Dokumenty - strana 302

7 Ads 78/2020 - 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Petra Šebka a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: Mgr. V. L., zastoupena JUDr. Anitou Pešulovou, advokátkou se sídlem Nuselská 499/132, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2020, č. j. 4 Ad 9/2018 - 32, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím Úřadu práce České republiky - krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „úřad práce“) ze dne 9. 8. 2017, č. j. ABE-5341/2017-04/10, byla žalobkyně ode dne 18. 3. 2016 vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání podle § 30 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Důvodem byla skutečnost, že žalobkyně byla po podání žádosti o zprostředkování zaměstnání (k čemuž došlo dne 18. 3. 2016) znovu zařazena do pracovního poměru u zaměstnavatele PentaGen s.r.o.; ten skončil až dne 31. 8. 2016. Žalobkyně nemohla být současně uchazečem o zaměstnání a zaměstnancem [§ 25 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o zaměstnanosti]. Podle úřadu práce také žalobkyně porušila oznamovací povinnost podle § 27 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. [2] Proti tomu podala žalobkyně odvolání, v němž namítala, že její pracovní poměr byl ukončen okamžitým zrušením dne 7. 3. 2016. Žalobkyně s tím však nesouhlasila a podala proti tomu žalobu k soudu. Tyto okolnosti úřadu práce sdělila a úřad práce na její žádost opakovaně přerušoval řízení ve věci podpory v nezaměstnanosti. Stejně tak úřadu práce doručila dohodu o narovnání, kterou uzavřela se svým zaměstnavatelem, podle níž její pracovní poměr trval do 31. 8. 2016. Žalobkyně měla za to,
Vydáno: 30. 09. 2021
3 Ads 12/2020 - 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. Š., zastoupený Mgr. Stanislavem Strakošem, advokátem se sídlem 1. máje 741, Frýdek-Místek, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2019, č. j. 17 Ad 13/2019 – 25, takto: I. Kasační stížnost se zamítá . II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 1 573 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Stanislava Strakoše. Odůvodnění: [1] Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 11. 12. 2019, č. j. 17 Ad 13/2019 – 25, na základě žaloby žalobce zrušil rozhodnutí žalované ze dne 23. 1. 2019, č. j. X, a věc jí vrátil k dalšímu řízení. [2] Posledně uvedeným rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2018, č. j. R-30.10.2018 – X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o úpravu výše starobního důchodu pro nesplnění podmínek čl. LXVII bodu 1 zákona č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, a § 74 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Žalovaná konstatovala, že žalobce odpracoval ke dni 1. 8. 2010, od něhož žádal o úpravu starobního důchodu na tzv. hornický starobní důchod, pouze 3 225 směn v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm v hlubinných dolech (tj. v bývalé I. AA pracovní kategorii); pro úpravu starobního důchodu je však vyžadováno získat alespoň 3 300 směn. [3] Krajský soud uvedl, že mezi stranami není sporné, že žalobce před 1. 1. 1993 odpracoval
Vydáno: 30. 09. 2021
2 As 121/2020 - 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Z. Š., zastoupena Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem 8. pěšího pluku 2380, Frýdek-Místek, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1, ve věci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2020, č. j. 6 A 165/2019 - 28, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2020, č. j. 6 A 165/2019 - 28, se ruší. II. Žaloba se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně se u městského soudu domáhala, aby určil, že vydání sdělení žalovaného ze dne 16. 8. 2019, č. j. MMR-29017/2019-83/1779, o nezahájení přezkumného řízení až po uplynutí jednoroční prekluzivní lhůty bylo nezákonným zásahem, eventuálně bylo nicotné. [2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl. S odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2009, sp. zn. III. ÚS 1344/09, upozornil, že přezkumné řízení je možné zahájit výhradně z moci úřední a podnět podaný v této souvislosti účastníkem správního řízení nelze považovat za žádost, jíž se zahajuje řízení, je tedy zřejmé, že sdělením o nezahájení přezkumného řízení nemohla být žalobkyně zkrácena na právech garantovaných čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť na základě svého podnětu nemá právo na zahájení přezkumného řízení. Sdělením o nezahájení přezkumného řízení ministryně žalobkyni pouze oznámila, že mimořádný procesní prostředek dozorčího práva nepoužije, a do práv žalobkyně toto sdělení nijak nezasáhlo. V návaznosti na to městský soud uzavřel, že žaloba není důvodná, neboť
Vydáno: 30. 09. 2021
7 As 315/2019 - 75 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: A. O., zastoupena JUDr. Radkou Konečnou, advokátkou se sídlem Lazarská 1718/3, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Adam Vision s. r. o., se sídlem Vratislavova 1/21, Praha 2, zastoupen Mgr. Evou Lachmannovou, advokátkou se sídlem Slavětínská 1146/39, Praha 9, II) Ing. Z. F., III) Ing. J. F., IV) Ing. M. G., v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení I) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2019, č. j. 5 A 22/2019 - 121, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení I) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 114 Kč, a to do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně JUDr. Radky Konečné, advokátky. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 20. 12. 2018, č. j. MHMP 1920196/2018, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně směřující proti územnímu rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5, ze dne 30. 4. 2008, č. j. OUR.Hl.p. 664-1039/07-Za-UR (dále též „územní rozhodnutí“), jímž byla k žádosti právního předchůdce osoby zúčastněné na řízení I) umístěna stavba bytového domu s 12 jednotkami s jedním podzemním a čtyřmi nadzemními podlažími na pozemcích parc. č. XA, XB a XC v k. ú. H., včetně napojení na dopravní a technickou infrastrukturu, označená jako „Novostavba BD na poz. č. parc. XA a XB, k. ú. H.“ (dále též „stavební záměr“ či „stavba“). II. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“), který je zruši
Vydáno: 30. 09. 2021
10 As 449/2019 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Ing. Bc. A. F., zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Voříškem, Pod kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, Žižkova 57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2018, čj. KUJI 35902/2018, sp. zn. OOSČ 73/2016 OOSC/29, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2019, čj. 33 A 38/2018-35, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Magistrát města Jihlavy shledal žalobce vinným ze spáchání dopravního přestupku, který spočíval v překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o 14 km/h, a uložil mu pokutu 2 000 Kč. Odvolání proti rozhodnutí magistrátu zamítl krajský úřad dne 10. 5. 2018. Žalobce podal proti rozhodnutí krajského úřadu žalobu, tu však krajský soud zamítl rozsudkem ze dne 17. 12. 2019. [2] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž namítal nepřezkoumatelnost i nesprávné posouzení právní otázky. Jeho námitky se vztahovaly jednak ke kritériím pro výměru pokuty, jednak k tomu, že stěžovatel nemohl ve správním řízení vznést námitku podjatosti. [3] Kasační stížnost není důvodná. [4] Rozsudek krajského soudu není nepřezkoumatelný. Žaloba v této věci byla dost dlouhá a obsahovala celkem deset námitek. Krajský soud se všem těmto námitkám věnoval v rozumném rozsahu a i po obsahové stránce je jeho rozsudek dostatečně propracovaný. [5] NSS souhlasí i s věcnými závěry, k nimž dospěl krajský soud. [6] Správní orgány zhodnotily zákonná kritéria pro ukládání sankce způsobem, který je u běžného přestupku tohoto typu dostatečný. Podle § 12 odst. 1 zákona o přestupcích se při určení druhu sankce a její výměry při
Vydáno: 30. 09. 2021
IV.ÚS 2350/21 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti BABY DIREKT, s. r. o., sídlem Masarykova 118, Modřice, zastoupené JUDr. Jiřím Kindlem, M.Jur., Ph.D., advokátem, sídlem Křižovnické náměstí 193/2, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. července 2021 č. j. 4 As 109/2020-107, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva (svobody), jakož i ústavněprávní principy zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 11 odst. 1 Listiny, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny, čl. 8 odst. 1 Úmluvy, čl. 12 Listiny, čl. 13 Listiny, čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 89 odst. 2 Ústavy. Stěžovatelka - souhrnně vyjádřeno - namítá porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, práva na ochranu vlastnictví, práva na ochranu soukromí a informačního sebeurčení, principu zákazu diskriminace, rovnosti účastníků řízení a zákonnosti působení orgánů veřejné moci. 2. Z ústavní stížnosti i jejích příloh se podává, že v měsíci říjnu rok
Vydáno: 30. 09. 2021
IV.ÚS 2392/21 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Nehery, zastoupeného JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem, sídlem Dražkovice 181, Pardubice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. června 2021 č. j. 2 As 7/2021-34 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 8. prosince 2020 č. j. 52 A 95/2019-132, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Ministerstva pro místní rozvoj, sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí označených v záhlaví s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho základní právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský úřad Královéhradeckého kraje (dále jen "krajský úřad") vyslovil rozhodnutím ze dne 21. 1. 2019 č. j. KrÚ 6221/2019/45/OMSŘI/Kn, že veřejnoprávní smlouva o umístění stavby "ŠKODA AUTO a. s., závod K. - Hala M1 - svařovna - rozšíření východ III - etapa 1 - hlavní stavba a HTÚ", je platná a účinná. Následné stěžovatelovo odvolání zamítl vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 19. 9. 2019 č. j. MMR-16747/2019-83/790 a rozhodnutí krajského úřadu potvrdil. Krajský úřad rozhodoval v řízení o určení právního vztahu (§ 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). Veřejnoprávní smlouvou o umístění stavby, kterou uzavírá žadatel se stavebním úřadem, lze nahradit územní ro
Vydáno: 30. 09. 2021
2 Afs 153/2020 - 48 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobců: a) E. K., b) J. K., c) T. K., bytem všichni zastoupeni Boffino Tax s.r.o., se sídlem Petra Bezruče 1776, Kladno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2017, č. j. 31210/17/5200-10422-702767 a č. j. 31217/17/5200-10422- 702767, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2020, č. j. 15 Af 110/2017 – 78, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit každému z žalobců a), b) a c) zvlášť náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti 3364 Kč do 30 dní od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejich zástupkyně Boffino Tax s.r.o., se sídlem Petra Bezruče 1776, Kladno. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Včasně podanou kasační stížností brojí žalovaný (dále též „stěžovatel“) proti shora označenému rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), jehož výrokem I. byla zrušena jeho rozhodnutí ze dne 14. 7. 2017, č. j. 31210/17/5200-10422-702767 a č. j. 31217/17/5200-10422-702767 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“), a jehož výrokem II. mu byla uložena povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 16 200 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. [2] Rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 7. 2017, č. j. 31210/17/5200-10422-702767, bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu v Litoměřicích (dále jen „správce daně“) ze dne 25. 9. 2012, č. j. 135398/12/196913503400, jímž byla daňovému subjektu J. K., procesnímu předchůdci žalobců, podle § 147 ve spojení s § 143 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“), doměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008
Vydáno: 30. 09. 2021
2 Afs 330/2019 - 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní žalobce: Z. H., advokátem se sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2018, č. j. 50363/18/5100-41451-806485, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2019, č. j. 14 Af 48/2018 - 62, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 11. 2018, č. j. 50363/18/5100-41451-806485 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 22. 5. 2018, č. j. 4567208/18/2004-51523-106082 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), ve věci povolení posečkání úhrady daně dle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Správce daně žádost žalobce zamítl, neboť k posouzení tvrzené nemožnosti vybrat daň musí správce daně znát a mít i doloženy majetkové poměry daňového subjektu, přičemž výběr důkazních prostředků je v dispozici žadatele. Žalobce nicméně správci daně potřebné doklady k posouzení skutečné majetkové situace nepředložil. Nepředložil ani doklad o podání žaloby. Žalobce tak neunesl důkazní břemeno. Nebyly proto dány zákonné podmínky ani předpoklady pro požadované posečkání. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul a posoudil odvolací námitky žalobce ve vztahu k jednotlivým důvodům uvedeným v § 156 odst. 1 písm. a), b) a e) daňového řádu a ztotožnil se se správcem daně, že důvody žádosti musí být nejen konkretizován
Vydáno: 30. 09. 2021
4 Afs 99/2020 - 41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Fyziologický ústav AV ČR, v. v. i., se sídlem Vídeňská 1083, Praha 4, zast. Mgr. Tomášem Kaplanem, advokátem, se sídlem Opletalova 1525/39, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2018, č. j. 27098/18/5000-10470-703359, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2020, č. j. 14 Af 36/2018 - 92, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Grantová agentura České republiky (dále jen „poskytovatel dotace“) poskytla žalobci na základě smlouvy o poskytnutí dotace na podporu grantového projektu č. 15-11138S panelu č. P303, ze dne 16. 1. 2015 (dále jen „smlouva o poskytnutí dotace“), dotaci v celkové výši 4.725.000 Kč, za účelem realizace grantového projektu „Buněčné a molekulární mechanizmy modulace nocicepce na míšní úrovni“ (dále jen „projekt“). [2] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) vyměřil žalobci na základě daňové kontroly platebním výměrem ze dne 25. 5. 2017, č. j. 4745697/17/2000-31475-110969 (dále jen „platební výměr“), odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 47.156 Kč podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném do 19. 2. 2015 (dále jen „rozpočtová pravidla“), a podle § 139 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). [3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 11. 2015, č. j. 27098/18/5000-00470-703359 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobce a platební výměr potvrdil. II. [4]
Vydáno: 30. 09. 2021
2 Afs 278/2020 - 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Česká televize, se sídlem Na Hřebenech II 1132/4, Praha 4, zastoupena JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 1. 2017, č. j. 2186/17/5300-22443-711377, č. j. 2187/17/5300-22443-711377, č. j. 2188/17/5300-22443- 711377, č. j. 2189/17/5300-22443-711377, č. j. 2190/17/5300-22443-711377, č. j. 2191/17/5300-22443-711377, č. j. 2193/17/5300-22443-711377, č. j. 2194/17/5300-22443- 711377, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2020, č. j. 8 Af 11/2017 - 236, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti 4114 Kč do 30 dní od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Pavla Dejla, Ph.D., LL.M., advokáta se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Včasně podanou kasační stížností brojí žalovaný, jako stěžovatel, proti shora označenému rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jehož výrokem I. byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí stěžovatele a věci mu byly vráceny k dalším řízením; výrokem II. napadeného rozsudku byla stěžovateli uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení o žalobě ve výši 36 342 Kč. [2] Dne 31. 3. 2015 podala žalobkyně Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „finanční úřad“ nebo „správce daně“) dodatečná daňová přiznání k DPH za zdaňovací období měsíců leden až srpen 2014. V každém z nich snížila hodnotu osvobozených plnění bez nároku na odpočet daně (ř. 50 daňových přiznání), což vyústilo ve snížení
Vydáno: 30. 09. 2021
V červu jsem v řádném termínu přijala dítě do 1. třídy a následně mu udělila odklad ŠD na základě zprávy PPP a pediatra. Nyní v září jsem dostala od rodičů žádost, aby byl odklad zrušen, že jejich syn nastoupil v srpnu do soukromé školy, do 1. třídy. Odklad rušit nechci, nemám k tomu podklady ŠPZ, ale domnívám se, že platí i přijetí do 1. třídy, a že tedy mohou zákonní zástupci prostřednictvím druhé školy zažádat o přestup žáka? 
Vydáno: 29. 09. 2021
Nakladatelství Pasparta a Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem pro vás připravili mimořádnou akci – jeden den plný praktických workshopů a přednášek, které se ze všech úhlů zaměří na řešení aktuálních otázek souvisejících s prací s dětmi v prostředí mateřské školy. Vedle přednášek budete mít možnost zúčastnit se dvou workshopů, které vedou oblíbené lektorky s dlouholetou zkušeností s prací s dětmi se SVP.
Vydáno: 29. 09. 2021
Vzniká jeho samostatná edice pro mladé a v hlavní roli budou studenti
Vydáno: 29. 09. 2021
Jaké jsou první zkušenosti s Národním plánem doučování a jeho realizací přímo ve školách? Jak školy motivují žáky a shánějí doučovatele? Jak je to s financováním programu? Odpoví vám zástupci ředitelů škol, ministerstva školství a neziskových organizací.
Vydáno: 29. 09. 2021
Lesní mateřské školy mají i po úpravě vyhlášky ke stravování problémy se zajištěním jídla pro děti podle požadavků hygieniků. 
Vydáno: 29. 09. 2021
III.ÚS 2427/21 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. J., zastoupeného JUDr. Liborem Koňaříkem, advokátem se sídlem Novosadský dvůr 765/6, Olomouc, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2021, č. j. 21 Cdo 3273/2020-545, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2019, č. j. 16 Co 178/2019-479, a usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 1. 4. 2019, č. j. 8 C 351/2015-418, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Přerově, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Přerově (dále jen "okresní soud"). Má za to, že obecné soudy svým postupem porušily jeho právo na spravedlivý proces, jak plyne z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"). 2. Důvodem řízení, které předcházelo podání nyní posuzované ústavní stížnosti, bylo ukončení pracovního poměru výpovědí, kterou obdržel stěžovatel dne 23. 10. 2015 od svého tehdejšího zaměstnavatele X, a to podle § 52 písm. e) zákoníku práce, tzn. z důvodu dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti vykonávat u zaměstnavatele práci na pracovní pozici "dělník tepelné a povrchové úpravy kovů". U stěžovatele totiž docházelo ke zhoršování obecného chronického onemocnění dýchacího ústrojí, syndromu přesahu astmatu (tzv. syndromu ACOS) a chronické obstrukční plicní nemoci, přičemž však v jeho případě toto onemocnění nebylo možno považovat za nemoc z povolání ani ohrožení nemocí z povolání. 3. S tímto ukončením pracovního poměru stěžovatel nesouhlas
Vydáno: 29. 09. 2021
III.ÚS 2059/21 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodní společnosti EKO Logistics s. r. o., sídlem Tyršova 68, Týnec nad Labem, zastoupené advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem, sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha 5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. května 2021 č. j. 6 Afs 282/2020-19 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. září 2020 č. j. 43 Af 34/2020-20, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení, a Generálního finančního ředitelství jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. Stěžovatelka se správní žalobou ze dne 24. 3. 2020 podanou u Městského soudu v Praze, posléze postoupenou Krajskému soudu v Praze (dále jen "krajský soud") domáhala zrušení rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 4. 3. 2020 č. j. 12552/20/7700-10124-050220. Tímto rozhodnutím vedlejší účastník nařídil přezkoumání rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15. 11. 2019 č. j. 47389/19/5200-11433-711413, kterým byla zamítnuta odvolání stěžovatelky a potvrzeny platební výměry Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 22. 11. 2018, jimiž jí byl předeps
Vydáno: 29. 09. 2021
III.ÚS 1228/21 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele: O. M. H. A., zastoupen Mgr. Martinem Rezkem, LL.B., advokátem, sídlem Krkonošská 2001/16, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. března 2021 č. j. 7 Azs 313/2020-46, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2020 č. j. 2 A 44/2020-88, rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, Praha 3, ze dne 3. srpna 2020 č. j. CPR-46607-12/ČJ-2019-930310-V243 a rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 18. října 2019 č. j. KRPA-397386-38/ČJ-2018-000022, a sní spojeným návrhem na zrušení § 122 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, Praha 3, a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, jako účastníků řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Návrh na zrušení § 122 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 6, čl. 7 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Lis
Vydáno: 29. 09. 2021
4 Afs 375/2020 - 51 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Veletrhy Brno, a.s., IČ 25582518, se sídlem Výstaviště 405/1, Brno, zast. JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Chodská 1366/9, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2016, č. j. 28411/16/5200-11433-700681, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2019, č. j. 29 Af 90/2016 - 50, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno I (dále jen „správce daně“), rozhodnutím o úroku z vratitelného přeplatku ze dne 22. 1. 2016, č. j. 4170708/15/3001-51522-711830, rozhodl podle § 155 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), tak, že úrok z vratitelného přeplatku žalobkyni nenáleží. [2] V odůvodnění tohoto rozhodnutí správce daně uvedl, že mu byla dne 26. 10. 2015 doručena žádost o bezodkladné předepsání úroku z vratitelného přeplatku. V ní žalobkyně odkázala na sdělení správce daně ze dne 30. 9. 2015, č. j. 3547736/15/3001-51522-711830, kterým byla vyrozuměna o přiznání úroku z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 daňového řádu, jehož celková výše činila částku 20.214.216 Kč, z níž jí již byla vyplacena částka 12.695.500 Kč. Zbývající částka 7.518.716 Kč byla připsána na její účet dne 8. 10. 2015, ačkoliv tak měl správce daně učinit podle § 254 odst. 3 daňového řádu již v roce 2011, kdy bylo zrušeno rozhodnutí o stanovení daně ve smyslu odstavce prvního téhož ustanovení. Tímto postupem správce daně podl
Vydáno: 29. 09. 2021