Mgr. et Mgr. Jana Pechancová

Mezi odborníky se někdy mluví o tom, že dyslexie, potažmo specifické poruchy učení obecně, může být dar „vidět věci jinak“. Povídejte o tom někomu, kdo se denně učí, dokončuje práci ze školy ještě doma po škole, nebo rodičům, kteří věnují svému dítěti mnoho času, ale přesto jeho výkony ve škole neodpovídají vynaloženému úsilí .

Honza (Jan Beneš – vychovatel ve školní družině, ZŠ Pernerova, Praha 8) se objevil jednoho letního dne v DYS-centru Praha na konzultaci. Sdělil mi, že má specifické poruchy učení, že mu učení nikdy moc nešlo, ale že se rozhodl učit se anglicky, a tak by se rád zeptal, jestli je možné mu vůbec nějak pomoci, i když už je dospělý. Obdivovala jsem jeho odvahu pustit se do takto náročné nové věci, obzvláště poté, co mi odvyprávěl svůj životní příběh.

Ve školním roce 2020/2021 se DYS-centrum ®  Praha rozrostlo o novou pobočku. Ve spolupráci se ZŠ Cimburkova a za podpory Městské části Praha 3 vybudovalo centrum čtenářské gramotnosti. V tomto náročném roce jsme dlouho čekali, než budeme moci přivítat první čtenáře. Na konci školního roku se to povedlo a dveře se u nás netrhly. V posledních červnových dnech jsme v centru přivítali více než 250 žáků a jejich učitelů.

Již mnoho let se hovoří o přístupnosti studia všem lidem bez rozdílu a tato idea je stále častěji naplňována. Nejinak je tomu i na Českém vysokém učení technickém v Praze, kde se konkrétně o studenty se specifickými potřebami stará tým pracovníků Střediska pro podporu studentů se specifickými potřebami ELSA.

Každý, kdo pracuje se středoškoláky, už ve své praxi zažil, že některému „došel dech". Nemusel to být zrovna výborný žák, ale pracoval a škole se věnoval. Postupně však přišlo zhoršení výsledků, změnil se jeho přístup ke škole a možná to úplně vzdal, zanechal studia, někdy přešel na jinou školu, nebo na té původní zůstal, ale s mizernými výsledky. Jedním z možných důvodů této změny je, že se u něj projevilo školní vyhoření.

Často se stává, že dnešní středoškoláci ztrácejí chuť a motivaci ke studiu. I úkoly, které je ještě před nedávnou dobou bavily, zůstávají nedokončené. Z dobrých a nadšených studentů se stávají cyničtí, odtažití adolescenti, kteří si nevěří a nechtějí studovat. Kde je problém? Mohl by být odpovědí syndrom vyhoření?

„Burnout je konečným stadiem procesu, při němž lidé, kteří se hluboce emocionálně něčím zabývají, ztrácejí své původní nadšení (svůj entusiasmus) a svou motivaci (své vlastní hnací síly). Je to stav vyplenění všech energetických zdrojů, původně velice intenzivně pracujícího člověka.“ Jaro Křivohlavý