1965, vyplýva, že navrhovateľka uplatnila svoj nárok až po pôrode. Vo svojom návrhu uviedla výslovne, že maloletého M. B., ktorý sa narodil dňa 2. 3. 1965, splodil odporca, voči ktorému sa na tom istom okresnom súde vedie konanie o určenie otcovstva. Podľa obsahu spisu vedeného na Okresnom súde v Dolnom Kubíne nie je konanie o určenie otcovstva proti odporcovi dosiaľ právopla

Krátkodobý pobyt nezletilého dítěte u rodiče, jemuž nebylo svěřeno do výchovy, není zpravidla důvodem dočasného zproštění tohoto rodiče povinnosti platit výživné. 1) I kdyby ve výchově a výživě nezletilého oprávněného došlo ke změně poměrů trvalejší povahy, nebo kdyby mu povinný hradil nejen každodenní, nýbrž i jiné potřeby, mohl by tyto okolnosti posoudit pouze soud příslušný podle § 88 písm. c), § 176 o. s. ř. Z odůvodnění. Usnesením okresního soudu v Kolíně ze 4. 4. 1968 byl na řízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného k vydobytí dlužného výživného pro oprávněného nezletilého P. Č. v částce 60 Kčs a od 1. 4. 1968 běžného výživného v částce 250 Kčs měsíčně ; povinný zaplatil totiž na výživném dne 11.1. 1968 pouze 190 Kčs, ačkoli byl povinen k placení 250 Kčs měsíčně. Proti tomuto usnesení podal povinný odvolání s tím, že si z výživného za měsíc leden 1968 odečetl částku 60 Kčs, poněvadž byl s nezletilým na týdenní dovolené v horách; v dalších měsících platil výživné včas a řádně. Při krátkodobé péči o nezletilého si odečítal poměrné částky z výživného i v minulých letech a matka nezletilého neměla proti takovému postupu žádné námitky. Usnesením okresního soudu v Kolíně z 24. 5. 1968 byl výkon rozhodnutí zastaven podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Okresní soud zjistil, že nezletilý oprávněný byl skutečně o vánocích 1967 po dobu jednoho týdne na rekreaci na náklady povinného, který si i dříve odečítal poměrné částky z výživného, jestliže měl nezletilého u sebe. Za tohoto stavu, kdy povinnému vznikly s pobytem nezletilého oprávněného na rekreaci určité výlohy, zatímco matka nevynakládala v téže době nic na jeho výživu, pokládal okresní soud návrh na zastavení výkonu rozhodnutí za důvodný. Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že byl usnesením okresního soudu - pokud jím byl zastaven výkon rozhodnutí k vydobytí dlužného výživného v částce 6

Domněnku otcovství ve smyslu § 52 zák. o rod. zakládá toliko takové prohlášení, které odpovídá všem předpokladům uvedeným v tomto ustanovení zák. o rod., tj., které je zcela určité, učiněné před národním výborem pověřeným vést matriku nebo před soudem a stvrzené stejným prohlášením matky. Pouhý projev žalovaného v řízení o určení otcovství, že je ochoten uznat otcovství, nezbavuje soud povinnosti, aby zjišťoval, zda žalovanému svědčí domněnka otcovství jako muži, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než 180 a více než 300 dnů, a zda závažné okolnosti nevylučují jeho otcovství, a aby rozhodl na základě takto zjištěného stavu věci. Z odůvodnění. Nezletilá žalobkyně, nar. 19. 11. 1965, se domáhala vydání rozsudku, jímž by byl žalovaný určen jejím otcem. V žalobě uváděla, že matka nezletilé žalobkyně měla v kritické době se žalovaným pohlavní styky, z nichž otěhotněla. Žalovaný navrhoval nejprve zamítnutí žaloby s tím, že se mezi ním a matkou nezletilé žalobkyně uskutečnil jediný pohlavní styk mimo dobu rozhodnou pro početí nezletilé žalobkyně. Později se dostavil bez předvolání k soudu a prohlásil, že chce uznat otcovství k nezletilé žalobkyni; protokol s ním nebyl sepsán s odůvodněním, že spis není toho času u soudu, a bylo nařízeno další jednání. V průběhu tohoto jednání uvedl žalovaný znovu v přítomnosti matky nezletilé žalobkyně, že si není jist příznivým výsledkem dokazování a že je proto ochoten uznat otcovství k nezletilé žalobkyni. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl rozsudkem z 31. 5. 1966, že žalovaný je otcem nezletilé žalobkyně, a zavázal jej k placení výživného pro nezletilou žalobkyni. V odůvodnění rozsudku poukázal okresní soud na ustanovení § 51 a 54 zák. o rod. a dovodil, že s ohledem na uznávací prohlášení žalovaného a na to, že jeho otcovství je pravděpodobné, je nutno žalobě vyhovět bez provádění dalších (zejména znaleckých) důkazů.

V řízení o popření otcovství musí být dokazování zaměřeno zejména na prokázání takových skutečností, které jsou předpokladem pro event. vyhovění žalobě (tj. takových skutečností, které otcovství manžela matky k dítěti vyloučí), nikoli převážně na to, zda někdo jiný měl v rozhodné době s matkou dítěte pohlavní styky. Z odůvodnění. Žalobkyně se domáhala určení, že její manžel - druhý žalovaný není otcem nezletilé K. D. - prvé žalované (nar. 30. 9. 1964), a to s odůvodněním, že v době rozhodné pro zplození dítěte se pohlavně nestýkala s druhým žalovaným a měla v té době intimní známost s jiným mužem. Rozsudkem okresního soudu Plzeň - jih z 31. 1. 1966 bylo žalobě vyhověno; toto rozhodnutí nabylo právní moci. Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že byl rozsudkem okresního soudu porušen zákon a zrušil jej. Především řízení, v němž se zjišťuje existence nebo neexistence rodičovského vztahu, musí být vedeno tak, aby rozhodnutí na jeho závěru vydané bylo v plném souladu se zásadou materiální pravdy. Soud je proto povinen provést v zájmu spolehlivého zjištění skutečného stavu věci všechny dostupné důkazy, a to nejen ty, které účastníci navrhnou, nýbrž i takové, které vyplynou z povahy konkrétní věci a z průběhu řízení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). V řízení o popření otcovství je zvlášť důležité vyčerpávající provedení dokazování se zřetelem ke skutečnostem, které jsou předpokladem pro event. vyhovění žalobě, tj. ke skutečnostem, jež ve svém souhrnu vedou k závěru, že manžel matky je jako otec dítěte vyloučen. To znamená, že dokazování musí být zaměřeno na prokazování takových skutečností, jež otcovství manžela matky vyloučí, a nikoli převážně na to, zda někdo jiný měl s matkou dítěte pohlavní styky. Okresní soud se neřídil důsledně těmito zásadami. Řízení omezil pouze na výslech žalobkyně a druhého žalovaného a vycházeje z toho, že výpovědi obou jsou sho

Vzájemný poměr úpravy práv a povinností rodičů k nezletilému dítěti podle § 50 zák. o rod. a úpravy práv a povinností rodičů k nezletilému dítěti podle § 26 zák. o rod. nebrání tomu, aby se úprava podle § 26 zák. o rod. odlišila od předcházející úpravy podle § 50 zák. o rod. To neznamená samozřejmě popření vzájemné souvislosti těchto úprav; vždy je povinností soudu, aby vycházel při rozhodování o úpravě práv a povinnosti rodičů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu z případné dřívější úpravy práv a povinností k nezletilému dítěti pro dobu, kdy rodiče nežili spolu, a aby srovnával poměry, v nichž byla provedena dřívější úprava práv a povinností rodičů k nezletilému dítěti, s poměry v době rozhodování o úpravě práv a povinností rodičů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu. Z odůvodnění. V manželství účastníků, které bylo uzavřeno v roce 1962, se narodil dne 24. 1. 1963 nezletilý R. Rozsudkem okresního soudu v Pardubicích z 20. 10. 1967 byla provedena úprava práv a povinností rodičů k nezletilému ve smyslu ustanovení § 50 odst. 1 zák. o rod. tak, že nezletilý byl svěřen do výchovy matky, zatímco otci bylo uloženo přispívat na jeho výživu částkou 350 Kčs měsíčně od 1. 10. 1967. K podnětu občanského výboru č. 1 v P. bylo podle § 81 odst. 1 o. s. ř. zahájeno další řízení o výchově nezletilého usnesením okresního soudu v Pardubicích z 15. 5. 1968. Toto řízení bylo spojeno (procesně i věcně nesprávně) s jiným řízením vedeným u téhož okresního soudu, v němž se matka (navrhovatelka) domáhala rozvodu manželství účastníků a v němž měla být též se zřetelem k ustanovení § 113 odst. 1 o. s. ř. upravena práva a povinnosti rodičů k nezletilému pro dobu po rozvodu. Rozsudkem okresního soudu v Pardubicích z 24. 10. 1967 bylo manželství účastníků rozvedeno a nezletilý byl svěřen do výchovy a výživy matky s tím, že nad jeho výchovou byl nařízen dohled; výživné bylo otci určeno částkou 350 Kčs měsíčně. K odvolání otce proti výroku o výchově a výživě nezle

Na rozhodování soudu o tom, komu má být svěřeno nezletilé dítě do výchovy, nemůže mít vliv skutečnost, že rodič, v jehož osobě jsou dány záruky řádné výchovy dítěte, má nebo bude mít bydliště vzdálené od bydliště druhého rodiče. Babička, která byla rozhodnutím soudu pověřena výchovou nezletilého dítěte, je účastnicí řízení o dalších opatřeních, týkajících se nezletilého dítěte. Z odůvodnění. Rozsudkem okresního soudu Praha - západ z 9. 6. 1966 bylo rozvedeno manželství rodičů nezletilé K. S., nar. 15. 4. 1963; nezletilá byla svěřena do výchovy své babičky ze strany otce, o níž soud tehdy zjistil, že se souhlasem obou rodičů již delší dobu nezletilou řádně vychovává a že je nejen ochotna, ale i schopna zajistit řádnou výchovu nezletilé do budoucnosti. Na nezpůsobilost matky k řádné výchově nezletilé usuzoval soud ze zjištění, že udržuje časté známosti s muži; otci bránila v osobní péči o nezletilou především práce na směnách. Již dne 14. 9. 1966 podala matka návrh na změnu tohoto rozhodnutí o výchově nezletilé. Tvrdila, že se o nezletilou starala vždy vzorně a že ji po dohodě s otcem svěřila do péče babičky jen proto, aby mohla nastoupit zaměstnání. I tak se však podílela na výchově nezletilé a měla ji přibližně polovinu každého týdne u sebe v R. Teprve později, když s tím babička nesouhlasila, zůstávala nezletilá stále v bydlišti babičky v P., kde ji matka navštěvovala denně po skončení práce. V poslední době brání babička matce ve styku s nezletilou, která je na matku zvyklá a velmi na ní lpí. Návrh na svěření nezletilé do vlastní výchovy odůvodňovala matka konečně i tím, že babička trpí nakažlivou chorobou a že je tedy nezletilá u ní ohrožena na zdraví. Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl rozsudkem z 19. 10. 1966 tak, že nezletilou svěřil do výchovy matky a nad výchovou nezletilé u matky vyslovil dohled. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že o matce - z hlediska jejího způsobu života - nevyšlo nic závadného najevo, že nezletilá má k matce, která ji de

Schopnost nezletilého dítěte živit se samostatně nelze posuzovat jen se zřetelem k dosaženému věku a stupni tělesné a duševní vyspělosti, ale i se zřetelem k tomu, jak je nezletilé dítě po mravní a charakterové stránce připraveno - jmenovitě výchovným působením rodičů - podílet se svou činností na společensky užitečné práci. Je-li nutné zařazení dítěte vzhledem k nedostatkům v jeho chování do výchovného zařízení (ústavní nebo ochranná výchova), v němž dítě nemá možnost opatřit si prostředky k obživě vlastní prací, není dítě schopno živit se samo a trvá vyživovací povinnost rodičů k němu; není rozhodné, že se dítě živilo samo před umístěním ve výchovném zařízení a že tehdy nebyly dány zákonné podmínky pro plnění vyživovací povinnosti rodičů k němu. Z odůvodnění. Rozsudkem okresního soudu v Karlových Varech z 21. 10. 1966 byla nezletilá A. K., nar. 11. 3. 1950, uznána vinnou trestnými činy krádeže a příživnictví; od jejího potrestání bylo upuštěno s tím, že byla současně nařízena její ochranná výchova. K výkonu ochranné výchovy byla nezletilá umístěna dne 13. 2. 1967 v Domově výchovy mládeže třídícím v P. 4; uvedený ústav dal okresnímu soudu v Karlových Varech podnět k úpravě vyživovací povinnosti rodičů k nezletilé a v tomto rámci k stanovení výše ošetřovného podle § 103 zák. o rod. Okresní soud v Karlových Varech rozhodl rozsudkem ze 7. 4. 1967 tak, že neurčuje výživné a v jeho rámci ošetřovné. Své rozhodnutí odůvodnil v podstatě tím, že podle § 103 zák. o rod. lze ošetřovné vyměřit jen v rámci určení vyživovací povinnosti rodičů k nezletilému dítěti, tj. jen tehdy, jestliže v době nařízení ochranné výchovy trvala vyživovací povinnost rodičů. V tomto případě tomu tak nebylo, protože nezletilá byla schopna sama se živit (§ 85 odst. 1 zák. o rod.) již před rozhodnutím o nařízení ochranné výchovy: vždyť právě rozsudkem okresního soudu v Karlových Varech z 21. 10. 1966 byla uznána vinnou mj. trestným činem příživnictví, jehož se dopustila tím, že v

Pro určení doby, od níž se mění dřívější soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě ( zvýšení, snížení, zrušení), není rozhodné, kdy byl podán návrh na zahájení řízení o novou úpravu výživného nebo kdy bylo vydáno usnesení o zahájení takového řízení, popř. ke kterému dni navrhli změnu dřívějšího soudního rozhodnutí účastníci řízení, nýbrž pouze, kdy došlo ke změně poměrů. Z odůvodnění. Rozsudkem z 24. 3. 1966 zrušil obvodní soud pro Prahu 6 vyživovací povinnost otce k tehdy ještě nezletilému R. P. (stanovenou rozsudkem téhož obvodního soudu z 25. 3. 1964 částkou 400 Kčs měsíčně), a to s účinností od 1. 1. 1966; k tomuto dni navrhli zrušení vyživovací povinnosti otce oba rodiče i opatrovník nezletilého. Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že byl výrokem rozsudku obvodního soudu o zrušení vyživovací povinnosti otce až ke dni 1. 1. 1966 porušen zákon a v tomto rozsahu rozsudek obvodního soudu zrušil. Podle ustanovení § 99 odst. 1 (prvá věta) zák. o rod. může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti, změní-li se poměry; z ustanovení § 99 odst. 1 (druhá věta) zák. o rod. vyplývá, že tak lze učinit i za dobu minulou a že tedy z hlediska určení doby, od které má být výživné pro nezletilé děti zvýšeno, sníženo či zrušeno, není rozhodné podání návrhu nebo vydání usnesení o zahájení řízení, bylo-li řízení zahájeno z úřední povinnosti. O tom, že v tomto řízení nerozhoduje den, k němuž navrhli změnu dřívějšího soudního rozhodnutí účastníci, nemůže být pochyb, jestliže se uváží, že soud může toto řízení zahájit i bez návrhu (§ 81 o. s. ř.) a postupuje v něm z úřední povinnosti, takže není vázán .návrhy účastníků ani ohledně výše výživného, ani ohledně stanovení dne, od něhož má nastat změna na výživném (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Soud je při stanovení tohoto dne vázán jen příslušnými zákonnými předpisy, které nepřipouštějí jiný výklad, než že rozhodným

Podľa súčasného stavu vedy je krvná skúška - menovite ak je doložená vrchným dobrozdaním - dôkazom spôsobilým vyvrátiť domnienku otcovstva svedčiacu žalovanému podľa § 54 ods.2 zák. o rod. Úsudok o vyvrátení domnienky otcovstva možno však oprieť len o takú krvnú skúšku, ktorej predchádza bezvadné zistenie podkladov pre odborné závery znalca; preto sa súd musí zaoberať tiež postupom pri odbere krvných vzorkov a predpokladmi, z ktorých znalec vychádzal pri spracovaní posudku. Z odôvodnenia. Okresný súd v Trebišove zamietol rozsudkom z 20. 6. 1967 žalobu o určenie otcovstva žalovaného MUDr. A. K. k maloletej žalobkyni B. K., nar. 8. 4. 1965 z matky M. K.; na základe znaleckých posudkov dospel k záveru, že otcovstvo žalovaného je podľa výsledku krvnej skúšky vylúčené. Na odvolanie potvrdil Krajský súd v Košiciach rozsudok súdu prvého stupňa rozsudkom z 19. 9. 1967, tak isto s poukazom na výsledok krvnej skúšky. Najvyšší súd rozhodol o sťažnosti pre porušenie zákona podanej generálnym prokurátorom, že bol rozsudkami súdov oboch stupňov porušený zákon a tieto rozsudky zrušil. Požiadavka zisťovania objektívnej pravdy vystupuje najmä v konaní o určenie otcovstva, v ktorom sa rozhoduje o tom, či je medzi dieťaťom a žalovaným rodičovský vzťah. Ide o vyriešenie otázky dôležitej nielen z hľadiska záujmov účastníkov konania, ale aj z hľadiska záujmov spoločnosti. Je preto súd povinný oprieť svoje závery o spoľahlivé skutkové podklady, ako mu to ukladajú najmä ustanovenia § 6 a 120 ods. 1 o. s. p. Podľa súčasného stavu vedy je krvná skúška doložená vrchným dobrozdaním dôkazom spôsobilým vyvrátiť domnienku otcovstva svedčiacu žalovanému podľa § 54 ods. 2 zák. o rod. Úsudok o vyvrátení domnienky otcovstva možno však oprieť len o takú krvnú skúšku, ktorej predchádza bezvadné zistenie podkladov pre odborné závery znalca. Znalecký dôkaz je podrobený (

Právo na úhradu plnění, jímž byla zcela nebo zčásti splněna za jiného vyživovací povinnost (§ 101 zák. o rod.), se promlčuje v tříleté promlčecí době. Z odůvodnění. Žalobci F. F. a I. F. uplatnili 20. 7. 1967 vůči žalovaným A. J. a Z. J. nárok na náhradu nákladů na péči o jejich nezletilou dceru, kterou živili a které poskytovali veškeré zaopatření. Za její celotýdenní opatrování a zabezpečování potřeb v době od 1. 4. 1965 do 15. 4. 1966 požadovali celkem 6.875 Kčs, za její denní ošetřování v době od 15. 4. 1966 do 31. 12. 1966 celkem 2.625 Kčs. Vzhledem k tomu, že od žalovaných, s nimiž nežili ve společné domácnosti, obdrželi v prosinci 1965 a lednu 1966 po 300 Kčs a v únoru 1966 200 Kčs, vyčíslili svůj nárok celkovou částkou 8.700 Kčs. Okresní soud v Ostravě zamítl žalobu rozsudkem z 22. 8. 1967. Dospěl k závěru, že žalovaný A. J. splnil svoji vyživovací povinnost tím, že celý svůj příjem odevzdával žalované Z. J. (své tehdejší manželce); bylo prý pak na ní, aby vyplácela žalobcům (svým rodičům) příspěvek žalovaných na péči o nezletilou. V každém případě považoval okresní soud právo žalobců jakožto právo na vydání neoprávněně získaného majetkového prospěchu za promlčené se zřetelem na ustanovení § 107 odst. 1 o. z. Nejvyšší soud rozhodl o stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že byl rozsudkem okresního soudu porušen zákon a zrušil jej. Žalobou uplatněný nárok je třeba podřadit ustanovení § 101 zák. o rod., které opravňuje toho, kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, požadovat úhradu tohoto plnění na povinném. V daném případě není pochybností o tom, že žalovaní jako rodiče nezletilé měli k nezletilé zákonnou vyživovací povinnost (§ 33, 85 zák. o rod.) a že žalobci plnili tuto povinnost za žalované. Z výsledků řízení vyplývá rovněž, že žalovaní neposkytli žalobcům nic na náhradu nákladů jimi učiněných na nezletilou vyjma plateb zaslaných v prosinci 1965, v lednu a únoru 1966 v celkové výši 800

V rozpore s ustanovením § 96 ods. 1 zák. o rod. je určenie výživného pre maloleté dieťa povinnému rodičovi, ktorý sa pripravuje sústavne na budúce povolanie riadnym štúdiom a je sám odkázaný - vzhľadom na to, že štipendium či iné vlastné príjmy nestačia na krytie jeho odôvodnených potrieb - na svojich rodičov. Z odôvodnenia. Okresný súd Bratislava-mesto rozhodol rozsudkom z 26. 4. 1966 tak, že maloletú G. H. ponechal vo výchove a opatere jej matky a otca zaviazal na platenie výživného 200 Kčs mesačne od 14. 12. 1964 (tj. od narodenia maloletej). Na odvolanie otca zrušil Krajský súd v Bratislave uznesením z 19. 7. 1966 rozsudok súdu prvého stupňa a vrátil mu vec na ďalšie konanie s odôvodnením, že skutkový stav ohľadne pomerov otca bol nedostatočne zistený. Po doplnení konania rozhodol okresný súd znova rozsudkom z 29. 11. 1966 tak, že zaviazal otca na platenie výživného 150 Kčs mesačne od 14. 12. 1964, 250 Kčs mesačne od 1. 8. 1966; súčasne povolil otcovi, aby splácal zaostalé výživné po 100 Kčs mesačne spolu s bežným výživným od 1. 1. 1967. Pri určení výšky výživného bral súd prvého stupňa do úvahy, že otec študuje a poberá štipendium 200 Kčs mesačne: okrem toho mu bol vyplatený honorár za preklady technických písomností v sume 6.700 Kčs. Od 1. 8. 1966 je zamestnaný ako sekundárny lekár s brutto zárobkom 1.300 Kčs mesačne s premenlivou odmenou okolo 260 Kčs: nemá inú vyživovaciu povinnosť. Naproti tomu matka má priemerný zárobok 1.500 Kčs mesačne a okrem maloletej má ďalšiu vyživovaciu povinnosť voči trinásťročnému synovi. Na odvolania otca i matky zmenil Krajský súd v Bratislave rozsudkom z 21. 3. 1967 rozsudok súdu prvého stupňa tak, že otca zaviazal prispievať na výživu maloletej od 14. 12. 1964 po 100 Kčs mesačne, od 1. 8. 1966 po 300 Kčs mesačne s tým, že mu povolil splácať zročné čiastky výživného v mesačných splátkach po 100 Kčs spolu s bežným výživným pod stratou lehôt. V odôvodnení uviedol, že otec síce študoval do 1. 8. 1966, avšak

Pro určení výše výživného k nezletilému dítěti jsou rozhodné reálné výdělečné schopnosti a možnosti každého z rodičů, jež jsou dány nejen jejich subjektivními vlastnostmi (fyzickou zdatností, vzděláním, pracovní zkušeností apod.), ale i okolnostmi objektivního rázu, zejména existencí pracovních příležitostí přiměřených uvažovaným vlastnostem rodičů. Z odůvodnění. Okresní soud v Sokolově uložil rozsudkem ze 4. 5. 1967 otci placení výživného pro nezletilou E. v částce 200 Kčs měsíčně od 1. 8. 1965; současně mu povolil splátky na dlužné výživné od 1. 8. 1965 ve výši 100 Kčs měsíčně. Vycházel z toho, že otec je osobou se změněnou pracovní schopností, že může vykonávat jen administrativní práce a že by si vydělal jako administrativní pracovník 1.000 Kčs měsíčně. Krajský soud v Plzni změnil rozsudkem z 21. 11. 1967 rozsudek soudu prvního stupně tak, že otci uložil zaplatit dlužné výživné pro nezletilou E. za dobu od 1. 8. 1965 do 29. 10. 1966 částkou 3.000 Kčs v měsíčních splátkách po 100 Kčs počínaje prosincem 1967. Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že byl rozsudkem krajského soudu porušen zákon a zrušil jej. Soudy obou stupňů vycházely ze správné zásady vyplývající z § 85 odst. 2 a § 96 odst. 1 zák. o rod., že je třeba při určení výživného přihlížet k reálným výdělečným schopnostem a možnostem každého z rodičů. Tyto předpoklady nejsou však dány jen subjektivními vlastnostmi rodičů (fyzická zdatnost, vzdělání, pracovní zkušenost, apod.), ale i některými okolnostmi objektivního rázu, zejména existencí pracovních příležitostí přiměřených uvažovaným vlastnostem rodičů. Soud prvního stupně zjistil, že otec dítěte je vzhledem k svému onemocnění vleklým ložiskovým zánětem ledvin a vývodových cest močových osobou se změněnou pracovní schopností a že je

Znění ustanovení § 54 odst. 2 zák. o rod. neodůvodňuje názor, že snad prokázané pohlavní styky matky dítěte s jinými muži v rozhodné době jsou samy o sobě důvodem zamítnutí žaloby o určení otcovství; vyvrácení domněnky otcovství podle § 54 odst. 2 zák. o rod. musí být zcela určité. Soud hodnotí důkaz znalcem jako každý jiný důkaz (§ 132 o. s. ř.); jestliže se však při hodnocení výsledků řízení odchýlí od výsledku důkazu znalcem, musí svůj postup přesvědčivě odůvodnit. Z odůvodnění. Okresní soud Praha-východ určil rozsudkem z 20. 2. 1967 žalovaného otcem nezl. žalobce M. B., nar. 25. 5. 1964 z matky J. B. K odvolání žalovaného změnil krajský soud v Praze rozsudkem z 18. 10. 1967 rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu. Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudkem krajského soudu byl porušen zákon a zrušil jej. Krajský soud vycházel ze závěru soudu prvního stupně, že žalovanému svědčí domněnka otcovství podle § 54 odst. 2 zák. o rod., v rozporu s ním však došel po doplnění řízení dalším posudkem znalce - porodníka k přesvědčení, že otcovství žalovaného vylučují závažné okolnosti; shledával je v tom, že J. B. vedla v době rozhodné pro početí nezl. žalobce lehkomyslný život a stýkala se pohlavně s více muži. Se zřetelem k tomu nelze podle krajského soudu prokázat, že právě soulože se žalovaným byly oplodňujícími souložemi. Podle § 54 odst. 2 zák. o rod. se považuje za otce dítěte narozeného mimo manželství muž, který souložil s matkou dítěte v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než 180 a více než 300 dnů, pokud jeho otcovství nevylučují závažné okolnosti. Důvodová zpráva k tomuto ustanovení uvádí, že je jeho smyslem umožnění snazší vyvratitelnosti domněnky otcovství v těch případech, kdy je zřejmé, že otcem dítěte je spíše jiný muž

Svěření nezletilého dítěte do výchovy jiného občana než rodiče (§ 45 odst. 1 zák. o rod.) je výjimkou ze zásady, že výchova nezletilého dítěte je především úkolem rodičů; musí být vždy opřeno o pečlivé a spolehlivé objasnění těch okolností, jež svědčí pro závěr, že žádný z rodičů není s to náležitým způsobem zajistit řádnou výchovu dítěte. Je-li v řízení tvrzeno, že výchově nezletilého dítěte jedním z rodičů brání závadný zdravotní stav tohoto rodiče, jde o odbornou otázku, jejíž posouzení vyžaduje zpravidla součinnosti se znalcem. Z odůvodnění. Okresní soud v Tachově svěřil rozsudkem z 30. 8. 1967 nezletilého Z. V., nar. 13. 5. 1963, syna spolu nežijících manželů L. V. a Z. V., do výchovy a výživy matce. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že z obou rodičů má matka lepší předpoklady pro výchovu dítěte, což jí usnadňuje i příhodné zaměstnání v místě bydliště, rovněž útlý věk dítěte svědčí ve prospěch mateřské péče. K odvolání otce změnil krajský soud v Plzni rozsudkem z 5. 1. 1966 rozsudek soudu prvního stupně a svěřil nezletilého do výchovy a výživy J. Č. a B. Č., příbuzných ze strany otce, který jim dítě předal do péče v dubnu 1967. Krajský soud dospěl k závěru, že nejen otec, ale ani matka dítěte jako osoba nervózní a nevyvážená - nemá předpoklady pro zajištění řádné výchovy dítěte. Nadto při výchově dítěte nemůže počítat s pomocí rodičů, s nimiž společně bydlí, poněvadž jsou již přestárlí a babička není zcela zdráva s ohledem na dřívější duševní onemocnění. V prostředí u manželů J. Č. a B. Č. dítě zatím dobře prospívá. Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušeni zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že byl rozsudkem krajského soudu porušen zákon a zrušil jej. Podle zákona o rodině (čl. IV) jsou především rodiče odpovědni společnosti za všestranný duševní a tělesný rozvoj svých dětí a zvláště za jejich řádnou výchovu tak, aby jednota zájmů rodiny a společnosti byla upevňována. Také další ustanovení zákona o rodině zdůrazňují výslovně

Pre úvahu, či späťvzatie žaloby o určenie otcovstva nie je v rozpore so záujmom spoločnosti (§ 96 ods. 2 o. s. p.), nie je rozhodné tvrdenie matky, že dieťa osvojí muž, ktorý s ňou uzavrie manželstvo. Z odôvodnenia. V zastúpení maloletej I. K. podal ONV B. - N. žalobu o určenie otcovstva proti R. H. na základe tvrdenia matky, že so žalovaným súložila v dobe, ktorú je treba podľa § 54 ods. 2 zák. o rod. považovať za rozhodnú pre narodení dieťaťa. V priebehu konania pred Okresným súdom Bratislava-mesto vzal opatrovník maloletej žalobu späť v dôsledku prehlásenia matky žalobkyne pred orgánom starostlivosti o deti ONV B.- N., že v krátkej dobe uzavrie manželstvo a jej budúci manžel dieťa osvojí, matka požiadala, aby bolo konanie o určenie otcovstva zastavené. Okresný súd Bratislava-mesto pripustil uznesením z 23. 9. 1966 späťvzatie žaloby a konanie zastavil. Najvyšší súd rozhodol o sťažnosti pre porušenie zákona podanej predsedom Najvyššieho súdu, že rozhodnutím okresného súdu bol porušený zákon a toto rozhodnutie zrušil. Podľa § 96 o. s. p. môže navrhovateľ so súhlasom súdu vziať za konania späť návrh na jeho zahájenie. Ak je návrh účinne vzatý späť, súd konanie zastaví. Súd nepripustí vzatie návrhu späť, ak je to v rozpore so záujmom spoločnosti, v takom prípade po právoplatnosti uznesenia pokračuje v konaní. V konaní o určenie otcovstva ide o vyriešenie dôležitej otázky rodičovského vzťahu, ktorá je významná nielen pre maloleté dieťa, jeho matku a muža, proti ktorému smeruje žaloba o určenie otcovstva, ale aj z hľadiska spoločnosti, ktorá má záujem na založení právneho vzťahu, zodpovedajúceho skutočnému vzťahu. Určenie rodičovského vzťahu má ďalekosiahle právne, spoločenské a ekonomické dôsledky pre účastníkov konania a tvorí základ ich dôležitých vzájomných práv a povinností vzťahy boli v každom prípade včas a spoľahli

V rozhodnutí, jímž je žalovaný určen otcem nezletilého dítěte, upraví soud zpravidla nejen výživu, ale i výchovu dítěte (§ 113 odst. 2 o. s. ř.). Při rozhodování o vyživovací povinnosti žalovaného k dítěti, k němuž předtím úspěšně popřel otcovství manžel matky, je třeba vycházet z toho, že byl manžel matky považován až do pravomocného skončení řízení o popření otcovství za otce dítěte a trvala jeho vyživovací povinnost k dítěti. Z toho důvodu je úkolem soudu nejprve zjišťovat, v jakém rozsahu plnil manžel matky na výživu dítěte, a teprve podle těchto zjištění rozhodnout o vyživovací povinnosti žalovaného. Z odůvodnění. Okresní soud v Ústí nad Labem vyhověl rozsudkem ze 14. 10. 1966 žalobě na určení otcovství žalovaného k nezletilé žalobkyni s tím, že žalovaný je povinen přispívat na výživu nezletilé žalobkyně částkou 250 Kčs měsíčně od 21. 11. 1964, tj. ode dne jejího narození. Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že byl výrokem rozsudku okresního soudu o výživě nezletilé žalobkyně porušen zákon a v uvedeném rozsahu rozsudek okresního soudu zrušil. Okresní soud určil, že je žalovaný otcem nezletilé žalobkyně, před svým rozhodnutím nezjišťoval však vůbec - bez ohledu na ustanovení § 113 odst. 2 o. s. ř. - skutečnosti týkající se výchovy nezletilé žalobkyně a do výroku rozsudku nepojal výrok o její výchově. Se zřetelem k tomu zůstal rozsudek okresního soudu neúplným. V řízení před okresním soudem a v jeho rozhodnutí došlo však i k dalšímu pochybení. Okresní soud věděl o tom, že řízení o určení otcovství žalovaného k nezletilé žalobkyni předcházelo řízení o popření otcovství manžela matky k nezletilé žalobkyni. Toto řízení skončilo rozsudkem z 30. 3. 1965, jímž bylo zjištěno, že manžel matky není otcem nezletilé žalobkyně. Ovšem do pravomocného sk

Zákon o rodině odlišuje zřetelně i rozsahem vyživovací povinnost mezi rozvedenými manžely od vyživovací povinnosti povinnosti mezi manžely (§ 92 odst. 1 a § 91 odst. 2 zák. o rod.). Výši příspěvku na výživu rozvedeného manžela určují vedle schopností a možností povinného rozvedeného manžela pouze nezbytné potřeby rozvedeného manžela, který není schopen sám se živit. I tehdy, byly-li poměry účastníků zatímně upraveny předběžným opatřením, rozhoduje soud o návrhu navrhovatelky na určení příspěvku odpůrce na její výživu ode dne zahájení řízení o něm (§ 98 odst. 1 zák. o rod., nikoli až ode dne zániku předběžného opatření; zjišťuje však, zda a kolik odpůrce plnil navrhovatelce na základě předběžného opatření, aby mohlo být event. plnění odpůrce na základě předběžného opatření započteno. (Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30.12.1967, 5 Cz 155/67.) Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 30.3.1965; návrhem ze dne 31.5.1965 požádala navrhovatelka o určení příspěvku odpůrce na její výživu ve výši 400 Kčs měsíčně. K odůvodnění návrhu uvedla zejména, že jí nepříznivý zdravotní stav brání v jakékoli výdělečné činnosti. Dodala, že před rozvodem manželství plnil již odpůrce vyživovací povinnost k ní rovněž částkou 400 Kčs měsíčně. V průběhu řízení se domáhala předběžného opatření s poukazem na to, že nemá žádných prostředků k obživě. Usnesením ze dne 17.3.1966 zamítl okresní soud Praha-východ návrh na vydání předběžného opatření. Zdůraznil mj., že vydání předběžného opatření neodůvodňuje zatímní zjištění, podle něhož navrhovatelka - ač schopna ke konání lehčích prací - nevstoupila do vhodného zaměstnání. Usnesením ze dne 4.5.1966 změnil krajský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně tak, že vyhověl návrhu na vydání předběžného opatření a uložil odpůrci, aby platil navrhovatelce příspěvek na výživu ve výši 200 Kčs měsíčně počínaje dnem 1.6.1965; současně vyslovil, že "usnesení pozbude účinnosti právní mocí rozhodnutí ve věci samé". Rozsud

V řízení o určení otcovství je úkolem soudu, aby náležitým způsobem zjišťoval nejen všechny okolnosti, které tvoří skutkový základ domněnky otcovství svědčící žalovanému ve smyslu § 54 odst. 2 zák. o rod., nýbrž i případné okolnosti, které - byť žalovanému svědčí domněnka otcovství - vylučují otcovství žalovaného. S řízením o určení otcovství je ze zákona spojeno netoliko řízení o výživě, nýbrž i řízení o výchově dítěte (§ 113 odst. 2 o. s. ř.). Z toho důvodu obsahuje rozhodnutí, jímž je žalovaný určen otcem nezletilého dítěte, vedle výroku o výživě i výrok o výchově dítěte. (Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30.12.1967, 5 Cz 151/67.) Rozsudkem okresního soudu v Liberci ze dne 22.2.1965 byl žalovaný určen otcem nezletilé žalobkyně; rozsah vyživovací povinnosti žalovaného k nezletilé žalobkyni byl stanoven pro dobu ode dne 10.12.1963 částkou 250 Kčs měsíčně s tím ,že dospělé výživné v úhrnné výši 1416 Kčs zaplatí žalovaný v měsíčních splátkách po 100 Kčs počínaje dnem 1.12.1965 (splatných spolu s běžným výživným), běžné výživné vždy do každého 25. dne v měsíci předem. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl soud prvního stupně zejména, že se žalovaný - podle výsledků řízení - stýkal s matkou nezletilé žalobkyně v době rozhodné pro početí nezletilé žalobkyně a že nevyvrátil jemu svědčící domněnku otcovství. K odvolání žalovaného potvrdil krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek soudu prvního stupně s tou změnou, že výše dospělého výživného (a to pro dobu od 10.12.1963 do 30.4.1965) byla vypočtena na 1566 Kčs. I krajský soud dospěl k závěru, že se žalovanému nepodařilo vyvrátit domněnku otcovství a prokázat, že jeho otcovství k nezletilé žalobkyni vylučují závažné okolnosti. Pozdějším rozsudkem okresního soudu v Liberci ze dne 28.9.1965 byla nezletilá žalobkyně svěřena do výchovy matky. Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že byl těmito rozhodnutími porušen zákon a zrušil je. Z odůvodnění: Stěžejní zásadou občanského soudního

Dřívější úprava práv a povinností rodičů k nezletilému dítěti (podle § 50, 86 zák. o rod.) pozbývá účinnosti právní mocí rozhodnutí o rozvodu manželství rodičů. Z odůvodnění. Okresní soud v Chebu rozvedl manželství účastníků, současně - v rámci úpravy práv a povinností účastníků k nezletilému P. S., nar. 23. 12. 1951 pro dobu po rozvodu - vyslovil, že "rozhodnutí o výchově a výživě nezletilého P. S., učiněné okresním soudem v Chebu, zůstává i nadále beze změny". Nejvyšší soud rozhodl o stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že tímto rozsudkem okresního soudu, pokud jím bylo rozhodnuto o výchově a výživě nezletilého, byl porušen zákon a v uvedeném rozsahu rozhodnutí zrušil. Rozvod manželství rodičů nezletilého dítěte je skutečností, s níž zákon spojuje obligatorní provedení úpravy práv a povinností rodičů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu (§ 26 odst. 1 zák. o rod.), a to bez ohledu na to, zda snad práva a povinnosti rodičů k nezletilému dítěti byla již upravena dřívějším rozhodnutím soudu nebo dřívější soudem schválenou dohodou rodičů. Event. dřívější úprava práv a povinnosti rodičů k nezletilému dítěti (podle § 50, 86 zák. o rod.) pozbývá účinnosti právní mocí rozhodnutí o rozvodu manželství rodičů. Z toho a z povinnosti soudu, aby srovnával podrobné poměry, v nichž byla provedena event. dřívější úprava práv a povinností rodičů k nezletilému dítěti, s poměry v době rozhodování o úpravě práv a povinností rodičů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu, plyne, že soud se nezhostí odpovědně rozhodování o úpravě práv a povinností rodičů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu toliko tím, že odkáže na předcházející rozhodnutí soudu péče o nezletilé dítě. Okresní soud nerespektoval uvedené zásady a v důsledku toho pochybil při úpravě práv a povinností účastníků k nezletilému P. S. pro dobu po rozvodu jejich manželství ve více směrech. Neprovedl žádné důkazy k shromáždění skutkových podkladů pro rozhodování o právech a povinnostech účastní

K otázce zastoupení nezletilého dítěte rodiči. V případech, kdy jeden z rodičů zastupuje dítě v běžných věcech, není nutné vyjádření druhého rodiče. Jde-li však o podstatnou věc, je třeba se dotázat druhého rodiče, zda s projevem zastupujícího rodiče souhlasí. Pokud by druhý rodič vyslovil nesouhlas, byly by dány podmínky pro postup podle § 49 zák. o rod. Z odůvodnění. Usnesením býv. lidového soudu ve Frýdlantě byla schválena dohoda manželů - rodičů V. Š. a J. Š. ohledně nezl. Václava nar. 20. 2. 1950, a nezl. Petra, nar. 19. 5. 1953, jíž nezl. Václav byl svěřen do výchovy otce a nezl. Petr do výchovy matky. Státní notářství Praha-západ předložilo okresnímu soudu v České Lípě, v jehož obvodu bydlela matka s nezl. Petrem, stejnopis kupní smlouvy, jíž matka J. Š. v zastoupení nezl. Václava a nezl. Petra, vlastníků domu čp. 167 se stavební parcelou č. 173 a zahradou č. 67/6, zapsaných ve vložce č. 212 N., prodává tyto nemovitosti manželům J. Č. a H. Č., a požádalo o její schválení za nezletilé. Okresní soud v České Lípě uvedenou kupní smlouvu schválil za nezl. Petra. V důvodech pak uvedl, že pokud jde o nezl. Václava, který je ve výchově otce, bude nutno, aby za tohoto nezletilého byla smlouva schválena soudem k tomu místně příslušným. Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím okresního soudu byl porušen zákon a toto rozhodnutí zrušil. Z obsahu spisu okresního soudu plyne, že po zaslání uvedené žádosti státního notářství Praha-západ zahájil soud usnesením řízení o schválení kupní smlouvy ohledně obou nezletilců a dalším usnesením jim ustanovil opatrovníka. Tato rozhodnutí soud doručil jen opatrovníkovi a matce, také jen tento orgán a tohoto rodiče předvolal k jednání, při němž vydal napadené rozhodnutí přesto, že matka při jednání poukazovala na to, že se svým manželem - otcem nezletilých dětí nežije již pět let ve společné domácnosti, že nezl. Václav je tímto rodičem vychováv

Prz 36/67 Rozbor a zhodnocení úrovně soudních rozhodnutí v občanském soudním řízení u soudů prvního stupně, projednané a schválené usnesením presidia Nejvyššího soudu z 23.11.1967, Prz 36/67 I. Předmět a účel průzkumu úrovně soudních rozhodnutí Nejvyšší soud přistoupil k soustavnému sledování, pravidelným průzkumům a hodnocením úrovně řízení ve věcech občanskoprávních, což je trvalý úkol spojený se zpracováváním, vyhodnocením a využitím získaných poznatků. V první fázi plnění tohoto dlouhodobého úkolu provedl Nejvyšší soud zevrubný průzkum průběhu a vedení občanského soudního řízení u soudů prvního stupně až do rozhodnutí soudu ve věci, a to v některých vybraných druzích občanskoprávní agendy - výchově a výživě nezletilých dětí, určení otcovství, v řízení o vlastnických žalobách, ve věcech náhrad škod z pracovního poměru pracovníkem a ve věcech odškodnění pracovních úrazů a nemocí z povolání. Výsledkem poznatků z tohoto průzkumu byl Rozbor a zhodnocení úrovně občanského soudního řízení u soudů prvního stupně, projednané a schválené plénem Nejvyššího soudu 30. 5. 1966, Pls 5/66. Tento materiál Nejvyššího soudu formou komplexního rozboru typických procesních pochybení v občanském soudním řízení doložil ne vždy uspokojivou úroveň občanského soudního řízení u soudů prvního stupně, vyhodnotil podrobně příčiny tohoto stavu a vytýčením metodických zásad a hledisek, jejichž uplatnění je nezbytné v práci každého soudce, vytvořil předpoklady pro soustavný a cílevědomý přístup k provádění kontroly dodržování procesních předpisů v rámci soudního dozoru. Rozbor Pls 5/66 výslovně zdůraznil, že přesné dodržování procesních předpisů je důležitým předpokladem správného a spravedlivého rozhodnutí soudu a nesmí být podceňováno. V další etapě sledování úrovně občanského soudního řízení přistoupil Nejvyšší soud k průzkumu, rozboru a zhodnocení úrovně obsahu a formy rozhodnutí soudů prvního stupně. Presidium Nejvyššího soudu vydalo dne 17. 10. 1966 Pokyny k prov

K výkladu § 50 odst. 1 a § 86 odst. 1 zák. o rod. 1) Část výdělku docílenou za přesčasové hodiny nelze vylučovat ze základu, rozhodného pro určení výše výživného, nutno však přihlédnout k tomu, že zvýšené vypětí v práci mohlo zvyšovat i vlastní životní náklady otce a tím vlastně ovlivňovat jeho schopnosti a možnosti přispívat na výživu dětí. Z odůvodnění. Rozsudkem okresního soud u v Lounech byl otec uznán povinným přispívat na výživu dvou nezletilých dětí od 1. 11. 1966 po 350,- Kčs měsíčně a za měsíc říjen doplatit 365,- Kčs. Nejvyšší soud rozhodl o stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že uvedeným rozhodnutím byl porušen zákon a toto rozhodnutí zrušil. Okresní soud především pochybil, když ve věci rozhodl, aniž si spolehlivě objasnil, zda jsou dány zákonné důvody pro rozhodnutí o výchově a výživě nezletilých dětí, případně jen o vyživovací povinnosti. Ze spisu není zatím zřejmé, zda lze vztah rodičů dětí, kteří patrně žijí ve společné domácnosti, posuzovat jako vztah, kdy "rodiče spolu nežijí" (srov. ustanovení 50 odst. 1 a § 66 odst. 1 zák. o rod.). Přitom je nutno uvážit, že pouhé společné bydlení v jednom bytě ještě nemusí znamenat, že by nebyla dána podmínka pro úpravu výchovy a výživy. V případě, že rodiče spolu nežijí, nemohl by se soud omezit jen na rozhodnutí o návrhu matky na určení výživného, neboť v takovém případě by byl povinen podle § 50 odst. 1 zák. o rod. upravit i bez návrhu práva a povinnosti rodičů k dětem v širším rozsahu, zejména rozhodnout o tom, komu se děti svěřují do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jejich výživu. Pouze v tom případě, že rodiče spolu žijí, avšak jeden z nich neplní dobrovolně své povinnosti k nezletilým dětem, mohl by se soud omezit jenom na úpravu vyživovací povinnosti ve smyslu § 86 odst. 2 zák. o rod. Podle ustanovení § 65 odst. 2 a 3 zák. o rod. přispívají oba rodiče na výživu svých dětí podle svých schopností a možností a při rozsahu jejich vyživovací po